|
|
Role JC viru v etiologii a léčbě roztroušené sklerózy.
Musil, Dominik ; Španielová, Hana (vedoucí práce) ; Šmahelová, Jana (oponent)
JCPyV je lidský polyomavirus. Infekce způsobené tímto virem bývají mnohdy bez klinických příznaků a JCPyV u infikovaných osob perzistuje po celý život převážně v ledvinách. Nejzávažnější onemocnění způsobené JCPyV je progresivní multifokální leukoencefalopatie, které způsobuje závažné demyelinizace neuronů v mozku. Kromě toho, v posledních letech se ukazuje, že k rozvoji PML dochází u některých pacientů s roztroušenou sklerózou, kteří jsou léčeni pomocí monoklonální protilátky natalizumab (Tysabri). Tato práce se věnuje analýze souvislostí mezi virovou infekcí JCPyV a etiologií roztroušené sklerózy a progresivní multifokální leukoencefalopatie. Jako rizikové faktory, které napomáhají k propuknutí progresivní multifokální leukoencefalopatie u osob s roztroušenou sklerózou léčených pomocí natalizumab, byly prokázány délka užívání natalizumab, předchozí imunosupresivní léčba a přítomnost protilátek proti JCPyV. Kromě těchto rizikových faktorů bylo také prokázáno, že u osob s progresivní multifokální leukoencefalopatií dochází k mutacím v genomu viru v regulační oblasti, stejně tak i v sekvenci kódující hlavní kapsidový protein VP1. Obě tyto mutace mohou hrát roli v patogenesi progresivní multifokální leukoencefalopatie. Klíčová slova: JC virus, roztroušená skleróza (RS), Tysabri (natalizumab),...
|
|
|
Vliv pH na iniciaci virové infekce
Vomáčka, Petr ; Španielová, Hana (vedoucí práce) ; Šmahelová, Jana (oponent)
Kyselé pH se v organismech vyskytuje buď v intracelulárním, nebo extracelulárním prostředí. V intracelulárním prostředí se kyselým pH vyznačují především buněčné kompartmenty, jako jsou časné a pozdní endosomy nebo lysosomy. V extracelulárním prostředí je pak možné kyselé pH nalézt v hypoxických tkáních nebo ve tkáních, kde probíhá zánět nebo nádorové bujení. Povětšinou se jedná o hodnoty pH v rozmezí přibližně od 5,5 do 6,5. Tato práce se věnuje popisu konformačních změn virových proteinů, které nastávají v důsledku sníženého pH a vedou k uvolnění virových komponent z membránových kompartmentů buňky. Změny pH v organelách endocytických drah stejně jako změny extracelulárního pH ovlivňují významně infekci mnoha virů. Výzkum role pH v průběhu virových může přinést důležité poznatky pro vývoj protivirové a protinádorové léčby. Klíčová slova: virus, konformace, pH, receptor, endocytóza
|
|
| |
|
|
Detection and pathological impact of human Parvovirus B19 in the general population and in the immunocompromissed host
Dubišová, Mária ; Hubáček, Petr (vedoucí práce) ; Šmahelová, Jana (oponent)
Parvovírus B19 je neobalený jednovláknový DNA vírus, patriaci do čeľade Parvoviridae. Parvovírusy sú jedny z najmenších DNA vírusov, pričom viaceré z nich sú schopné infikovať ľudí. Infekciu parvovírusom B19 prekonala väčšina ľudí , no u zdravých jedincov prebieha zvyčajne bez ťažkostí. Najčastejšie sú infikované deti, u ktorých symptomatická infekcia vyvoláva piatu detskú chorobu - erythema infectiosum (EI), avšak u pacientov s oslabenou imunitou, u pacientov s poruchami krvotvorby a tiež u tehotných žien môžu nastať vážne komplikácie. Táto práca sa zameriava na štruktúru vírusu, priebeh infekcie, infekčné ochorenia vyvolané parvovírusom B19 a jednotlivé genotypy, pričom hlavný dôraz je kladený na patogenéziu konkrétnych ochorení. Kľúčové slová: Parvovírus B19, jednovláknový DNA vírus, progenitor erytroidných buniek, Gb4, imunokompromitovaný hostiteľ, anémia
|
|
|
Histonové modifikace a methylace polyomavirových genomů v průběhu infekce
Mrkáček, Michal ; Forstová, Jitka (vedoucí práce) ; Šmahelová, Jana (oponent)
Podobně jako všechny ostatní viry tak i polyomaviry vyžadují pro svou úspěšnou reprodukci proteiny a enzymy kódované jejich hostitelskými buňkami. Kromě toho, vzhledem k jejich relativně malému genomu s pouze několika geny, využívají polyomaviry pro co nejefektivnější zajištění své replikace i regulační mechanismy infikovaných buněk. Jednou z těchto regulací jsou posttranslační modifikace histonů, které tvoří nukleosomy na virové DNA. Spektrum těchto modifikací je velice široké, ale ve vztahu k polyomavirům jsou prozkoumány téměř výhradně jenom acetylace a methylace histonů. Druhou možnou regulací jsou methylace cytosinu v tzv. CpG dinukleotidech, která je spojována s potlačením genové exprese. Současné poznatky však naznačují, že tuto modifikaci polyomaviry příliš nevyužívají, ba dokonce vzhledem k neobvykle nízkému výskytu CpG dinukleotidů v jejich genomech se jí spíše vyhýbají. Cílem této práce je popsat jednotlivé typy těchto modifikací a poukázat na jejich možný význam v infekčním cyklu polyomavirů. Klíčová slova: polyomavirus, epigenetika, modifikace histonů, methylace DNA, CpG dinukleotidy
|
host ::
RSS.