|
|
Mravní závaznost Hippokratovy přísahy dnes
PETRŮ, Martina
Hippokratova přísaha pochází pravděpodobně ze 4-5 stol. př. n. l. Je tradičně připisována starověkému lékaři Hippokratovi nebo některému z jeho žáků. Vznikla jako morální návod k chování lékařů a zaznamenává základní etické principy jejich profese ve vztahu k okolí, rodině, vyučujícím a pacientovi. Ve své době představovala převratnou normu.Text Hippokratovy přísahy po celá staletí fungoval jako přísaha nastupujících lékařů. Dnes jej nahrazuje lékařský slib, který ve svých různých variantách vychází z etických hippokratovských požadavků na kvalitu kontaktu mezi lékařem a pacientem.Změny v Hippokratově přísaze jsou spojeny především s rozvojem chirurgie, transplantací, eutanazie atd. Hippokratova přísaha odmítá chirurgické zákroky, protože v době, ve které vznikla, odporovaly jejím principům dobřečinění a nepoškození. Z tohoto důvodu zároveň odmítá eutanazii a potraty. Tyto zákroky jsou v dnešní době v některých zemích již do jisté míry legalizovány a jsou podle příslušných zásad aplikovány.Cílem bakalářské práce bylo zjistit, jaký význam je dnes přikládán Hippokratově přísaze. Práce byla pojata jako teoretická historická srovnávací studie, jejímž cílem byla interpretace obsahu Hippokratovy přísahy, jejího dalšího historického vývoje a její dnešní platnosti či použitelnosti. Bylo zjišťováno, zda její znění dokáže obstát v současnosti a které části jsou stále platné a které již byly překonány. K tomuto účelu byla využita komparace interpretace obsahu Hippokratovy přísahy se současně platnými morálními kodexy v medicíně, a to konkrétně s Kodexem České lékařské komory a Kodexem sester.V úvodní kapitole bakalářské práce jsou definovány základní pojmy související s Hippokratovou přísahou, jako je etika, morálka, lékařská etika, vztah etiky a práva a základní lékařské principy. Další kapitola se zabývá autorem přísahy, jeho učením, dobou a okolnostmi vzniku Hippokratovy přísahy a vývojem změn ve znění lékařských sponzí v souvislosti se změnami ve společnosti. Třetí kapitola je věnována historii lékařství od Hippokratovy smrti po současnost. Poslední část je věnována rozboru textu Hippokratovy přísahy v souvislosti se současným stavem medicíny a zároveň je provedena komparace textu s výše uvedenými platnými kodexy.Smyslem této práce bylo kromě interpretace a zjištění platnosti Hippokratovy přísahy odhalit v kodexech shodné a rozdílné prvky odkazující na její text. Ze vzájemné komparace bylo zjištěno, že oba dva kodexy, pokud se týká etické problematiky, jsou v souladu s Hippokratovou přísahou. Obecné etické zásady jako je slušnost, ohleduplnost a vzájemná úcta jsou pojmy, které mají platnost i v dnešní době.Dalo by se říci, že v některých bodech se přísaha přežila a dnešní době nemá co předat. Opak je však pravdou. V dnešní době, kdy se medicína rozvíjí neskutečným tempem, se pomalu vytrácejí dobré vztahy mezi lékařem a pacientem. Pacient se stále více stává jakousi spíše materiální substancí. Lékaři často vykonávají svoji práci pod tlakem prostředí, pojišťoven, farmaceutických a jiných firem. Vytrácí se slušnost, empatie a dobré mravy. Zároveň upadá morálka ve společnosti.V současné době Hippokratova přísaha již nemůže plně obsáhnout všechny složité vztahy a problémy, se kterými lékaři při výkonu svého povolání musí počítat a podle nich volit skutečné etické postupy. Navzdory svému stáří je však stále přijímána laickou i odbornou veřejností pro svůj nezpochybnitelný mravní odkaz dnešku.
