|
|
Znečištění produkované kaprem obecným v závislosti na naplněnosti trávicího traktu.
HAVLÍNOVÁ, Šárka
Cílem mé bakalářské práce bylo zjistit a porovnat rozdíly v míře znečištění, které produkují ryby svou metabolickou činností v závislosti na naplněnosti trávicího traktu. Produkce znečištění byla sledována na 4 skupinách plůdku kapra obecného, který: 1) před zahájením pokusu neměl přístup k potravě; 2) před zahájením pokusu nepřijímal potravu po dobu 10 dnů; 3) před zahájením pokusu přijímal omezeně potravu; 4) před zahájením pokusu přijímal potravu spontánně v množství 2 % hmotnosti obsádky. Pokusy probíhaly v laboratorních podmínkách. Na počátku pokusu byly ryby jednotlivých skupin a známé hmotnosti umístěny do experimentálních akvárií s 20 litry odstáté vodovodní vody. Po 24 hodinách pobytu ryb v čisté vodě byly ryby z akvárií odloveny a vráceny do původních akvárií. Poté byla voda z jednotlivých experimentálních akvárií přefiltrována přes uhelon s velikostí ok 40 mikrometrů, čímž byla oddělena pevná fáze exkrementů, ve které byla stanovena celková sušina, koncentrace celkového fosforu a celkového dusíku. Ve filtrátu (vodné fázi exkrementů) byly stanoveny nerozpuštěné látky, celkový fosfor, celkový dusík a organické látky jako hodnoty BSK5, CHSKMn, CHSKCr. Ve filtrátu, po filtraci vodné fáze exkrementů přes skleněný filtr (1,2 mikrometrů) byly stanoveny amoniakální dusík [N-(NH3 + NH4+)], dusičnanový dusík [N-NO3-] a ortofosforečnanový fosfor [P-PO43-]. Z naměřených hodnot byla vypočtena produkce znečištění v přepočtu na 1 kg hmotnosti obsádky za 24 hodin. U všech sledovaných parametrů byly zaznamenány nejvyšší hodnoty u ryb, které před zahájením pokusu spontánně přijímaly potravu (ryby 4. skupiny). Ryby této skupiny vyprodukovaly v průměru 4 154 mg.kg-1.den-1 nerozpuštěných látek (částice 1,2 mikrometrů), 105,5 mg.kg-1.den-1 celkového fosforu, a 1 342 mg.kg-1.den-1celkového dusíku. Ve vodné fázi exkrementů této skupiny ryb bylo zachyceno v průměru 637 mg.kg-1.den-1 amoniakálního dusíku a 4,9 mg.kg-1.den-1 fosfátového fosforu. Hodnoty CHSKCr u této skupiny ryb dosáhly v průměru 4 561 mg.kg-1.den-1, a hodnoty BSK5 2 634 mg.kg-1.den-1. Hodnoty zjištěné u ostatních skupin ryb byly ve srovnání s těmito hodnotami několikanásobně nižší.
|
|
|
Základní hematologické parametry a jejich ovlivnění cizorodými látkami u kapra obecného přehledová studie
POLANSKÁ, Daniela
Cílem této přehledové studie bylo popsat metody stanovení základních hematologických parametrů a získat co nejvíce informací o cizorodých látkách, které je mohou svým působením ovlivnit. Předmětem této práce je kapr obecný (Cyprinus carpio L.). Z hlediska cizorodých látek jsem se zaměřila na sloučeniny dusíku (amoniak, dusitany a kyanidy), kovy (Zn, Cu, Fe), těžké kovy (Hg, Cd, Pb, Cr), ropné látky, pesticidy (organofosfáty, triaziny a diaziny, pyretroidy), léčiva a přírodní doplňky a perzistentní organické polutanty. Ze shromážděných informací vyplývá, že největší vliv na hematologické parametry kapra obecného mají z uvedených látek zejména těžké kovy, které způsobují jak změny v hematologických parametrech, tak i buněčné anomálie, a pesticidy, u nichž se v důsledku selhání krvetvorby jedná zejména o snížení počtu červených krvinek, koncentrace hemoglobinu a hodnoty hematokritu a o změny v zastoupení různých forem leukocytů. Tato studie shrnuje poznatky o vlivech uvedených cizorodých látek a upozorňuje na nebezpečnost jejich působení a možné ohrožení zdraví ryb, nejen kapra obecného. Informace o působení mnohých cizorodých látek na krevní parametry ryb v dostupné vědecké literatuře schází.
