|
| |
|
| |
|
|
Karel Velebný a třetí proud
Pudlák, Jan ; Havelková, Tereza (vedoucí práce) ; Šťastný, Jaroslav (oponent)
Předkládaná magisterská práce se zaměřuje na specifické rysy a jevy v českém třetím proudu v 60. letech 20. století. Tato specifika jsou identifikována jednak na základě analýzy skladeb třetího proudu Karla Velebného, ale také na základě jejich porovnání s díly třetího proudu jiných českých autorů ve sledovaném období. Výsledná charakteristika českého třetího proudu je pak konfrontována s třetím proudem amerického autora a ideového zakladatele tohoto směru Gunthera Schullera. Kritériem pro zařazení analyzovaných skladeb do této práce byla přítomnost určité avantgardní ambice, která je v této práci chápána jako užití dodekafonie, či jiných kompozičních technik Nové hudby v kontextu jazzové hudby. V analýzách se práce zaměřuje jednak na způsob implementace těchto kompozičních technik do struktury jazzové hudby, ale také zde autor sleduje, jaké hudební složky jsou touto stylovou syntézou nejvíce modifikovány. Klíčová slova: Třetí proud, jazz, Karel Velebný, Pavel Blatný, Gunther Schuller
|
|
|
Pozdní skladby Mortona Feldmana
Zvěřina, Petr ; TICHÝ, Vladimír (vedoucí práce) ; Šťastný, Jaroslav (oponent)
Ve své disertační práci se snažím vytyčit teoretický model, na jehož základě bychom mohli lépe proniknout do hudebního dění v pozdních skladbách Mortona Feldmana (např. Piano and String Quartet, For Bunita Marcus atd.). Tyto skladby jsou extrémně dlouhé, „opakuje“ se v nich omezené množství hudebního materiálu, nesměřují k žádnému vrcholu, nenacházíme zde žádný „zastřešující“ kompoziční systém, v jejich průběhu dochází k volnému střídání či kombinování hudebních ploch a jsou zdůrazňovány akustické kvality využitého tónového materiálu. Součinnost uvedených atributů vytváří zvláštní druh „hudebního uspořádání“, které označuji termínem rhizomatická forma (v návaznosti na koncept rhizomu Gillesa Deleuze a Félixe Guattariho). Ve své práci se nejprve zabývám Feldmanovými vlastními texty a současným stavem bádání. Následně nastiňuji postavení tohoto skladatele v kontextu poválečné hudební avantgardy („newyorská škola“, Anton Webern, Pierre Boulez a Karlheinz Stockhausen, musique informelle). Hlavní část textu tvoří kapitola o rhizomatické formě; před diskuzí tohoto pojmu se věnuji příbuzným tématům: kompoziční a akustická realita, diference a opakování, rychlost a intenzita. Své poznatky se neustále snažím dávat do souvislosti s Feldmanovými ranými skladbami (např. Intermission 5 a 6). Na vhodných místech rovněž srovnávám skladatelův přístup k hudební struktuře s postupy a technikami abstraktních expresionistů (např. Mark Rothko či Jackson Pollock) a spisovatelů jako Samuel Beckett a Franz Kafka. V návaznosti na koncept rhizomatické formy se pokouším analyzovat Feldmanovu kompozici Patterns in a Chromatic Field pro violoncello a klavír.
