|
Pacient s diagnózou delirium tremens v intenzivní péči
ŽÁKOVÁ, Magdaléna
Tato bakalářská práce se věnuje problematice ošetřovatelské péče u pacientů s diagnózou delirium tremens v intenzivní péči. Delirium tremens je nejzávažnější stadium alkoholového abstinenčního syndromu a vzniká při přerušení přísunu alkoholu u alkoholiků. Tento stav je život ohrožující a pacienty s touto diagnózou je nutné hospitalizovat na jednotkách intenzivní péče či na oddělení anesteziologicko resuscitačním (ARO). Od sester se očekává znalost svých kompetencí a specifických činností a intervencí, které vedou k předcházení vzniku komplikací, v případě vzniku komplikací znalost postupů k jejich řešení. V úvodu teoretické části práce je vymezen termín intenzivní medicína a shrnuty kompetence sester nejen v intenzivní péči. V nejrozsáhlejší části práce je uvedena problematika alkoholové závislosti, charakteristika pacienta s deliriem včetně specifik ošetřovatelské péče. Závěr této části je věnován konkrétně deliriu tremens, kde jsou popsány příčiny vzniku, příznaky, vytýčení problémů těchto pacientů se specifiky ošetřovatelské péče a doporučená léčebná opatření a samostatnou část tvoří klinické stavy, které jsou s deliriem spojeny. Problematika fyzického omezení pacienta je shrnuta v samostatném oddílu bakalářské práce. Závěrečná část popisuje vědomí a jeho poruchy. Stanoveny byly dva cíle. Cíl 1: Zjistit, s jakou problematikou se sestry setkávají při ošetřování pacientů s deliriem tremens. Cíl 2: Zmapovat specifika ošetřovatelské péče o pacienty s deliriem tremens. Položeny byly dvě výzkumné otázky. Výzkumná otázka 1: S jakou problematikou se sestry setkávají při ošetřování pacientů s deliriem tremens? Výzkumná otázka 2: Jaká jsou specifika ošetřovatelské péče o pacienty s deliriem tremens? V empirické části práce bylo použito kvalitativní výzkumné šetření. Metodou a technikou byly polostrukturovaný rozhovor a kazuistika pacienta s diagnózou delirium tremens hospitalizovaným na ARO. Rozhovor byl veden s osmi sestrami pracujícími na jednotkách intenzivní péče a na ARO v Nemocnici Tábor a. s. Tyto sestry byly vybrány záměrně a musely splňovat podmínky současné praxe v intenzivní péči a ošetřovaly pacienta s diagnózou delirium tremens. Metodou otevřeného kódování bylo každé sestře přiděleno číslo. Následovalo očíslování všech řádků, na kterých byly uvedeny odpovědi sester, na něž bylo později odkazováno. Metodou "papír a tužka" byly zvýrazněny důležité informace v rozhovoru, na jejichž základě došlo k vytvoření kódů. Technikou "vyložení karet" došlo k vytvoření čtyř kategorií, které byly rozšířené o podkategorie. Výzkumným šetřením byly zodpovězeny obě výzkumné otázky. Sestry správně uvedly charakteristiku a problematické oblasti u pacienta s deliriem tremens. Prokázaly znalost v rizikových oblastech a v prevenci i v řešení komplikací. Z výsledků výzkumu vyplývá, že sestry v intenzivní péči se zaměřují prioritně na uspokojení základních fyziologických potřeb. Sestry prokázaly orientaci v ošetřovatelských činnostech a intervencích v péči o pacienta s deliriem tremens a znalosti specifik, které souvisí s fyzickým omezením pacienta. Na základě analýzy bylo zjištěno, že některé činnosti sestrám činí potíže, které by bylo možno odstranit dostatkem informací o dané problematice. Praktickým výstupem bakalářské práce je návrh na mezioborový seminář o problematice pacienta s diagnózou delirium tremens v intenzivní péči, který přikládám jako přílohu (Příloha č. 6).
|
|
Specifika ošetřovatelské péče u nemocných s tinitem.