|
|
|
Vliv syntetických progestinů na vývoj gonád kapra obecného
PROFANT, Vít
Tato bakalářská práce byla zaměřena na sledování vlivu syntetických progestinů na vývoj gonád u ryb. V laboratorních podmínkách byl proveden 160. denní chronický test na kaprovi obecném (Cyprinus carpio). Ryby byly rozděleny do pěti pokusných skupin. První, kontrolní skupina byla chována v čisté ředící vodě bez přítomnosti progestinů. Druhá, kontrolní skupina byla chována v ředící vodě s rozpouštědlem DMSO (dimethylsulfoxid). Třetí skupina ryb byla vystavena působení gestodenu v koncentraci 2 ng.l-1 a čtvrtá skupina drospirenonu v koncentraci 2 ng.l-1. Poslední, pátá skupina (Mix) byla vystavena současně gestodenu a drospirenonu, kde každá látka dosahovala koncentrace 2 ng.l-1. Do pokusných skupin byly dávkovány progestiny rozpuštěné v DMSO, aby se docílilo jejich lepšího rozpouštění. Vliv syntetických progestinů na vývoj gonád byl vyhodnocen na základě histologického vyšetření vzorků exponovaných ryb odebraných in toto. Ve skupinách exponovaných jednotlivým syntetickým progestinům se poměr pohlaví ryb a procentuální podíl intersexů statisticky významně nelišil od kontrolních skupin. Expozice směsi drospirenonu a gestodenu (Mix) ale již statisticky signifikantní vliv měla. Byl zaznamenán především poměrně vysoký procentuální podíl intersexů, který dosahoval až 36,6 %. Výskyt intersexů signalizoval zvrat pohlaví v průběhu ontogeneze u exponovaných ryb.
|
|
|
Vliv magnetického pole Země na komunikační strategii srnců a ryb
Brus, Radek ; Hart, Vlastimil (vedoucí práce) ; Mrkvičková Kořanová, Diana (oponent)
Diplomová práce se zabývá komunikačními strategiemi srnců a ryb. Srnci žijí od dubna do září teritoriálním způsobem, zbývající část roku žijí ve společných tlupách. K značkování teritoria používají chemickou a optickou biokomunikaci- vytloukání parůžků a hrabánkování. Práce je zaměřena také na naší nejrozšířenější rybu kapra obecného. Kapr jako jediný z našich ryb intenzivně vyskakuje nad vodní hladinu, což může být jeden ze způsobů jeho komunikace. Je to hejnová ryba, žije tedy sociálním způsobem života. Nejvíce aktivní je v létě, v létě jsou také výskoky kaprů nejčetnější. Po vyhodnocení získaných dat vyplynulo, že se srnci i kapři orientují v severo- jižní ose, s preferencí severu. Výsledný vektor při přímém pozorování hrabánkování srnců 7,5° a výsledný vektor u přímého pozorování výskoků kaprů nad vodní hladinu 341,5° potvrzují magnetorecepci u obou druhů živočichů.
