|
|
Futurum v současné italštině
Procházková, Anna ; Špaček, Jiří (vedoucí práce) ; Štichauer, Pavel (oponent)
RESUMÉ Ve své bakalářské práci Futurum v současné italštině se pokouším podat souhrnný přehled italského budoucího, resp. předbudoucího času, a všech jeho funkcí. Soustředím se nejen na tradiční užití ve významu budoucího času, ale, především s odkazem na Renziho Grande grammatica italiana di consultazione II, i na výskyty ryze modální, popř. s částečnou modalitou. Ve všech zmíněných případech se snažím o konfrontaci s češtinou. Na základě tohoto srovnání se pak nejvíce věnuji odlišnosti ve slovesné kategorii vidu, která je z hlediska budoucího času pro češtinu velmi zásadní. Kromě charakteristik jednoduchého a složeného budoucího času zpracovávám dále alternativy, kterými italština disponuje a nahrazuje jimi futurum právě ve významu dějů budoucích (následných). I v této části práce zaznamenávám podobný, resp. odlišný, přístup italštiny a češtiny. Shromážděné teoretické poznatky dokládám příklady, na základě kterých se potvrzuje platnost pravidel udávaných italskou gramatikou, ale zároveň se ukazuje, že i v italštině (podobně jako je tomu v češtině) jsou tyto normy často modifikovány současným územ
|
|
|
Italské imperfektum
Vrublová, Veronika ; Špaček, Jiří (vedoucí práce) ; Štichauer, Pavel (oponent)
Tato práce se věnuje problematice italského imperfekta spojené s jeho modálním užitím. V práci jsou představeny nejdříve temporální vlastnosti imperfekta, poté je stanovena hranice mezi jeho temporálním a modálním užitím. Následuje výčet jednotlivých situací, ve kterých má imperfektum modální charakter. S modálním užitím imperfekta úzce souvisí i problematika vidu, proto jsou v práci představeny i různé vidové polohy, které imperfektum dokáže zachytit. Závěrečná část práce objasňuje, proč právě imperfektum má ze všech italských časů nejsilnější sklon k modalitě.
|
|
|
Interpunkce v italštině - pravidla a současný úzus
Papayová, Tereza ; Špaček, Jiří (vedoucí práce) ; Štichauer, Pavel (oponent)
Resumé Tato práce nese název Interpunkce - pravidla a současný úzus. Předtím, než se přistoupí na popis samotné interpunkce a jejích pravidel, je několik stránek věnováno historickému vývoji členících znamének. Od počátků, kdy v podobě teček ve třech různých výškách značila pauzy v recitovaném textu, přes nové způsoby využití zavedené dvojicí Bembo-Manuzio, až po jejich speciální formy ve století výpočetní techniky a on-line komunikace. Je připojena také krátká kapitola o vývoji interpunkce v českých poměrech. Hlavním zdrojem informací se stala kniha Storia della punteggiatura in Europa. Následuje širší pojednání o interpunkci, jejích jednotlivých funkcích a jejím významu pro porozumění textu. V rámci prosodické funkce se dotkne ve stručnosti i problému vztahu mezi psanou a mluvenou formou řeči. Následující kapitola pojednává o jednotlivých interpunkčních znaménkách. U každého jsou nejprve zmíněna pravidla tak, jak jsou popsána v gramatikách. Byly konzultovány tři různé gramatiky a to z toho důvodu, že žádná nepodává vyčerpávající přehled pravidel a také se poněkud liší v terminologii. Kromě gramatik jsou informace k sepsání této kapitoly čerpány z knihy Prontuario di punteggatura autorky Bice Mortara Garavelli, která je zároveň autorkou výše zmíněného spisu o historii. V této knize Mortara Garavelli kromě...
|
|
|
Verbonominální kompozita v italštině a portugalštině
Čižinská, Klára ; Štichauer, Pavel (vedoucí práce) ; Špaček, Jiří (oponent)
Verbonominální kompozita v italštině a v portugalštině jsou ze synchronního hlediska velmi produktivním slovotvorným prostředkem. Výzkum v korpusech La Repubblica a CETEMPúblico ukázal, že podle počtu vytvořených lemmat je v obou jazycích nejproduktivnějším typem porta+N. V italštině následují typy salva+N, mangia+N, acchiappa+N a ammazza+N, v portugalštině caça+N, guarda+N a papa+N. Kompozitum V- N je klasifikováno jako subordinančí a exocentrické. Subjekt, k němuž italské a portugalské kompozitum V-N referuje, je nejčastěji instrument. V portugalštině je též hojně zastoupena referenční kategorie rostlin a živočichů. Složky kompozita jsou v italštině zpravidla amalgamované, naproti tomu v portugalštině převládá pravopis s hyfenem. Výstupní kategorií formace V-N je substantivum, které je většinou nepříznakové a v plurálu invariabilní. V syntaxi může kompozitum zastávat jak funkci substantiva, tak funkci adjektiva. Kompozita ve funkci modifikátoru jsou nejvíce zastoupeny u vysoce produktivních typů.
