|
Genový polymorfismus Th1/Th2 cytokinů u pacientek s děložní myomatózou
Sosna, Ondřej ; Kužel, David (vedoucí práce) ; Živný, Jan (oponent) ; Novotný, Zdeněk (oponent)
Úvod: Děložní myom (leiomyom) je nejčastěji se vyskytujícím nezhoubným nádorem v oblasti ženského genitálního traktu a představuje nejčastější indikaci k provedení hysterektomie. Jeho etiologie však stále zůstává neznámá. V posledních letech jsou podrobněji zkoumány genetické faktory podílející se na vzniku děložních myomů. Cílem naší práce bylo najít možné genetické faktory použitelné jako prognostický marker k evaluaci zvýšeného rizika vzniku tohoto onemocnění. Metodika: Do studie jsme zařadili 102 pacientek s děložními myomy, jako kontrolní skupina sloužil soubor 145 zdravých žen. Všem těmto ženám bylo provedeno ultrazvukové vyšetření malé pánve a odebrán vzorek nesrážlivé krve. Ve skupině pacientek s děložním myomem následovala vždy po zvolené operační intervenci histologická verifikace nálezu. Princip detekce polymorfismů cytokinových genů byl založen na jednoduché PCR reakci s využitím sekvenčně specifických primerů. Výsledky: Porovnali jsme široké spektrum SNP (z angl. single nucleotide polymorphisms) TH2/Th2 cytokinových genů celého souboru pacientek s kontrolním souborem. Frekvence většiny testovaných SNP nedosáhla u pacientek statisticky významného rozdílu. Našli jsme však zajímavý rozdíl v distribuci genotypů promotoru genu pro IL-4. Genotyp CC v pozici - 590 a -33 byl zastoupen u pacientek s...
|
|
Význam lidských papillomavirů v etiologii a prognóze dlaždicobuněčných karcinomů orofaryngu
Rotnáglová, Eliška ; Klozar, Jan (vedoucí práce) ; Šlapák, Ivo (oponent) ; Zámečník, Josef (oponent)
Tonzilární karcinomy (dále TC) zaujímají významnou část nádorů hlavy a krku a jejich incidence v ČR stoupá. Kouření tabáku a nadměrná konzumace alkoholu jsou považovány za původce tří čtvrtin všech nádorů hlavy a krku, mezi další nezávislé rizikové faktory je dnes jasně řazena i infekce lidskými papillomaviry (dále HPV). Prezentovaná práce si kladla za cíl zjistit, zda a jak se navzájem demograficky liší skupina HPV pozitivních a negativních pacientů, stanovit prevalenci HPV v TC u pacientů v České republice a zjistit, zda je virus v HPV DNA pozitivních nádorech transkripčně aktivní. Dalším cílem bylo ověřit vhodnost jednotlivých markerů HPV infekce pro přesný výběr pacientů s HPV asociovaným onemocněním a stanovit prognostický význam těchto markerů. Na souboru 109 pacientů s TC jsme provedli detekci HPV DNA v nádorové tkáni a přítomnosti HPV specifických protilátek v séru. Pomocí dotazníků jsme získali informace ohledně rizikových faktorů. Pro analýzu exprese virové E6 a E2 mRNA a imunohistochemickou detekci proteinu p16 a p53 bylo k dispozici 45 ze 109 vzorků. Celková prevalence HPV DNA v TC byla 65%. U 93% HPV16 DNA pozitivních vzorků byly nalezeny známky transkripční aktivity viru. Pomocí exprese E2 oblasti virového genomu jsme zjistili, že virus je integrován v genomu hostitelské buňky u 64%...
