Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 26 záznamů.  začátekpředchozí17 - 26  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Specifika ošetřovatelské péče o nevidomé pacienty na standardních lůžkových odděleních
PIVOŇKOVÁ, Lenka
Bakalářská práce je zaměřena na specifika ošetřovatelské péče o nevidomé pacienty na standardních lůžkových odděleních. Toto téma je aktuální, neboť v České republice žije 7 000 - 12 000 tisíc nevidomých. Nejčastější příčinou nevidomosti je šedý zákal. Pokud se začnou léčit příčiny včas, nevidomosti lze v mnoha případech zcela předejít. Nevidomost je nejtěžší stupeň zrakového postižení. Nevidomý trpí nedostatkem vizuálních podnětů, které kompenzuje zvýšeným hmatovým a sluchovým vnímáním. Při hospitalizaci nevidomého je tedy nutné respektovat specifické požadavky související s prováděním jednotlivých intervencí. Pro ošetřování nevidomých je také důležité, aby se ošetřující personál seznámil s tím, kdy nevidomý přišel o zrak a podřídil tomu svoji péči. Je třeba si uvědomit, že zrakový orgán je nejdůležitějším čidlem pro aktivní a kvalitní život, proto je důležité si ho chránit a navštěvovat pravidelně očního lékaře. Bakalářská práce se skládá ze dvou částí. Z části teoretické a výzkumné. Teoretická část obsahuje anatomii a fyziologii zrakového ústrojí, zrakové vady a jejich příčiny, diagnostiku a klasifikaci zrakového postižení. Dále se zaměřuje na specifika ošetřovatelské péče o nevidomé pacienty v oblasti příjmu na oddělení, pohybu v nemocnici, vyšetření, sebepéče, komunikace s nevidomými pacienty, kompenzačními pomůckami pro nevidomé pacienty a organizacemi pro zrakově postižené. Ve vztahu k danému tématu byly stanoveny dva cíle. První cíl byl zaměřen na specifika ošetřovatelské péče o nevidomé na standardních lůžkových odděleních. Druhý cíl byl zaměřen na zkušenosti nevidomého s hospitalizací na standardních lůžkových odděleních. Na základě daných cílů byly stanoveny dvě výzkumné otázky. První výzkumná otázka byla zaměřena na zjištění specifik ošetřovatelské péče o nevidomé pacienty. Druhá výzkumná otázka byla zaměřena na zjištění zkušeností nevidomých pacientů s hospitalizací. Praktická část byla zpracována pomocí kvalitativního výzkumného šetření. Výzkumné šetření bylo uskutečněno na očním oddělení Nemocnice České Budějovice, a.s. a v obecně prospěšné společnosti Tyflo Vysočina Jihlava. Výzkumný soubor zahrnoval nevidomé klienty, kteří byli v minulosti nebo v současnosti hospitalizováni na standardním lůžkovém oddělení. Kvalitativní šetření bylo provedeno formou polostrukturovaného rozhovoru. Rozhovor obsahoval celkem 20 otázek rozdělených do čtyř okruhů. Výzkumný soubor tvořilo devět respondentů (R1-R9), čtyři ženy a pět mužů ve věku od 27 do 75 let. Sběr dat probíhal v průběhu měsíce března a dubna 2015. Rozhovory byly nahrávány a poté doslovně přepsány. Rozhovory byly přepsány pomocí metody tužka-papír a dále analyzovány technikou otevřeného kódování. Na základě analýzy dat bylo vytvořeno 5 kategorií s několika podkategoriemi. Na základě analýzy zjištěných dat lze říci, že mezi specifika ošetřovatelské péče o nevidomé patří především trpělivost, spolupráce a komunikace s nevidomým pacientem. V této oblasti jsou na zdravotníky kladeny zvýšené nároky zejména v oblasti vhodného seznámení klienta s nemocničním prostředím, zajištěním dostatku informací o vyšetřeních a jednotlivých postupech. Ošetřovatelský personál dle respondentů komunikoval ve většině případů správně. S nevidomými musí být komunikováno o všem, co je prováděno a co bude prováděno. Dále bylo zjištěno, že většina nevidomých respondentů má s hospitalizací na standardním lůžkovém oddělení vcelku dobré zkušenosti. Ale zažili i nepříjemné okamžiky. Tyto okamžiky měli spojené s okradením, hanlivým oslovením, nepochopením toho, že když člověk nevidí tak, ale slyší. Jeden z respondentů uvedl také fakt, že personál při komunikaci hovořil s doprovodem a ne s ním. Bakalářská práce bude využita pro zlepšení ošetřovatelské péči, a dále bude navržen návrh na ošetřovatelských standard.
