|
|
Phylogeography and population structure of two loach species (Teleostei: Nemacheilidae) in Southeast Asia
Dvořák, Tomáš ; Bohlen, Jörg (vedoucí práce) ; Říčan, Oldřich (oponent)
Sladkovodní druhy ryb ze skupin Schistura robertsi a Paracanthocobitis zonalternans patří do čeledi Nemacheilidae. Nemacheilidae jsou rozšířeni po celé Eurasii a jeden druh obývá severovýchodní Afriku. Paracanthocobitis zonalternans žije v nížinném prostředí západní části jihovýchodní Asie od centrální Barmy po severní část Malajsie. Areál rozšíření je z biogeografického pohledu velmi zajímavý, protože prochází řadou biogeografických bariér, jmenovitě hranicí mezi Indickou a Indočínskou faunou podél řeky Salween, Krajskou šíjí, linií Surat thani - Krabi a linií Kangar - Patani. K této studii bylo za použití genetických (mitochondriální a jaderné sekvence), morfologických a geologických dat, využito přibližně 250 jedinců z 62 lokalit pokrývajících celý areál rozšíření Genetická data z analyzovaného materiálu ukázala sedm hlavních linií odrážejících biogeografii areálu, s minimálním výskytem překryvu, ale s několika výskyty druhotného kontaktu. Datování událostí ukázalo, že P. zonalternans vznikl před 18 ml a biogeografické analýzy ukázaly, že se tak stalo v oblasti Tenasserim (jižní Barma). Změny hladiny světového oceánu měly velký vliv na formování zmiňovaných genetických linií. U jedné z linií, která již ve fylogenetických analýzách byla výrazně vzdálená ostatním, podpořily morfologické analýzy...
|
|
|
Ontogeny of selected taxa of middle Cambrian trilobites and agnostoids of the Barrandian area
Laibl, Lukáš ; Fatka, Oldřich (vedoucí práce) ; Mergl, Michal (oponent) ; Edgecombe, Greg (oponent)
Předkládaná práce se zabývá ontogenezí trilobitů a agnostidů, pocházejících ze skryjsko- týřovické a příbramsko-jinecké pánve (Kambrium, Barrandien, Český masiv). Práce je prezentována jako soubor čtyř samostatných článků, které byly publikovány v recenzovaných odborných časopisech. Úvodní část práce slouží jako obecný přehled postembryonálního vývoje trilobitů a propojuje prezentované publikace dohromady. Publikované studie jsou zaměřeny na moderní popis postembryonálního vývoje druhů Sao hirsuta, Ptychopariida sp. A, Ptychopariida sp. B, Ptychopariida sp. C, Ellipsocephalus hoffi, Ellipsocephalus polytomus, Hydrocephalus carens a Eccaparadoxides pusillus. Kromě toho je zde diskutována životní-historie raných vývojových stádií vybraných trilobitů. U druhů Sao hirsuta a Ptychopariida sp. A je předpokládáno, že měly bentická protaspidní stádia. Druhy Ptychopariida sp. B, Eccaparadoxides pusillus a Hydrocephalus carens byly pravděpodobně lecitotrofní. Bylo rovněž prokázáno, že druhy s bentickými protaspidními stádii měly silně omezené zeměpisné rozšíření a že lecitotrofní druhy se vyskytovaly převážně ve vyšších zeměpisných šířkách. Vývoj druhů Ellipsocephalus hoffi a Ellipsocephalus polytomus ukazuje na blízké fylogenetické vztahy mezi čeledí Ellipsocephalidae a řádem Redlichiida.
