|
Porovnání přežití, růstu a celkové efektivity chovu u juvenilních ryb amura bílého (Ctenopharyngodon idella) v průběhu přezimování v rybnících a RAS.
PECHER, Petr
Cílem práce bylo porovnat a vyhodnotit růst a přežití juvenilního amura bílého (Ctenopharyngodon idella) v RAS a rybnících během přezimování. Juvenilní amuři byli chováni v pěti nádržích a třech rybnících během roku 2013 a 2014. V RAS byly ryby krmeny peletovým krmivem a chováni při konstantní teplotě. V rybnících byly ryby ovlivňovány environmentálními faktory a odkázány pouze na přirozenou potravu. Hodnota přežití ryb v RAS byla prokazatelně vyšší 97,79 ? 0,52 % v porovnání s hodnotou přežití v rybnících 10,94 % 11,42 %. Další ukazatele jako hmotnost, specifická rychlost růstu (SGR) a Fultonův koeficient (FK) vykazovaly v RAS prokazatelně vyšší hodnoty oproti rybám chovaných v rybnících. Z výsledků je patrné, že odchov juvenilních amurů bílých je efektivnější v RAS než v rybnících v průběhu přezimování.
|
|
Vliv délky světelného dne na příjem krmiva a růst síha peledě (Coregonus peled) v intenzivním chovu
KOS, Martin
Byl testován vliv délky světelného dne na a růst juvenilních jedinců síha peledě (Coregonus peled) v intenzivním chovu. Ryby o průměrné hmotnosti 1,82 +- 0,48 g a průměrné celkové délce těla 65 +- 7 mm byly rozděleny do 4 skupin podle fotoperiody (poměr světlo k tmě 12k12, 16k8, 20k4 a 24k0). Celkové délka experimentu byla 63 dní. Každých 21 dní bylo prováděno kontrolní přelovení. Individuální průměrná hmotnost na konci pokusu dosáhla 15 +- 4,9 g (12k12), 15,6 +- 4,5 g (16k8), 16,7 +- 4,5 g (20k4) a 16,8 +- 5 g (24k0). Nejvyšší celková délka těla byla shodně zaznamenána u skupin 20k4 a 24k0 (127 +- 11 mm) a nejnižší u skupiny 16k8 (114 +- 11 mm). Nejvyšší koeficient kondice byl zaznamenán u skupiny 16k8, nejnižší u skupiny 20k4. Specifická rychlost růstu za dobu pokusu činila 3,33 %xden-1 (12k12), 3,28 %xden-1 (16k8), 3,49 %xden-1 (20k4) a 3,43 %x den-1 24k0). Nejvyššího konečného přežití (95,8 +- 1,4 %) během celého období experimentu dosáhla skupina 12k12. Naopak nejnižší přežití 90,0 +- 4,6 % vykázala skupina 16k8. Rozdíly v přežití ryb však nebyly signifikantní.
|
| |
|
Testování užitkovosti meziplemenných kříženců lína obecného.
HOMOLA, Ondřej
Tato bakalářská práce je zaměřena na hodnocení užitkových vlastností jako je růst, přežití a jateční výtěžnost u kříženců vybraných plemen lína obecného. V testu byli použiti kříženci těchto plemen lína; Vodňanské (V), Táborské (T), Maďarské (M) a Hlubocké (H), které sloužilo jako mateřské plemeno. Jako kontrola bylo použito plemeno zlatého lína.
|
|
Optimalizace umělé inkubace jiker a embryí u štiky obecné (\kur{Esox lucius L.}) v kontrolovaných podmínkách
HAMPL, Jan
V rámci této diplomové práce jsem řešil možnosti optimalizace umělé inkubace jiker a embryí štiky obecné (Esox lucius L.) v kontrolovaných podmínkách během 3 různých experimentů. V prvním experimentu se sledoval vliv tří různých oplozovacích roztoků na úspěšnost inkubace jiker a embryí štiky obecné. Sledovalo se přežití jiker a embryí, líhnivost larev, abnormality a biometrika larev. Bylo zjištěno, že celkově nejlepších výsledků dosáhl oplozovací roztok ve složení 15 ml chemické krystalické močoviny na 1 litr vody, s přiměřeným množstvím abnormalit a nejvyšším přežitím larev. Ve druhém experimentu byly prováděny manipulace s inkubujícími se jikrami v daných časových intervalech po oplození jiker. Sledovalo se přežití jiker a embryí, abnormality a biometrika vylíhnutých larev. Bylo zjištěno, že nejnižší přežití, nejvíce abnormalit a nejmenší TL a W bylo dosaženo, když bylo s oplozenými jikrami manipulováno do 24 hodin po oplození. Ve třetím experimentu byl sledován vliv teploty vody na délku inkubace jiker a embryí štiky obecné. S ohledem na celkové přežití, líhnivost larev, abnormality a velikost larev, dosáhly nejlepších výsledků skupiny inkubované v teplotách vody 6 a 10 °C. Naopak zcela nevhodná je k inkubaci teplota 3 °C (nízké přežití, líhnivost a velké množství deformovaných larev). Rozdílné inkubační teploty rovněž potvrdily vliv teploty vody na biometriku vylíhnutých larev.