|
|
|
Vliv změn magnetického pole na chování kapra obecného
Švrčula, Daniel ; Hart, Vlastimil (vedoucí práce) ; Svoboda, Jan (oponent)
Hlavním tématem je vliv změn magnetického pole Země na chování kapra obecného se zaměřením na rybníkářství, jako součást přidružené lesní výroby. Schopnost živočichů vnímat magnetické pole byla nesčetněkrát prokázána, ale stále není jasné, jakým způsobem zvířata vnímají a zpracovávají informace, které mu geomagnetické pole poskytuje. Teoretická část práce se zaměřuje na magnetorecepci a popisuje její jednotlivé mechanizmy a zjištěné poznatky, dále se zaměřuje na příklady využití magnetorecepce k přímému prospěchu obratlovců. Charakteristiku kapra obecného a rybníkářství a na příklady hospodaření s kaprem obecným. Praktická část se zabývá vyhodnocením vlivu magnetického pole Země na kapra obecného. Hlavní pozornost je věnována pozičnímu chování, jakožto k jednomu z projevů magnetorecepce. K vyhodnocení dat byl využitý statistický program Oriana 4.0., která pracuje na principu kruhových diagramů. Výsledky práce podpořili teorii o pozičním chování živočichů a vlivu magnetického pole Země na jejich chování. Výsledkem je zjištění, že kapři zarovnávají svá těla v severo-jižní ose, ovšem pokud nastane situace, kdy dochází k neklidu magnetického pole Země, označovaném jako magnetická bouře, tak dochází ke změnám pozičního chování a při magnetickém neklidu kapři nevykazují žádnou směrovou preferenci. Tento výsledek dokazuje, že kapři reagují na změny magnetického pole Země.
|
|
|
Demembranace spermií ryb: navržení a ověření postupů u různých druhů sladkovodních ryb a demonstrace využití této techniky na příkladu studia vlivu těžkých kovů přímo na axonemu spermie
BLAŽKOVÁ, Jaroslava
Cílem práce bylo navrhnout postup demembranace u čtyř druhů sladkovodních ryb a jeho následná aplikace studiem vlivu HgCl2 na axonemu a pohybové parametry spermie. Postupy demembranace byly navrženy a vyzkoušeny pro všechny zkoumané druhy a to kapra obecného (Cyprinus carpio), jesetera malého (Acipenser ruthenus), okouna říčního (Perca fluviatilis) a keříčkovce červenolemého (Clarias gariepinus). Pro kapra obecného byly navrženy a vyzkoušeny jednostupňová a dvoustupňová metoda demembranace. Pro jesetera malého a okouna říčního byla navržena jednostupňová metoda. Pro keříčkovce červenolemého byl navržený dvoustupňový proces demembranace. Možnost demembranace byla prokázána u všech zkoumaných druhů. U všech druhů došlo k prokazatelnému zvýšení doby pohyblivosti několikanásobně nad fyziologickou hodnotu. V případě ostatních pohybových parametrů (rychlost, procento pohyblivých spermií) došlo u demembranovaných spermií k mírnému poklesu. Demembranace byla využita ke studiu vlivu HgCl2 v koncentraci 0,01 mM do roztoku demembranačního média nemělo vliv na mikrotubulární aparát bičíku, a tedy ani na pohybové parametry demembranovaných spermií, s výjimkou spermií jesetera malého, kdy měl HgCl2 inhibiční vliv ve všech použitých koncentracích. Koncentrace 0,1 mM působila inhibičně u kapra obecného a keříčkovce červenolemého. Koncentrace 1 mM HgCl2 způsobila inhibičně na spermie všech zkoumaných druhů.
|
|
|
Využití netradičních obilovin a krmiv rostlinného původu ve výživě kapra obecného (Cyprinus carpio L.)
