Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 3 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
The Folk Song Cultural Heritage in the Context of Political Correctness: When hep, hep is not hop, hop
Uhlíková, Lucie ; Pavlicová, M.
The paper explores folk songs written down in what is present-day Czech Republic from roughly the beginning of the 19th century to the 1970s. It shows how song lyrics were treated in the past when they did not conform to the social conventions, aesthetics, ethical ideals, and patriotic goals of the time. When such songs were written down by collectors, their lyrics were often modified, some parts being omitted, others changed. This practice was followed from the early 19th century until the fall of the communist totalitarian regime in 1989. At present, these authentic folk song lyrics seem non-controversial by some performers, but many lyrics are far from it. One of the components of tradition is social memory, which is associated with cultural stereotypes—the generally fixed ideas that people have about themselves and members of different groups. These “Others” are usually members of a different ethnicity, religion, or social class. Their image in folklore involves certain ideas, ideological views, evaluative attitudes, and historical experience. Using the example of otherness, which in Czech folk songs is mainly associated with the negative image of members of the Jewish minority, the paper shows the possible results of misunderstanding the historical context: the anti-Semitic motifs of some older songs and dances resented in public may not be evident to those who perform them today.
Když hep hep není hop hop: folklorní kulturní dědictví v kontextu politické korektnosti
Uhlíková, Lucie ; Pavlicová, M.
Příspěvek na příkladu lidových písní zapsaných na území dnešní České republiky zhruba od počátku 19. století do 70. let 20. století ukazuje, jak bylo v minulosti nakládáno s písňovými texty, které se v daném historickém nevyhovovaly dobovým společenským konvencím, estetickým i etickým ideálům i vlasteneckým cílům. Pokud byly vůbec takové písně zapsány, pak byl jejich text upravován, některé jeho části byly vypuštěny, jiné změněny. Tato situace trvala od počátku 19. století do pádů komunistické totality v roce 1989. Dnes se autentické znění folklorních textů a dalších dobových pramenů může jevit jako bezproblémová záležitost. Jednou ze složek tradice je ale také sociální paměť a s ní spojené kulturní stereotypy – ustálené představy, které mají lidé sami o sobě a o příslušnících odlišných skupin. Ti „druzí“ mohou být příslušníci jiného etnika či náboženství, odlišné sociální vrstvy apod. Jejich obraz ve folkloru představuje poměrně složitý komplex obecných představ, ideologických názorů, hodnotících postojů a historických zkušeností. Příspěvek na příkladu tzv. fenoménu cizosti, který je v českých lidových písních spojen především s negativním obrazem příslušníků židovské minority, ukazuje, že ztráta historického kontextu může znamenat, že dnes mohou být na veřejnosti prezentovány písně a tance, jejichž antisemitský motiv těm, kteří je interpretují, nemusí být vůbec zřejmý.
Od amerických spirituálů k české lidové baladě: Spirituál kvintet a zdroje jejich písňových textů v průběhu šesti desetiletí
Opekar, Aleš
Stať se zaměřuje na textovou stránku repertoáru skupiny Spirituál kvintet a na zdroje, z nichž skupina v různých obdobích své činnosti čerpala. Na počátku její dráhy stál zájem o americké černošské spirituály, které daly sestavě název. Souběžně začali nacvičovat i bělošské písně amerických přistěhovalců a jejich novou tvorbu a následně též evropské renesanční písně, transkribované z loutnových tabulatur rudolfinské éry. V dalším vývoji se skupina otevřela i písním českého národního obrození, domácím lidovým baladám a nakonec v malé míře i původní vlastní tvorbě. Širokému žánrovému záběru odpovídal i charakter textů. Jak originály v anglickém jazyce, tak i většina písní z dalších zdrojů, potřebovaly převedení do českého jazyka, blízkého generačně spřízněným posluchačům. Nové texty vznikaly svépomocí členů a spolupracovníků souboru (Jiří Tichota, František Novotný, Dušan Vančura, Vlastimil Marhoul), několik textů dodal profesionální textař Ivo Fischer. Autoři textů často posouvaly konkrétní významové nuance ve prospěch zachování adekvátního rytmu a zvukovosti českých veršů a jejich původní sociální náboj se jim dařilo formulovat způsobem, který vyvolával asociace s domácí společenskou situací. Různorodost textů byla sjednocena hudební aranží, založenou na vícehlasém zpěvu s doprovodem kytary, kontrabasu a dalších akustických nástrojů.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.