|
|
Predikční modely pro analýzu přežití
Hadwigerová, Michaela ; Vítek, Martin (oponent) ; Škutková, Helena (vedoucí práce)
Se stále se rozvíjejícími metodami léčby ve zdravotnictví se objevuje i potřeba tyto nové metody nějakým účinným způsobem porovnávat s metodami starými. Je to zejména důležité pro další rozvoj těchto metod. Avšak data, která tyto skutečnosti popisují, nebylo možno obvyklými postupy zpracovávat, a proto došlo v oblasti statistiky k vytvoření nového druhu metod. Jsou známy pod jednotným názvem predikční modely analýzy přežití.
|
|
Vliv teploty vody na úspěšnost intenzivního chovu mníka jednovousého (Lota lota L.)
CHOTĚBORSKÝ, Michal
Cílem této práce bylo realizovat v ČR první intenzivní odchov juvenilních ryb mníka jednovousého (TL = 165,79 +- 18,87, W = 32,91 +- 10,27 g) v recirkulačním akvakulturním systému (RAS) při různých teplotách vody. Celkem bylo využito 9 nádrží v rámci třech samostatných RAS systémů. Po dobu 12 týdnů bylo v 3 týdenních intervalech zaznamenáváno přežití (S), specifická rychlost růstu (SGR), konverze krmiva (FCR) a kondiční stav ryb (FC). Nejlepších hodnot přežití (98 +- 0,4 %) bylo dosaženo u mníků chovaných při teplotě vody 15 °C. Přežití u skupiny ryb chovaných při teplotě vody 18 °C se od skupiny ryb chované při teplotě 15 °C a 21 °C statisticky nelišilo. Hodnota SGR u ryb chovaných při teplotě vody 15 °C činila (0,7 +- 0,09 %.d-1), při teplotě 18 °C byla hodnota SGR (0,45 +- 0,1 %.d-1) a u ryb chovaných při teplotě vody 21 °C SGR dosahovalo hodnoty 0,33 +- 0,04 %.d-1. Nejlepších hodnot FCR (1,27 +- 0,35) bylo dosaženo taktéž u skupiny ryb chovaných při teplotě 15 °C. U mníků chovaných při teplotě vody 21 °C činila hodnota FCR 2,78 +- 1,17. Na základě těchto výsledků můžeme konstatovat, že nejvhodnější teplota vody pro chov juvenilního mníka byla 15 °C.
|
|
Růst a přežívání perlorodky říční (Margaritifera margaritifera) pro bioindikační účely
NIEDLOVÁ, Eva
Růst a přežívání juvenilní perlorodky říční (Margaritifera margaritifera Linnaeus, 1758) "in situ" indikuje vhodné lokality pro odchov a následný návrat perlorodky do toků. V sezóně od 1. 6. do 31. 8. 2014 bylo hodnoceno 15 profilů v šesti vybraných tocích (řeka Rokytnice, Lužní potok, Pekelský potok, Újezdský potok, Perlový potok a Bockbach) v Ašském výběžku. Použito bylo celkem 580 jednoletých jedinců ve velikosti od 700 do 1400 ?m. Průměrné přežití na všech tocích bylo 63 %. Průměrný absolutní přírůstek byl 755 ?m a závisel na teplotě vody (R2 = 0,1084). Jako nejvhodnější se ukázaly lokality v potoce Bockbach. V tomto toku přežilo na obou testovaných lokalitách 70 % perlorodek a jejich průměrný přírůstek byl 1027 ?m a 997 ?m při nejvyšší průměrné teplotě vody ze všech sledovaných toků (15,5°C a 15,4°C). Nejméně vhodným byl Lužní potok 2, kde přežilo 28 % testovaných jedinců a průměrný přírůstek byl 304 ?m při nejnižší průměrné teplotě ze všech lokalit (13,4°C). Procento přežití dvouletých perlorodek bylo větší než jednoletých, jejich růst byl ve všech tocích srovnatelný.
|
|
Optimalizace převodu larev síha peledě (Coregonus peled) na kompletní krmnou směs.
