|
|
Ovlivnění soběstačnosti biologickou léčbou u nemocných s revatoidní artritidou
JELENOVÁ, Michaela
Revmatoidní artritida je chronické autoimunitní onemocnění, které se projevuje především ztuhlostí a bolestivostí kloubů. Hlavní problém tohoto onemocnění spočívá ve zhoršení kvality života pacientů následkem bolestivých projevů a zhoršení funkce kloubů. Toto progresivní onemocnění často vede k disabilitě a invaliditě, proto je revmatoidní artritida významným terapeutickým a sociálním problémem z hlediska náročnosti na ošetřování, finance i sociální péči. V posledních letech dochází k významným změnám v léčbě revmatoidní artritidy. Novou terapeutickou metodou se stala biologická léčba. Byly získány údaje o tom, že tato léčba může zpomalit nebo dokonce zastavit i rentgenovou progresi onemocnění.
|
|
|
Úloha sestry v podpoře soběstačnosti pacienta s amputací dolní končetiny v pooperačním období.
ZRZAVECKÝ, Martin
Bakalářskou práci na téma: Úloha sestry v podpoře soběstačnosti pacienta s amputací dolní končetiny v pooperačním období jsem si vybral na základě studia odborné literatury a praktických zkušeností v péči o tyto pacienty na oddělení chirurgie, kde pracuji. Amputaci dolní končetiny lze popsat jako odstranění periferní části těla od celku úrazem nebo chirurgicky. Úrazovost v dnešní době je velmi vysoká zvláště na silnicích. Vlivem úrazu přijde o část těla mnoho mladých lidí. Plánovaným zákrokem se amputace dolní končetiny provádí z důvodu zmírnění či odstranění bolesti nebo za účelem zamezení šíření infekce či metastáz. Pro většinu lidí znamená amputace dolní končetiny změnu v kvalitě života. Úloha zdravotnického personálu je pečovat o amputaci dle standardů a naučit pacienta soběstačnosti. Cílem kvalitativního výzkumného šetření bylo: 1. zmapovat úlohu sestry v podpoře soběstačnosti pacienta s amputací dolní končetiny v pooperačním období z pohledu všeobecných sester a 2. zjistit úspěšnost nácviku soběstačnosti u pacientů s amputací dolní končetiny v pooperačním období. K cílům byly stanoveny výzkumné otázky: 1. Jakou roli zastává sestra v podpoře soběstačnosti u pacienta s amputací dolní končetiny z pohledu sester? 2. Jak ovlivňuje ošetřovatelská péče soběstačnost pacienta s amputací dolní končetiny? 3. Jakým způsobem provádí sestra nácvik soběstačnosti u pacienta s amputací dolní končetiny v pooperačním období? Výzkumné šetření bylo kvalitativní, jako technika byl použit hloubkový rozhovor se sestrami a pacienty. Výzkumný soubor tvořili sestry a pacienti po amputaci dolní končetiny chirurgického a traumatologického oddělení Nemocnice České Budějovice a.s.. Z výsledků vyplynulo, že sestry chirurgického i traumatologického oddělení se podílí na podpoře soběstačnosti pacienta po amputaci dolní končetiny především v uspokojování fyziologických potřeb (hygiena, příjem potravy a tekutin, vyprazdňování, zajištění pohybu a potřeby být bez bolesti). Sestry z chirurgického oddělení považují nácvik soběstačnosti u těchto pacientů za náročnější vzhledem k věku pacienta a typu amputace v souvislosti s chronickým onemocněním. Dle názoru pacientů má ošetřovatelská péče při hospitalizaci významný vliv na jejich soběstačnost. Sestry z chirurgického i traumatologického oddělení považují nácvik soběstačnosti za velmi důležitý, rozdíl účinku opět vidí ve věku pacienta a příčiny amputace. Dle sester i pacientů nácvik soběstačnosti zahrnuje hygienickou péči, pomoc při příjmu potravy a vyprazdňování, vertikalizaci z lůžka, nácvik pohybu a management bolesti. Cíle výzkumného šetření byly splněny a výsledky výzkumného šetření mohou pomoci sestrám zkvalitnit ošetřovatelskou péči, což povede ke zlepšení kvality života pacientů po amputaci dolní končetiny.
