|
|
Diagnostika hyperkoagulačních stavů pomocí měření koncentrace D-dimerů
STIEBLEROVÁ, Romana
Trombofílií lze obecně nazvat stav, kdy je v cévním systému arteriálním, žilním nebo v mikrocirkulaci zvýšena dispozice k tvorbě trombů, ke které však ještě nedošlo. Předchází tedy vlastnímu procesu trombotizace. Trombofílie se označuje jako hyperkoagulační stav. Dnes se pojem trombofílie používá i pro označení dědičných nebo získaných protrombotických stavů v arteriálním systému nebo v mikrocirkulaci. Pokroky dosažené v trombolytické a antikoagulační léčbě i intenzivní klinický výzkum v oblasti patogeneze se navzájem potencují a umožňují radikální pokrok v moderním chápání patofyziologických pochodů v klinické diagnostice a především v zavedení velmi účinných léčebných postupů. Výsledky rozsáhlých multicentrálních studií prokazují v řadě případů, že přesná fibrinolytická a koagulační vyšetření a léčba zlepšuje dlouhodobé přežívání vybraných skupin nemocných s cévními trombotickými projevy. Rešeršní část práce předkládá souhrn posledních poznatků z patofyziologie i současných možností laboratorního hodnocení a jeho interpretaci, především pak je zaměřena na klinické projevy i diagnostiku plicní embolie a trombózy v cévním řečišti. Inspirací k porovnávání naměřených výsledků této práce byly použity studie vydané v odborných časopisech Haematologica-The Hematology Journal 2012 a Jurnal Thrombo Hemost 2012. Je zde také vyjádřena důležitost správných preanalytických podmínek odběru a transportu krevních vzorků, určených ke koagulačnímu a fibrinolytickému vyšetření. V praktické části práce jsou z laboratorních vyšetření určených k potvrzení diagnózy nebo v rámci preventivního vyšetření měřeny koncentrace D-dimerů v plazmě pacientů rozdělených do specifických souborů. D-dimery jsou specifické štěpné produkty fibrinu a jejich přítomnost v plazmě svědčí o aktivaci krevního srážení a také fibrinolýzy. Vyšetření koncentrace D-dimerů byly prováděny na automatickém koagulačním analyzátoru ACL Elite Pro. Pro stanovení D-dimerů využívá analyzátor imunologickou metodu, která je založena na reakci protilátky s antigenem. Analyzátor ACL Elite PRO používá k detekci krevních sraženin nefelometrii a měří intenzitu světla rozptýleného ve vzorku v úhlu 90°. Výsledky sonografického vyšetření byly získány z uložených dat nemocničního informačního systému FONS Akord STAPRO Nemocnice Jindřichův Hradec a.s. Výsledky naměřených hodnot D-dimerů a sonografického vyšetření jsou zapsány do několika datových souborů.
|
|
|
Radiologické zobrazovací metody lebky u dětí
BALABÁNOVÁ, Klára
V bakalářské práci byly zkoumány radiologické zobrazovací metody lebky dětí. Počet poranění lebky se zvyšuje se stoupajícím věkem. Poranění může být různého charakteru - pád na hlavu, autonehoda, ale může se objevit i jako následek týrání. Je jen na lékaři, kterou vyšetřovací metodu zvolí. U všech pacientů, a zvláště pak u dětí, je prioritním požadavkem co nejmenší radiační zátěž. Ovšem vybraná vyšetřovací metoda musí přinést dostatečně kvalitní výsledek. V pediatrické radiologii je nutný speciální přístup k dětem a zároveň profesionalita, důslednost a trpělivost, protože spolupáce s dětmi je někdy velmi obtížná. Vyšetření vyžaduje znalosti z klinické pediatrie. U některých vyšetření jsou vyžadovány speciální znalosti, neboť onemocnění dětí mají jiný průběh než dospělých. Cílem práce je seznámení s radiologickými zobrazovacími metodami lebky, jako jsou rentgen, výpočetní tomografie, magnetická rezonance a sonografie. V práci byly jednotlivé zobrazovací