|
Specifika ošetřovatelské péče u dítěte s epilepsií.
KOBZOVÁ, Andrea
Epilepsie patří mezi nejčastější neurologická onemocnění. Může postihnout děti jakéhokoliv věku. Epilepsie je doprovázena spoustou příznaků a stejně jako jiná onemocnění vyžaduje specifickou léčbu a péči. Téma bakalářské práce je: "Specifika ošetřovatelské péče u dítěte s epilepsií." Teoretická část je zaměřena na charakteristiku epilepsie, její rozdělení, klinický obraz, diagnostiku, léčbu a životosprávu epileptiků. Velká část je věnována ošetřovatelské péči o dítě s epilepsií. V empirické části bakalářské práce byly stanoveny tři cíle. Prvním cílem bylo zjistit, jak dětské sestry postupují při péči o pacienty s epilepsií. Druhým cílem bylo zjistit, jaké mají hospitalizované děti s epilepsií potřeby. Třetím cílem bylo vytvořit edukační materiál pro sestry standardních dětských oddělení. K těmto cílům byly stanoveny tři výzkumné otázky: Jak dětské sestry postupují při péči o pacienty s epilepsií? Jaká jsou specifika ošetřovatelské péče o dítě hospitalizované s epilepsií? Jaké mají hospitalizované děti s epilepsií potřeby? Ke zpracování empirické části výzkumného šetření byla zvolena kvalitativní metodika. Pro sběr dat byl použit polostrukturovaný rozhovor. Výzkumné šetření probíhalo se sestrami na Klinice dětské neurologie ve Fakultní nemocnici Brno a v nemocnici v Motole. Rozhovor byl tvořen identifikačními údaji sester (věk, délka praxe, pohlaví a dosažené vzdělání). Dále pak předem připravenými otázkami týkajícími se ošetřovatelské péče o děti s epilepsií. Výzkumné šetření bylo anonymní. Se souhlasem sester byly informace zaznamenány na diktafon nebo doslovně přepsány v ruce. Následně byly zpracovány do elektronické podoby, přičemž byly sestaveny tyto kategorie: Specifika hospitalizace, Doprovod, Specifika vyšetření, Potřeby dítěte, Režimová opatření, Specifika ošetřovatelské péče, Zajištění bezpečnosti, Zásady komunikace. Rozhovory byly přepsány do textového editoru Microsoft Office Word 2007 a schémata byla vytvořena v programu draw.io. Na základě výzkumného šetření se dospělo k níže popsaným závěrům a odpovědím na výzkumné otázky. Z výzkumu jasně vyplynulo, že v oblasti hospitalizace je důležitý vzhled pokoje a náplň péče, přičemž byla zjištěna nutnost dodržování pravidelného denního režimu. Důraz byl kladen na zajištění bezpečnosti dítěte, a to vhodným umístěním epileptického dítěte, co nejblíže k sesterně, s tím související vhodný výběr pokoje, kde by měl být nábytek s oblými hranami, lůžko s postranicemi a signalizačním zařízením. Podle výpovědí lze soudit, že názory na hospitalizaci dětí s rodiči a bez rodičů nejsou jednotné. Pokud jde o malé dítě, hospitalizace s rodičem je vhodná, u větších dětí však není nutná a děti ji ani nevyžadují. Dle výzkumného šetření bylo zjištěno, že pokud jde o přípravu na magnetickou rezonanci, je příprava u malých a velkých dětí opět rozdílná. Velké děti jsou připravovány pouze psychicky. Malé děti bývají v celkové anestezii, a proto je třeba rozsáhlejší příprava. Při zjišťování potřeb dítěte lze tvrdit, že mezi nejdůležitější potřeby dítěte s epilepsií patří samostatnost a potřeby sociální. Omezení děti pociťují v tom, že se nemohou účastnit večerních radovánek, kurzů autoškoly, omezení děti pociťují také při sportu, nemohou vykonávat namáhavé sporty, adrenalinové sporty nebo sporty při nichž hrozí riziko pádu z výšky. S tím souvisí i dodržování režimových opatření. Na základě výzkumného šetření je důležité během záchvatu sledovat jeho délku, jakou část těla záchvat poskytuje, frekvenci záchvatu, zda se dítě pomočilo, zda má pěnu u úst a všímat si různých zvláštností. Ne všechny výpovědi se shodovaly v tom, že se dítěti během záchvatu nemá bránit v pohybu. Nedílnou součástí ošetřovatelské péče je komunikace, která byla výzkumným šetřením charakterizována jako komunikace se zdravým dítětem. Práce může být využita pro zlepšení informovanosti o péči zaměřené na dětské pacienty s epilepsií pro sestry i pro rodiče. Dále by také mohla být využita pro výuku v oboru ošetřovatelství.
|
|
Komunikace mezi sestrou a pacientem s poruchou autistického spektra.
