|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Moc, křehkost, uměřenost: Dialogické kontexty v Charmidovi
Hobza, Pavel
Autor navrhuje řešit problém aporií v Charmidovi zkoumáním formální struktury dialogu. Nejprve srovnává argumentační a dramatickou strukturu Charmida s ranými dialogy jako Ión. Výsledkem je naprostá odlišnost. Z druhé tedy autor předkládá vlastní analýzu obecné struktury tranzitivních dialogů, dokládanou zejména dialogy Lysis a Prot. Sókratés zde rozmlouvá se dvěma charakteristickými partenry, slabším potenciálním žákem a silnějším, jenž představuje autoritu pro slabšího. Sókratés poráží silnějšího, ale nenabízí slabšímu žádnou positivní nauku, jen osobní příklad a vedení. Charmida autor označuje za typický transitivní dialog.
|
|
|
Od sókratovského logu k parmenidovskému: Jak číst dialog Euthydémos
Hobza, Pavel
Klíčovým úkolem při interpretaci dialogu Euthydémos je zjistit, proč se chce Sókratés stát žákem obou bratrů. Je to kvůli "logice", na níž je založen diskurs či způsob myšlení obou bratrů, přičemž tato "logika" vposled tkví v Parmenidově myšlení. Pokud uvážíme, že Sókratés je vylíčen jako někdo, kdo není schopen dojít k pozitivnímu závěru, pak Sókratovou motivací pro učení se u obou bratrů je snaha překonat vyvracející negativitu své moudrosti.
|
|
|
Fysis u Platóna
Hobza, Pavel
Termín fysis má u Platóna celou řadu nejrůznějších významů, takže se na první pohled nezdá, že by Platón s tímto termínem spojoval nějakou specifickou filosofickou koncepci. Zkoumání dialogu Symposion však ukazuje, že v protikladu k hippokratovské koncepci, kde byla fysis pojímána jako přirozenost lidského těla, Platón koncipoval fysis člověka jako touhu či směřování.
|
|
|
Dialog Symposion jako mysterijní zjevení dionýsovské přirozenosti
Hobza, Pavel
Hlavní téma dialogu Symposion je pojednání o Dionýsovské přirozenosti, jejíž různé aspekty postupně rozvíjí a variuje všech sedm chvalořečí na Eróta. Sedm chvalořečí je rozděleno na dvě části po třech, přičemž Aristofanova čtvrtá řeč představuje zásadní dialogický předěl. Vlastní podstatu Dionýsovské přirozenosti pak ukazují poslední tři chvalořeči, postupně rozvíjející tři různé Dionýsovské ambivalence.
|
|
|
Sókratés jako nový paideutický ideál: Jak číst dialog "Hippias Menší"
Hobza, Pavel
Platónovy rané dialogy nejsou teoretickými pojednáními, nýbrž jejich cíl byl především praktický, totiž působit v tehdejším výchovném (paideutickém) systému. Protože Achilles a Odysseus, o nichž Sókratés rozmlouvá, představovaly výrazné paideutické vzory, cílem dialogu je ukázat Sókrata na symbolické rovině coby nový paideutický vzor.
|
|
|
Lysis jako hledání racionálního obrazu světa
Hobza, Pavel
Na rozdíl od raných dialogů, jež jsou konstituovány jako konfrontace dvou odlišných způsobů myšlení či systémů hodnot, se Platón v dialogu Lysis pokouší vytvořit nový pojmový rámec pro popis světa. Zatímco v raných dialozích Sókratés přejímá tradiční obraz světa, v němž je svět bohů nedostupný lidem (srv. Obrana Sókrata), snaží se nyní uchopit svět v pojmech dobro a zlo, přičemž člověku je přisouzeno střední postavení - mezi dobrem a zlem.
|
|
|
Dialog Protagoras jako Platónova obhajoba Sókrata
Hobza, Pavel
Dialog Prótagoras je inscenován jako konfrontace dvou typů moudrosti, které mají zcela odlišná kritéria: Kritérium Prótagorovi moudrosti zakládající se na techné je lidské, zatímco u Sókrata, který byl delfskou věštírnou označen za nejmoudřejšího z Řeků, se jedná o božské kritérium. Autor dialogu chtěl konfrontací těchto dvou typů moudrosti ospravedlnit Sókrata před athénským publikem.
|
host ::
RSS.