|
|
|
Transplantace a etika - informovanost laické veřejnosti
FARKAŠOVÁ, Markéta
Bakalářská práce se zabývá etickými problémy transplantací a její informovaností ze strany laické veřejnosti. V teoretické části je kladen důraz na popis nejčastějších etických otázek transplantací. V současné moderní době je transplantace tkání a orgánů všeobecně brána jako kladná a vyzdvihovaná klinická metoda, ale i přesto panují v tomto oboru jistá etická dilemata. Samotným problémem je skutečnost, že se o tomto tématu málo veřejně komunikuje a občané, budeme-li konkrétně mluvit o situaci v České republice, mají v určitých částech mylné povědomí o tom, jak systém transplantací "Opting out", který předpokládá posmrtný souhlas s odběrem tkání a orgánů po smrti pacienta funguje. Cílem bakalářské práce je nejprve zjistit, jaké etické aspekty transplantací identifikují zainteresovaní odborníci a zda se dle jejich vědomí laická veřejnost o transplantace zajímá. Následně jsou vytvořené předvýzkumné anketní otázky, které zachycují, zda odpovědi od občanů korespondují s odpověďmi odborných zástupců a zda považují respondenti stávající systém v ČR za funkční a eticky přijatelný. Na základě popsaných cílů bylo zvoleno primárně kvalitativní výzkumné šetření, vedené metodou dotazování a technikou polostrukturovaných rozhovorů s lékařským transplantologem, medicínským právníkem a bioetikem. Z těchto rozhovorů byly analyzovány důležité etické aspekty, z nichž se dále připravily anketní otázky, které byly ověřeny na vzorku 130 respondentů. Zpracovaná anketa je výsledkem bakalářské práce a slouží pouze jako předvýzkum pilotní studie. Výsledky rozhovorů poukazují na existenci jistých etických problémů spojenými s transplantacemi. Následně vytvořená a ověřená anketa reflektuje povědomí občanů ČR o daném tématu. I přes to, že sebraná data z anketních odpovědí jsou brána jako vodítko a svým způsobem orientační, určitá zaregistrovaná fakta jsou překvapivá. Mezi takové patří např. až nadpoloviční smýšlení většiny respondentů o možnosti nelegálního obchodu orgánů v ČR. K dalším zajímavým patří nejmenší informovanost takových občanů, kteří si nepřejí být po své smrti dárci. Kladným výsledkem je možno brát skutečnost, že většina dotazovaných respondentů si přeje a souhlasí s posmrtným odběrem svých tkání a orgánů. Vzápětí se ale dozvídáme, že s fungujícím systém transplantací v ČR, který předpokládá souhlas s posmrtným odběrem tkání a orgánů, není přibližně polovina účastníků ankety zcela správně seznámena. Na základě těchto poznatků je možné právě vzniklou anketu, za určitých drobných změn, využít v budoucnu ke kvantitativnímu podrobnějšímu šetření, se zaměřením na zmíněné respondenty dle předvýzkumných výsledků.
