|
|
Charakter proudění a střední doba zdržení vody v nesaturované zóně nad Ochozskou jeskyní (Moravský kras)
Vysoká, Helena ; Bruthans, Jiří (vedoucí práce) ; Buzek, František (oponent) ; Tesař, Miroslav (oponent)
Na příkladu Ochozské jeskyně v jižní části Moravského krasu jsem studovala proudění a dobu zdržení vody v epikrasu a nesaturované zóně. Pomocí kombinace metod (dlouhodobý monitoring konduktivity a průtoku skapových a infiltrovaných srážkových vod, užití environmentálních stopovačů - 18 O, 3 H, CFC and SF6, sledování přítoků do půdy, detailní vzorkování při výjimečných srážkových událostech) jsem studovala různé složky proudění s odlišnými dobami zdržení, jež se v nesaturované zóně uplatňují, vliv půdy a epikrasu na složení a dobu zdržení skapových vod. Z dalších lokalit v nesaturované zóně Moravského krasu jsem studovala středni dobu zdržení u skapů Kašna v Rudickém propadání a Mapa Republiky v jeskyni Býčí skála. Pro srovnání jsem modelovala dobu zdržení i v saturované zóně, a to u pramene Kaprálka nedaleko Ochozské jeskyně, na Staré řece v Rudickém propadání a Konstantním přítoku v Amatérské jeskyni. Střední doba zdržení vody v nesaturované zóně nad Ochozskou jeskyní dosahuje 7 - 20 let, zatímco v půdě se pohybuje v řádu měsíců (1 - 8 měsíců, v závislosti na hloubce). U Kašny a je střední doba zdržení srovnatelná s Ochozskou jeskyní (18 - 20 let), u Mapy republiky, kde jsou výjimečné podmínky činí až 150 let. Doby zdržení v řádu 10-20 let jsou v souladu s hodnotami storativity (průměrně 0,6 %),...
|
|
|
Vliv evapotranspirace z říční nivy na vysychání říčky Brziny a snižování hladiny podzemní vody
Knődl, Vlastimil ; Bruthans, Jiří (vedoucí práce) ; Slavík, Martin (oponent)
Povodí říčky Brziny na Sedlčansku v letech 2015-2019 sužovala problematika sucha. Říčka Brzina v období vrcholného léta opakovaně vysychala a celé povodí trpělo nedostatkem podzemní vody. Cílem bakalářské práce je ověření vlivu evapotranspirace z říční nivy na vysychání říčky Brziny. Vstupními daty pro výpočty jsou historické časové řady poskytnuté ČHMÚ a data z piezometrů. Teoretická část bakalářské práce se zabývá posuzováním metod jednotlivých výpočtů využívaných v praktické části, tj. indexu předchozích srážek, základního odtoku a evapotranspirace. Dále se zabývá vlivem vegetace na celkový odtok z povodí a různými výpočty evapotranspirace ze záznamů hladiny podzemní vody. V praktické části bakalářské práce je pomocí vybraných metod počítána potenciální evapotranspirace, separován základní odtok a dalšími metodami je ověřován vliv jednotlivých složek hydrologické bilance na ztrátu vody z povodí. Evidované odběry podzemní vody mají zanedbatelný vliv na hydrologickou bilanci. Podzemní odtok pod korytem říčky Brziny je z důvodu malé transmisivity prostředí hardrock také zanedbatelný. Zdaleka největší podíl na ztrátě vody v povodí má tedy evapotranspirace z lesních porostů říční nivy a výpar z vodních ploch v povodí. K vysychání Brziny dochází, když je rozdíl mezi úhrnem srážek a potenciální...
|
|
|
Hydrologie a hydrogeologie Bubovického potoka
Herza, Tomáš ; Bruthans, Jiří (vedoucí práce) ; Kůrková, Iva (oponent)
Bubovický potok je charakteristický ztrátami vody v některých úsecích. Zejména během posledních několika let jsou ztráty tak velké, že koryto potoka je z větší části zcela bez vody. Jaké jsou příčiny ztráty vody v Bubovickém potoce je tak velmi aktuální otázkou. Cílem této bakalářské práce bylo zjistit příčiny zvýšených ztrát vody a určit, zda je možné obnovit alespoň minimální průtok Bubovického potoka. Řešení těchto otázek bylo velmi komplexní, jelikož povodí Bubovického potoka se nachází v krasové oblasti Český Kras, která se vyznačuje velmi složitým prouděním vody v nehomogenním krasovém prostředí. Z archivních materiálů vyplynulo, že ztráty byly pozorovatelné již před téměř 80 lety, tedy ještě před začátkem současné klimatické změny. Na základě měření průtoků na profilech jsem zjistil, že ztráty se v horní části povodí od 90. let až dvojnásobně zvýšily a že jsou způsobeny především vsakem z koryta do vápenců. Vliv evapotranspirace na velikost ztrát je oproti vlivu vsaku minimální. Ve 2 z 5 částí povodí Bubovického potoka dochází vždy pouze ke ztrátám. Z velmi rozdílných koncentrací sodných a chloridových iontů ztrácející se vody a vody objevující se v řečišti nad Bubovickými vodopády je zřejmé, že vsakující se voda odtéká mimo orografické povodí Bubovického potoka a vodopády mají jiný zdroj...