|
|
|
Variabilita morfometrických charakteristik vybraných typů údolních sítí
Albert, Daniel ; Křížek, Marek (vedoucí práce) ; Hartvich, Filip (oponent)
Bakalářská práce se zabývá morfometrickými charakteristikami používanými pro analýzy údolních sítí a porovnáním hodnot těchto charakteristik pro jednotlivé typy údolních sítí. Na základě rešerše odborné literatury byl vytvořen přehled morfometrických charakteristik a poté bylo pro účely srovnání vybráno těchto proměnných: váženého bifurkačního poměru, průměrného poměru délek, hustoty sítě, textury sítě, charakteristiky sítě a koeficientu zaoblení sítě. Ty byly vypočítány pro reálné typy údolních sítí z různých částí světa. Data byla získána vektorizací map těchto sítí v prostředí programu ArcGIS. Na závěr práce jsou výsledky konfrontovány s morfometrickou analýzou vybraných typů sítí v České republice. Klíčová slova: údolí, údolní síť, typy údolních sítí, geomorfometrie, morfometrická analýza, morfometrické charakteristiky, geomorfologie, bifurkační poměr, poměr délek, hustota sítě, textura sítě, charakteristika sítě, koeficient zaoblení sítě
|
|
|
Kraniometrická studie středoevropských populací bělozubek Crocidura suaveolens a C. leucodon (Mammalia: Soricomorpha)
Milerová, Petra ; Vohralík, Vladimír (vedoucí práce) ; Anděra, Miloš (oponent)
Mezidruhová a vnitrodruhová variabilita metrických znaků na lebce, spodní čelisti a zubech bělozubky šedé Crocidura suaveolens a bělozubky bělobřiché C. leucodon byla studována na materiálu 350 lebek a 465 mandibul bělozubek získaných rozborem vývržků sovy pálené ze čtyř oblastí ČR a jedné oblasti na jižním Slovensku. C. suaveolens byla přítomna ve všech studovaných oblastech, C. leucodon se s ní vyskytovala sympatricky pouze ve třech oblastech. Celkem bylo měřeno 21 rozměrů na kraniu, zubech a 4 rozměry na mandibule. Bylo zjištěno, že nejspolehlivějším znakem umožňujícím rozlišení lebek obou druhů je délka spodní řady zubů, v jednotlivých oblastech jejich sympatrického výskytu lze využít také vzdálenost mezi stoličkami M2 a šířku premoláru P4 . Lebky obou druhů lze také rozlišit pomocí bivariátních grafů s využitím délky a šířky premoláru P 4 a délky patra. Byla studována závislost lebečních rozměrů obou druhů na geoklimatických faktorech jako jsou zeměpisná délka, zeměpisná šířka, průměrná roční teplota, průměrný roční úhrn srážek. Bylo zjištěno, že variabilita menšího druhu bělozubky C. suaveolens je více ovlivněna geoklimatickými faktory, než variabilita větší C. leucodon. Velikost mandibuly i lebky a zubů C. suaveolens pozitivně koreluje s teplotou (což je v rozporu s Bergmannovým pravidlem) a...
|
|
|
Hydrologický režim vybraných jezer Vysokých Tater
Sankotová, Tereza ; Šobr, Miroslav (vedoucí práce) ; Janský, Bohumír (oponent)
Diplomová práce se zabývá morfometrickou analýzou a hydrologickým režimem Skalnatého plesa a Hincových Ok, se zaměřením na roční kolísání jezerní hladiny ve sledovaném období 2011 - 2014. Dílčím cílem práce bylo batymetrické zmapování lokalit. U lokality Hincové Oká se jedná o první zmapování batymetrie vůbec. Sledované lokality z pohledu hydrologického režimu a kolísání jezerní hladiny vykazují zajímavé odlišnosti od většiny tatranských jezer, jejichž hydrologický režim je řízen srážkovými úhrny. Roční kulminace hladiny největšího jezera Hincových Ok je posunuta do jarních měsíců, příčinou kulminace hladiny v tomto období je tající sněhová pokrývka. V případě, že se více následujících dní po sobě nevyskytovaly srážky, Skalnaté pleso často vysychá, a to i během letních měsíců, kdy hladiny většiny tatranských jezer dosahují svých maximálních hodnot. Letní vysychání je však jen krátkodobé. Kolísání hladiny Skalnatého plesa je velmi dynamické. Po výrazné srážkové události hladina velmi strmě stoupá, v extrémních případech rychlostí až 0,14 m/hod. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Morfologie lavinových drah
Krause, David ; Křížek, Marek (vedoucí práce) ; Treml, Václav (oponent)
Lavinová dráha je tvar reliéfu, který je modelován erozní činností základových lavin, mur a jiných svahových procesů. Skládá se z odtrhové, tranzitní a akumulační části. Předkládaná bakalářská práce se zabývá charakteristikami lavinových drah, které jsou používány v literatuře a vytváří jejich klasifikaci. Morfologická GIS analýza lavinových drah je provedena v oblasti východních Vysokých Sudet. Naměřené hodnoty 16 lavinových drah z 6 lokalit jsou statisticky zpracovány a porovnány. Ve srovnání s pohořími alpského typu jsou sudetské dráhy kratší, ale sklonové poměry jsou podobné. Výskyt lavinových drah je vázán na závětrnné oblasti anemo- orografických systémů. Orientace drah je převážně jihovýchodní, jejich sklon se pohybuje mezi 20 a 30ř a jejich délka nejčastěji mezi 200 a 400 m. Délka drah nepřímo závisí na sklonu odtrhové zóny. Morfologie lavinových drah má vazbu na plochu přilehlého bezlesí na hřebenových zarovnaných površích, odkud je eolicky transportován sníh do jejich odtrhových zón. Klíčová slova: lavina, morfometrie, východní Vysoké Sudety, Hrubý Jeseník, Králický Sněžník
|
|
|
Zarovnané povrchy v Hrubém Jeseníku
Jablonská, Danica ; Křížek, Marek (vedoucí práce) ; Štěpančíková, Petra (oponent)
V geomorfologických pracích zabývajících se Hrubým Jeseníkem byly zbytky zarovnaných povrchů v tomto území popisovány mnohokrát. Na studovaném území nebyly ovšem nikdy popsány jejich úrovně. Předložená práce se zabývá identifikací těchto úrovní (určení jejich počtu) a jejich vztahem vzhledem k tektonice území. Území Hrubého Jeseníku bylo rozděleno do tří částí (Pradědská, Keprnická a Orlická). K identifikaci úrovní zarovnaných povrchů byly použity grafy četností nadmořské výšky, součtové grafy ploch zarovnaných povrchů a statistické šetření. Úrovní zarovnaných povrchů bylo určeno šest v Pradědské a Orlické části, v Keprnické se nacházely čtyři. Na základě patřičné literatury byly úrovně zarovnání v Hrubém Jeseníku porovnány s úrovněmi zarovnaných povrchů v okolních jednotkách a poté byly na základě výškových rozdílů mezi jednotlivými úrovněmi stanoveny etapy výzdvihu jednotlivých částí. Celkový minimální výzdvih centrální, nejaktivnější části, je odhadován na 450 m.
