|
|
Mapování výskytu netykavek (\kur{Impatiens glandulifera} a \kur{I. parviflora}) na vybraném úseku řeky Želivky
URBAN, Miroslav
Cílem této studie bylo vypracování literární rešerše na téma invaze s návazností na invazní netykavky Impatiens glandulifera a I. parviflora. Celá rešerše byla vypracována v kontextu invazí v říčních ekosystémech. Invazní druhy Impatiens glandulifera a I. parviflora (Balsaminaceae) jsou v současnosti jedny z nejnebezpečnějších invazních druhů vůbec. Vyskytují se velice hojně na většině území České Republiky a velmi hojně jsou zastoupeny i v ostatních zemích Evropy. Ve studii jsem se zaměřil na dva výše zmíněné druhy, přičemž k jejich studiu v přírodě jsem si vybral 7 km dlouhý úsek řeky Želivky na Českomoravské vrchovině. V první části práce jsem zmapoval výskyt těchto dvou invazních rostlin (spolu s dalšími druhy), a to v jejich nejpříhodnější době, tj. v době jejich květu (květen až srpen), kdy jsou v nejlepší kondici. Mapování bylo provedeno pomocí fytocenologických snímků 2x2m, vzdálených 20 m od sebe. Takto byly snímkovány oba břehy řeky od obce Želiv a dva volně vybrané přítoky prvního řádu. Celkem jsem udělal 792 snímků, které jsem pak vyhodnocoval v programu CANOCO (ter Braak & Šmilauer 2002). S touto částí projektu souvisí i důkladná dokumentace a zjištění stavu okolní krajiny v kontextu říčního biotopu. V této studii jsem si položil následující otázky: a) Liší se rostlinné společenstvo řeky a potoka? b) S kterými druhy jsou Impatiens glandulifera a I. parviflora korelovány a s kterými se nejčastěji vyskytují? c) Má různá hladina stínu vliv na složení rostlin? Tyto hypotézy jsem testoval užitím programu CANOCO (ter Braak and Šmilauer 2002) a Statistica 8 (Statsoft Inc. 2007). Závěr je takový, že říční a potoční rostlinné společenstvo se liší v druhovém složení, přičemž říční společenstvo má nižší diverzitu (Shannon-Wiener index = 0,7; Z = -2,82208, p = 0,004772). S druhem I. glandulifera jsou korelovány druhy jako Galium aparine, Urtica dioica, Rudbeckia laciniata či Phalaris arundinacea. Zatímco s druhem I. parviflora jsou korelovány druhy jako Oxalis acetosella či Aegopodium podagraria aj. Poslední věc je, že různá hladina stínu má svůj dopad na složení rostlin v kontextu potoka a řeky (Z stín 3 = 19,846; stín 2 = 3,167; stín 1 = 3,000; stín 0 = 4,159; p = 0,0002).
|
|
|
Výskyt mihule potoční (Lampetra planeri) v Malši v okolí Dolního Dvořiště
HLAVÍNOVÁ, Lenka
Cílem diplomové práce bylo prokázání výskytu mihule potoční v okolí Dolního Dvořiště. Byly popsány biotopy s habitatovými preferencemi mihule potoční. V rámci ichtyologického průzkumu povodí Malše byla mihule potoční úspěšně zjištěna v letech 2007 - 2008 na stanovištích v Dolním Dvořišti a u Všeměřického lomu. Stanoviště měla charakter pstruhových vod. Byla provedena délkofrekvenční distribuce larev mihule potoční. Na stanovištích s výskytem mihule potoční bylo popsáno druhové složení ichtyofauny. V letech 2008 - 2009 byly mapovány další možné biotopy v návaznosti na stanoviště v podélném profilu Malše a Tiché, kde byla mihule potoční dříve zjištěna.
|
|
| |
|
|
Flóra a vegetace zvláště chráněných území v západočeské části jihozápadních Brd
REISEROVÁ, Alena
V západočeské části jihozápadních Brd se nachází pět zvláště chráněných území. Jedná se o dvě přírodní památky a tři přírodní rezervace {--} PP Hořehledy, PP Míšovské buky, PR Chynínské buky, PR Fajmanovy skály a Klenky a PR Kokšín. Inventarizační průzkumy se v těchto rezervacích prováděly naposledy v roce 1981 a 1982 (J. Nesvadbová), pouze v PP Hořehledy se prováděl inventarizační průzkum v roce 1990, tedy dva roky před vyhlášením chráněného území a další v roce 2005, z důvodu navrženého přehlášení hranice území. Dále se průzkumy vegetace těchto pěti maloplošných zvláště chráněných území zabýval L. Šmahel ve své bakalářské práci v letech 1998 {--} 2000. Tato bakalářská práce obsahuje kompletní soupis druhů vyšších rostlin v jednotlivých ZCHÚ a jeho porovnání s dřívějšími, výše uvedenými průzkumy.
|
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.