|
|
|
Informovaný souhlas v nemocnici - teorie a praxe
SÝKOROVÁ, Marta
Diplomová práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V první části je popsán současný stav problematiky informovaného souhlasu v obecných souvislostech a s ním související témata. K získání dat byl použit kvalitativní výzkum, metoda dotazování, technika sběru dat polořízený rozhovor. Výzkumný soubor tvořilo 11 pacientů/ek a dva lékaři. Cílem práce bylo zjistit a popsat rozdíly mezi teorií a praxí informovaného souhlasu v nemocnici a zjistit, je-li patrný nějaký posun v chybách a omylech informovaného souhlasu, které uvádí Haškovcová (2007). Výsledky výzkumu ukázaly, že pojem informovaný souhlas není u dotazovaných pacientů/ek známý. Žádný z dotázaných pacientů/ek neměl od informovaného souhlasu před nástupem do hospitalizace žádná očekávání. V otázce vnímání přínosu informovaného souhlasu z odpovědí respondentů/ek jednoznačně vyplývá, že informovaný souhlas je vnímán především jako právní ochrana lékařů před případnými stížnostmi, popř. žalobami ze strany pacientů při výkonu svého povolání tím, že je pacient seznámen s komplikacemi, které mohou v rámci daného výkonu nastat. Tento přínos je vnímán jak pacienty/kami, tak lékaři. Lékaři vidí jeho přínos také jako ochranu pacienta. Další výhodu vidí dotázaní lékaři v písemném informovaném souhlasu. Šest z dotazovaných pacientů uvedlo, že jim byl předložen zdravotní sestrou/bratrem k podpisu informovaný souhlas bez předchozího náležitého poučení. Dále z odpovědí lékařů vyplývá, že načasování poučení závisí na povaze operace, zda je plánovaná či akutní. Přesto jsem se setkala u některých pacientů/ek s odpovědí, že nebyli/y poučeni/y ani u plánovaného výkonu s dostatečným časovým odstupem od udělení informovaného souhlasu. Nejčastěji uváděnou formou byla kombinace písemného a ústního poučení, tzn., že je pacient poučen ústně s tím, že je mu předáno písemné poučení, které popisuje detailnější popis konkrétního zákroku. V otázce množství podaných informací nebyli jednotní ani dotázaní/é pacienti/ky ani lékaři ? někteří/é upřednostňují podání pouze základních informací, někteří chtějí znát všechny informace. Jeden z dotazovaných lékařů upřednostňoval adekvátní informovaný souhlas a detailní informovaný souhlas viděl spíše jako problematický, druhý lékař upřednostňoval uvedení všech detailů, byť v písemné podobě, a to především z důvodu právní ochrany. Z hlediska kvality poskytovaných informací je z výpovědí pacientů/ek patrné, že je pro ně nejdůležitější skutečnost, že je daný výkon v jejich prospěch a doba hospitalizace. Všichni/y pacienti/ky se shodli/y na skutečnosti, že je velice dobré, že jsou informováni/y o zákroku, který jim bude proveden. V otázce spolurozhodování však již jednotní nebyli ? zde jeden pacient a jedna pacientka uvedli, že si myslí, že by ani náležitě poučený pacient neměl spolurozhodovat o léčbě. Postoj k spolurozhodování pacientů vyjádřil pouze jeden z dotazovaných lékařů, který uvedl, že se snaží pacienta/ku přesvědčit,že jím navrhované řešení je nejoptimálnější. Pro pacienty/ky je již samozřejmostí v případě, že je něco zajímá, kladení otázek lékařům. Dále však z výpovědí vyplynulo, že ne vždy dostanou na svou otázku odpověď, se kterou by byli spokojeni/y. V případě, že pacienti/ky uvedli/y, že nekladou lékařům/kám otázky, byly jako důvody uváděny dostatek informací, nedostatek personálu a pocit z neochoty lékařů. V případě, že pacienti/ky nezískali/y dostatek informací od zdravotnického personálu hledali/y jiné zdroje informací. Tato práce poukazuje na širší psychosociální souvislosti informovaného souhlasu, její výsledky tak mohou sloužit ve vzdělávání pracovníků v pomáhajících profesích.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Etické aspekty transplantace orgánů
ČANDOVÁ, Jana
Práce v úvodu věnuje pozornost proměně paradigmatu medicíny a nastiňuje vývoj a proměny transplantačních postupů. Uvádí klasifikaci transplantací a zmiňuje obecné podmínky a biologická hlediska, která se úzce dotýkají lékařské etiky orgánových transplantací. Jsou zde představeny a diskutovány významnější etické aspekty kadaverózních transplantací, otázky dárcovství od žijících dárců a problematika xenotransplantací. Uvedeny jsou také mezinárodní etické kodexy a přijatá legislativní opatření v naší zemi, regulující rozvoj a realizaci transplantačních metod. Rozbor problematiky v závěru poukazuje na nutnost kultivovat tuto oblast rozšířených možností, nezbytnost odvahy k přijetí hranic i potřebu odborně zdatných, odpovědných a soucítících lékařů, hledajících ta nejlepší řešení.
|
host ::
RSS.