Potřeby onkologicky nemocných pacientů v ambulantní péči
CHOVANOVÁ, Martina
Celosvetove stale roste pocet lidi s onkologickym onemocnenim. Podle odhadu Svetove zdravotnicke organizace bude narust tohoto onemocneni v nasledujicich deseti letech az ctyrnasobny. Je tedy celkem zadouci venovat energii do poznani potreb onkologicky nemocneho cloveka. Systematicke hodnoceni a planovane uspokojovani potreb jsou totiz stezejnim prvkem moderniho osetrovatelstvi. Jednou z nejdulezitejsich vyzev 21. stoleti je spravna organizace onkologicke pece. Ze se jedna o vyzvu nelehkou, umocnuje skutecnost, ze od spravne diagnostiky, pres chirurgicke metody lecby, po kurativni terapii, vcetne podpurne a paliativni, urazi pacient dlouhou cestu, na niz se potka s radou odborniku. Cilem bakalarske prace bylo: 1) Zmapovat potreby onkologicky nemocneho pacienta v ambulantni peci. 2) Zjistit, jake moznosti maji pacienti k uspokojeni svych potreb. K tomuto cili byly stanoveny ctyri vyzkumne otazky. Otazka 1: Jake specificke potreby maji pacienti s onkologickym onemocnenim v ambulantni peci? Otazka 2: Jak maximalne zajistit uspokojeni vsech jejich potreb? Otazka 3: Jake vztahy maji onkologicky nemocni se stejne nebo podobne nemocnymi pacienty? Otazka 4: Kde pacient ziskava vsechny potrebne informace o sve nemoci? Ke zpracovani tematu byla zvolena metoda kvalitativniho setreni pomoci rozhovoru s onkologicky nemocnymi pacienty. Rozhovory probihaly od ledna do brezna roku 2015. Dale pak metodou tuzka a papir doslo k rozkodovani ziskanych udaju. Tato data pak byla zanesena do jednotlivych schemat. Vyzkumny soubor tvorilo osm pacientu s onkologickym onemocnenim. Zpracovane vysledky budou vyuzity jako podpurny text pro planovanou vystavbu denniho stacionare v Chrudimi.
Problematika ošetřovatelské péče u pacientů se zlomeninou pažní kosti.
JORDÁNOVÁ, Hana
Základní teoretická východiska: Zlomeniny pažní kosti vznikají nejčastěji úderem nebo při pádu (15). Léčba zlomenin humeru se postupně vyvíjí nejen díky možnostem materiálu, ale také pokrokem techniky ve zdravotnictví (20). Cíle práce: Cílem práce bylo v kvalitativním výzkumu zjistit, zda mají sestry vědomosti v ošetřování o pacienty s touto problematikou. K tomuto cíli byla stanovena výzkumná otázka: Mají sestry znalosti a vědomosti o péči pacienta se zlomeninou humeru? Dále bylo šetřeno, jaké pacient se zlomeninou humeru, preferuje v době hospitalizace potřeby a zjistit jeho deficit sebepéče. K těmto cílům byly stanoveny výzkumné otázky: Jaká je míra deficitu v sebeobslužných činnostech při zlomeninách humeru? Které potřeby pacienti uspokojují přednostně při zlomeninách humeru? Kvantitativní výzkum u pacientů zjistil závislost vzniku zlomeniny humeru s ohledem na věk či činnost. Výzkumné otázky byly stanoveny tyto: Jaký je výskyt zlomenin humeru v závislosti na věku? Jaký je výskyt zlomenin humeru v závislosti na zájmových činnostech? Jaký je výskyt zlomenin humeru v závislosti nesportovních nebo jiných volnočasových činnostech? Metodika: Empirická část byla vypracována pomocí smíšeného výzkumného šetření. Kvantitativní výzkumné šetření bylo provedeno pomocí sběru dat z dokumentace pacientů se zlomeninou humeru v Traumacentru České Budějovice, a.s. Celkem bylo ve výzkumu 152 respondentů. Kvalitativní šetření bylo provedeno pomocí polostrukturovaných rozhovorů s všeobecnými sestrami pracujícími v Traumacentru Nemocnice České Budějovice, a.s. a pacienti zde hospitalizováni se zlomeninou humeru. Výzkumný soubor tvořilo šest pacientů a šest všeobecných sester. Sběr dat proběhl v období květen 2013 až červen 2014. Výsledky: Po zpracování výsledků vznikli kategorie: Péče o pacienta před operací, Péče o pacienta po operaci, Specifika při převazu, Faktory RHB, Komplikace a příznaky. Před operací se pět z šesti sester