|
|
Origins of vertebrate hematiopoiesis
Svoboda, Ondřej ; Bartůněk, Petr (vedoucí práce) ; Divoký, Vladimír (oponent) ; Živný, Jan (oponent)
(CZECH) Krvetvorba je závislá na schopnostech sebeobnovy a diferenciace krvetvorných kmenových buněk (HSCs). Tyto procesy jsou řízeny pomocí nejrůznějších mimo-buněčných a vnitro- buněčných signálů. Obecně je krvetvorba obratlovců velmi dobře konzervována. To však neplatí pro diferenciaci savčích a nesavčích erytrocytů a trombocytů. Během evoluce savců došlo k výrazným změnám během zrání těchto buněk. Savčí erytrocyty ztrácejí během diferenciace jádro a trombocyty vznikají odštěpováním z mnohojaderných megakaryocytů. Zdá se, že tyto změny přinesly celou řadu výhod, které primárně zvyšují biologickou fitness savčích buněk. Otázkou však zůstává evoluční původ těchto buněk, který jsme se rozhodli studovat na modelovém organizmu Dánia pruhovaného (zebřička). Nejprve však bylo nutné ustanovit podmínky kultivace rybích buněk ex vivo v tekutých a v polotuhých médiích. Připravili a charakterizovali jsme panel rybích cytokinů. Protože genom kostnatých ryb prošel během evoluce jednou duplikací navíc, mnoho genů nacházíme ve formě dvou paralogů. To se týká rovněž některých námi připravených cytokinů, např. Gcsf, Epo, Scf. Součástí této práce je charakterizace těchto paralogů. Naše výsledky ukazují, že rybí Gcsf je schopen kromě diferenciace myeloidních buněk se podílet také na sebeobnově a expanzi HSC....
|
|
|
Variabilita ve zbarvení vaječné skořápky ve snůškách sýkory koňadry
Kratochvílová, Anna ; Svobodová, Jana (vedoucí práce) ; Veronika, Veronika (oponent)
Zbarvení vaječné skořápky ve snůškách ptáků vykazuje výraznou vnitrodruhovou variabilitu, která zatím nebyla zcela objasněna. Jeho charakter je udáván dvěma pigmenty: modro-zelený biliverdin zpravidla tvoří podkladovou barvu, zatímco hnědo-červený protoporfyrin je spojován s tvorbou skvrn. Vzhledem k povaze a metabolismu těchto dvou pigmentů v organismu ptáků se usuzuje, že mají vliv na hladinu oxidativního stresu, a jejich depozice do vaječné skořápky by proto mohla poukazovat na fyzickou kondici hnízdící samice. Z tohoto předpokladu vychází signální hypotéza zbarvení vaječné skořápky, která předpokládá, že její zbarvení by proto mohlo reflektovat individuální zdravotní stav a fyzickou kondici, případně by přímo mohlo indikovat anémii (anemická hypotéza). Tato práce testovala souvislosti mezi fyzickou kondicí samic sýkory koňadry (Parus major) a protoporfyrinovou makulací jejich vajec. Jako parametry zastupující fyzickou kondici byla zvolena standardizovaná hmotnost samic a jejich vybrané hematologické ukazatele (poměr heterofilů ku lymfocytům a podíl imaturních erytrocytů). Zbarvení vaječné skořápky bylo charakterizováno odstínem, sytostí a jasem protoporfyrinových skvrn, jejich standardizovaným počtem a procentuálním zastoupením, a reflektancí podkladové barvy skořápky. Bylo zjištěno, že samice vykazující vyšší hodnoty poměru heterofilů ku lymfocytům snášely v některých hnízdních sezónách vejce s větším počtem skvrn a vyšší reflektancí podkladové barvy. Vyšší počet skvrn na vejcích byl rovněž pozorován u samic s vyšším podílem imaturních erytrocytů v krvi. To naznačuje, že vyšší depozice protoporfyrinu indikuje zhoršený zdravotní stav a fyzickou kondici. Současně však bylo zjištěno, že větší a těžší samice snášely v některých případech vejce s nižší reflektancí podkladové barvy. Ačkoli výsledky jsou nejednoznačné, neodporují předpokladům signální hypotézy a částečně podporují anemickou hypotézu. Zjištěné závislosti však nebyly konzistentní pro všechny zkoumané hnízdní sezóny a naznačují tudíž, že v charakteru zbarvení vaječné skořápky hrají roli i další faktory.
