|
Iniciace pohybu byčíku, signalizace a regulace pohyblivosti spermií ryb: fyzikální a biochemické řízení
PROKOPCHUK, Galina
Tato studie se pokouší vrhnout světlo na regulační procesy a uspořádání odezvy rybích spermií v průběhu zrání a iniciace motility. Prvním záměrem této studie bylo zlepšit porozumění mechanismům odpovědných za akvizici potenciálu pro motilitu spermatu u jeseterů. Fyziologické procesy, kterým podléhá dozrávání spermatu, nebyly dosud vůbec u tohoto druhu popsány. Naše výsledky ukazují, že dozrávání spermatu u jesetera nastává mimo testes kvůli zředění spermatu močí a zahrnuje účast sloučenin s vysokou molekulární hmotností stejně jako přítomnost iontů vápníku v seminální tekutině a/nebo moči. Druhým cílem této práce studium vyrovnávacího mechanismu u rybího spermatu s osmotickým a iontovým modem aktivace, stejně jako u spermatu euryhalinních druhů ryb, při různých podmínkách prostředí. Ukázali jsme, že změna osmolality prostředí může ovlivnit rybí sperma různými způsoby, což závisí na druhu ryby a módu aktivace motility spermatu - buď osmotickém či iontovém. V odpovědi na osmotický stres způsobený hypotonicitou, sperma kapra reguluje tok vody napříč buněčnou membránou a zvyšuje svůj cytoplasmatický objem během své krátké periody motility. V kontrastu, nebyla pozorována žádná indikace změn v objemu ani u jesetera malého ani u sivena amerického, oba mající iontový mód aktivace motility. V této studii jsme se zabývali mechanismem, kterým lze přizpůsobit spuštění motility spermatu euryhalinních ryb v odlišném rozsahu salinity prostředí. Naše výsledky ukazují, že sperma euryhalinní tilápie (Sarotherodon melanotheron heudelotii) odchované v sladké, slané i hypersalinní vodě může být aktivováno v hypotonickém, isotonickém i hypertonickém prostředí za předpokladu, že ionty Ca2+ jsou přítomny na různých úrovních. Bylo zjištěno, že čím vyšší salinita při odchovu ryb nebo čím hypertoničtější okolní medium při aktivaci spermatu, tím vyšší extracelulární koncentrace iontů Ca2+ je vyžadována. Zjistili jsme také, že bez ohledu na salinitu při odchovu ryb, mechanismus aktivace spermatu u této euryhalinní tilápie zůstává stejný. Výsledky získané v této studii umožňují domněnku, že osmolalita není hlavní faktor inhibující motilitu uvnitř testes u S. melanotheron heudelotii. Třetím cílem této studie bylo zjištění iniciačního procesu regulace motility a popis iniciace pohybu bičíku u spermatu chrupavčitých ryb. U lososovitých a jeseterů, regulace aktivace motility spermatu je zejména přičítána snížení extracelulární koncentrace K+ při přechodu spermatu ze seminální tekutiny do sladké vody, kde osmolalita stejně jako koncentrace K+ je mnohem nižší. Zjistili jsme, že u spermatu jesetera inhibice K+ může být překlenuta díky pre-expozici buněk spermatu vyššímu osmotickému šoku před jeho přechodem do K+ bohatého prostředí plavacího media. Navíc, po tomto ošetření, motilita spermatu jesetera se stává necitlivá k vysoké koncentraci extracelulárního K+. Proto se domníváme, že sperma jesetera může být aktivováno užitím neočekáváné signální dráhy, nezávisle na pravidelné stimulaci iontů. Postupné aktivační kroky u spermatu jesetera byly zaznamenávány vysokorychlostní kamerou s užitím specifické experimentální situace, kdy iniciace motility spermatu byla zpožděna v čase až o několik sekund. Při iniciaci motility, prvních pár vlnění vznikajících v bazálním regionu se začíná šířit i směrem ke špičce bičíku, ale postupně slábne směrem ke středu bičíku. Toto chování se několikrát opakuje až do stavu, kde amplitudy vlnění postupně dosáhnou podobných hodnot, což eventuálně vede k progresivnímu posunu spermie. Celkový čas potřebný pro přechod bičíku z imobilního stavu s rigidním tvarem do plné aktivity s pravidelně šířeným vlněním se pohybuje v rozmezí 0.4 až 1.2 sek. Závěrem, výsledky této studie přinášejí cenné kousky informací do obecného porozumění procesu dozrávání rybího spermatu, jeho schopnosti přizpůsobit se rozdílným fyzikálním a biochemickým okolnostem, extra i intra celulární signalizaci stejně jako regulačním mechanismům aktivace motility rybího spermatu