PÁNKOVÁ, Zuzana
Tinitus je odborné označení pro nepříjemné vnímání vnitřního zdroje zvuku, tedy pro šelest v uších, které může být známo jako hluk v hlavě, šumění a zvonění v uších. Příznaky tinitu pociťuje asi 15 % populace. Ve věku nad 65 let je to již skoro každý druhý. Tinitus sám o sobě není považován za nemoc, ale za symptom, který může být příznakem jiných zdravotních problémů a to jak psychického, tak fyzického druhu. Rozeznáváme subjektivní a objektivní tinitus. Objektivní může slyšet obvykle i jiný člověk, subjektivní ne, je to vlastně zvuková halucinace, která se vyskytuje v převážné většině případů. Tinitus je považován za jednu z velkých záhad lidského ucha. Vystavení se intenzivnímu hluku zvyšuje riziko jeho vzniku. Například časté pobyty v hlučném prostředí, jako jsou koncerty, hudební festivaly, noční kluby a nebo poslech hudebních přehrávačů na vysoké úrovni hlasitosti. Doprovodným tělesným příznakem je často i nedoslýchavost. Možnou příčinou mohou být také i úrazy v oblasti hlavy, krku, onemocnění cév, nebo také jen ušní zánět. Je doporučeno se vyhýbat potravinám s nadměrným obsahem soli, alkoholu, nikotinu, kofeinu a některým lékům proti bolesti. Pro diagnózu tinitu je nutné podstoupit komplexní lékařskou prohlídku, která zahrnuje shrnutí anamnézy, lékařské vyšetření a audiologické vyšetření. Prvním krokem je však nutná návštěva praktického lékaře a otorinolaryngologa. V současné době neexistuje žádný schválený lék konkrétně pro léčbu tinitu. Většina možností léčby spočívá v potlačení tinitu společně se zmírněním stresu. Nemocnému se dá pomoci zlepšením cirkulace v cévách a zásobováním hlemýždě ve vnitřním uchu kyslíkem. Terapie může také zahrnovat prvky vzdělávací, jako jsou relaxační techniky a psychologické terapie. Dále existuje možnost alternativní léčby (akupunktura). Toto onemocnění je vzhledem ke svému charakteru velmi náročné na psychiku nemocného. Lidé postižení tinitem si v důsledku toho stěžují na zhoršenou kvalitu odpočinku, spánku, ale také soustředění, strádají psychicky i fyzicky. Často jsou podráždění a kvůli obtížím trpí pocity dyskomfortu, což vztahy s jejich okolím narušuje ještě víc. Mohou mít závažné psychické problémy. Nedílnou součástí, v diagnostice i terapii tinitu, je sestra. Audiometrické vyšetření provádí audiologická sestra, upravuje polohu těla, hlavy při otoskopickém vyšetření, odebírá krev a samozřejmě velký vliv má i její psychická příprava pacienta. Při léčbě sestra zavádí periferní žilní katétr, je zodpovědná za správnou aplikaci vasodilatačních infuzí, která spočívá nejen ve znalostech zásad podání těchto infuzí, ale i ve správné edukaci pacienta. Specifičnost práce sestry při hyperbarické oxygenoterapii vyplývá jak z technického zázemí, tak z potřeby speciální fyzické, psychické přípravy a edukace pacienta. Cílem této práce bylo zmapovat specifika ošetřovatelské péče u pacientů s tinitem. Zmapovat odborné znalosti a dovednosti sester pro ošetřování pacienta s tinitem. Byly zvoleny tyto výzkumné otázky: Jaká jsou specifika ošetřovatelské péče u pacientů s tinitem? Jaké mají odborné znalosti sestry pro ošetřování pacientů s tinitem? Jaké jsou dovednosti sester pro ošetřování pacientů s tinitem? Z analýzy dat vzniklo u rozhovorů s pacienty pět kategorií: Charakteristika tinitu, Dispenzarizace tinitu, Reakce na tinitus, Kvalita života u pacientů s tinitem a Informovanost pacienta s tinitem. U rozhovorů se sestrami z ambulancí vznikly tři kategorie: Hodnocení tinitu, Znalosti sester v ošetřování pacientů s tinitem a Dovednosti sester v ošetřování pacientů s tinitem. K jednotlivým kategoriím jsou přiřazeny podkategorie, ve kterých jsou zakódována stěžejní data, vše je znázorněno v přehledných schématech jednotlivých kategorií. Výzkumným šetřením byly zjištěny specifika ošetřovatelské péče u pacientů s tinitem, kdy jako nejdůležitější se jeví komunikace s pacientem a jeho edukace.