zaměřuje na bolest, citlivost a prokrvení. Po operaci sledují všechny sestry krytí a bolest. Jako komplikace uváděly infekci, poškození nervus radialis a kompartment syndrom. Při poškození nervus radialis šest sester uvedlo, že může dojít k funkčním změnám končetiny. U kompartment syndromu šest sester sleduje bolest a ischémii jako příznak. O faktorech rehabilitace se zmínilo pět sester o vlivu infekce, bolesti a velikosti zranění. U pacientů vznikly kategorie: Oblékání, Denní činnosti a pohyb na lůžku, Hygiena a toaleta, Stravování, Preferované potřeby. V kategorii oblékání si čtyři pacienti neobléknou triko. Pohyb na lůžku činí problém pěti pacientům. U hygieny a toalety dělá problémy sprchování a to čtyřem pacientům přičemž dva ji vůbec nezvládnou. U stravování všichni pacienti uváděli, že si nezvládnou donést podnos s jídlem. Pacienti preferují dobrý vztah s rodinou. V sebeobslužných činnostech by si pět pacientů přálo zvládat hygienu a stravování. V kvantitativní části vznikly tyto grafy: Percentuální podíl pacientů, Věkový průměr, Věkové kategorie, Percentuální podíl věkových kategorií, Percentuální závislost vzniku úrazu na činnosti. Bylo zjištěno, že 68 % pacientů tvoří ženy a to ve věkovém průměru 58 let. Tyto údaje činí u mužů 32 % a 54 let. Nejčastěji je úraz zastoupen u žen ve věkové kategorii 66 70 let a to v 9,21%. U mužů to je v 61 65 a to v 4,61 %. Úraz v rámci zájmové činnosti se častěji stává u mužů v 8,55 % a u žen je častější volnočasová činnost v 64, 47 %. Závěr: Z výsledků vyplývá, že sestry mají dostatek vědomostí, ale v každé kategorii zůstává prostor pro rozšíření znalostí. Pacienti se potýkají s deficitem sebeobslužných činností a to ve všech oblastech a právě tuto oblast v době hospitalizace preferují i s rodinou stránkou. V kvalitativním výzkumu je zřejmé, že ženy jsou dvakrát častěji hospitalizovány se zlomeninou pažní kosti.
Ošetřovatelská péče o pacienta s dekubity
ŠERIOVÁ, Martina
Bakalářská práce se zabývá problematikou ošetřovatelské péče o pacienta s dekubity. Téma práce je v dnešní době zcela aktuální, neboť stále přibývá ležících pacientů, u kterých vzniká potencionální riziko vzniku dekubitu. ?Dekubitus je proleženina, která vzniká v důsledku působení patologického tlaku na tzv. predilekční místo.? (Pejznochová, 2010, s. 23). Tímto onemocněním trpí převážně imobilní pacienti. Vzniku dekubitu lze předcházet pravidelným polohováním a používáním antidekubitních pomůcek. Při léčbě již vzniklého dekubitu se v dnešní době dává přednost používání moderní terapie, tzv. ?vlhké terapie?. Tato práce je rozdělena na část teoretickou a empirickou. V teoretické části je nastíněna problematika vzniku a hodnocení dekubitu, nejčastější místa vzniku, hodnotící škály vzniklého defektu, důležitost prevence a následné léčby dekubitu. V neposlední řadě popisuje ošetřování dekubitů v nemocničním prostředí a v agenturách domácí péče. Pro praktickou část byly stanoveny 2 cíle, a to popsat nové způsoby v léčbě dekubitů a srovnat možnosti v ošetřování dekubitů v nemocničním prostředí a v agenturách domácí péče. K dosažení stanovených cílů byl využit kvalitativní výzkum, který byl proveden formou polostrukturovaných rozhovorů se sestrami z lůžkových oddělení Nemocnice České Budějovice, a.s., se sestrami z Městské charity v Českých Budějovicích a se sestrami z Domácí ošetřovatelské péče a pečovatelské služby ALICE v Českých Budějovicích. Při pořizování rozhovorů byly sestaveny 2 okruhy otázek. Výzkumný soubor tvořilo 11 respondentek. Respondentky z lůžkových odděleny pocházely z kožního, interního oddělení a z oddělení následné péče. Tyto respondentky byly označeny jako respondentky č. 1-4. Sestry z agentur domácí péče měly označení respondentky č. 5-11. Takto zvolený výběr respondentek umožnil porovnat konkrétní péči o