|
|
|
Podpora soběstačnosti u hemiplegického pacienta po cévní mozkové příhodě
JIRKŮ, Lenka
Cévní mozková příhoda v současné době není onemocněním, které postihuje pouze starší lidi, ale čím dál tím častěji postihuje lidi v produktivním věku. Následky onemocnění jsou různorodé a liší se u nemocných jak v jejím rozsahu tak závažnosti. Proto toto onememocnění zásadně ovlivní dosavadní způsob života nemocného i jeho rodiny. Teoretická část bakalářské práce je zaměřena hlabně na samostatné onemocnění.Čtenářům je zde přiblížena daná problematika tohoto onemocnění. je zde popsaná dělení mozkových příhod, rizikové faktory, diagnostika a léčba. Dále zásady ošetřovatelské péče o nemocné po cévní mozkové příhodě, podpora soběstačnosti, a také rehabilitace a její cíle. Druhá část tvoří výzkum. Je zde použita metoda dotazování technikou dotazníků. Dotazníky jsou zde použity dva pro respondenty pracující na lůžkovém oddělení zdravotnických zařízení a pro respondenty pracující v domácí péči. Tato část je zaměřena na získání informací a rozdílů o poskytování podpory soběstatečnosti v oblasti hygieny u hemiplegického pacienta po CMP a spolupráci s fyzioterapeutem, jak na lůžkovém oddělení tak i v domácí péči. dané výsledky by měli přispět ke zlepšení ošetřovatelské péče o pacienty s CMP.
|
|
|
Podpora soběstačnosti nemocných s revmatoidní artritidou ve vybraných denních činnostech v domácím prostředí
TÜRKOVÁ, Věra
Podpora soběstačnosti nemocných s revmatoidní artritidou ve vybraných denních činnostech v domácím prostředí Tématem bakalářské práce je podpora soběstačnosti u nemocných s revmatoidní artritidou. Revmatoidní artritida je zánětlivé autoimunitní chronické onemocnění, jejímž hlavním projevem je postižení zejména drobných kloubů, svalů, vazů, ale může se manifestovat i na vnitřních orgánech těla. Vede k výraznému pohybovému omezení a tím značně zhoršuje kvalitu života a soběstačnost lidí. Jelikož touto nemocí trpí převážně ženy, soustředili jsme se na oblast vaření, stravování a osobní hygienu. Úlohou sestry je vést nemocné k soběstačnosti. Možností, jak nemocné s omezenou soběstačností podporovat je více, práce je však zaměřena především na pomůcky na podporu soběstačnosti v oblasti vaření, stravování a osobní hygieny. Na začátku práce jsme si stanovili 6 cílů. Prvním cílem bylo zjistit, jaké pomůcky k podpoře soběstačnosti nemocní s revmatoidní artritidou mají k dispozici v oblasti vaření stravování. Druhým cílem bylo zjistit, jaké pomůcky k podpoře soběstačnosti nemocní s revmatoidní artritidou mají k dispozici v oblasti osobní hygieny. Třetím cílem bylo zjistit, jaké pomůcky k podpoře soběstačnosti nemocní s revmatoidní artritidou postrádají v oblasti vaření, stravování. Čtvrtým cílem práce bylo zjistit, jaké pomůcky k podpoře soběstačnosti nemocní s revmatoidní artritidou postrádají v oblasti osobní hygieny. Pátým cílem bylo vytvořit brožuru na podporu soběstačnosti nemocných s revmatoidní artritidou v oblasti vaření, stravování a osobní hygieny. Posledním, a tedy šestým cílem této bakalářské práce, bylo aplikovat vytvořenou brožuru u nemocných s revmatoidní artritidou. Cíle práce byly splněny. Na přelomu února a března 2011 bylo provedeno kvalitativní výzkumné šetření. Ke sběru dat byla použita metoda dotazování, technika nestandardizovaného rozhovoru. Podle předem připravených otázek jsme se dotazovali respondentek s revmatoidní artritidou, které jsou léčeny ambulantně. Na základě získaných informací a zmapování dostupných pomůcek, byla vytvořena brožura na podporu soběstačnosti nemocných s revmatoidní artritidou a následně otestována. Výzkumný soubor pro rozhovory tvořilo 6 respondentek s revmatoidní artritidou. Respondentky byly vybrány podle předem stanovených kritérií a těmi bylo onemocnění revmatoidní artritidou, stádium nemoci II., III., IV., kdy je výrazně ovlivněna soběstačnost a zastoupení monocyklického, polycyklického a progresivního průběhu revmatoidní artritidy. Výzkumný soubor pro anketu byl vybrán podle stejných kritérií a tvořilo jej 10 respondentek. Práce odhalila konkrétní pomůcky, které nemocní s revmatoidní artritidou mají k dispozici a které postrádají. Na základě získaných informací a zmapovaných pomůcek vznikla brožura na podporu soběstačnosti nemocných s revmatoidní artritidou v oblasti vaření, stravování a osobní hygieny. Kroky, jak dosáhnout zlepšení soběstačnosti nemocných s revmatoidní artritidou v oblasti vaření, stravování a osobní hygieny v domácím prostředí, vidíme v poskytnutí vytvořené brožury ambulantním i lůžkovým revmatologickým praxím. Pro oslovení co nejširší populace revmatiků s porušenou soběstačností a na základě kladných ohlasů na vytvořenou brožuru, jsme přijali nabídku publikovat seriálový článek o podpoře soběstačnosti nemocných s revmatoidní artritidou v časopise ?REVMATIK?. Pozitivním přínosem by podle nás také bylo uskutečnění informačního semináře o pomůckách na podporu soběstačnosti pro pacienty a sestry revmatologických ošetřovacích jednotek, pro členy Revma ? ligy a studenty ZSF.