Hajňuk, Dušan
Cílem této práce bylo zpracování literární rešerše o využití netradičních obilovin a krmiv rostlinného původu v chovu kapra obecného (Cyprinus carpio L.) a následně vedení dvou krmných testů. Oba krmné testy proběhly na recirkulačním systému na oddělení Rybářství a hydrobiologie v Brně. První krmný test proběhl od 15.5. 2014 do 16.6. 2014 a jako pokusná ryba byl použit kapr obecný (Cyprinus carpio L.), linie amurský lysec. V testu byla srovnávána barevná pšenice s pšenicí obecnou, přičemž kromě zkrmování celých zrn byly porovnávány i rozličné formy úprav. Jednalo se o úpravy drcením a máčením. Tyto komponenty byly následně krmena rybám. Krmeni barevná pšenice byla z odrůdy Koniny s 16,6% dusíkatých látek. Druhý krmný test proběhl od 9.3.2015 do 6.4. 2015 a jako pokusná ryba byl použit také kapr obecný (Cyprinus carpio L.), linie amurský lysec. V testu byly krmena tři varianty krmiva. První varianta krmiva byla kompletní krmná směs s 5% přídavkem konopných výlisků, druhá s 15% přídavkem konopných výlisků a třetí varianta byla kompletní krmná směs. Na začátku a na konci testů byly všechny ryby změřeny a zváženy. Ráno a večer se sledovaly hydrochemických parametry vody. Po skončení testů byly následně vyhodnoceny produkční ukazatele (FCR, SWGR, SLGR) a vyhodnoceny stanovení chemické analýzy tkání v rybí těle a ve vzorku krmiva. V prvním testu byly nejlepší výsledky prokazatelné u Var.2 (barevná máčená pšenice) s FCR = 10,86, SWGR = 0,209% .D-1, SLGR% .D-1 = 0,094. Ve druhém testu byly zaznamenány nejlepší výsledky ve Var.2 (15% přídavek konopných výlisků) s FCR = 3,27, SWGR = 0,54% .D-1, SLGR = 0,23% .D-1.
|
|
|
Úloha regulačních proteinů pro pohyblivost rybích spermií
DZYUBA, Viktoriya
Stanovení energetických aspektů motility spermií (Kapitola 2) bylo provedeno za použití demembranovaných spermií taxonomicky vzdálených druhů - kapra obecného a jesetera malého. Zvláštní pozornost byla věnována funkci ATP regeneračního systému: adenylát kináze (AK) a kreatin kináze (KK). Podařilo se nám poprvé prokázat, že ve spermatu jesetera malého je přítomen fosfokreatin/KK systém a hraje nezastupitelnou roli v regeneraci ATP. Spermie kapra i jesetera malého obsahuje obdobné systémy pro regeneraci ATP, přičemž účinnost těchto systémů se u daných druhů liší. Extrakty ze spermií jesetera malého vykazovaly ve srovnání s extrakty ze spermií kapra signifikantně vyšší hodnoty aktivity KK a ATPazy, a naopak nižší míru aktivity AK. Nízká bazální aktivita KK u kapra a AK u jesetera malého by mohla být zdrojem nejvýraznějšího efektu inhibice energetických zdrojů pro pohyby bičíku spermie u příslušného druhu. V naší laboratoři byla recentně prokázána existence procesu dozrávání spermií během post-testikulárního transportu spermatu u jesetera (Kapitola 3). To vedlo ke zkoumání různých faktorů regulujících tento proces, které zahrnují např. regulátory proteolýzy či prooxidační-antioxidační systém. V naší studii (Kapitola 3.3) jsme nezjistili žádné signifikantní rozdíly mezi proteolytickými profily seminální plazmy (SP) testikulárního spermatu (TS) a spermatu z Wolfových vývodů (SWV). To by mohlo naznačovat, že většina proteáz přítomných v SP dozrálého spermatu pochází z varlat. Stanovení amidázové a anti-proteolytické aktivity v SP