|
| |
| |
|
Úloha zobrazovacích metod při diagnostice příčin hydronefrozy
VOSMÍKOVÁ, Anna
Bakalářskou práci ?Úloha zobrazovacích metod při diagnostice příčin hydronefrozy? jsem si zvolila z důvodu vyšetřovatelnosti hydronefrozy mnoha diagnostickými, ale i laboratorními metodami. Hydronefroza je diskutovatelné téma mezi zdravotníky o tom, jak vyšetřovat a která z metod je nejefektivnější, což je cílem mé práce. Cílem mé práce je porovnat nejefektivnější a nejvýtěžnější metody při zobrazování vývodného systému močového a předložit návrh vhodného postupu při zobrazení vývodných cest močových. Hypotézou je, že vylučovací urografie, dosud základní radiologická metoda v diagnostice hydronefrozy, je úspěšně nahrazována komplexem moderních zobrazovacích metod. Kvantitativní výzkum jsem prováděla ve dvou pražských akreditovaných nemocnicích, kde jsem se v každé zaměřila na skupinu 30ti nemocných s hydronefrozou i sekundárního původu. Porovnávala jsem počty vyšetření, ke kterým byli pacienti indikováni a vyšetření, která jasně ukázala na příčinu hydronefrozy. Zaznamenala jsem i příčinu hydronefrozy, což ale není cílem mé práce. Ve FNM i ÚVN se jako vyšetření první volby u pacientů s klinickými příznaky takovými, kde v diagnostické rozvaze přichází v úvahu hydronefroza používá ultrasonografie, jako metoda bez ionizujícího záření, s okamžitým výsledkem a zhodnocením struktury ledvin. U pacientů s hydronefrozou se ne vždy prokázala její příčina ultrazvukem, proto se přistupovalo k dalším metodám jako RTG, CT , IVU a MR. U pacientů byla prováděna i scintigrafie, ale pouze pro TNM staging tumorů. Prvním cílem práce je srovnání diagnostických metod. Tento cíl byl splněn ve výsledcích výzkumu doplněn grafy. Druhý cíl, předložit návrh vhodného postupu při zobrazení vývodných cest močových, není možné splnit, jelikož není možné u každého pacienta postupovat jednotným diagnostickým postupem, vzhledem k rozdílným příčinám hydronefrozy vyžadující individuální přístup. I z těchto důvodů uvádím ve své práci rozsáhlou kapitolu o příčinách hydronefrozy. Jak ukazují výsledky, nepodařilo se vyloučit hypotézu, že vylučovací urografie je nahrazována moderními vyšetřovacími metodami. Závěrem bych ráda zdůraznila, že práce radiologického asistenta se v dnešní době digitalizace a rozvoje radiodiagnostického oboru významně mění. Radiologický asistent již není pouhým vykonavatelem zhotovením rtg snímku ?mokrou cestou?, ale stává se nedílnou součástí zdravotnického týmu. Jeho práce spočívá ve významné komunikaci s pacientem, sledování pacienta v průběhu vyšetření, ale také v účelné komunikaci s ostatními členy zdravotnického týmu. Nesmíme opomenout nutnost znalostí práce s novými metodami, jejich principy, dle nichž může uplatnit snížení radiační zátěže, kontrastními látkami a v neposlední řadě práce s počítačovými programy, např. PACs.
|
|
Detekce minimální reziduální choroby u pacientek s časnými stádii karcinomu prsu
Janků, Filip ; Matouš, Bohuslav (vedoucí práce) ; Brdička, Radim (oponent) ; Melichar, Bohuslav (oponent)
Karcinom prsu patří mezi závažné celospolečenské problémy. Jedná se o onemocnění, kterým v naší republice ročně onemocní téměř 6000 žen. I přes narůstající incidenci nedochází k nárůstu mortality. V některých zemích je dokonce pozorován pokles počtu úmrtí (200,201). Na tomto příznivém vývoji má svůj podíl nejen zavedení screeningové mamografie v rozvinutých evropských státech (202), ale i nové poznatky v oblasti molekulární biologie nádorů, které by mohly umožnit aplikaci těchto metod přímo do praxe. Molekulárně biologické markery jsou v klinické praxi používány jako prognostické faktory (estrogenní a progesteronové receptory, HER-2/neu, p53, Ki-67, vaskulární epiteliální růstový faktor), prediktivní faktory (estrogenní a progesteronové receptory, HER-2/neu) nebo terapeutické cíle protinádorové léčby (estrogenní a progesteronové receptory, EGFR, HER-2/neu, HER3, HER4, VEGF, mTOR) v různých stádiích klinického uplatnění (4,15,203,204,205) Využití detekce výskytu minimální reziduální choroby u časného karcinomu prsu je dalším pokusem implementovat moderní diagnostické technologie se snahou ovlivnit úmrtnost na nádory. Cílem této práce bylo studovat možnosti diagnostiky a prognostický význam výskytu minimální reziduální choroby v spádových lymfatických uzlinách a kostní dřeni u nemocných s časným karcinomem...