pacienty na lůžkových odděleních a v agenturách domácí péče. Sběr dat probíhal v průběhu měsíce února a března 2013. Na začátku výzkumného šetření bylo v souvislosti s cílem práce zvoleno pět výzkumných otázek. První otázka se zabývala novými způsoby v léčbě dekubitů. Druhá se zaměřovala na ošetřovatelskou péči o pacienta s dekubity v nemocničním prostředí. Třetí otázka zkoumala oblast ošetřovatelské péče o pacienta s dekubity v agenturách domácí péče. Poslední dvě otázky byly zaměřeny na použití obvazových materiálů k léčbě dekubitů v nemocničním prostředí a v agenturách domácí péče. Na základě výzkumného šetření bylo zjištěno, že v obou institucích dbají na správnou prevenci, pod kterou řadí polohování klienta, výživu, hygienu a použití antidekubitních pomůcek. Z výzkumu vyplynulo, že často nahrazují originální antidekubitní pomůcky dekami a polštáři, neboť tyto pomůcky jsou nejlépe dostupné a splní svůj účel. V rámci použití obvazových materiálů na lůžkových odděleních a v agenturách domácí péče převládá použití vlhké terapie a materiálů k této terapii určených. V oblasti terapie považují tuto metodu za lepší, neboť při ní dochází k rychlejšímu zhojení defektu, je zapotřebí méně převazů a převazy jsou pro klienta méně bolestivé. V hodnocení sester bylo zjištěno, že většina sester z agentur domácí péče si myslí, že v agenturách je poskytována lepší péče než v nemocnici. Samozřejmě sestry z lůžkových oddělení si to myslí naopak. Až na jednu respondentku se všechny pravidelně zúčastňují odborných seminářů, kde jsou jim představeny nové materiály a způsoby léčby. Práce bude sloužit pro zlepšení v oblasti ošetřovatelské péče o pacienty s dekubity a dále bude sloužit jako studijní materiál pro studenty zdravotnických oborů.
Ošetřovatelská péče o ženy po operativních porodech
KREJCAROVÁ, Jana
Abstrakt Bakalářská práce je zaměřená na ošetřovatelskou péči o ženy po operativních porodech, které ukončující těhotenství. V teoretické části jsou popsány jednotlivé operativní zákroky (porod porodnickými kleštěmi, vakuumextrakce, císařský řez) a péče, edukační činnost porodní asistentky při nich. Není opomíjena ani historie této problematiky. V praktické části jsou stanoveny čtyři základní cíle a hypotézy. Cílem práce bylo zjistit, rozdílnosti ošetřovatelské péče o ženy po operativních porodech, zda péče probíhá formou ošetřovatelského procesu, zda péče probíhá dle ošetřovatelských a porodnických standardů ve vybraných porodnických zařízeních. Na cíle byly postaveny hypotézy, které měly potvrdit, že se ošetřovatelská péče o ženy po operativních porodech odlišuje ve vybraných porodnických zařízeních, že porodní asistentky používají ošetřovatelský proces, ošetřovatelské a porodnické standardy při péči o ženy. Výzkumné šetření probíhalo kvantitativní metodou sběru dat pomocí anonymních dotazníků. Dotazníky byly rozdány porodním asistentkám ve vybraných porodnických zařízeních: v Českých Budějovicích, v Plzni a v Písku. Dotazníky vyplňovaly jak porodní asistentky z porodního sálu, tak porodní asistentky z oddělení šestinedělí a gynekologické JIP. Cíle práce byly splněny, hypotéza, která popisuje rozdílnost ošetřovatelské péče v jednotlivých porodnických zařízeních byla potvrzena. Druhá hypotéza byla potvrzena výsledky výzkumu, že péče o ženy po operativních porodech probíhá formou ošetřovatelského procesu v 72 %. Třetí hypotéza potvrzuje používání ošetřovatelských standardů v 92 % a čtvrtá potvrzuje používání porodnických standardů v 75 %. Výsledky výzkumného šetření v celkovém souboru vycházejí jednoznačně, ale odlišují se při péči o ženy v jednotlivých zdravotnických zařízeních, ale také na jednotlivých odděleních a proto by bylo vhodné posoudit organizaci práce, technické podmínky a případné změny, které by mohly zlepšit ošetřovatelskou péči.