VANŽUROVÁ, Lucie
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou komunikace mezi sestrou a pacientem s poruchou autistického spektra. (dále také "PAS"). Teoretická část práce obsahuje základní informace týkající se nejen verbální, ale i neverbální komunikace v ošetřovatelství, která je v komunikačním procesu pro osoby s poruchou autistického spektra velmi významná. V této části je také popsána role sestry v komunikaci s pacientem disponujícím běžnou komunikační schopností v kontextu poznatků týkajících se pacientů s narušenou komunikační schopností. Mezi tuto skupinu patří pacienti s poruchou autistického spektra. Právě poruchám autistického spektra, jejich definici, klasifikaci, příčině, diagnostice a možné terapii je věnována stať, která popisuje projevy pacienta s výše jmenovanou poruchou v oblasti komunikace a pokouší se nalézt možná řešení v překonání komunikačních bariér mezi aktéry komunikace. Řešení komunikačních bariér v práci sestry nabízí ošetřovatelské pojetí Kathryn E. Bernard, jehož představení je věnována samostatná kapitola. Také se pokoušíme přiblížit metody, které mohou být sestře v této velmi specifické komunikaci nápomocny. Empirická část práce přináší výsledky kvalitativního výzkumného šetření realizovaného s využitím polostrukturovaného rozhovoru. Hlavním cílem šetření bylo zmapovat specifika komunikace mezi pediatrickou sestrou a pacientem s poruchou autistického spektra. S tímto cílem souvisí i cíl druhý. Tím je zjistit, jaká je úroveň znalostí sester v oblasti komunikace s pacientem. Cílem třetím, je zmapování zkušeností rodinných příslušníků dětí s poruchou autistického spektra v oblasti komunikace. V souvislosti se stanovenými cíli byly vytvořeny výzkumné otázky: 1)Jaká jsou specifika komunikace s pacientem s poruchou autistického spektra? 2)Jaká je úroveň znalostí vybraných pediatrických sester v oblasti komunikace s pacientem s poruchou autistického spektra? 3)Co tvoří sestrám potíže v komunikaci s pacienty s poruchou autistického spektra? 4)Jaké zkušenosti mají rodinní příslušníci v komunikaci se sestrou? S ohledem vytvořené cíle byl stanoven výzkumný soubor tvořený skupinou sester s praxí v oboru pediatrie a skupinou rodinných příslušníků dětí trpících poruchou autistického spektra. Při vyhledávání vhodných respondentů jsme použili metodu sněhové koule, a to především u druhé skupiny respondentů. Výsledky jsme podrobili důkladné analýze pomocí otevřeného kódování metodou "tužka a papír". K zajištění přehlednosti bylo u nejdůležitějších výsledků užito schémat. Z šetření vyplynula skutečnost, že vybrané sestry ve většině případů disponují základními informacemi o dané problematice. Výpovědi rodinných příslušníků jsou s výpověďmi sester v rozporu, neboť z nich vychází skutečnost, že všeobecná informovanost sester není tak jednoznačná, a že dochází k situacím, kdy komunikace neprobíhá způsobem, který by odpovídal komunikačním dovednostem s ohledem na pacienta s PAS. Vybrané sestry mají ve většině případů dostatek informací, ale tyto informace nejsou schopny převést do praxe. Výsledky našeho výzkumného šetření nelze globalizovat na všechny sestry pracující v pediatrii, což potvrzují rodinní příslušníci, kteří popisují na rozdíl od sester, jak příjemné, tak i nepříjemné zkušenosti spojené s komunikací se sestrou. Vzhledem ke skutečnosti, že informovanost sester je především vázána na jejich osobní zájem o danou problematiku, nelze konstatovat, že tématu specifik komunikace mezi sestrou a pacientem s poruchou autistického spektra je věnován dostatečný prostor v rámci profesní přípravy sester. Sami jsme v průběhu tvorby této práce narazili na úskalí spojené s nedostatečným množstvím literárních zdrojů, které by byly zaměřeny na problematiku komunikace v ošetřovatelském procesu s pacientem s PAS.