|
|
|
Revmatoidní artritida versus Bechtěrevova choroba z hlediska závislosti na sociální síti
JELENOVÁ, Michaela
Revmatických onemocnění v Evropě neustále přibývá. Odhaduje se, že v současné době trpí některým typem revmatismu až čtvrtina Evropanů. Mezi ně patří také revmatoidní artritida i Bechtěrevova choroba (ankylozující spondylitida), chronická onemocnění, která se projevují bolestí, ztuhlostí, zánětem kloubů a zad. A právě jim je věnována tato diplomová práce. Její teoretická část se zabývá jednak revmatoidní artritidou a Bechtěrevovou chorobou ze zdravotního hlediska, jednak obsahuje poznatky ze sociální oblasti, která bývá často opomíjena. Cílem praktické části diplomové práce je odhalit, jakým způsobem se odlišuje revmatoidní artritida od Bechtěrevovy choroby z hlediska využívání sociální pomoci, ale i práceschopnosti nebo účasti ve společenském životě. Pro sběr dat byl využit kvalitativní výzkum, metoda dotazování a technika rozhovorů. Osloveni byli pacienti revmatologických ordinací Medipont Plus s.r.o., kteří byli rozděleni do dvou skupin - na osoby s revmatoidní artritidou a osoby s Bechtěrevovou chorobou. Z výzkumu vyplynulo, že osoby s revmatoidní artritidou jsou častěji v invalidním důchodu než osoby s Bechtěrevovou chorobou a více využívají i sociální příspěvky, a to nejčastěji mimořádné výhody pro osoby se zdravotním postižením - průkaz ZTP. S tím souvisí i nižší pracovní schopnost u osob s revmatoidní artritidou oproti osobám s Bechtěrevovou chorobou. Výsledky výzkumu jsou ovlivněny věkem respondentů, délkou onemocnění, rozdílností role muže a ženy a v neposlední řadě i osobnostními charakteristikami. Výzkum ukázal, že osoby z řad revmatiků i Bechtěreviků, které se léčí biologickou léčbou, jsou díky této moderní léčbě soběstačnější. Zároveň bylo zjištěno, že respondenti, kteří nejsou plně soběstační, neví o možnostech sociálních dávek a příspěvků a neví, kde tyto informace získat. Práce by se mohla stát impulsem k tomu, aby se na revmatická onemocnění nepohlíželo pouze ze zdravotního hlediska. Onemocnění ovlivňuje významným způsobem život svých nositelů a stává se tak závažným psychosociálním problémem.
|
|
|
Vliv sociální opory na kvalitu života seniorů
VOŠTOVÁ, Marie
Práce se zabývá sociální oporou a jejím vlivem na seniory. V teoretické části jsou popsány pojmy stáří, ageismus, sociální opora {--} její druhy, funkce a působení. Definována je i kvalita života, její složky a možnosti hodnocení. Dále jsou uvedeny různé zdroje pomoci a péče pro seniory. Praktická část mapuje, jak je sociální opora seniory vnímaná, jak ji přijímají a jak dalece ovlivňuje kvalitu jejich života.
|
|
|
Monitorace pooperační soběstačnosti u pacienta s polytraumatem
STRAKOVÁ, Lucie
Léčba pacientů s polytraumatem je dlouhodobá, často se mohou vyskytnout přidružené komplikace. V době rekonvalescence po četných operacích je výrazně omezena hybnost pacienta, jeho schopnost se o sebe postarat je nízká. V tomto období je tudíž velmi důležité provádět pravidelně nácvik soběstačnosti, aktivit denního života, kondiční cvičení i dechovou rehabilitaci. Včasná pooperační mobilizace a nácvik soběstačnosti pomáhá ke zlepšení celkového zdravotního stavu. Nezbytné je také podporovat motivaci a sebevědomí pacienta.