|
| |
|
Problematika aplikace intramuskulárních injekcí
Stejskalová, Martina ; Pavlíková, Pavla (vedoucí práce) ; Eislerová, Iva (oponent)
Bakalářská práce pojednává o problematice aplikace intramuskulárních injekcí, které patří mezi každodenní činnosti sestry, kterou provádějí na všech úsecích zdravotní péče. Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit, zda mají sestry dostatečné znalosti postupu při aplikaci intramuskulárních injekcí, jaké volí jehly pro aplikaci u kachektických a obézních pacientů, kam nejčastěji injekce aplikují, dále ověřit jejich znalost metody Z - traktu, zkušenosti s výskytem komplikací při aplikaci intramuskulárních injekcích, a nakonec zda v praxi dodržují všechny zásady bezpečné a účelné aplikace intramuskulární injekci. V teoretické části se krátce věnuje parenterální aplikaci léků, injekčním jehlám, přípravě léků z lahviček a ampulek. V následujících kapitolách jsou popsány aplikace intramuskulárních injekcí, místa vpichu, polohy při aplikaci, postup aplikace, metoda Z - traktu, zvláštnosti aplikace u dětí a komplikace a problémy při aplikaci. V praktické části je popsána metodika a organizace průzkumu, výsledky průzkumu, včetně jejich rozboru a diskuse. V závěru bakalářské práce shrnuji výsledky průzkumu a uvádím návrhy na řešení zjištěných nedostatků.
|
|
Intoxikace ethanolem či jinými návykovými látkami ve vztahu k urgentní medicíně
KUŠNIERIK, Štěpán
Tato bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a výzkumnou část. V teoretické části je popsána problematika ošetřování pacientů opilých a nebo pod vlivem jiných drog. V práci jsou popsány jednotlivé skupiny návykových látek, jakou formou se dostávají do organismu a jak na něj působí. Je popsána i symptomatologie intoxikace těmito drogami a uveden léčebný postup. Zmínil jsem i problematiku závislostí lidí pracujících v urgentní medicíně. Úkolem této práce bylo zjistit, zda jsou zdravotníci působící na poli urgentní medicíny dostatečně teoreticky připravení v oblasti drogových a alkoholových intoxikací. Dále mělo být zjištěno, zda se při ošetřování intoxikovaných nedopouštějí nějakých chyb a zda sami mají vlastní zkušenosti s užíváním nelegálních návykových látek. Pro výzkumnou část byla zvolena kvantitativní metoda. Sběr dat byl proveden anonymním dotazníkem určeným pro všechny kategorie zdravotníků (lékaři, záchranáři, sestry, řidiči i sanitáři) Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje, Zdravotnické záchranné služby Libereckého kraje a anesteziologicko-resuscitačních oddělení nemocnic v Českých Budějovicích a Jilemnici. Hypotézy byly následující: Zdravotnický personál působící na poli urgentní medicíny je obeznámen s postupy ošetřování intoxikovaných pacientů. Primární ošetření, transport i příjem intoxikovaného pacienta probíhá standardním způsobem. Někteří zdravotníci mají zkušenosti s užitím nelegálních látek. Všechny tři byly potvrzeny. Doufám, že tato práce pomůže prohloubit znalosti zdravotnických záchranářů a jiných nelékařů. Také bych si přál aby posloužila jako inspirace pro další zpracování problematiky závislostí zdravotníků.