|
|
Bariéry v komunikaci mezi sestrou a dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění
IMRAMOVSKÁ, Simona
V dnešní době se v České republice péče o dětské pacienty v terminálním stadiu stále rozšiřuje a rozvijí. Je proto zapotřebí, aby sestry volily vhodnou komunikaci. Teoretická část obsahuje informace týkající se terminálního stadia onemocnění u dětského pacienta a následné poskytované péče, dále se zaměřuje na komunikaci s dětským pacientem a jeho rodiči v tomto stadiu. Teoretickým východiskem je koncepční Systémově adaptační model Callista Roy, který je následně aplikován na dětského pacienta v terminálním stadiu onemocnění v souvislosti s komunikací. Hlavním cílem této práce bylo zaměření na odkrývání jevů v komunikaci sester s dětským pacientem s ohledem na jeho lékařskou diagnózu. Soustředili jsme se na zmapování lékařských diagnóz dětských pacientů v terminálním stadiu onemocnění, které u sester vytváří komunikační bariéry. Dále předmětem zjišťování bylo, jaké bariéry mají sestry v komunikaci s dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění. Dalším záměrem bylo ze získaných znalostí z výzkumného šetření vytvořit vzdělávací materiál pro sestry, který by přispěl ke zlepšení komunikace sestry s dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění. V této práci byl také stanoven personální cíl, kdy vypracováním tohoto tématu získám podnětné informace a zkušenosti pracujících sester pro svou začínající praxi dětské sestry. K dosažení cílů bylo stanoveno pět výzkumných otázek zaměřujících se na zjišťování komunikačních bariér s ohledem na lékařskou diagnózu dětského pacienta v terminálním stádiu onemocnění, na bariéry v komunikaci s dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění, hodnocení úrovně sester v komunikaci s dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění, na využívání komunikačních prostředků v ošetřovatelské péči o dětského pacienta v tomto stadiu onemocnění a dále nás zajímalo, k jakým změnám došlo v komunikaci sester s dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění od začátku jejich kariéry sestry. Praktická část práce je rozdělena na dvě výzkumná kvalitativní šetření. V první fázi tvořilo výzkumný soubor jedenáct sester pracujících na dětských onkologických odděleních a osm sester pracujících v zařízeních hospicové péče zaměřené na dětského pacienta. Technikou výzkumného šetření byl polostrukturovaný rozhovor. Na základě praktického cíle byla realizována druhá fáze výzkumného šetření, při níž jsme ověřovali přínos vzdělávacího materiálu, který byl vytvořen na základě výsledků z první fáze. Z první fáze výzkumného šetření vyplynulo, že pro sestry představují komunikační bariéru především tyto lékařské diagnózy: nádory kostí, nádory mozku a roztroušená skleróza. Dále byly u sester zjištěny tyto bariéry v komunikaci s dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění: děti starší dvanácti let, neznalost vhodné komunikace a dětského pacienta, nezpracovaná vlastní smrt, strach a rozpaky z chyb a také osobnost dětského pacienta. Sestry používají mnoho komunikačních prostředků. Sestry reflektovaly také změny v komunikaci, k nimž došlo během jejich kariéry sestry: uváděly jistotu, více znalostí, odhad na děti a vhodnou příležitost. Dále se cítí lépe v čase truchlení, ve vnímání role rodičů, cítí větší pokoru a respekt k životu. Sestry hodnotí svojí úroveň komunikace s dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění velmi kladně a nadále se chtějí v oblasti komunikace vzdělávat. U sester byla zjištěna přítomnost psychické zátěže. Dále bylo zjištěno, že v některých zařízeních nefunguje psycholog, nebo dokonce úplně chybí. Z druhé fáze výzkumného šetření bylo zjištěno, že vzdělávací materiál sestry velmi přivítaly, viděly přínos pro svou praxi, hodnotily ho jako užitečný pro začínající sestry. Na podkladě toho vzdělávacího materiálu byla na oddělení pořízena knížka pro děti. Doporučením pro praxi je používání koncepčního Systémově adaptačního modelu Callista Roy. Díky zpracovávání tohoto tématu jsem získala mnoho teoretických znalostí a zkušeností všech zúčastněných sester.