přístroje a metody popsány. Jednotlivým rentgenovým projekcím byla věnována jedna samostatná kapitola. Sonografie je stále více využívána a to hlavně u malých dětí např. k poporodnímu vyšetření kyčlí. CT vyšetření je indikováno také stále více díky jeho rychlosti. Vyšetření CT a MR je u dětí velmi náročné jak pro ně samotné a jejich rodiče, tak pro personál. Děti mohou mít strach z tunelové konstrukce vyšetřovacího přístroje. Díky jejich nespolupráci je jim, když je potřeba, podávána látka ke zklidnění, nebo celková anestezie. Při podání těchto látek, nebo podání kontrastních látek při vyšetření a při použití různých vyšetřovacích pomůcek je nutné mít podepsaný informovaný souhlas s vyšetřením od rodiče, nebo zákonného zástupce. Dále je v práci popsána anatomie lebky, pro lepší orientaci, a jsou zde také zmíněny rozdíly mezi dětskou a dospělou lebkou, či samostatný vývoj lebky a pohlavní rozdíly lebky. Tvar dětské lebky je naprosto odlišný od tvaru lebky dospělého. Cílem druhé části práce bylo porovnání počtu vyšetření z let 2008 - 2013 v závislosti na zobrazovacích modalitách (RTG, CT, MR), věku a pohlaví. Dalším cílem bylo získání celkových počtů vyšetření lebky dětí v jednotlivých letech a celkových počtů vyšetření lebky dětí rozdělených dle jednotlivých vyšetřovacích modalit. Při šetření měla být nalezena odpověď na výzkumné otázky, zda jsou stále indikovány speciální rentgenové snímky i při dostupnosti CT a zda stále stoupá počet indikací k vyšetření magnetickou rezonancí u dětí. K zodpovězení výzkumných otázek a k důkazům cílů práce byla použita statistika z radiologického oddělení Klinikum Passau a provedena její analýza. Kapitola "Výsledky" obsahuje grafy zpracované z výše uvedené statistiky. Některé výsledky jsou znázorněny v tabulkách. Tato kapitola je propojena s další kapitolou "Diskuze", kde jsou výsledky z provedené analýzy z Klinikum Passau porovnávány s výsledky z dvou bakalářských prací a dvou článků z časopisu Prevence úrazů, otrav a násilí. Výsledky práce ukazují, že všechny cíle práce byly splněny a znázorněny a odpověď na obě výzkumné otázky je kladná. Ano, speciální rentgenové snímky lebky dětí jsou stále indikovány i při dostupnosti CT a počet indikací k vyšetření magnetickou rezonancí u dětí stále stoupá. Velmi zajímavý výsledek byl, že nejčastějším provedeným vyšetřením na radiologickém oddělení Klinikum Passau bylo v uplynulých zkoumaných letech vyšetření pomocí magnetické rezonance s podáním kontrastní látky. Toto vyšetření několikanásobně převyšovalo počty vyšetření lebky provedených na RTG a CT. Statistika byla však ovlivněna tím, že byla zpracována pouze z radiologického oddělení kliniky. Dětská klinika je oddělena zvlášť a i ta má vlastní rentgen, tudíž i tam jsou prováděny snímky. Tato bakalářská práce může sloužit jako výukový a doplňující materiál pro studenty a pracovníky v oboru.
|
|
|
Akvizice a zpracování dat v ultrazvukové perfúzní analýze
Mézl, M. ; Jiřík, Radovan ; Harabiš, V.
Tato práce se zabývá kvantitativní ultrazvukovou perfúzní analýzou, především využitím modelů chování kontrastní látky z jiných zobrazovacích modalit. Tři perfúzní parametry – krevní tok, střední doba průchodu a objem krve jsou odhadovány. Popsaná metoda odhadu fyziologických perfúzních parametrů je testována na vytvořeném fantomovém modelu a dále na preklinických datech získaných z myokardu prasat. Získané odhady perfúzních parametrů jsou srovnány s referenčními hodnotami získanými z parametrů fantomového modelu a pomocí referenční metody pro stanovení krevního toku (pro preklinická data).