|
|
Psychosociální aspekty dětské onkologie. Dítě a rodina.
LEMERMANOVÁ, Stanislava
Práce zaměřená na poznání rodin s dítětem školního věku s nádorovým onemocněním přinesla řadu poznatků a zkušeností. Jejím cílem bylo zmapovat celkové klima rodiny dítěte s nádorem a snaha zachytit určité její typické či specifické zvláštnosti. Rozhovory s nemocnými dětmi, jejich sourozenci a rodiči přinesly nejdůležitější zjištění o fungování těchto rodin. Z rozhovoru s dětmi vyplývá, že mají sice dostatek informací o léčbě a vyšetřeních, ale méně o nemoci samotné. Komunikace rodičů s dětmi o nemoci se často ukázala jako problémová. Některé děti mají potřebu vědět o nemoci víc, ale rodiče jim nejsou schopni vyhovět. Pro děti samotné je nejtíživější změnou přerušení školní docházky a tím i kontaktu se spolužáky. Rodiče v rozhovorech uvádějí jako nejhorší období to, kdy ještě nebyla známa diagnóza dítěte, ale již bylo zřejmé, že se jedná o vážnější onemocnění. Nemocí dítěte se naprosto změnil každodenní život rodiny, vše se řídilo tím, zda je dítě v nemocnici a jak mu je. Jeden rodič musel zůstat s nemocným dítětem a rodina se tak rozdělila. Zdraví sourozenci se ocitli ve stínu nemocného dítěte a ti starší se snažili situaci pochopit a co nejvíce rodičům a bratrovi/sestře pomoci. Mezi pozitivní změny lze přiřadit prohloubení partnerského vztahu mezi rodiči, psychické vyzrávání nemocného dítěte a starších sourozenců, změnu hodnot s postojů rodičů. Zcela zřetelným a konkrétním výsledkem všech rodin je, že jsou nadprůměrně semknuté a adaptabilní. Rodiny v důsledku vážné nemoci dítěte fungují v zátěžové situaci a vyšší soudržnost a přizpůsobivost jsou pro ně nutností. Závěrem lze na základě výzkumu konstatovat, že náležitá pozornost a péče by měla být věnována nejen nemocným dětem a jejich rodičům, ale i zdravým sourozencům. Nádorové onemocnění dítěte a jeho ohrožení na životě znamená pro rodinu extrémní zátěž. Mění se struktura rodiny a její každodenní život je naprosto převrácen. Rodiny, s nimiž jsem se při výzkumu setkala tuto situaci zvládali. Byla pro ně sice vyčerpávající, některé měli problémy s komunikací, ale všechny byly schopné fungovat a postarat se o své nemocné dítě.
