|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Participiální systém češtiny a pozice příčestí minulého činného na -(v)š- v něm
Giger, Markus
Na začátku 19. stol. bylo v češtině v kruhu kolem J. Jungmanna vytvořeno nové aktivní minulé příčestí na -vš- podle ruského modelu. Poprvé je zmíněno v mluvnici Františka Novotného z Luže 1818. Po roce 1820 už je relativně obvyklé, i když s nízkou frekvencí. Ve srovnání s dnešní situací bylo často tvořeno od sloves nedok. vidu a často bylo syntakticky rozšířeno. Pohled na tehdejší překlady z ruštiny ukazuje, že překladatelé si byli záhy vědomi, že ruské nedok. příčestí minulé na -vš- může být v češtině nahrazeno příčestím přítomným činným, pokud vyjadřuje současnost, a také že u intranzitivních sloves často české příčestí minulé činné na -l- může být používáno. Vznik českého aktivního minulého příčestí na -vš- je zajímavý příklad intenčního jazykového kontaktu v knižním subsystému spisovného jazyka.
|
|
|
Jazyková norma a možné způsoby jejího zjišťování
Beneš, Martin
V první části příspěvek postuluje potřebu empirického výzkumu v oblasti (české) teorie jazykové kultury. V návaznosti na článek J. Homoláče a I. Nebeské (2000) se na (metodologické rovině) předpokládá, že uživatelé jazyka si jednotlivé jazykové prostředky spojují s tzv. stylistickými indexy, tj. s určitými charakteristikami, které si vytváří na základě své zkušenosti s tím, v jakých komunikačních situacích se tyto prostředky ne/používají, a v jakých jsou tedy ne/náležité. Ve své druhé části příspěvek stručně představuje možné experimentální metody, které by bylo možné využít pro zjištění, s jakými prostředky si mluvčí spojují jaké stylistické indexy. V centru pozornosti je zejména tzv. test implicitních asociací (Implicit Association Test).
|
|
| |
|
|
Elektronická příprava a publikace starších českých textů
Černá, Alena M. ; Lehečka, Boris
Elektronické edice připravované v oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., jsou publikovány v rámci webových stránek Manuscriptorium a Vokabulář webový (v tzv. edičním modulu a staročeské textové bance) a ve formě elektronických knih v e-shopu nakladatelství Academia. Všechny elektronické edice jsou připraveny v programu Microsoft Word 2003 a jsou automaticky exportovány do těchto výstupů. Užíváme dva hlavní výstupní formáty: standard XML TEI P5 a značkovaný text pro textovou banku; používáme transformace XSLT a speciální software vyvinutý pro naše potřeby.
|
|
|
Daniel Adam z Veleslavína a jeho nomenklátory
Černá, Alena M.
Daniel Adam z Veleslavína je jednou z nejvýznamnějších postav české kulturní historie, je součástí osnov škol, avšak odborná literatura o jeho životě a díle je velmi řídká. Neexistují ani moderní edice jeho slovníkových děl. Informace o Veleslavínových slovnících jsou navíc často chybné: nesprávné je na příklad frekventované tvrzení, že Veleslavínův čtyřjazyčný Nomenclator quadrilinguis, Boemico-Latino-Graeco-Germanicus (Praha 1598) je pouze o řeckou jazykovou část rozšířený starší Veleslavínův trojjazyčný slovník, který vyšel s názvem Nomenclator omnium rerum propria nomina tribus linguis, Latina, Boiemica, Germanica explicata continens (Praha 1586). V příspěvku je přesvědčivě doloženo, že se jedná o dvě samostatná a nově vytvořená díla s odlišnými předlohami. Starší Nomenclator má předlohu ve slovníku holandského lékaře, historika a filologa Hadriana Junia, mladší Nomenclator je přepracováním slovníku německého učence Helfrika Emmelia. Obě díla mají zcela odlišnou makrostrukturu i mikrostrukturu hesel; rovněž česká jazyková část se v obou slovnících odlišuje a je patrné, že Daniel Adam nepřejímal při zpracování novějšího nomenklátoru svou původní práci automaticky, nýbrž ji revidoval, pozměňoval a všestranně vylepšoval.
|
|
|
Výzkum tvoření slov dříve a dnes
Štícha, František
Cílem studie je ukázat zcela rozdílné možnosti empirického výzkumu zákonitostí tvoření slov v češtině a způsobů jejich užívání v komunikaci v době před vznikem velkých elektronických korpusů a v době dnešní.
|
|
|
O formování nekmenového deklinačního typu píseň (se zaměřením na období staro- a středněčeské)
Vajdlová, Miloslava
Nový, nekmenový deklinační typ píseň (dříve též dlaň, obec aj.) se konstituuje v průběhu období staročeského na základě tří skupin feminin: 1/ i-kmenů končících na -sn, -zn, -z+K+n či -V+n (stč. básn, piesn; bázn, kázn; prázdn; dan, dlan, sien aj.); 2/ ja-kmenů s alternativním zakončením nom./akuz. sg. na -ě/0 (stč. ojě/oj, púščě/púšč, tvrzě/tvrz aj.); 3/ ū-kmenů (stč. břěskev, cierkev, húžev aj.). Vlivem formální blízkosti ja- a i-kmenových substantiv shodujících se rodem (feminina), nulovým zakončením nom. sg. a řadou totožných pádových tvarů se postupně vytváří nový vzor spojující v sobě koncovky ženské deklinace ja-kmenové s tvary feminin i-kmenových; po ztrátě jotace s těmito femininy splývají ū-kmeny. K r. 1500 lze nový deklinační typ považovat za zformovaný. Později ke vzoru píseň přechází též řada i- a jo-kmenových maskulin (stč. san, křěč, krádež, faleš aj.) a jednotlivá další jména rodu ženského. Formování deklinačního typu píseň je záležitostí dlouhodobou a přechod některých substantiv k němu je velice pozvolný. Klíčovou roli v procesu přechodu hraje konsonantické zakončení jména – deklinační typ píseň utvářejí či posléze k němu přecházejí především jména zakončená na nazály, tupé sykavky a retnice.
|
host ::
RSS.