|
|
|
Dopady současných legislativních změn na realizaci rodinné péče o osobu se sníženou soběstačností
EFENBERKOVÁ, Marcela
Rodinnou péči označujeme jako neformální péči, která uspokojuje potřeby nesoběstačné osoby v jejím přirozeném domácím prostředí. Ochota rodiny pečovat o osobu se sníženou soběstačností vyžaduje nejen časovou náročnost, ale i fyzickou a psychickou zátěž pečující osoby a odřeknutí vlastních priorit. Aby rodinní pečovatelé nebyli ohroženi na zdraví a mohli poskytovat kvalitní péči, je třeba jim poskytovat pomoc a podporu ? finanční, legislativní, institucí. V teoretické části práce se na základě metody analýzy dokumentů zabývám charakteristikou integrované péče pro rodiny pečující o nesoběstačnou osobu a její zapracování do Střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb Jihočeského kraje a Komunitního plánu sociálních služeb Písek na období 2008 - 2010, jež odpovídají za dostupnost sociálních služeb. V praktické části práce jsem na základě metody dotazování a analýzy dokumentů zjišťovala, jak jsou naplňovány integrované formy podpory vůči rodinným pečovatelům pečující o osoby se sníženou soběstačností na území samosprávného obvodu Písek. Výzkumný soubor, který tvořili rodinní příslušníci poskytující pomoc osobám, které pobírají příspěvek na péči z měst Písek a okolí, Protivínsko, Mirovicko a Miroticko, potvrdil, že ne ve všech městech a obcích lze si sjednat sociální službu. Na základě výzkumu jsem zjistila, že i když právní úprava umožňuje poskytovat celou škálu zdravotně sociálních služeb, existují v regionu velké rozdíly v zastoupení poskytovatelů. Zkvalitnění péče je třeba docílit rozvojem sítě sociálních služeb, kterými by byly uspokojovány potřeby každé komunity. Především je třeba se zaměřit na rozvoj pečovatelské služby, denních stacionářů, center denních služeb, odlehčovacích služeb, osobní asistenci, při kterých je zachována rodinná péče.
|
|
|
Soběstačnost u pacienta po cévní mozkové příhodě
VANĚK, Filip
Ve své bakalářské práci jsem se zabýval změnou soběstačnosti u pacienta po cévní mozkové příhodě (CMP). Výzkum se týkal sester pracujících na oddělení neurologie, odděleních následné péče a sester v agenturách domácí péče a dále pacientů, kteří jsou po CMP. Vybral jsem si toto téma proto, že CMP představují závažný medicínsko-společenský a druhotně i ekonomický problém. V současnosti představují třetí nejčastější příčinu smrti jak v České republice tak i v jiných vyspělých zemích. Proto zasluhují zvýšenou pozornost, která jim dosud v praxi není dostatečně věnována.
|
|
|
Délka hospitalizace ve vztahu k vývoji soběstačnosti u pacientů po CMP
KALUŽOVÁ, Lenka
Cévní mozková příhoda je způsobena porušením cévního zásobení mozku krví a představuje v dnešní době medicínský, společenský a ekonomický problém. V současnosti jde o třetí nejčastější příčinu úmrtí a současně nejčastější příčinu psychického a fyzického handicapu. Bakalářská práce seznamuje s mechanismy vzniku cévní mozkové příhody, rizikovými faktory, které se podílejí na vzniku onemocnění. Dále práce seznamuje s projevy cévní mozkové příhody dle jednotlivých typů postižení. Šetření bylo prováděno kvalitativní metodou, kdy soběstačnost pacienta byla hodnocena pomocí standardizovaného testu soběstačnosti (Bartelův test) a technikou pozorování. Bartelův test byl vyhotoven při přijetí pacienta a následně při jeho propuštění z nemocniční péče. Pacienti z výzkumného souboru byli sledováni každý den hospitalizace a jejich úspěchy nebo neúspěchy v nácviku soběstačnosti byly zpracovány ve dvanácti kazuistikách. Cílem práce bylo zjistit průměrnou dobu hospitalizace potřebnou k dosažení soběstačnosti v denních aktivitách. Z výsledků bakalářské práce vyplývají následující hypotézy: 1. U pacientů mladšího věku je průměrná doba hospitalizace delší než u starších pacientů. 2. Návrat k soběstačnosti je rychlejší, pokud sestry pacientům umožní vykonávat dané činnosti samostatně. 3. Rychlejšího návratu k soběstačnosti dosahují ti pacienti, kteří vědí, že budou odcházet do domácího ošetřování.
|
host ::
RSS.