|
|
Vliv zinečnatých iontů na kancerogenezi nádorů prsu
Kratochvílová, Monika ; Stiborová, Marie (oponent)
Karcinom prsu je pojem, který zahrnuje řadu závažných onemocnění. Jedná se o jedno z nejčastějších nádorových onemocnění u žen celosvětově. Mezi nejproblematičtější podtypy se řadí trojitě negativní karcinom prsu. Tento typ je charakteristický ztrátou exprese hormonálních receptorů a HER-2 a tudíž neodpovídavostí na dostupnou cílenou léčbu. Karcinom prsu, tak jako jiné malignity, má vztah k zinečnatým iontům. Zinek je esenciální prvek a je zapojen do mnoha významných buněčných dějů a tak může přímo i nepřímo ovlivňovat karcinogenezi. U karcinomu prsu bylo popsáno zvýšení obsahu zinku v maligní prsní tkáni oproti tkáni zdravé. Ale zinek má dokumentovány také antikancerogení vlastnosti. Cílem této studie bylo popsat, zda zvýšená suplementace zinkem významně ovlivní rozvoj karcinomu prsu in vivo. Jako model byla zvolena buněčná linie 4T1 charakterizující trojitě negativní karcinom prsu u mus musculus a kmen myší BALB/c. Celková dávka podávaného zinku byla 0,15 mg/kg. Sledován byl nejen růst a rozvoj tumoru, ale také exprese vybraných genů a antioxidační kapacita organismu. Velikost primárního tumoru byla významně ovlivněna suplementací zinkem, ale efekt na rozvoj metastáz prokázán nebyl. Zinek tedy může ovlivnit rozvoj karcinomu prsu, ale pouze v časných fázích karcinogeneze.
|
|
Specifika ošetřovatelské péče u pacientů s organickým psychosyndromem při kraniocerebrálním poranění, onemocnění
GONDÁŠOVÁ, Jitka
Organický psychosyndrom, tento termín dříve používaný jako samostatný, je v současné době aktuálně zahrnut dle Mezinárodní klasifikace nemocí do skupiny duševních poruch, seskupených na podkladě průkazné etiologie u poranění mozku, mozkového onemocnění nebo jiného poškození mozku, které vede k mozkové dysfunkci. Organickým psychosyndromem je označován stav změněného fungování mozku v období po úrazu, při mozkových příhodách nebo nádorech mozku nebo z jiné příčiny. Činnost mozku je v tom období změněna, je snížen výkon kognitivních funkcí, je různě intenzivně přítomna změna prožívání a projevů osobnosti. Bývá přítomen celkový neklid, někdy poruchy vnímání. Organický psychosyndrom má různý průběh a odeznívá různě rychle v čase. Nikdy neznamená definitivní změnu fungování mozku. Po odeznění organického psychosyndromu může zůstat kognitivní deficit nebo změna osobnosti, která je způsobena poraněním mozku. Ošetřovatelská péče je pro sestry jak po fyzické, tak po psychické stránce velmi náročná. Účelem kvantitativního výzkumu bylo zjistit, jaká je připravenost sester komunikovat s pacienty organickým psychosyndromem, zda má vliv vyšší vzdělání na poskytování ošetřovatelské péče, zda sestra spolupracuje s rodinou pacienta a jakým způsobem sestra rodinu edukuje. Kvantitativní šetření probíhalo dotazníkovou formou na vybraných pracovištích nemocnice České Budějovice a.s. Šetření probíhalo v březnu roku2010 a byli osloveni respondenti z Traumatologie, Neurochirurgie, Neurologie a Psychiatrie. Bylo zpracováno 82 dotazníků. Hypotéza číslo 1, sestry nemají informace, týkající se specifické komunikace s pacienty s organickým psychosyndromem byla vyvrácena. Ostatní hypotézy byly potvrzeny. Sestra s vyšším vzděláním má více informací o formě poskytování oš. péče o pacienta s psychosyndromem, edukuje rodinu pacienta průběžně během jeho hospitalizace, zapojuje rodinné příslušníky do nácviku soběstačnosti pacienta, nejčastěji edukuje rodinu rozhovorem a nemá k dispozici tištěný edukační materiál.