|
|
Prevence záměny pacientů ve zdravotnickém zařízení
ELICHOVÁ, Ľubica
Záměna pacienta patří k pochybením, která se ve zdravotnictví řadí mezi nežádoucí. Po zveřejnění vrhá špatné světlo na celé zdravotnické zařízení a snižuje jeho prestiž. Chyba jednotlivce se promítá i na ostatní zdravotnický personál. Vysoká aktuálnost tématu je jeden z důvodů, proč jsem si pro svou bakalářskou práci vybrala právě toto téma. Bezpečná identifikace pacienta je jedním ze základních požadavků v procesu zajištění kvalitní péče o pacienta. Důsledkem selhání tohoto požadavku je záměna pacienta, orgánu, stranová záměna při výkonu nebo operaci. Cílem bakalářské práce bylo vytyčit rizikové faktory v jednotlivých oblastech ošetřovatelské práce v rámci prevence záměny pacientů a zjistit, jaké metody prevence záměny pacientů se nejčastěji používají na vybraných odděleních nemocnice. Byly stanoveny 2 hypotézy. H1: Nejsilnějším rizikovým faktorem zvyšujícím pravděpodobnost záměny pacientů je nedostatečná komunikace na straně personál- pacient a H2: Nejčastěji používanou metodou prevence záměny pacientů je použití identifikačních náramků. Výzkumné šetření se provádělo formou dotazování, technikou dotazník. Dotazník byl určen sestrám. Úlohou respondentů bylo zhodnotit, jaké je riziko záměny pacienta při působení daného rizikového faktoru. Tyto rizikové faktory jsme seřadili do pěti okruhů a to komunikace, vedení dokumentace, podávání léků, chirurgické výkony a identifikace pacienta. Další částí výzkumného šetření bylo zjišťování, jaké metody prevence záměny pacientů respondenti nejčastěji používají při své práci. Po vyhodnocení jednotlivých tvrzení vztahujících se k dané problematice lze říct, že hypotéza 1 se nepotvrdila. Jako nejsilnější rizikový faktor se dotazovaným sestrám jeví komunikace mezi personálem samotným (průměr 3,96). V oblasti komunikace mezi sestrou a lékařem i mezi sestrou a sestrou vyšel jako nejsilnější rizikový faktor nepředávání si informací o pacientech. Hypotézu 2 se podařilo potvrdit. V oblasti metod prevence záměny pacientů se podle odpovědí dotazovaných sester nejčastěji používají identifikační náramky (průměr 4,83). Druhou nejčastější metodou prevence záměny pacienta je využití aktivní slovní identifikace (průměr 4,59). Výsledky výzkumného šetření byly poskytnuty Pardubické krajské nemocnici ve formě přehledové tabulky. Tabulka obsahuje nejsilnější rizikové faktory záměny pacientů a preventivní mechanizmy vedoucí k jejich snížení. Cílem výzkumného šetření je přispět k eliminaci rizikových faktorů záměny pacientů a tím zvýšit bezpečnost pacientů při hospitalizaci.
|
|
Realizace sociálně-terapeutické činnosti ve střediscích rané péče v jižních Čechách
SVOBODOVÁ, Ilona
O rané péči se mluví v posledních letech mnohem častěji. Jak odborná, tak i laická veřejnost si uvědomuje její důležitost ve vývoji dítěte se specifickými potřebami. Ovšem o konkrétních službách, které poskytuje, neví skoro nikdo. Většinou se o nich lidé dozvědí, až když je využívají oni nebo někdo v jejich okolí. Tato práce má teoretickou a praktickou část a jako celek je zaměřena na služby, které raná péče nabízí. V teoretické části jsem se zaměřila na otázky, co to raná péče je, jaké má cíle, formy, principy, standardy, programy, činnosti a význam. V praktické části jsem se popisovala jednotlivým poskytovatelům sociální služby rané péče v jižních Čechách. Pokusila jsem se zmapovat, jakou formou realizují sociálně terapeutické činnosti. Zvolila jsem si kvalitativní výzkum a metodu polostandardizovaného rozhovoru, který jsem provedla s vedoucími, či zástupci center a středisek. Výsledkem jsou informace o sociálně terapeutických službách a jejich realizaci. Zaznamenala jsem, které z těchto služeb pracovníci preferují a z jakého důvodu. Z rozhovorů vyplývá, že pracovníci upřednostňují hlavně pobyty a sociálně terapeutické činnosti. Dále jsem zjistila, jaké mají poskytovatelé sociální služby rané péče plány do budoucna. Ty jsou často velmi závislé na finančních prostředcích. Také jsem vytvořila několik námětu, které by mohli pomoci ke zkvalitnění služeb u poskytovatelů rané péče v jižních Čechách
|
| |
|
Psychosociální zátěž osob pečujících o osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby v domácím prostředí
