|
|
Jak literární postavy prožívají vlastní jména
Procházková, Žaneta
Některé literární postavy nejsou pouze pasivními uživateli svých jmen, naopak o svých jménech přemýšlejí, mluví o nich, aktivně je hodnotí, vytvářejí si ke jménům pozitivní či negativní vztah, hledají jejich původ či význam atd. Postavy svá jména tedy nejen užívají, ale zároveň i prožívají. Pohled postav na jména (ať již na vlastní nebo na jména ostatních postav) je součástí jejich reflexe fikčního světa, v němž se nacházejí. Jejich způsob prožívání jmen nám vždy přímo či nepřímo prozrazuje i něco o charakteru postav a o funkci, kterou jménu přisuzují.
|
|
|
Kompozita typu Kozohlody, Žabokřik v toponymii Čech
Štěpán, Pavel
Příspěvek podává analýzu jednoho formálního podtypu kompozit vyskytujících se v toponymii Čech. Tento podtyp je vymezen na základě syntaktického kritéria: sledovaná kompozita jsou založena na syntagmatu subjekt – predikát. Pozornost je věnována jak místním, tak pomístním jménům.
|
|
|
Asociační funkce vlastních jmen v literatuře
Dvořáková, Žaneta
Asociační funkce podle naší definice odkazuje na reálné osoby/místa nebo na osoby/místa známé z jiných literárních děl či z kulturní tradice. Jména s asociační funkcí přitom nemusejí být shodná se jmény, na něž odkazují, ale mohou se jim pouze podobat. Základem asociační funkce je přitom rozpoznání a pochopení aluze, nalezení vztahu mezi literární postavou (a jejím jménem) a jejím reálným předobrazem. V literatuře je nejčastější situace, kdy má fiktivní postava fiktivní jméno. U literárních míst je tomu naopak, těm je většinou ponechán autentický název. Při analýze je třeba myslet na to, že každé jméno je součástí struktury jmen v textu, není izolované, a proto je třeba ho vykládat v kontextu celého díla. I ke jménům s potenciální asociační funkcí bychom měli přistupovat s jistou obezřetností – ne každá románová hrdinka jménem Eva musí být nutně spojována s biblickou pramáti a ne v každém Adolfovi musíme hledat Hitlera.
|
|
| |
|
|
Faktory ovlivňující výběr jmen v literatuře (na příkladech z Tylových dramat)
Dvořáková, Žaneta
Naším cílem bylo upozornit na charakteristické tendence v pojmenovávání, na některé zajímavé případy a především na faktory, které Tylův výběr jmen ovlivňovaly. Žádný z těchto faktorů však nepůsobil izolovaně. Ukažme si to na jméně knížete Krvomíra v báchorce Čert na zemi: užití tohoto jména bylo podmíněno žánrem (pro pohádku jde o typický způsob pojmenování), dobovou poetikou (v literatuře 30. a 40. letech 19. století byl tento druh jmen oblíbený, Tyla v tomto ohledu můžeme srovnat např. s jeho současníkem Klicperou) i funkcí (jde o jméno mluvicí, u nějž je nejvýraznější funkce charakterizační, využívající sémantiky jména, která evokuje člověka krutého a násilnického). Forma jména odpovídá kompozičnímu způsobu tvoření starých slovanských jmen, samo jméno Krvomír přitom není doloženo, jde o Tylovu invenci. Vytvoření tohoto konkrétního mluvicího jména záviselo na Tylově autorské poetice a na jeho tvůrčím přístupu ke jménu v rámci daného pojmenovávacího schématu.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.