|
|
Shrnutí zahraničních poznatků o vzniku a vývoji EDZ v krystalinických horninách - rešerše
Vavro, Martin ; Souček, Kamil ; Staš, Lubomír ; Vavro, Leona
Předložená rešerše shrnuje zahraniční poznatky o vzniku a vývoji EDZ v krystalinických horninách se zaměřením zejména na zásadní výsledky kanadského, švédského, finského a švýcarského výzkumného programu. Studie je rozdělena, kromě úvodu, do celkem sedmi hlavních textových kapitol, které se postupně věnují: (1) definici základních pojmů, (2) přehledu hlavních světových lokalit podzemních výzkumných laboratoří, na kterých byl prováděn výzkum EDZ, (3) metodám popisu a charakterizace EDZ, (4) hlavním faktorům ovlivňujícím vznik porušení okolo ražených děl a časovému vývoji EDZ. Přehled výsledků výzkumů EDZ se zaměřením na evropské podzemní laboratoře v krystalinických horninách (Stripa, Äspö, Onkalo/Olkiluoto a Grimsel) a jejich shrnutí je pak obsahem závěrečných dvou kapitol.\nZ provedené rešerše stěžejních publikovaných studií a výsledků in situ experimentů vyplývá, že pro horninový masiv s nízkou úrovní napětí, tj. v prostředí bez odlupování a odpadávání horniny je zvolená razící metoda základním řídícím faktorem, který určuje rozsah a charakter porušení. Použitím mechanického způsobu rozpojování se může vytvořit pásmo porušení horniny o mocnosti menší než 3 cm od stěny díla, ve kterém narůstá mikroporušení přispívající ke zvýšení hydraulické vodivosti. Na některých podzemních laboratořích (Äspö, Grimsel) byl, v případě ražby metodou TBM, zjištěn rozsah EDZ dokonce do 5 mm.\nNaopak ražba podzemního úložiště, resp. podzemních děl obecně za použití vrtání a trhacích prací může vytvářet mnohem rozsáhlejší poškození v okolí díla (řádově několik decimetrů) než je tomu u technologie TBM (první centimetry). Rozsah poškození se postupně snižuje se vzdáleností od stěny díla.
|
|
Odolnosť ľudského pachu voči chemickým detergentom
Čajágiová, Martina ; Vyplelová, Petra (vedoucí práce) ; Jaroslav, Jaroslav (oponent)
V časti práce literárna rešerš sa bližšie zoznamujeme s ľudským pachom, teóriami jeho vzniku, jeho definíciou, anatómiou koze a tvorbou pachu, zložením individuálneho ľudského pachu, vylučovaním pachu. Približujeme si aj témy pachový absorbent a jeho využitie vo svete, prenos pachu na pachové snímače a zaisťovanie stôp. Táto časť práce pojednáva aj o odolnosti a prežiteľnosti pachu, metóde pachovej identifikácie a jej histórii, o organických kyselinách, definícii a práci detergentov a ultrazvukovej čističky.
Našim cieľom v danej práci bolo overiť, relevantnosť využívania chemických detergentov v čistiacom procese pri pachových prácach. Overiť schopnosť detergentov degradovať ľudský pach na pachových absorbentoch tak, aby ho špeciálne vycvičený psi neboli schopný stotožniť.
Experiment sa riadil presne stanovenou metodikou. Odoberané boli najskôr vzorky od cieľových osôb na pachový nosič - kovový valec z ruky (načuchávací pach), jednou osobou. V druhej fázy sa odoberali vzorky na pachový nosič textilný z tela, inou osobou. Kovové nosiče s pachom boli následne spracované, časť z nich bola ponechaná bez úpravy (konrola) a časť sme vystavili pôsobeniu chemických detergentov s a bez ultrazvukovej čističky.