|
|
|
Využití průběhu hladiny ve vrtech pro určení míry dotace podzemní vody: určení suchých období v různých oblastech ČR
Šabatová, Kateřina ; Bruthans, Jiří (vedoucí práce) ; Weiss, Tomáš (oponent)
Tato práce se zabývá určováním doplňování podzemní vody z časového záznamu výšky hladiny podzemní vody ve vrtech. Tento postup, zvaný metoda kolísání hladiny podzemní vody, je v zahraničí hojně využívaný, v České republice se však dosud téměř nepoužívá. Je určen pro kolektory s volnou hladinou. Z výšky vzestupu hladiny podzemní vody lze po vynásobení storativitou zvodně zjistit mocnost vrstvy vody doplněné do kolektoru. Tuto metodu lze aplikovat buď na jednotlivé srážkové události, nebo na celou časovou řadu záznamů výšky hladiny podzemní vody. Její hlavní výhodou je snadná dostupnost záznamů výšky hladiny podzemní vody. Největším omezením této metody je nutnost přesně určit storativitu volné zvodně, kterou je často obtížné měřit. Mezi další potenciální zdroje nejistoty patří kolísání hladiny podzemní vody způsobené jinými vlivy než doplňováním a proměnlivost podmínek v čase. Praktická část práce ukazuje příklad využití metody kolísání hladiny podzemní vody na datech ze dvou vrtů v kvartérních fluviálních sedimentech v Polabí. Určila jsem minimální a maximální kumulativní výšku vzestupu hladiny podzemní vody za dobu zaznamenávání hladiny. U vrtu VP0673 je výška vzestupu hladiny podzemní vody 5,1 až 17,7 m za 52 let. U vrtu VP1851 je to 15,6 až 38,6 m za 26 let. Omezením tohoto postupu je, že pro...
|
|
| |
|
|
Metody pro měření intenzity vcezování říční vody v důsledku jímání podzemní vody v okolí řeky
Bašus, Jan ; Bruthans, Jiří (vedoucí práce) ; Kůrková, Iva (oponent)
CZ Mezi prostředím kvartérních fluviálních sedimentů a říčními toky dochází k významné výměně vody. Na našem území neprobíhá žádné systematické měření této výměny nebo propustnosti říčního dna i přes to, že se jedná o důležitý parametr pro hydrogeologické modelování a výpočty. Tato práce popisuje 4 metody, které lze využít pro měření intenzity této výměny. Jedná se o manuální a automatický průsakoměr, které izolují část dna a měří množství vody, které jím proteče. Liší se od sebe četností měření. Dále je to měření rozložení teploty v podloží říčního dna bodovými teplotními čidly a nebo teploty měřené na základě rozptylu světla v optickém vlákně, které z naměřených dat modelují proudění vody a přenos tepla v podloží. U každé z těchto metod je v práci popsán princip na kterém fungují, aparatura, která je k měření potřeba, metodika měření a příklad již provedeného měření ze zahraničí. Diskuze v závěrečné části práce obsahuje jejich porovnání v rámci praktického využití. Klíčová slova : Průsak, Průsakoměr, Břehová infiltrace, vcezování skrze říční dno
|
|
|
Vlhkostní charakteristiky přirozených pískovcových výchozů
Slavík, Martin ; Bruthans, Jiří (vedoucí práce) ; Tesař, Miroslav (oponent) ; Sněhota, Michal (oponent)
Vlhkost v pískovci hraje důležitou roli v hydrologických, zvětrávacích, biologických a dalších procesech. Znalosti o výskytu a pohybu vlhkosti v porézním prostředí přirozených pískovcových výchozů jsou však značně strohé. Cílem doktorské práce proto bylo kvantifikovat vybrané vlhkostní charakteristiky několika přirozených pískovcových výchozů v Českém ráji (Česká republika). Podle režimního měření se průměrná roční teplota v pískovcových skalních městech pohybovala od 8,5 řC do 11,5 řC a relativní vlhkost vzduchu od 73 % do 85 %, přičemž odlesněná oblast vykazovala teplejší a sušší mikroklima a větší amplitudu hodnot než zalesněné oblasti. Byly zjištěny hodnoty objemové vlhkosti (více než 400 měření) a sacího tlaku (více než 150 měření) pískovcových výchozů a jejich změny v čase a prostoru. Průměrná objemová vlhkost se v zóně od povrchu pískovce do hloubky 12 cm pohybovala od 3 % do 10 % a sací tlak se v hloubce 2-12 cm pohyboval od 2 kPa až nad 130 kPa. Pro určení prostorového uspořádání vlhkosti u pískovcového povrchu bylo poprvé opakovaně využito metody obarvování práškem uraninu. Podle obarvení se pískovcové prostředí rozdělilo na kapilární (vlhkou) a difuzní (suchou) zónu, na jejichž ostrém rozhraní se nacházela výparová fronta. Pozice výparové fronty se pohybovala od povrchu pískovce až do...