|
|
|
Revize taxonomie loskutáků rodu Gracula v oblasti Sumatry a přilehlých ostrovů.
Švejcarová, Tereza ; Kopecký, Oldřich (vedoucí práce) ; Petr, Petr (oponent)
Loskutáci rodu Gracula mají rozsáhlý areál výskytu, rozprostírající se napříč jihovýchodní Asií. Díky schopnosti napodobovat lidský hlas se tito pěvci stali oblíbenými domácími mazlíčky. Masivní poptávka měla tragický dopad na volně žijící populace loskutáků napříč jejich areálem rozšíření. Už od popsání jednotlivých druhů panovaly značné neshody v klasifikaci loskutáků. Neustávající tlak na volně žijící populace dospěl na mnohých místech k urgentní potřebě jejich ochrany, kterou ale taxonomické nejasnosti značně znesnadňovaly. Desítky let panující neshody odborné veřejnosti zapříčinily v zoologických zahradách křížení loskutáků z různých oblastí a tím i vymizení znaků pro ně typických. Jediným možným způsobem revize taxonomie se tak stal výzkum přímo v místě jejich výskytu. Tato studie byla soustředěna na revizi taxonomie loskutáka posvátného Gracula religiosa v oblasti Sumatry a přilehlých ostrovů, kde se vyskytuje největší počet taxonů rodu Gracula. Cílem bylo zmapování současné situace volně žijících populací a sesbírání co největšího množství morfometrických informací. Výsledky dokazují, že zkoumané taxony jsou vzájemně jasně oddělitelné. Největší odlišnosti vykazuje v literatuře opomíjený taxon miotera z ostrova Simeulue a taxon robusta z Niasu. V případě, že je taxon robusta považován za samostatný druh, taxon miotera by měl být rovněž povýšen na druh. Loskutáci z dalších dvou zkoumaných lokalit jsou rovněž odlišní a jasně oddělitelní od ostatních. Odlišnosti ale nedosahují takové signifikance, aby bez kombinace morfometrie s analýzou DNA, mohli být prohlášeni za samostatné druhy. V průběhu výzkumu se podařilo najít přežívající populaci loskutáka niaského Gracula (r.) robusta, který byl vědci naposledy zaznamenán v roce 1939. Rovněž se podařilo získat akustický důkaz o recentnosti taxonu miotera z ostrova Simeulue, který byl rovněž označen za pravděpodobně vyhynulý.
|
|
|
Dimension Reduction Techniques in Morhpometrics
Kratochvíl, Jakub ; Pelikán, Josef (vedoucí práce) ; Mráz, František (oponent)
Tato práce se zabývá aplikací metod redukce dimenze v antropologii a morfometrii. Zejména se sousteuje na nelinearní metody redukce dimenze. Práce zavádí nový postup nazývaný multipass redukce dimenze. Ukážeme, že pomocí multipass redukce dimenze lze vylepšit výsledky klasifikace a snížit počet dimenzí nutných pro klasifikaci pomocí klastrování.
|
|
|
Vývoj vybraných fluviálních jezer v nivě Lužnice
Hastíková, Petra ; Šobr, Miroslav (vedoucí práce) ; Havlíková, Petra (oponent)
Předmětem této práce je zhodnocení vývoje vybraných fluviálních jezer v povodí Lužnice, především v úseku mezi státní hranicí s Rakouskem a Suchdolem nad Lužnicí. Řeka Lužnice v tomto úseku představuje lidskou činností velmi málo ovlivněný fluviální systém. Nachází se zde velké množství fluviálních jezer a řeka zde výrazně meandruje. První část práce se zabývá charakteristikou přírodních poměrů povodí Lužnice a vymezené nivy a problematikou jezer a jejich vymezováním. Druhá stěžejní část práce se zaměřuje na zhodnocení vývoje toku a fluviálních jezer nivy Lužnice na základě dat z leteckého snímkování. Z hlediska postupného odškrcování meandrů a napřimování toku lze konstatovat, že se řeka postupným vývojem značně zkracovala. V rámci této práce bylo také podrobně studováno 34 vybraných fluviálních jezer, u kterých proběhlo morfometrické a batymetrické měření.
|
host ::
RSS.