V experimente na stotožňovanie pachových vzoriek bolo použitých šesť súk Nemeckého ovčiaka, špeciálne vycvičených na metódu pachovej identifikácie. Každá suka stotožňovala trikrát cieľový pach s pachom vystaveným detergentom a tri krát s pachom nevystaveným detergentom. Cieľový pach bol náhodne ukladaný medzi ďalšími vzorkami a menila se jeho pozícia, tak aby psovod túto pozíciu nepoznal a neovplyvnil tak suku pri práci. Ukazovateľom stotožnenia bolo označenie vzorky sukou, naučeným spôsobom - zasadnutím alebo zaľahnutím.
Ani jedna suka nebola schopná stotožniť pach vystavený chemickým detergentom a zároveň všetky stotožnili kontrolné pachy nevystavené chemickým detergentom.
Experiment preukázal, že využívanie chemických detergentov v čistiacom procese pri pachových prácach je relevantné pri degradácii individuálneho ľudského pachu.
|
|
Psychologické a sociální aspekty nezaměstnanosti
Kyselová, Jitka ; Kebza, Vladimír (vedoucí práce)
Diplomová práce se zabývá problematikou nezaměstnanosti jako fenoménem současné společnosti. Poukazuje na dopady, které přináší ztráta zaměstnání nejen na jedince, ale i celé rodiny. Předkládá vymezení psychologických, sociálních i zdravotních aspektů mající vliv na kvalitu života osob bez zaměstnání. Definuje nezaměstnanost, její vývoj, typy, význam práce, možnosti snižování nezaměstnanosti, ztrátu sociálního statusu. Výzkumná část práce je zaměřena na empirické šetření, s využitím formy kvalitativního výzkumu. Zjišťuji subjektivní prožívání nezaměstnaných osob, jejich názory , ale i jejich postoje k hledání zaměstnání. Předkládám výsledky šetření, zjištění, jaké dopady nezaměstnanost na život osob má. V závěru práce jsou navržena případná řešení vedoucí ke zmírnění dopadů nezaměstnanosti.
|
|
Rozptyl slunečního záření na mikročásticích v uzavřeném objemu vodní lázně
Jelínek, Marek ; Pecen, Josef (vedoucí práce) ; Zeman, Josef (oponent)
Tato práce se zabývá alternativní technologií sloužící k osvětlení prostor bez přístupu denního světla. Technologie využívá především rozptylu a dále odrazu a lomu slunečního světla v optickém prostředí PET láhve s vodou a mikročásticemi. Základ technologie tvoří plastová lahev naplněná vodou s mikročásticemi a umístěná tak, že vertikálně prostupuje střechou interiéru. Efekt rozptylu slunečního světla v láhvi je zesilován využitím vhodného materiálu mikročástic.
Literární rešerše se zabývá problematikou oblastí, kterým je technologie primárně určena a aktuálním stavem jejího rozšíření. Dále je zde objasněn princip fungování technologie a faktory ovlivňující její účinnost.
Cílem experimentální části práce bylo omezené testování a výběr vhodného materiálu mikročástic a jejich koncentrace pro možnost praktického využití v rámci popsané technologie. Bylo provedeno několik měření poměru intenzity dopadajícího a rozptýleného světla za použití vybraných materiálů mikročástic o různých koncentracích. Na základě získaných hodnot a jejich porovnání byl roztok obsahující 0,5 g vápence na 1,5 l vody vybrán jako nejvhodnější optické prostředí pro řešení.
|
|
Vliv vodního deficitu na obsah energie jednotlivých rostlinných orgánů vybraných druhů listové zeleniny
Šimůnková, Petra ; Hnilička, František (vedoucí práce) ; Česká, Jana (oponent)
Práce je věnována vlivu vodního deficitu na tvorbu sušiny a fotosyntetickou akumulaci energie u jednotlivých rostlinných orgánů vybraných druhů rostlin. Jako vybraný pokusný materiál byly zvoleny rostliny špenátu setého (Spinacea oleracea), odrůda Matador a novozélandský špenát (Tetragonia tetragonioides).
Rostliny špenátu setého a čtyřboče rozložité byly pěstovány v nádobách o velikosti 11x11 cm ve směsi zahradního substrátu A, křemičitého písku (2:1) sklenících FAPPZ ve dvou variantách. Jedna varianta byla kontrolní a druhá vystavená stresové reakci. Kontrolní varianta byla zalévaná po celou dobu pokusu 50 ml vody 2x za týden. Stresovaná varianta byla zalévaná po přepichování a po 6. odběru až do konce pokusu.