|
|
|
Vybraná problematika v hydrogeologii krasu České republiky
Belokopytov, Daniil ; Bruthans, Jiří (vedoucí práce) ; Vysoká, Helena (oponent)
Předkládaná práce se zabývá hydrogeologií třech krasových oblastí České republiky údolí Albeřického potoka, Dyleňským krasem a Javoříčsko - Mladečským krasem. Cílem práce bylo přesnění hydrogeologických poměrů vybraných území pomocí lokalizace pramenů na úsecích vodních toků, kde byl očekáván jejich výskyt. Dílčím cílem pak bylo upřesnění původu vod jímacím území Čerlinka na východním okraji Javoříčsko - Mladečského krasu. Základní metodou užitou v této práci bylo podélné profilování teploty a konduktivity (dále , které je oproti jiným metodám, které přes svoji jednoduchost a časovou nenáročnost (oproti jiným metodám, aplikovaným v krasu) umožňuje přesnou lokalizaci skrytých přítoků. Tato metoda byla v oblasti Javoříčsko - Mladečského krasu doplně umístění piezometrů, sledujících směr proudění mezi vodním tokem a jeho břehy, a zpracování předchozích výzkumů. Výsledkem termometrie byla lokalizace několika potenciálně krasových přítoků v Albeřickém údolí a v Dyleňském krasu. V oblasti Javoříčsko - Mladečského oproti očekávání zaznamenán celkově nízký stav povrchových toků, které byly často vyschlé nebo zamrzlé. Analýza dat chemismu přinesla nejednoznačné závěry, které spočívají především v údajů o chemickém složení zkoumaných objektů oproti jejich hodnotám
|
|
|
Možnosti krasovění vápnitých pískovců v jizerské faciální oblasti české křídové pánve a vývoj kanálů v kvádrových pískovcích
Vojtíšek, Jan ; Bruthans, Jiří (vedoucí práce) ; Vysoká, Helena (oponent)
V různých částech České křídové pánve (ČKP) byly pozorovány projevy krasovění jako je rychlé proudění a přítomnost otevřených kanálů, ale vertikální a plošný rozsah krasovějících hornin není dosud dobře znám. U kanálů v kvádrových pískovcích zatím chybí pozorování jejich vzniku v řezu kolmém na průběh kanálu. Na tyto problematiky je zaměřena tato práce. U možností krasovění se práce omezuje na jizerskou faciální oblast ČKP. K tomuto účelu bylo použito loužení v kyselině chlorovodíkové, které bylo zrychlenou simulací rozpouštění hornin kyselými roztoky. Na zkoumaných vzorcích se hodnotila jejich reakce na loužení v kyselině, rozpadavost a obsah vápnité složky. Obsah vápnité složky byl stanoven i nezávisle pomocí kalcimetrie. Horniny, které se loužením rozpadly mohou být vhodným prostředím pro vznik krasových kanálů. Podle litostratigrafických řezů náleží zkoumané lokality jednotkám TUR5 a TUR6 - v těchto jednotkách se tedy v různých částech profilů vyskytují horniny vhodné pro vznik krasových kanálů. Na lokalitě Předměřice se loužením zcela rozpadlo 23 % zkoumaného profilu, v Kosmonosech 8 % a na Turnovsku 36 %. Zhruba jedna desetina až jedna třetina studovaných profilů tedy může podléhat po rozpuštění vápnitého tmelu vyplavení křemitého písku a vzniku krasových kanálů. Možnost krasovění není dána...
|
|
| |
host ::
RSS.