|
|
Bariéry v komunikaci mezi sestrou a dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění
IMRAMOVSKÁ, Simona
V dnešní době se v České republice péče o dětské pacienty v terminálním stadiu stále rozšiřuje a rozvijí. Je proto zapotřebí, aby sestry volily vhodnou komunikaci. Teoretická část obsahuje informace týkající se terminálního stadia onemocnění u dětského pacienta a následné poskytované péče, dále se zaměřuje na komunikaci s dětským pacientem a jeho rodiči v tomto stadiu. Teoretickým východiskem je koncepční Systémově adaptační model Callista Roy, který je následně aplikován na dětského pacienta v terminálním stadiu onemocnění v souvislosti s komunikací. Hlavním cílem této práce bylo zaměření na odkrývání jevů v komunikaci sester s dětským pacientem s ohledem na jeho lékařskou diagnózu. Soustředili jsme se na zmapování lékařských diagnóz dětských pacientů v terminálním stadiu onemocnění, které u sester vytváří komunikační bariéry. Dále předmětem zjišťování bylo, jaké bariéry mají sestry v komunikaci s dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění. Dalším záměrem bylo ze získaných znalostí z výzkumného šetření vytvořit vzdělávací materiál pro sestry, který by přispěl ke zlepšení komunikace sestry s dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění. V této práci byl také stanoven personální cíl, kdy vypracováním tohoto tématu získám podnětné informace a zkušenosti pracujících sester pro svou začínající praxi dětské sestry. K dosažení cílů bylo stanoveno pět výzkumných otázek zaměřujících se na zjišťování komunikačních bariér s ohledem na lékařskou diagnózu dětského pacienta v terminálním stádiu onemocnění, na bariéry v komunikaci s dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění, hodnocení úrovně sester v komunikaci s dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění, na využívání komunikačních prostředků v ošetřovatelské péči o dětského pacienta v tomto stadiu onemocnění a dále nás zajímalo, k jakým změnám došlo v komunikaci sester s dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění od začátku jejich kariéry sestry. Praktická část práce je rozdělena na dvě výzkumná kvalitativní šetření. V první fázi tvořilo výzkumný soubor jedenáct sester pracujících na dětských onkologických odděleních a osm sester pracujících v zařízeních hospicové péče zaměřené na dětského pacienta. Technikou výzkumného šetření byl polostrukturovaný rozhovor. Na základě praktického cíle byla realizována druhá fáze výzkumného šetření, při níž jsme ověřovali přínos vzdělávacího materiálu, který byl vytvořen na základě výsledků z první fáze. Z první fáze výzkumného šetření vyplynulo, že pro sestry představují komunikační bariéru především tyto lékařské diagnózy: nádory kostí, nádory mozku a roztroušená skleróza. Dále byly u sester zjištěny tyto bariéry v komunikaci s dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění: děti starší dvanácti let, neznalost vhodné komunikace a dětského pacienta, nezpracovaná vlastní smrt, strach a rozpaky z chyb a také osobnost dětského pacienta. Sestry používají mnoho komunikačních prostředků. Sestry reflektovaly také změny v komunikaci, k nimž došlo během jejich kariéry sestry: uváděly jistotu, více znalostí, odhad na děti a vhodnou příležitost. Dále se cítí lépe v čase truchlení, ve vnímání role rodičů, cítí větší pokoru a respekt k životu. Sestry hodnotí svojí úroveň komunikace s dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění velmi kladně a nadále se chtějí v oblasti komunikace vzdělávat. U sester byla zjištěna přítomnost psychické zátěže. Dále bylo zjištěno, že v některých zařízeních nefunguje psycholog, nebo dokonce úplně chybí. Z druhé fáze výzkumného šetření bylo zjištěno, že vzdělávací materiál sestry velmi přivítaly, viděly přínos pro svou praxi, hodnotily ho jako užitečný pro začínající sestry. Na podkladě toho vzdělávacího materiálu byla na oddělení pořízena knížka pro děti. Doporučením pro praxi je používání koncepčního Systémově adaptačního modelu Callista Roy. Díky zpracovávání tohoto tématu jsem získala mnoho teoretických znalostí a zkušeností všech zúčastněných sester.
|
host ::