ukázalo, že prokazatelné snížení sledovaných aktivit se odehrává během transportu spermií přes ledviny a Wolfovy vývody. Na základě našich pozorování, že inhibiční aktivita trypsinu během in vitro dozrávání TS blokuje proces dozrávání (Kapitola 3.1) a na základě výsledků zymografie a stanovení amidázové a anti-proteolytické aktivity předpokládáme, že snížení anti-proteolytické aktivity okolní tekutiny spermií během post-testikulárního transportu by mohlo být potřebné pro jeho dozrání. Tato studie dokazuje, že dozrávání spermatu jesetera a rozdílný čas jeho uchování ve Wolfových vývodech (in vivo uchovávání) jsou doprovázeny signifikantními změnami v parametrech motility a redoxní rovnováhy SP (Kapitola 4.1). V nezralém TS byla zjištěna vysoká míra TBA-reaktivních látek (TBARL) a vysoká aktivita antioxidačních enzymů ve srovnání s SWV. Vysoká aktivita enzymatického antioxidačního systému (AOS) umožnila TS vyrovnat se se škodlivými účinky nadměrné produkce volných kyslíkových radikálů a zachovat tak schopnost motility po post-testikulárním transportu nebo po dozrávání in vitro. Zvýšení obsahu TBARL během in vivo uchování nebylo doprovázeno odpovídajícím zvýšením aktivity AOS. Předpokládáme, že zvýšená doba zadržování spermií ve Wolfových vývodech má za následek oxidativní poškození vyplývající z nedostatečné účinnosti AOS, a v konečném důsledku tak vede k poklesu v parametrech motility. Krátkodobé uchovávání spermatu jesetera malého in vitro vedlo k signifikantnímu poklesu motility a rychlosti pohybu spermií beze změn v aktivitě AOS (Kapitola 4.2). To znamená, že AOS spermatu jesetera malého je dostatečně efektivní v prevenci rozvoje oxidativního stresu během krátkodobého uchovávání. Krátkodobé vystavení spermatu lína hypotonickým podmínkám indukovalo oxidativní stres a ve výsledku vedlo k poklesu kvality spermií (Kapitola 4.3). Kombinované výsledky studie týkající se regulace prooxidačního-antioxidačního stavu (Kapitola 4) během dozrávání spermií, aktivace motility, in vivo a in vitro uchovávání mohou potvrdit dvojí roli reaktivních kyslíkových radikálů (regulační nebo naopak poškozující v závislosti na míře jejich utváření či odstraňování) ve fyziologii rybích spermií.
|
|
|
Vliv přikrmování upravenými krmnými komponenty v kapřích rybnících na kvalitu vody v recipientech
HLAVÁČ, David
Minimalizace environmentálních dopadů akvakultury se jeví jako klíčový factor pro zajištění dlouhodobé udržitelnosti tohoto odvětví. Četné studie vyhodnotily nutriční strategie, jako jeden z hlavních prostředků ke snížení produkce odpadních látek a minimalizaci vlivu chovu ryb na okolní recipienty. K dosažení tohoto cíle je zapotřebí rozvíjet používání krmiv šetrných k životnímu prostředí, zefektivnit management krmení a v neposlední řadě také zdokonalit výrobní metody krmiv za účelem snížení znečištění především v rybníkářství, které zaujímá významné postavení v globální akvakultuře. Cílem dizertační práce bylo zhodnotit možnosti využití modifikovaných obilovin v rybniční akvakultuře a zaměřit se na otázky, které přispějí k lepšímu pochopení vztahů mezi produkcí ryb, používanými krmnými technologiemi a úpravou a jakostí krmiv s ohledem na faktory ovlivňující kvalitu vody, bilanci živin a kvalitu respektive kvantitu přirozené potravy.