Problematika centrálního žilního katétru z pohledu sestry a pacienta
KOVÁŘOVÁ, Miroslava
V současné době se setry, pracující v akutní medicíně, denně setkávají s pacienty, kteří mají zaveden centrální žilní katétr. V akutní medicíně je tento katétr nepostradatelný, pro jeho široké využití. Ovšem je také náročný na ošetřovatelskou péči vzhledem k jeho invazivnosti a snadnému zavlečení infekce. Každá nemocnice má vypracovaný standart pro jeho ošetřování, a také jiné úspěchy při prevenci infekce tohoto katétru. Pacienti zavedený centrální žilní katétr často vnímají jako nepříjemnost a nerozumějí omezením, která jsou nutná při jeho zavedení. Cílem bakalářské práce bylo zjistit, s jakou problematikou se setkává ošetřující personál při péči o centrální žilní katétr, jaké postupy používá v rámci prevence infekce a co pociťují pacienti se zavedeným centrálním žilním katétrem. Nástrojem pro zjištění těchto cílů byla kvalitativní metoda polostandardizovaného rozhovoru se sestrami pracujícími na jednotkách intenzivní péče a anesteziologicko-resuscitačních odděleních a polostandardizovaný rozhovor s pacienty, kteří mají zkušenosti se zavedeným centrálním žilním katétrem. Výsledky byly popsány v rozhovorech a zajímavé skutečnosti dány do tabulek. Z výzkumného šetření vyplynulo, že častým ošetřovatelským problémem pro sestry je infekce. Dalším, zjištěním bylo, že sestry používají dostupné prostředky k prevenci vzniku infekce a řídí se při ošetřování centrálního žilního katétru dle standardů ošetřovatelské péče. Rozhovory s pacienty ukázaly, že problémy s centrálním žilním katétrem vnímají v podobě převazů katétru.
Sebereflexe u zdravotnických pracovníků v souvislosti s ošetřováním pacientů s infaustními prognózami a úmrtími
VAŇKOVÁ, Jana
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou sebereflexe u zdravotnických pracovníků v souvislosti s ošetřováním pacientů s infaustními prognózami a úmrtími. Sebereflexe je schopnost přemýšlet o sobě a svém jednání a je jedním ze základních předpokladů osobního rozvoje. Nejinak tomu je při povolání sestry, od které se očekává naprostá profesionalita, jak s vykonáváním odborné činnosti, vynikající komunikací, tak i se zvládáním náročných životních situací pacientů, při které se od ní očekává, že jim bude oporou. Sestry se často setkávají s těžce nemocnými, umírajícími pacienty, rodinnými tragédiemi a řadou dalších složitých situací, které působí na jejich psychiku, rodinný život a v neposlední řadě i povolání. Cílem této bakalářské práce bylo zjistit, jak ovlivňuje ošetřování pacient v infaustních stavech a úmrtí pacientů psychiku a práci ve smyslu jejich sebereflexe. V teoretické části bakalářské práce je popsán ošetřovatelský proces o pacienty s infaustní prognózou a o umírající a komunikace s nimi. Dále je zde popsána sebereflexe, motivace, supervize v paliativní péče a syndrom vyhoření. Práce se také věnuje emocím sestry při ošetřování pacientů s infaustní prognózou a umírajících pacientů a také předpokladům zdravotníků při ošetřování pacientů s infaustními prognózami a úmrtími. Šetření probíhalo pomoci kvalitativního výzkumu, metodou dotazovaní, pomocí nestandardizovaného rozhovoru. Výzkumný soubor byl tvořen z osmi sester pracujících v Nemocnici České Budějovice a.s. na oddělení onkologie, onkohematologie, ARO a apalická jednotka. Výzkum probíhal v období od 20.7.2010 do 23.7.2010. Z výzkumného šetření vyplynulo, že sestry ošetřování pacientů s infaustní prognózou a umírajících pacientů ovlivnilo a ovlivňuje psychiku sester a to především v pohledu na život. Většina dotazovaných sester uvedla, že svůj život přehodnotily a nyní mají jiné priority. Jedna sestra odpověděla, že se snaží být na sebe více opatrnější. Jak vyplynulo z výzkumu samotnou práci sester ošetřování pacientů s infaustní prognózou a umírajících pacientů neovlivňuje. Téměř všechny sestry přistupují k těmto pacientům, jako k ostatním a péči o ně berou jako součást své profese. Výsledky této bakalářské práce mohou být využity v odborných seminářích pro sestry.