U rostlin byla v průběhu ontogenetického vývoje sledována hmotnost sušiny jednotlivých rostlinných orgánů. V sušině byl metodou spalné kalorimetrie sledován obsah fotosynteticky akumulované energie. Obsah netto energie byl zjišťován suchým spalným adiabatickým kalorimetrem LAGEST MS 10A.
Ze získaných výsledků vyplývá, že rostliny čtyřboče (tzv. novozélandského špenátu) mají 2x vyšší nárůst hmotnosti sušiny oproti špenátu. Kontrolní rostliny čtyřboče mají v porovnání s rostlinami rostoucími ve vodním deficitu vyšší hmotnost o 25,5 % (123 mg). Obdobně vyšší hmotnost kořenů vykazují kontrolní rostliny (41 mg) v porovnání se stresovanými rostlinami (40 mg). Kontrolní rostliny špenátu měly vyšší hmotnost nadzemní biomasy o 19,5 % v porovnání so stresovanými rostlinami (43 mg). Kořeny kontrolních rostlin měli nižší hmotnost v porovnání s se stresovanou variantou o 2960 mg.
Z výsledků dále vyplývá, že rostliny čtyřboče mají vyšší hmotnost sušiny kořenů a nadzemní biomasy v porovnání s rostlinami špenátu.
Spalné teplo bez popelovin bylo u nadzemní biomasy kontrolních rostlin čtyřboče ve výši 15,96 kJ.g-1 a u rostlin stresovaných 14,93 kJ.g-1 . V případě rostlin špenátu byl obsah energie kontrolních rostlin 14,98 kJ.g-1 a u stresovaných 14,21 kJ.g-1.
Spalné teplo bez popelovin kořenů kontrolních rostlin čtyřboče bylo o 1.11 kJ.g-1 vyšší než u rostlin stresovaných (13,19 kJ.g-1). V případě rostlin špenátu byl obsah energie kořenů kontrolních rostlin 11,90 kJ.g-1 a u stresovaných 11,72 kJ.g-1 .
Na základě měření byly potvrzeny mezidruhové rozdíly v reakci na vodní deficit a sledované charakteristiky. Z měření vyplynulo, že rostliny špenátu jsou citlivější na působení vodního deficitu v porovnání s rostlinami čtyřboče, který je tolerantnější. Dále z měření
vyplynulo, že existují rozdíly v množství sušiny a hodnotách spáleného tepla v závislosti na působení vodního deficitu.
|
|
Využití antistresové látky pro minimalizaci dopadu stresorů na produkci zahradních plodin
Nosálková, Monika ; Hnilička, František (vedoucí práce) ; Dana, Dana (oponent)
Cílem diplomové práce bylo zjistit, zda existují fyziologické rozdíly mezi vybranými genotypy papriky roční a působení nízkých teplot, na počátku ontogenetického vývoje. Dalším cílem práce bylo zjistit, jak reagují rostliny papriky roční na aplikaci antistresové látky Atonic a stanovit nejvhodnější fyziologické ukazatele odolnosti k nízkým teplotám.
Paprika roční se řadí mezi teplomilné plodiny, pro které je teplotní optimum 22 - 25 °C přes den a 18 - 20 °C přes noc. Papriky se vysazují na polní stanoviště již v době, kdy se mohou vyskytnout přízemní mrazíky. Ty mohou způsobit fyziologické změny v rostlině či dokonce zapříčinit její usmrcení.
Pro pokus byly vybrány tři odrůdy papriky roční: Amy, Eva a Lydia. Rostliny byly rozděleny do dvou základních variant na kontrolní rostliny a stresované. Dále byla každá z těchto variant ještě rozdělena na rostliny bez aplikace Atonicu a rostliny s aplikací Atonicu na počátku vegetativního růstu (6. den působení stresu). Kontrolní rostliny byly pěstovány při teplotách 20 °C a stresované rostliny byly přesunuty do klimaboxu s teplotou 5 °C přes den i přes noc. Tato teplota se může vyskytnout po začátku vysazení paprik na venkovní stanoviště.