|
|
|
Vyšetřování uropoetického systému dospělých a malých pacientů z pohledu radiologického asistenta
TRAPLOVÁ, Lenka
V této práci se věnuji problematice vyšetřování uropoetického systému. Nejprve stručně popisuji anatomii a fyziologii vylučovacího systému, dále charakterizuji jednotlivé zobrazovací metody. Pacienti se stejnými diagnózami by měli podstoupit stejná vyšetření ve stejném, pokud možno optimálním, sledu. Rozhodla jsem se porovnat dostupná národní a mezinárodní doporučení s používanými algoritmy vyšetření v České republice. Pro tyto účely jsem shromáždila data 115 radiologicky vyšetřených pacientů v nemocnici České Budějovice a.s. Abstrahovala jsem použitý algoritmus indikovaných vyšetření pro diagnózy zastoupené ve zkoumaném vzorku pacientů a po porovnání určila odchýlení se od doporučených postupů. Navrhla jsem postupy, které se při porovnání českých a mezinárodních doporučení a dostupných studií zdály nejvhodnější. Zjistila jsem, že nemocnice České Budějovice se pečlivě drží norem stanovených odbornými společnostmi, a tudíž nahradit vyšetření využívající ionizující záření vyšetřeními bez jeho použití lze po zhodnocení všech hledisek pouze ve velmi malém procentu případů.
|
|
|
Srovnání UZ a CT vyšetření cévního řečiště- výtěžnost vyšetření, limitace metod a zátěž pacienta
ADAMEC, Jaroslav
Tématem bakalářské práce je "Srovnání UZ a CT vyšetření cévního řečiště - výtěžnost vyšetření, limitace metod a zátěž pacienta". Vyšetření cév na počítačové tomografii - CT angiografie, pomocí moderních přístrojů a technologického vývoje, přebírá diagnostiku onemocnění cév od digitální subtrakční angiografie, především díky rychlosti vyšetření a menší invazivitě směrem k pacientovi. Druhou metodou, o které pojednává tato práce je ultrasonografie. Která z těchto zobrazovacích metod přináší lepší diagnostické informace o cévních patologiích? Která je méně riziková pro pacienta a která je více limitována? Na tyto otázky jsem se pokusil najít odpovědi v této bakalářské práci. V této práci jsem chtěl zjistit, která z uvedených zobrazovacích modalit je vhodnější pro vyšetřování cévních onemocnění. Dalším cílem práce bylo představit a porovnat různé vyšetřovací metody na počítačové tomografii a ultrasonografii. Formulace hypotézy bakalářské práce zní: Vhodnější zobrazovací metodou při vyšetření cévního řečiště je ultrasonografie - metoda, která přináší dobrou diagnostickou informaci současně za menšího rizika pro pacienta než je tomu u počítačové tomografie. Úvodní část práce jsem věnoval anatomii cévního řečiště. Jsou zde popsány hlavní tepny, žíly, jejich stavba a větve. Dále jsou v této části představeny přístroje, na nichž se vyšetření cévního řečiště provádí - počítačový tomograf, ultrasonograf a jejich historický vývoj. V této kapitole jsou také popsány základní fyzikální principy, těchto přístrojů, způsoby zobrazování a obecné metody vyšetření cévního řečiště. U počítačové tomografie je to CT angiografie a na ultrasonografii dopplerovské vyšetření. V krátkosti je zde pojednáno také o výhodách a nevýhodách těchto metod i o kontrastních látkách aplikovaných v souvislosti s vyšetřením cévního systému. K vypracování bakalářské práce byla prostudována veškerá dostupná odborná literatura a webové stránky týkající se daného tématu. K analýze přístrojového vybavení byla použita data Ústavu zdravotnických informací a statistik. K analýze počtu cévních vyšetření provedených na ultrasonografii a počítačové tomografii byly použity údaje z nemocniční informační sítě nemocnice R+S Benešov a.s. Ve výsledku byly souhrnně popsány vyšetřovací metody cévního systému prováděných na počítačové tomografii a ultrasonografii. V této kapitole jsou dále porovnávány obě modality z hlediska jejich výtěžnosti, limitací a rizik. Také jsou zde analyticky zpracovány údaje o CT a UZ přístrojovém vybavení v ČR a počtu cévních vyšetření na počítačové tomografii a ultrasonografii. V kapitole "Diskuze" předkládám svůj pohled na danou problematiku. Je zde uvedena i úvaha o problematice indikací k vyšetření na počítačové tomografii. V závěru je provedeno zhodnocení vyšetřovacích metod cévního systému na počítačové tomografii a ultrasonografii, jsou zde také shrnuty získané poznatky ke zkoumané problematice. Po prostudování veškeré dostupné odborné literatury bylo zjištěno, že nelze stanovit, která ze zkoumaných zobrazovacích metod je vhodnější pro vyšetření cévního řečiště, protože každá má své výhody i nevýhody. Obě modality tedy nestojí proti sobě v rozhodování, zda indikovat tu či onu metodu, ale naopak by měli spolu úzce spolupracovat. Hypotéza práce tedy nebyla potvrzena.
|
|
|
Porovnání neinvazivního a invazivního vyšetření mozkových cév z pohledu praxe radiologického asistenta.