Zácpa jako ošetřovatelský problém
PETRŮ, Štěpánka
Zácpa jako ošetřovatelský problém. V dnešní populaci se stále více setkáváme s lidmi, kteří trpí zácpou. Prodlužující se věkový průměr a styl současného života jsou jednou z nejčastějších příčin jejího vzniku. S problémem obstipace se sestry setkávají ve své ošetřovatelské praxi ve všech typech zdravotnických zařízení. Vhodně zvolenou ošetřovatelskou péčí může sestra pomoci problém s defekací pacienta vyřešit. První část práce je teoretická. Definuje onemocnění, jeho příčiny a vhodný ošetřovatelský postup, který je chronologicky řazen podle ošetřovatelského procesu. Další část práce se zabývá výzkumem, který byl uskutečněn v nemocnici Pelhřimov, Jindřichův Hradec a Počátky na odděleních, kde se předpokládá u pacientů vyšší výskyt obstipace. Šetření bylo anonymní, provádělo se metodou kvantitativního dotazování technikou dotazníků u 128 sester. Z důvodu zachování objektivity byly obdobné otázky metodou standardizovaného rozhovoru podány i 11 pacientům hospitalizovaným na oddělení, kde výzkum proběhl. V práci byly stanoveny tři cíle: Zjištění, zda sestry odebírají anamnézu se zaměřením na výskyt zácpy, zmapování ošetřovatelské péče u pacientů s obstipací na lůžkových odděleních a zjištění aktuální možnosti řešení obstipace jako ošetřovatelského problému. Z cílů vychází tři hypotézy: Sestry se zajímají při odebírání ošetřovatelské anamnézy o frekvenci pacientovy vylučované stolice v domácím prostředí, sestry nedostatečně hydratují pacienty a sestry zajišťují intimitu prostředí k defekaci stolice dle pacientových potřeb. Sestrami byly potvrzeny první a třetí předpokládané hypotézy a vyvrácena druhá hypotéza. Názor pacientů se ne vždy shodoval s tvrzením sester. Z výsledků obou výzkumů vyplynul závěr, že sestry mají teoretické znalosti v problematice ošetřování nemocného se zácpou, ale ne vždy je uvádí do své profesionální praxe. Práce mapuje aktuální stav ošetřovatelské péče o pacienty se zácpou a vede k efektivnějšímu využití ošetřovatelských metod v praxi.
Odlišnosti v ošetřovatelské péči u pacientů po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve
ADAMČÍKOVÁ, Hana
Současný stav: Úrazy pánve jsou zpravidla způsobeny vysokoenergetickými mechanismy. U poranění pánve dochází často k poranění blízkých struktur, jako vývodné cesty močové, orgány dutiny břišní, poranění nervového systému a velkých cév. V historii byla známá jenom konzervativní léčba zlomenin pánve, kde hrozilo riziko imobilizačního syndromu. V dnešní době se přistupuje i k chirurgické léčbě, která je rychlejší, není u ní riziko imobilizačního syndromu. Konzervativní léčba vyžaduje dlouhé léčení a přísný klid na lůžku až několik týdnů. Chirurgická léčba je rychlejší, ale hrozí zde riziko infekce, pokud není dodržen aseptický přístup. Proto by měly sestry znát ošetřovatelskou péči, její zásady a odlišnosti. Cíl: Cíl 1: Zjisti, zda sestry znají odlišnost v ošetřovatelské péči u pacientů po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve. Cíl 2: Zjisti, zda sestry dodržují správné zásady v ošetřovatelské péči u pacientů po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve. Hypotézy: Hypotéza 1: Sestry znají odlišnost v ošetřovatelské péči u pacientů po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve. Hypotéza 2: Sestry dodržují správné zásady v ošetřovatelské péči u pacientů po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve. Druh výzkumu: Bude provedeno kvantitativní a kvalitativní šetření. Sběr dat formou dotazníku, které bude doplněno pozorováním. Výzkumný vzorek: Sestry na traumatologickém, chirurgickém, ortopedickém, anesteziologicko resuscitačním oddělení a jednotce intenzivní péče nemocnic České Budějovice a Prachatice. Doporučení pro praxi: Seznámit sestry na seminářích s výsledky šetření a tím zkvalitnit ošetřovatelskou péči o klienty po operaci zlomenin pánve a v konzervativní léčbě po úrazu pánve

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 26 záznamů.   začátekpředchozí17 - 26  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.