|
|
|
Syntaktické rozdíly mezi italiano letterario a italiano neostandard
Streublová, Denisa ; Štichauer, Pavel (vedoucí práce) ; Špaček, Jiří (oponent)
Cílem této práce nazvané "Syntaktické rozdíly mezi italiano letterario a italiano neostandard" bylo určit ty syntaktické rysy, v nichž se jednotlivé úzy italštiny od sebe odlišují a na základě empirické analýzy zjistit, zda jsou v současných textech přítomné, případně které převažují a které se vyskytují pouze okrajově. Nejprve jsme museli definovat oba termíny, s nimiž jsme zacházeli, tj. italiano letterario a italiano neostandard. Terminologii jsme převzali od Gaetana Berruta, přičemž jsme zmiňovali i jiné názvy, označující fenomén neostandardu - italiano d'uso medio, italiano tendenziale. Všechny tyto názvy pocházejí z 80. let, kdy jazykovědci zaregistrovali, že soudobá italština se ve své mluvené i psané variantě liší od italiano letterario, původního standardu. Rozdíl spočíval především v tom, že psaná řeč se přiblížila mluvené a že mnohé jevy, jež byly dřív považovány za substandardní, představovaly v novém úzu standard. Od Gaetana Berruta jsme převzali i schéma architektury italštiny (viz Příloha 1), kde mají jednotlivé rejstříky pevně vytyčené své místo určené diafasickou, diastratickou a diamesickou osou. Na tomto schématu je jasně patrné, v jakých aspektech se italiano neostandard liší od italiano letterario. Poté jsme popisovali přechod od italiano letterario k italiano neostandard z...
|
|
|
Italské názvy barev a jejich syntagmatika - korpusová analýza
ŠTIKAROVÁ, Pavla
Předmětem této diplomové práce je zkoumání italských názvů barev, jejich umístění v kontextu a problematika překladu do českého jazyka. Práce má dvě části. První část teoretická se zabývá obecně barvami a barevnými termíny, barevným vnímáním, symbologií, výzkumem a etymologií. Rozebírá rovněž proces vnímání barev napříč historií i ve vývinu člověka. V části praktické se pak dostáváme v pěti podčástech k termínům z oblasti biologie (názvy rostlin a živočichů), v nichž se vyskytuje některý z italských barevných pojmenování; dále pak k idiomatickým výrazům, spojením se slovesem, přirovnáním a kolokacím, v nichž se opět vyskytují termíny označující barvy. Ve všech těchto pěti částech pak pomocí analogických databází v českém jazyce a překladu do češtiny zkoumáme podobnost obou jazyků, jak z hlediska lingvistického, tak i z hlediska reálií, v oblasti barevné terminologie. Cílem práce je vymezení barevných termínů v italském jazyce, jejich definování, uvedení do kontextu, konfrontace volných a zavedených těsnejších spojení a rovněž jejich srovnání s češtinou.
|
|
|
Italské číslovky v porovnání s češtinou
SIROVÁ, Lucie
Předmětem této bakalářské práce je porovnání italských číslovek s těmi českými. Ve druhé kapitole bude pozornost zaměřena na pohled italských a českých autorů na řazení číslovek mezi slovní druhy a rozlišování jejich podtypů. Následně bude porovnán jejich samotný zápis, použití číslovek řadových oproti základním a v neposlední řadě bude zkonfrontována syntaktická vazba a shoda s počítaným předmětem u číslovek v obou jazycích. V práci bude použito sekundární literatury a určité závěry budou ověřovány pomocí italských i českých korpusů.
|
|
|
Italské spojky a jejich české ekvivalenty
TYŠEROVÁ, Ludmila
Tématem této bakalářská práce jsou italské spojky. Práce je rozdělena na část teoretickou a aplikační. Teoretická část se zabývá definicí spojek a způsoby jejich dělení podle jednotlivých hledisek. V části druhé, aplikační, je vytvořen vzorek spojek s použitím korpusu a italského slovníku a jeho část je poté rozebrána po stránce formální, sémantické a translatologické. Důraz je kladen na možnosti překladu uvedeného vzorku italských spojek do češtiny. Součástí práce je i vytvoření seznamu italských spojek s navrhovanými českými ekvivalenty. Tato práce má za cíl vytvořit ucelený přehled italských spojek a jejich českých ekvivalentů.
|
|
|
Italská a česká terminologie v evropských legislativních textech zaměřených na oblast: "Uznávání diplomů a kvalifikací v Evropské unii".
BENEŠOVÁ, Ivana
Tématem bakalářské práce je zkoumání českých překladů italské verze legislativních textů Evropské unie z oblasti? Uznávání diplomů a kvalifikací v Evropské unii?. První část definuje lingvistické pojmy termín a kolokace, vymezuje koncepci korpusu a korpusové lingvistiky. Druhá představuje zdroj evropského práva, vybrané legislativní texty, popisuje jejich úpravu a následnou práci s programem ParaConc. Třetí oddíl je věnován konkrétním termínům, hierarchii a gramatické struktuře kolokací. Čtvrtá kapitola posuzuje správnost českých překladů, vycházejících z italské terminologie evropského práva. Následuje shrnutí. Práce je doplněna italsko-českým slovníčkem zkoumaných termínů a kolokací.
|
|
|
Synchronní dynamika předložek u příslovečného určení místa po vybraných slovesech pohybu
PETLACHOVÁ, Hana
Tato bakalářská práce se zabývá předložkovými syntagmaty v příslovečném určení místa v italštině. V teoretické části jsou nejprve představeny jednotlivé druhy příslovečného určení místa, jejich funkce i nejběžnější předložkové kontexty výskytu, zvláštní pozornost je věnována především příslovečnému určení pohybu na místo. Poté je představena teorie synchronní dynamiky, pomocí které lze vysvětlit kolísání předložek v totožném kontextu. V praktické části následuje pojednání o konkrétních případech příslovečných určení místa po devíti vybraných slovesech pohybu na základě dat, sesbíraných v textovém korpusu ?La Repubblica?. Tento výzkum je zaměřen hlavně na případy, kdy totožný výskyt připouští více synonymních předložek.
|
host ::
RSS.