PITHARDT, Tomáš
V prezentované práci byl testován optimální odchov larev síha peledě ve dvou experimentech. Oba pokusy probíhaly po dobu 34 dní. Do prvního experimentu vliv velikosti startérového krmiva na přežití a růst byly nasazeny larvy síha peledě o kusové hmotnosti 3,01 +- 0,48 mg. Larvy byly odstaveny od živého krmiva 10., 15., 20., 25. a 30. den po vykulení, kdy před odstavem probíhal co-feeding po dobu 3 dnů. V prvním experimentu byly testovány dvě velikosti krmných částic 100 mikrometrů a 300 mikrometrů. Skupiny odstavené 20., 25. a 30. den po vykulení při použití velikosti krmných částic 100 mikrometrů a skupiny převedené 25. a 30. den za použití krmiva 300 mikrometrů se v konečném přežití statisticky nelišily. Nejlepší růst (konečná hmotnost 39 +- 12 mg) měla skupina odstavená 30. den po vykulení s použitím velikosti krmných částic 300 mikrometrů. Do druhého experimentu vliv délky kombinovaného krmení (co-feeding) na přežití a růst byly nasazeny larvy síha peledě o kusové hmotnosti 3,01 +- 0,48 mg. Co-feeding trval 1, 3 nebo 6 dní před odstavem. Larvy byly odstaveny od živého krmiva 10., 15., 20., 25. a 30. den po vykulení. Skupiny převedené 10., 15., 20., 25. a 30. den po vykulení se statisticky nelišily v konečném přežití larev. Nejvyšší konečnou hmotnost 37 +- 15 mg dosáhla skupina převedená 30. den po vykulení s kombinovaným krmením po dobu jednoho dne. Skupiny převedené 20., 25. a 30. den po vykulení se statisticky nelišily v konečné hmotnosti larev. Délka co-feeding periody neměla vliv na parametry přežití a růstu larev.
|
|
Vliv frekvence krmení na příjem krmiva a růst síha peledě (Coregonus peled) v intenzivním chovu.
DOFEK, Jan
Byl testován vliv frekvence podávání krmiva (6×, 4×, 2×, 1× denně) na příjem krmiva a přírůstek, experiment probíhal ve třech opakováních po 21 dnech. Stáří ryb na 124 - 187 dní po vykulení od počátku do konce experimentu. Pro první období experimentu (0. 21. den) byla počáteční průměrná hmotnost ve všech nádržích 1,86 + - 0,05 g.ks-1. V závěru prvního experimentu měly nejvyšší hmotnost ryby s frekvencí podávání krmiva 6× za den. Individuální hmotnost v závěru prvního přelovení byla 4,21 + - 1,31 g.ks-1 (6× denně), 3,74 + - 1,24 g.ks-1 (4× denně), 3,6 + - 0,46 g.ks-1 (2× denně), 2,89 + - 1,29 g.ks-1 (1× denně). Nejlepšího růstu dosáhly skupiny s frekvencí podávání krmiva (6× a 4× denně), naopak nejmenší hmotnost dosáhla skupina s frekvencí podávání krmiva (1× za den). Ryby dosáhly konečné hmotnosti 15,9 ? 4,5 g (6×denně), 15,08 ? 4,98 g (4× denně), 12,19 ? 5,37 g (2× denně), 5,54 ? 4,05 g (1× denně). Nejlepšího přežití 96% v závěrečném období experimentu dosáhla skupina s frekvencí podávání krmiva (4× denně), oproti skupině s přežitím 89 % s frekvencí podávání krmiva (6× denně). Nejvyšší míra heterogenity (74 + - 9 %) byla zaznamenána ve třetím období experimentu u skupiny ryb s frekvencí podávání krmiva (1× denně) v porovnání s (28 + - 2 %) u frekvence podávání krmiva (6× denně).
|