ŠRÁMKOVÁ, Jana
Diplomová práce se zabývá problematikou psychosociální zátěže osob pečujících o osobu závislou na péči jiné fyzické osoby v domácím prostředí. Problematika rodinných pečujících v přirozeném prostředí jedince závislého na péči nabírá stále na aktuálnosti. Cílem diplomové práce je definovat rozhodující faktory psychosociální zátěže pečujících osob o osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby v domácím prostředí. Dílčím cílem je zjistit, v jakých oblastech cítí pečující osoby při péči o osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby v domácím prostředí zvýšenou zátěž. Dalším dílčím cílem je zjistit, zda znají a uplatňují pečující osoby při péči o osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby v domácím prostředí zásady duševní hygieny. V závislosti na cílech diplomové práce jsou nastoleny dvě výzkumné otázky. Výzkumná otázka 1 zní: Který druh stresu považují pečující osoby za nejzávažnější při své práci? Výzkumná otázka 2 zní: Které možné symptomy vyhoření na sobě pozorují pečující osoby? Praktická část diplomové práce je zpracována formou kvalitativního výzkumu. Pro účely výzkumu byla použita metoda dotazování, technika polostrukturovaného rozhovoru. Dále byla použita technika pozorování. Výzkum byl doplněn o Inventář projevů syndromu vyhoření, upravený pro účely tohoto výzkumu. Výběrový soubor je tvořen osmi osobami pečujícími o osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby v domácím prostředí, kteří splňovali předem nastavená kritéria, a byl zvolen metodou sněhové koule. Získaná data byla vyhodnocena metodou otevřeného kódování. Pro osoby pečující je náročná oblast fyzické namáhavosti péče, vědomí odpovědnosti v souvislosti s péčí, oblast komunikace a pochopení se s osobou závislou na péči a samotné vyrovnání se s osudem a přihlížení bezmocnosti. Z výpovědí bylo zjištěno, že osoby pečující považují tuto činnost za stresující, přičemž stres při výkonu péče pociťují akutní i chronický, pociťují ho v souvislosti s nedostatkem času ale i s odpovědností, v souvislosti s obavami z budoucnosti ale i v souvislosti s nevyrovnáním se s minulostí. Osobám pečujícím o osoby závislé na péči nejvíce pomáhá zvládat náročnost této péče rodina a přátelé, kteří jim poskytují jak psychickou oporu, tak také pomoc s výkonem péče. Dále také samota a odpočinek, sportovní vyžití a kultura. V souvislosti s pečováním cítí pečující pocit dělání správné věci, ale také pocity smutku, pochybností a beznaděje. Ti pečující, kteří u sebe vnímají riziko vzniku syndromu vyhoření, na sobě pozorují symptomy v rovině emocionální, rozumové, tělesné i sociální. Tato práce může přispět k pochopení významnosti práce pečujících osob v domácím prostředí. Přinese informace o tom, jaké jsou rozhodující faktory psychosociální zátěže pečujících osob o osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby v domácím prostředí. Dále může přispět k možnému rozvoji služeb odpovídajících potřebám osobám pečujícím o osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby v domácím prostředí.
|
|
Analýza padělání a zneužívání léčiv ve zdravotnictví ve světě po roce 2005
Kempný, Marius ; Kobliha, Pavel (vedoucí práce) ; Loužek, Marek (oponent)
Cílem této práce je prozkoumat skutečnosti týkající se padělání a zneužívání léčiv ve zdravotnictví včetně jejich ekonomických a sociálních dopadů. Záměrem je porovnat soubor vybraných zemí v tomto ohledu a poukázat na korelaci mezi vyspělostí země a padělatelstvím či zneužíváním léčiv. Zvolený problém je řešen pomocí dostupných statistik jednotlivých zemí a průzkumů prováděných Světovou organizací zdraví. Práce se dělí do tří částí. První část se věnuje seznámení s paděláním a zneužíváním léčiv a jejich ekonomickým i sociálním dopadů. Věnuje se taktéž typologii padělání a boji proti padělatelství. V druhé části se provádí podrobnější rozbor vybraných zemí s distinktivním trhem léčiv za účelem porovnání jejich situací a zjištění vztahů z pohledu ekonomické vyspělosti. Poslední část je zaměřena na potencionální doporučení a řešení tohoto problému. Práce poskytuje ucelený přehled problematiky v mezinárodním měřítku a poukazuje na nedostatečnou pozornost věnovanou padělatelství ve zdravotnictví.
|
host ::