NOVOTNÁ, Dana
Téma mé bakalářské práce bylo ?Porovnání neinvazivního a invazivního vyšetření mozkových cév z pohledu praxe radiologického asistenta?. V teoretické části se zabývám onemocnění cévní mozkové příhody (CMP) a její diagnostikou. Jedná se o akutní onemocnění způsobené uzávěrem některé z mozkových tepen a následnou nedokrevností mozku (ischemie) nebo krvácením do mozku (hemoragie). Patří mezi tři nejčastější příčiny úmrtí ve vyspělých zemích. Praktická část obsahuje výzkum využití neinvazivních a invazivních zobrazovacích metod v diagnostice mozku a mozkových cév. Získané statistické údaje z Radiodiagnostického oddělení Nemocnice České Budějovice a. s. jsem zpracovala kvantitativně. Z výsledků vyplývá převaha neinvazivních vyšetření nad invazivním. Z neinvazivních zobrazovacích metod se v diagnostice CMP nejčastěji používá Výpočetní tomografie (68 %), která spolehlivě rozliší ischemii od hemoragie. Magnetická rezonance (7 %) je citlivější metodou při diagnostice ischemického iktu. Další metodou je ultrasonografie (13 %), která nám umožňuje posouzení stupně stenózy/okluze vyšetřované cévy. Jako jediný zástupce invazivních metod je katetrizační angiografie (12 %), která je považována za zlatý standard v zobrazování cévního řečiště. Její výhodou je možnost navázání endovaskulární intervence. Dalším úkolem bylo porovnávat úlohu radiologického asistenta u jednotlivých vyšetření. Bylo nezbytné najít společné body v praktické činnosti radiologického asistenta při obou typech vyšetření a na rozdílech ukázat specifický význam a náročnost jeho práce.
|
|
|
Diagnostické zobrazovací metody při onemocnění dolních močových cest u dětí
VOLMANOVÁ, Martina
Onemocnění dolních močových cest trápí velkou část lidské populace v každém věku. Nejspolehlivějšími zobrazovacími metodami, které prokážou možnou patologii, a to nejen v oblasti urologie, jsou metody využívající ionizujícího záření. To ovšem má neblahý vliv na lidský organismus, zejména s ohledem na schopnost reprodukce a možnost vzniku nádorového onemocnění. Zvláště rizikovou skupinou jsou pacienti dětského věku, na které jsem se v této práci zaměřila. U dětí se od narození objevují různá onemocnění uropoetického traktu. Velmi časté jsou infekce, za které z velké části může vezikoureterální reflux. V kapitolách této práce jsou rozebírány metody, které připadají v úvahu pro diagnostiku vezikouretrálního refluxu. Jsou zde porovnávány nejvíce využívané rentgenové metody a metody bez ionizujícího záření, které jsou nejvhodnější z hlediska absence radiační zátěže. Cílem této práce bylo shrnout poznatky o mikční cystouretografii v porovnání s metodami bez ionizujícího záření, tedy magnetickou rezonancí a ultasonografií, a vymezit tak diagnostické možnosti metod bez ionizujícího záření a doporučit jejich způsob využití. Dále jsem posuzovala práci radiologického asistenta při těchto metodách. Jak jsou jednotlivé metody využívány, jsem zkoumala v Nemocnici České Budějovice a.s. na Radiologickém oddělení, kde jsem sbírala informace o diagnostice dolních močových cest. Za rok 2009 zde bylo provedeno 116 mikčních cystouretrografií 58 dívkám a 46 chlapcům ve věkovém rozmezí od 1 týdne do 18 let včetně. Nejvíce mikčních cystouretrografií bylo uděláno dětem do 1 roku. Ultrasonografických vyšetřeních se udělal stejný počet, ovšem pouze jako kontrolní vyšetření po mikční cystouretrografii. Vyšetření pomocí magnetické rezonance se vůbec neprovádí. Ze 116 vyšetření mikční cystouretrografií se odhalilo celkem 42,3% patologických nálezů, v naprosté většině vezikoureterálních refluxů. Činnost radiologického asistenta byla nezbytná pouze při mikční cystouretrografii. Po prozkoumání jednotlivých metod jsem došla k závěru, že rentgenová mikční cystouretrografie je jednoznačně zlatým standardem v diagnostice vezikouretrálního refluxu a dalších patologií způsobujících onemocnění dolních močových cest.
