|
|
Tragický jazyk mlčení. Euripidova Alkestis na pomezí žánru tragédie
Černý, Lukáš ; Sarkissian, Alena (vedoucí práce) ; Čechvala, Jakub (oponent)
Lukáš Černý Tragický jazyk mlčení Abstrakt Práce se zabývá Euripidovou Alkestis optikou její žánrové transgresivity, kterou v rámci hry představuje moment hrdinčina mlčení při jejím návratu ze záhrobí. Nejde tu však o transgresi směrem ke komedii nebo satyrskému dramatu, které se z různých důvodů věnuje většina klasických filologů, ale pouze o vztah k samotné tragické formě, která je tu zároveň naplňována a zároveň porušována. Klíč k tomuto žánrovému zařazení spatřuji v principu tragické ironie, která je stavebním prvkem celé hry a všech jejích postav, ale také v tragickém charakteru samotné Alkestis. Jako bytostná tragická hrdinka, která doslova vládne jazykem, Alkestis umírá pro spásu polis (a ne pouze pro osobu svého manžela), a zároveň aby obnovila rozvrácený řád nevyhnutelné smrti. Jejím tragickým vykoupením je to, že díky svému aktivnímu tragickému jazyku svoji smrt překonává a zajišťuje si nesmrtelnost. Když se však Alkestis na konci hry vrací jako pasivní a němý objekt, jak píše Victorie Wohl, její smrt byla popřena, a tedy i nutně její jazyk a celý smysl jejího aktu. Jde o konec nikoliv šťastný, ale horší než tragický, kde se Alkestis ocitá na hranicích žánru tragédie. Tuto transgresi nacházím mimo jiné na základě tezí o tragickém jazyce a tragické smrti z díla Waltera Benjamina a Terryho...
|
|
|
Dramatické uchopení mýtu: tradice, manipulace, interpretace
Čechvala, Jakub ; Fischerová, Sylva (vedoucí práce) ; Stehlíková, Eva (oponent) ; Sarkissian, Alena (oponent)
179 Abstrakt Disertační práce je zaměřena na problematiku interpretace řecké tragédie, která je sledována jak v obecné rovině na příkladu vybraných interpretačních strategií, tak v rovině praktické rozborem Eurípidovy Ífigenie v Tauridě. Tragédie je v úvodní kapitole vymezena na základě dobového kontextu jako součást a další projev tzv. song culture, respektive performance culture. Proti tomuto performativnímu zasazení je postaveno Aristotelovo podcenění divadelní úrovně ve prospěch četby, které v jistém smyslu zakládá důležitý kritický problém, přecházející až do současnosti. Po nastínění změn na poli bádání o řecké tragédii, které byly na konci 60. let dvacátého století motivovány vzrůstajícím zájmem o teorii, se zbývající část první kapitoly věnuje kritickému hodnocení tří interpretačních přístupů k tragédii: liternímu close reading, náboženskorituálnímu close reading a performance criticism. Literní close reading a performance criticism jsou pojednány na základě svého poměru ke komplikovanému vztahu "text - divadlo", u třetího přístupu jsou tematizovány způsoby, jakými je interpretováno užívání konkrétního prostředku, tedy užívání jazyka rituálu. První část práce uzavírá kapitola věnovaná kompetenci obecenstva. Oproti jednoduchému a automatickému konstruování superkompetentního obecenstva, které často...
|
host ::
RSS.