|
|
|
Detekce krevních elementů
Kadlček, Václav ; Kolář, Radim (oponent) ; Lamoš, Martin (vedoucí práce)
Práce se zabývá detekcí a následnou klasifikací krevních elementů. Krevní elementy jsou zde popsány z hlediska vlastností, které jsou využity při digitálním zpracování obrazu. Dále jsou rozebrány dostupné teorie předzpracování, analýzy obrazu a metody klasifikace. Získané poznatky jsou aplikovány v programovém prostředí MATLAB. V rámci tohoto programového prostředí je pilířem pro uvedenou práci Image Processing Toolbox. Součástí je i uživatelské rozhraní, čímž je komunikace s programem usnadněna. Program byl otestován na snímcích krevních nátěrů a dosažené výsledky zhodnoceny.
|
|
| |
|
|
Vylučování amoniaku rybami za rozdílných oxických podmínek prostředí
MÜLLEROVÁ, Lucie
Cílem této práce bylo zjistit a porovnat koncentrace amoniakálního dusíku vylučovaného rybami při různém nasycení vody kyslíkem. V Laboratoři vodní toxikologie a ichtyopatologie VÚRH JU ve Vodňanech byly provedeny pokusy (předběžný, hlavní a dodatečný) s okrasnou formou kapra obecného (Cyprinus carpio f. Koi). Předběžný (orientační) pokus byl proveden se třemi rozdílnými koncentracemi rozpuštěného kyslíku (I. 0,65 - 2,66; II. 2,43 - 5,70; III. 6,40 - 6,50 mg.l-1 O2) a produkce amoniakálního dusíku rybami za 2 hodiny v přepočtu na 1 kg hmotnosti ryb činila I. 24,61; II. 85,29; III. 70,19 mg N-NH4+. V hlavním pokusu provedeném v šestinásobném opakování byly ryby rovněž vystaveny rozdílným oxickým podmínkám (hypoxie 0,76 - 1,46; normoxie 9,8 - 9,46 mg.l-1 O2) a zjištěná produkce amoniakálního dusíku po dvou hodinách trvání pokusu v přepočtu na 1 kg hmotnosti ryb činila u ryb v hypoxii 25,01 +- 3,14 mg N-NH4+ a u ryb v normoxii 32,56 +- 4,08 mg N-NH4+. Zjištěný rozdíl byl statisticky významný (P < 0,05). Hematologické a biochemické vyšetření krve ryb v závěru pokusu prokázalo statisticky významné rozdíly v počtu leukocytů, hodnotě hematokritu, koncentraci amoniaku a glukózy. Dodatečný pokus byl proveden v pětinásobném opakování a ryby zde byly vystaveny hypoxii (0,99 - 1,21 mg.l-1 O2) a normoxii (7,67 - 9,11 mg.l-1). V průběhu pokusu byly zjištěny statisticky významné rozdíly v produkci amoniakálního dusíku (po dvou hodinách u ryb vystavených hypoxii 28,41 +- 9,98 mg a u kontrolních ryb v normoxii 55,47 +- 9,29 mg). Po 4,5 hodinách trvání pokusu se rozdíl ještě zvýšil a činil u ryb v hypoxii 47,92 +- 4,91 mg N-NH4+ a u ryb kontrolních 101,53 +- 8,31 mg N-NH4+. Po zavedení vzduchování se během 10 minut koncentrace kyslíku ve vodě u ryb vystavených hypoxii vyrovnala koncentraci u kontrolních ryb a produkce amoniakálního dusíku se začala zvyšovat. Po následujících 2,5 hodinách byla produkce amoniakálního dusíku u ryb původně vystavených hypoxii (1) a kontrolních ryb (2) srovnatelná (1 - 93,38 +- 17,82 mg; 2 - 110,13 +- 18,21 mg; tyto hodnoty již nebyly statisticky významně rozdílné). Výsledky pokusu prokázaly, že schopnost ryb vylučovat z těla amoniak úzce souvisí s kyslíkovými poměry ve vodním prostředí.
|
|
|
Kvalitativní parametry erytrocytů u vybraných druhů zvířat
BÖHMOVÁ, Václava
Cílem této diplomové práce je vyhodnotit hematologické ukazatele červených krvinek v závislosti na fyziologickém stavu a užitkovosti u skotu, ovcí a psů. Do hodnocení kvalitativních parametrů červených krvinek bylo zařazeno 59 krav dojných, 57 krav masných, 62 ovcí a 73 psů. Zhodnocení hematologických parametrů bylo u skotu provedeno na základě produkčního (užitkového) typu a podle sezóny, u ovcí podle sezóny, věku a pohlaví jehňat, u psů na základě pohlaví, věku a velikosti hmotnosti. Mezi užitkovými typy byl statisticky významný rozdíl mezi počtem erytrocytů, hematokritem, koncentrací hemoglobinu, MCV i MCH. U dojných krav byly zjištěny sezónní výkyvy v počtu erytrocytů, hematokritu a hemoglobinu, u masných krav v hodnotách hemoglobinu, MCH a MCHC. Vliv věku u ovcí prokázal vyšší hodnoty erytrocytů a nižší hodnoty MCV a MCH u jehňat. Mezi pohlavím jehňat nebyly zjištěny významné rozdíly. Hodnocením psů podle věku se prokázaly rozdíly u hodnot hematokritu a hemoglobinu. Velikost (hmotnost) ani pohlaví psa neměly prokazatelný vliv na hematologické hodnoty. Anémie byla zjištěna u 36 % dojnic (u masného skotu se nevyskytovala) a u 2 ovcí (3 %). U psů nebyla anémie podle většiny autorů zjištěna.