Ve dvoudenních intervalech byl sledován obsah prolinu v listech papriky roční a relativní výtok elektrolytu u všech odrůd použitých v této práci. Ze získaných výsledků lze konstatovat, že akumulace prolinu byla nejvyšší u odrůdy Lydia ve stresované variantě s použitím přípravku Atonic a nejnižší obsah prolinu byl sledován u odrůdy Amy v kontrolní variantě. Dále bylo zjištěno, že ontogenetický vývoj rostliny má vliv na akumulaci prolinu a relativní výtok elektrolytu od počátku měření. Nejvyšší relativní výtok elektrolytu byl naměřen u odrůdy Lydia ve stresované variantě a nejnižší relativní výtok elektrolytu byl sledován u odrůdy Amy v kontrolní variantě. Z uvedených výsledků lze potvrdit stanovené hypotézy.
|
|
Metody odchovu sladkovodních mlžů pro účely záchranných programů
Plechingerová, Věra ; Douda, Karel (vedoucí práce) ; Matasová, Klára (oponent)
Práce je napsána formou přehledu o problematice sladkovodních mlžů. Na začátku práce nejprve zhodnocuji celkový stav populací v České republice a poté ve světě. Dále popisuji anatomii a biologii mlžů, zejména reprodukci, která je klíčová pro odchov juvenilních jedinců v laboratorních podmínkách či polopřirozeném prostředí. Navrácení populací mlžů do ekosystému vod je problematické z hlediska neustálých změn biotopu, zejména antropogenními vlivy a málo vhodných hostitelských ryb, bez kterých glochidia nemohou dokončit svůj vývoj. Aby se zabránilo úplnému vyhynutí některých druhů, vyvinuly se různé metody odchovu, které napomáhají navrácení životaschopných populací do přirozeného prostředí vod. Metody odchovu zde také popisuji. V experimentální části posuzuji typy detritů, které mají různé vlivy na přírůstky mlžů. Pro experiment byla vybrána perlorodka říční (Margaritifera margaritifera), jejichž populace je velmi ohrožená. Sladkovodní mlži jsou důležitými bioindikátory ekosystémů vod, kde mají nenahraditelnou funkci, proto je důležité obnovit jejich populace a celkový stav biotopů.
|
|
Monitoring aktivity psíka mývalovitého na Opavsku
Staněk, Petr ; Kušta, Tomáš (vedoucí práce) ; Ježek, Miloš (oponent)
Práce se zabývá invazivní psovitou šelmou psíkem mývalovitým (Nyctereutes procyonoides). Jedná se o ucelenou práci skládající se jak z informací o jeho historii a pozdějším rozšířením do celého světa, jeho ekologii a etologii, tak z vlastních poznatků sesbíraných na základě tisíců snímků a stovek videí z fotopasti umístěné u přírodní nory na Opavsku v honitbě mysliveckého spolku v Hlavnici. Důraz je zde kladen hlavně na průběh denní a noční aktivity v průběhu roku, potravní preference, soužití s jinými druhy šelem a způsobů řešení stresových situací. Během pozorování byla zjištěno, že vrchol jeho aktivity se váže k období těsně před východem slunce a poté až několik hodin po jeho západu, možné soužití s jezevcem bylo rovněž prokázáno. Potravní preference zjištěna nebyla, neboť vždy bez problémů pozřel všechny předložené atraktanty.
|
|
Psychologické a sociální aspekty nezaměstnanosti
Kyselová, Jitka ; Kebza, Vladimír (vedoucí práce)
Diplomová práce se zabývá problematikou nezaměstnanosti jako fenoménem současné společnosti. Poukazuje na dopady, které přináší ztráta zaměstnání nejen na jedince, ale i celé rodiny. Předkládá vymezení psychologických, sociálních i zdravotních aspektů mající vliv na kvalitu života osob bez zaměstnání. Definuje nezaměstnanost, její vývoj, typy, význam práce, možnosti snižování nezaměstnanosti, ztrátu sociálního statusu. Výzkumná část práce je zaměřena na empirické šetření, s využitím formy kvalitativního výzkumu. Zjišťuji subjektivní prožívání nezaměstnaných osob, jejich názory , ale i jejich postoje k hledání zaměstnání. Předkládám výsledky šetření, zjištění, jaké dopady nezaměstnanost na život osob má. V závěru práce jsou navržena případná řešení vedoucí ke zmírnění dopadů nezaměstnanosti.
|
host ::