|
|
| |
|
| |
|
|
Hudební čas - jeho odklon od času fyzikálního
Oplištilová, Iva ; TICHÝ, Vladimír (vedoucí práce) ; Šťastný, Jaroslav (oponent)
Ve své disertaci vycházím z rozli?ování ?asu hudebního, individuáln? pro?ívaného, a ?asu sdíleného, fyzikálního. Propojuji poznatky z experiment? kognitivních v?dc? s hudebn?-teoretickým p?ístupem. Sleduji kognitivní cestu od p?ijatého zvuku k hierarchické reprezentaci ?asové slo?ky hudby. Zam??uji se na pravd?podobné mechanismy, které umo??ují odklon hudebního ?asu od fyzikálního a na faktory, které je ovliv?ují. Na stran? hudebn?-teoretické se opírám o analytické prost?edky Obecné teorie segmentace a Teorie rekontextualizace D. A. Hanninen. Za rozhodující moment pro odklon hudebního ?asu pova?uji vnit?ní sdílení pulsu poslucha?e nebo interpreta s pulsem zn?jící skladby. Hranici pulsu uvádím do souvislosti s prospektivní a retrospektivní strategií vnímatele. Své úvahy odvíjím na ose mezi póly puls a gesto, tj. mezi plnou kinestetickou synchronizací s vn?j?ím, sdíleným ?asem a maximálním odklonem, závislém na individuálním zp?sobu vnit?ní reprezentace gesta. Vyslovuji hypotézu, ?e k odklonu hudebního ?asu dochází a? p?i retrospektivní strategii zpracování hudebních událostí.
Své teoretické úvahy a vhodnost vybraných analytických prost?edk? ov??uji na analýzách skladeb G. Griseyho, O. Messiaena, P. Kotíka, P. Grahama a A. Breiera. P?ipojuji i n?které teoretické úvahy t?chto skladatel?, ve kterých se zabývají prací s ?asem ve svých skladbách.
|
|
|
Nelineární čas a ticho v post-cageovské hudbě
Oplištilová, Iva ; Tichý, Vladimír (vedoucí práce) ; Šťastný, Jaroslav (oponent)
Práce je zaměřena na problematiku neteleologických strategií při poslechu hudby. Jejich popis se opírá o fenomenologický přístup z perspektivy první osoby. Fenomenologická redukce je navržena jako exaktní metoda pro práci s jevy, kde nevyhovují klasické prostředky hudební teorie. Neteleologické skladby jsou uvedeny do souvislosti s Fraserovou teorií temporalit, konkrétně s temporalitami nelineárními. Vznik jevů charakteristických pro nelineární temporality je popisován jako prožitek, fenomenologicky, i z hlediska meteriálu, tedy jako kompoziční postup. Hlavní pojednávané pojmy jsou trvání, hudební objekt, kontinuita a gesto. Je kladen důraz na význam kontextu a rozsahu zorného úhlu posluchače, tedy na problematiku měřítek. Poslední kapitola se zabývá různými typy tich, která jsou rozlišována v závislosti na kontextu, v jakém jsou použita.
|
|
|
K melodickému aspektu soudobé hudby
Bakla, Petr ; Hons, Miloš (vedoucí práce) ; Šťastný, Jaroslav (oponent)
Předmětem práce je hudebně teoretické zkoumání melodického aspektu soudobé hudby, tj. především hudby vzniklé v posledních 30-50 letech s důrazem na progresivní, netradicionalistické tendence. Melodický aspekt je definován jako suma těch vlastností hudebních struktur, které jsou důsledkem utváření (strukturace) dotyčných struktur v melodické horizontále.
První část práce se zabývá kritikou a přehodnocením tradičního pojetí melodiky jako hudebně teoretické disciplíny. Aktuálně navrhovaná rozšířená koncepce melodiky umožňuje efektivní zkoumání hudby soudobé i tradiční. Hlavním předmětem zájmu melodiky v rozšířeném pojetí není objektivní melodie jako v daném kontextu privilegovaná struktura, ale melodický aspekt coby vlastnost celku hudebních (super)struktur. Melodická strukturace přitom k tomu, aby byla platným předmětem zkoumání a úvah, nemusí být percepčně zjevná. Tato část práce obsahuje mj. univerzální definici melodie a zabývá se možnými hledisky, z jakých lze analyticky přistupovat k hudebním strukturám.
Druhá část práce přináší typologii melodií, jejíž jednotlivé kategorie představují melodické typy s vyhraněnou morfologií. Melodické typy, které hrají důležitou kvantitativní i kvalitativní roli v soudobé hudbě, se vymezují jednak svými objektivními vlastnostmi, jednak tím, jak se jejich tvarovost odchyluje od norem tradiční melodiky. Poslední kapitola přináší též nástin možného třídění vícehlasých struktur s využitím typologie melodií.
|
|
| |
host ::
RSS.