|
|
|
Hematologické změny u ryb vystavených dusitanům
FRANĚK, Roman
Cílem práce bylo zjistit vliv dusitanů na hematologické ukazatele pstruha duhového (Oncorhynchus mykiss) a tilápie Nilské (Oreochromis niloticus). Po expozici ryb různým koncentracím dusitanů, byly stanoveny hodnoty 48hLC50. Pro vlastní test byly použity zlomkové koncentrace těchto hodnot. Pro pstruha duhového 8 mg.l-1 NO2?, pro tilápii nilskou 11 mg.l-1 NO2?. Expozice u obou druhů trvala 48 hodin. Z krve ryb byly stanoveny hematologické parametry, z krevních nátěrů se stanovil vliv dusitanů na velikostní změny erytrocytů. Z krve pstruha duhového byl elektronovou mikroskopií stanoven vliv dusitanů na změny v ultrastruktuře erytrocytů. U erytrocytů pstruha duhového bylo zjištěno signifikantní (p < 0,05) zmenšení jader. Na snímcích z elektronového mikroskopu bylo prokázáno zvýšené množství změn, především v podobě různých útvarů v cytoplazmě erytrocytů, také bylo viditelné smrštění jader. Bylo zjištěno signifikantní (p < 0,01) snížení množství hemoglobinu a signifikantní (p < 0,01) zvýšení koncentrace methemoglobinu v krvi u exponované skupiny. U počtu erytrocytů a hematokritové hodnoty nebyly zaznamenány změny. Hodnocení hematologických ukazatelů tilápie nilské neprokázalo žádné velikostní změny u měřených parametrů, změny nebyly zaznamenány u počtu erytrocytů, množství hemoglobinu ani u hematokritové hodnoty.
|
|
|
Stanovení velikosti genomu jeseterů 2-D a 3-D obrazovou cytometrií.
SRP, Jiří
Velikost genomu evolučně polyploidních, neopolyploidních a hybridních jeseterů se vyznačuje velmi vysokou variabilitou. Cílem této práce bylo stanovit 1) velikost genomu evolučně polyploidních a neopolyploidních jeseterů metodami počítačové analýzy 2-D a 3-D obrazu specificky barvených buněčných jader s 2) hodnocením vzorků populací pro účely cytogenetických analýz a 3) vzájemným hodnocením metod stanovení velikosti genomu a následným zaprotokolováním získaných údajů, ať za účelem dalšího zkoumání či například vyřazení z generačního hejna. Pokus probíhal na FROV JU ve Vodňanech, na všech zde dostupných jeseterovitých rybách i na vzorcích odebraných z jeseterovitých farem v zahraničí, se kterými FROV JU spolupracuje. Jednalo se o Acipenser ruthenus, A. baerii, A. stellatus, A. gueldenstaedtii a Huso huso. Dále pokus probíhal na záměrně vytvořených hybridech A. gueldenstaedtii (8n) x A. baerii (12n), A. baerii (8n) x A. ruthenus (4n), A. gueldenstaedtii (8n) x A. baerii (10n) a A. gueldenstaedtii (8n) x A. ruthenus (4n). Metodami měření byly zvoleny obrazová cytometrie a konfokální mikroskopie, při nichž je využíváno digitalizace obrazu s následnou počítačovou analýzou. Velikost genomu byla měřena ze specificky barvených jader červených krvinek (erytrocytů) vybraných jedinců. Výsledkem práce bylo naměření velikosti genomu studovaných jedinců různými metodami pozorování, zaprotokolování získaných údajů, popsání změn prostorové konformace buněčného jádra se zvětšující se ploidií a odvozením dopadů na jejich fyziologii a vzájemné porovnání metod pozorování mezi sebou. Závěrem práce je nutnost dalších stanovení velikosti genomu u jeseterů, výběr nejvhodnějších metod pozorování velikosti genomu, tak aby bylo možné efektivnější vyhledávání či zkoumání nestandardních (polyploidních) jedinců a následné zkoumání jejich fyziologických odlišností.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.