|
|
|
Vliv vybraných kardiovaskulárních léčiv nalézaných ve vodním prostředí na ryby
STEINBACH, Christoph Antonius
Kardiovaskulární léčiva patří v České republice k nejvíce předepisovaným. V důsledku jejich vysoké spotřeby jsou jejich rezidua často detekována v odpadních a povrchových vodách. Verapamil, diltiazem a atenolol jsou významnými zástupci kardiovaskulárních léčiv, proto jsem se ve své dizertační práci zaměřil na studium jejich akutních i subchronických účinků na ryby, především na schopnost jejich kumulace v těle ryb, metabolizmus a biologický poločas. S cílem zlepšit metodiku posuzování histopatologických změn rybího srdce jsem vypracoval jednotný protokol pro kvantitativní hodnocení výsledků histologického vyšetření srdeční komory a koronárních cév, včetně výpočtu srdečního indexu. Kvalitní a systematická vyšetření histopatologických změn srdce jsou velmi důležitá, neboť srdce přestavuje jeden z cílů působení kardiovaskulárních léčiv a dalších chemických látek. Verapamil, diltiazem a atenolol vyvolaly při expozici ryb vysokým koncentracím těchto látek změny, které jsou známy jako terapeutické a vedlejší účinky u lidí. Akutní expozice embryí a larev kapra obecného verapamilu v koncentraci, v níž se vyskytuje v krevní plazmě lidí léčených touto látkou, vyvolala u pokusných organizmů snížení tepové frekvence srdce. Akutní i chronická expozice kaprů této látce u nich navíc způsobila periferní otok a tvorbu krvácenin v trávicím traktu. U pstruhů duhových exponovaných diltiazemu bylo při histopatologickém vyšetření zjištěno rozšíření srdečních a jaterních cév. To znamená, že i tento prostředek má obdobný farmakologický účinek na ryby jako na lidi. Také subchronická expozice pstruha duhového atenololu v koncentraci, v níž se vyskytuje v krevní plazmě lidí léčených touto látkou, vyvolala histopatologické změny kardiovaskulárního systému. Verapamil, diltiazem a atenolol můžeme klasifikovat jako látky s malou schopností biokoncentrace v rybách. Biokoncentrační faktor (BCF) verapamilu v homogenátech celého kapřího těla se pohyboval v rozmezí od 6,6 do 16,6. BCF diltiazemu v tkáních pstruha byl také relativně nízký (0,5 - 194), přičemž nejvyšší hodnota BCF byla prokázána u ledvin a v dalších tkáních klesala v následujícím pořadí: játra > svalovina > krevní plazma. BCF atenololu v tkáních pstruha duhového byl z testovaných látek nejnižší a pohyboval se v rozmezí 0,002 - 0,27. Nevyšší hodnoty BFC byly zjištěny v játrech, následovaly ledviny a nejnižší ve svalovině. V plasmě byla koncentrace atenololu pod mezí kvantifikace. Verapamil vykazoval delší biologický poločas u ryb (10,6 dne) než u lidí, což indikuje nízkou rychlost biotransformace anebo eliminace verapamilu u ryb. Odhadovaný biologický poločas diltiazemu v játrech (1,5 hodiny) a v ledvinách (6,2 hodiny) byl řádově shodný s hodnotou zjištěnou v krevní plazmě lidí. Biologický poločas atenololu u pstruha studován nebyl, neboť u této látky byla prokázána velmi nízká schopnost biokoncentrace. U ryb exponovaných diltiazemu bylo pomocí kapalinové chromatografie s hmotnostní detekcí s vysokým rozlišením (LC/HRMS) identifikováno osm metabolitů této látky se 17 různými izoformami. Bylo zjištěno, že diltiazem v rybách podléhá biotransformaci zahrnující demethylaci, deacetylaci a hydroxylaci, což potvrzuje, že diltiazem byl v rybách metabolizován podobným způsobem jako v lidském těle, tedy převážně demethylací a deacetylací. Na druhou stranu, hydroxylace, která se na biotransformaci podílela v nejmenší míře, se jeví jako druhově specifická. Při studiu vlivu verapamilu na raná vývojová stádia kapra obecného, která byla vystavena environmentálně relevantním koncentracím tohoto léčiva, po dobu jednoho měsíce, nebyly u pokusných organismů prokázány žádné negativní účinky. Ale u pstruha duhového, který byl vystaven po dobu 42 dnů atenololu a diltiazemu v koncentracích, které jsou detekovány v životním prostředí, byly zjištěny některé fyziologické změny. V případě atenololu se jednalo o změny hematologických a biochemických ukazatelů v krvi a u diltiazemu o změny v aktivitě antioxidačních enzymů v j
|
host ::
RSS.