|
|
Role vysílacích médií v období let 1968-1969
Bednařík, Petr ; Groman, M.
Autoři se ve svém textu věnují působení Československého rozhlasu a Československé televize v letech 1968-1969. Dokládají, jakým způsobem tato média v době Pražského jara podporovala politiku KSČ v čele s Alexandrem Dubčekem. Charakterizují, jakým způsobem začínala v obou médiích normalizace.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Židé na stránkách českého tisku v roce 1945
Bednařík, Petr
Autor analyzuje český denní tisk z období od května do prosince 1945 (Rudé právo, Svobodné slovo, Lidová demokracie, Právo lidu ad.). Současně věnuje pozornost textům Věstníku Židovské obce náboženské v Praze. Autor sleduje, jakým způsobem tato periodika psala o situaci a problémech židovského obyvatelstva.
|
|
|
Český tisk v letech 1945-1948
Bednařík, Petr
Příspěvek je věnován tématu českého tisku v letech 1945-1948. Autor popisuje novou organizaci českého tisku po skončení 2. světové války. Politické strany označily tisk za národní majetek, za objekt veřejného zájmu.Soukromé podnikání v oblasti tisku nebylo v r. 1945 povoleno. Pouze politické strany a společenské organizace mohly vydávat deníky a časopisy. Příspěvek popisuje činnost komunistického ministra informací Václava Kopeckého. Charakterizuje vliv ministerstva na novou organizaci českého tisku.
|
|
|
Problematika paragrafu 10 retribučního dekretu č. 16/1945 (zneužití tísně, způsobené mj. též rasovou perzekucí k obohacení se) na příkladech případů projednávaných u Mimořádných lidových soudů Praha a Litoměřice
Bednařík, Petr
Mimořádné lidové soudy (1945-1947) řešily řadu případů, kdy se židům nedařilo po 2. světové válce získat zpět od českého souseda věci, které si u něj schovali za okupace. Češi uváděli řadu důvodů, proč navrácení nepřipadá v úvahu (konfiskace věcí Gestapem, krádež věcí z úkrytu). Tato tvrzení ovšem často nezněla příliš přesvědčivě. Židovští vlastníci (případně jejich příbuzní, pokud oni sami válku nepřežili) neměli svědky, kteří by mohli potvrdit, že si věci u českého souseda skutečně za války uschovali. Vzhledem k této absenci svědků musely často Mimořádné lidové soudy obžalovaného zprostit obžaloby. Můžeme se důvodně domnívat, že mnoho lidí, kteří využili rasové perzekuce židů k vlastnímu obohacení, nebylo po válce spravedlivě potrestáno.
|
host ::
RSS.