|
|
|
Požadavky na radiologického asistenta při trojrozměrném zobrazování
ČECH, Svatopluk
Prudký rozvoj trojrozměrného zobrazování v radiologii souvisí s dokonalejšími diagnostickými přístroji, s rozvojem výpočetní techniky a s digitalizací. Narůstající požadavky na radiologické asistenty při ovládání programů rekonstrukce obrazů zvyšují význam jejich postavení na moderním radiologickém pracovišti. Trojrozměrné obrazy nabízejí přesné a nezkreslené zobrazení anatomie pacienta, poskytují lepší diagnostickou informaci pro lékaře - radiology a názornější představu pro lékaře - kliniky. Nacházejí uplatnění u řady vyšetření při skiagrafii, angiografii, výpočetní tomografii, magnetické rezonanci a ultrasonografii. Lze říci, že trojrozměrné zobrazování u některých vyšetření nahrazuje jiná vyšetření, která jsou invazivní a představující určité komplikace pro pacienta. Otázkou je, zda některá vyšetření s použitím trojrozměrných obrazů můžou snížit radiační zátěž pacienta. Lze předpokládat, že i blízká budoucnost bude patřit stále častěji digitálním zobrazovacím metodám a trojrozměrné zobrazování bude s dalším vývojem přístrojové a výpočetní techniky nabývat stále většího významu v diagnostice řady onemocnění.
|
|
|
Indikace jednotlivých zobrazovacích vyšetření femoropatelárního kloubu
KOLÁŘ, Jiří
Hlavním tématem bakalářské práce je zhodnocení indikace jednotlivých zobrazovacích metod pro vyšetření oblasti femoropatelárního kloubu. V práci jsou stručně shrnuty anatomickofyziologické poměry této oblasti včetně anatomických variací pately a patologie femoropatelárního kloubu. Dále jsou popsány jednotlivé indikované zobrazovací metody. Základem je skiagrafické vyšetření, detailně jsou popsány jednotlivé projekce včetně historického přehledu vývoje axiální projekce na patelu. Dalšími uvedenými metodami jsou artrografie, vyšetření magnetickou rezonancí, počítačová tomografie a scintigrafie. Jsou zde zmiňovány i kontraindikace a rizika vyšetření pro pacienty. Míra vhodnosti indikace dalších vyšetření, zejména MRI, je posuzována pomocí vybraného souboru pacientů. Pacienti sledovaného souboru měli nejprve zhotoveny prosté snímky, někteří dále ultrasonografii a následně bylo u všech indikováno vyšetření magnetickou rezonancí. Počítačová tomografie a scintigrafie se k vyšetření femoropatelárního kloubu běžně neindikují. Jednotlivé metody jsou porovnávány z hlediska finanční a časové náročnosti. Nejlevnější jsou prosté snímky a ultrasonografie, ekonomicky nejnáročnější naopak magnetická rezonance, ta je ale zároveň diagnosticky nejpřínosnější v hodnocení chrupavek a měkkých částí kloubu. Vyšetření jsou porovnávána i z hlediska časové náročnosti.
|
|
|
Postavení jednotlivých zobrazovacích metod v neuroradiologii - vývoj, využití, omezení
PEKÁREK, Vlastimil
Neuroradiologie je obor radiodiagnostiky, který se zabývá diagnostikou chorob mozku a míchy. Využívají se metody morfologické - rentgenové snímky, CT, MRI, DSA, ultrasonografie. V posledních letech tyto vyšetřovací postupy zaznamenaly velmi prudký rozvoj. Některé dříve velmi rozšířené metody byly zatlačeny do pozadí. Od jiných bylo zcela opuštěno, protože byly invazivní, náročné a diagnosticky málo přínosné. Byly nahrazeny novými metodami, které jsou diagnosticky mnohem přínosnější,méně zatěžují pacienta a v současné době také poměrně dostupné. Jsou to především CT a MRI, které zaujímají dominantní postavení v diagnostickém zobrazování centrální nervové soustavy.
|
host ::
RSS.