|
|
Kvalita života seniorů v pobytových zařízeních sociálních služeb
MATLASOVÁ, Kateřina
Současná společnost se velmi intenzivně začíná zabývat životem a vůbec kvalitou života starých lidí, a proto jsem se rozhodla zaměřit svou práci na téma kvalita života seniorů v pobytových zařízeních sociálních služeb. Stanovenými cíli práce bylo zmapovat a vyhodnotit kvalitu života seniorů ve vybraných pobytových zařízeních sociálních služeb v bývalém okrese Jindřichův Hradec, porovnat kvalitu života seniorů ve třech zařízeních stejné pobytové sociální služby v rámci bývalého okresu Jindřichův Hradec a porovnat kvalitu života seniorů v odlišných pobytových zařízeních sociálních služeb. Výzkum v této práci byl realizován pomocí kvalitativní formy. Byl použit výzkum metodou polostandardizovaného (polořízeného) rozhovoru spolu s kvalitativním pozorováním, která byla využita k dosažení předpokládaného cíle celé práce. K dosažení cílů bylo využito výzkumu technikou rozhovoru, který probíhal v Domovech seniorů Jindřichův Hradec, České Velenice a Budíškovice, a v domě s pečovatelskou službou v Jindřichově Hradci. Zároveň jako doplňující technika byl ještě použit škálový dotazník dle WHO DAS II, a to v týchž zařízeních sociálních služeb. V souvislosti s určenými cíli diplomové práce byly stanoveny tyto hypotézy. Hypotéza jedna - čím více nabízených sociálně aktivizačních činností v rámci poskytovaní sociální služby, tím vyšší je kvalita života uživatelů této služby. Hypotéza dvě - uživatelé služby v okresním městě mají vyšší kvalitu života než uživatelé této služby poskytované v obci s počtem obyvatel nepřesahující deset tisíc. Hypotéza tři - kvalita života uživatelů domu s pečovatelskou službou je vyšší než kvalita života uživatelů domu pro seniory. Stanovené hypotézy byly potvrzeny. Lze konstatovat, že kvalita života starých lidí se oproti předchozím letům zlepšila. Jako doporučení k řešení této problematiky bych se vrátila k dobré komunikaci a zpětné vazbě, která je nutná proto, aby se vůbec zjistilo, zda a jak moc jsou senioři se službami v jejich zařízení spokojeni. Dále je velmi důležité dodržovat soukromí jednotlivých klientů, které přispívá k pocitu jistoty a bezpečí.
|
|
Osoby se sluchovým postižením v dramatickém umění
NOVOTNÁ, Michala
Bakalářská práce se zaměřuje na problematiku osob se sluchovým postižením sluchově postižených osob ve vztahu k dramatickému umění. Cílem práce je představit problematiku studia dramatického umění u jedinců se sluchovým postižením a jejich pracovní uplatnění. V teoretické části jsou popsána specifika sluchového postižení, komunikace a vzdělávání lidí se sluchovým postižením. Další kapitola se pak zabývá dramatickým uměním ve vztahu k osobám se sluchovým postižením. Včetně představení vysokoškolského oboru VDN. Dále jsou uvedeny možnosti pracovního uplatnění po absolvování tohoto oboru. A kapitoly o Neslyšících jako umělcích a o Neslyšících jako pedagozích. Množství odborné literatury zabývající se touto problematikou je omezené. Byl zvolen kvalitativní výzkum, formou polostrukturovaných rozhovorů, aby informace v teoretické části byly specifikovány, popřípadě rozšířeny tak, aby čtenář získal co nejlepší přehled o problematice. Cílovou skupinou byli neslyšící absolventi oboru VDN, kteří mají v této sféře nejvíce zkušeností a mohou ze svého pohledu sdělit mnoho důležitých informací. Dle zájmu sluchově postižených studentů lze usoudit, že vzdělávací obor otevřený pro specifickou cílovou skupinu je pozitivním krokem k bourání bariér mezi slyšící a neslyšící společností. Tento obor může být vzorem pro odborníky i veřejnost, jak dále rozšiřovat a zkvalitňovat podmínky pro všechny osoby se zdravotním postižením. Obsahem práce je též analýza týkající se specifik divadla Neslyšících, kdy byl uskutečněn rozbor divadelního představení studentů VDN z pohledu slyšícího diváka. Práce může být informačním zdrojem pro slyšící populaci o problematice sluchově postižených a o divadle Neslyšících.
|
|
Život slyšícího dítěte ve světě ticha
NOVOTNÁ, Lucie
Práce se zabývá životem slyšícího dítěte vychovávaného neslyšícími rodiči. Teoretická část charakterizuje lidi se sluchovým postižením, jejich vzdělávání, komunikaci a kulturu. Popisuje odlišný život slyšícího dítěte s neslyšícími rodiči. Tyto děti jsou specifickou skupinou, která vyrůstá ve dvou světech {--} ve světě neslyšících a ve světě slyšících. Často jsou tyto děti bilingvní, doma komunikují ve znakovém jazyce a mimo domov v českém jazyce. Téměř všechny tyto děti mají zkušenost s tlumočením pro své rodiče. Rodiče často bývají na svých dětech závislí. Praktická část obsahuje tři kazuistiky těchto potomků a jejich srovnání. Všechny dívky shodně popisují jak negativní tak pozitivní stránky svého života.
|
| |
|
Metodické aspekty studia biodiverzity v půdě
Šimek, Miloslav ; Krištůfek, Václav
Půda má mnoho ekologických a s lidskými aktivitami souvisejících funkcí, které mohou být naplněny pouze díky přítomnosti organismů v půdě. Diverzita půdních organismů je často vztahována k jiným významným půdním atributům, jako jsou úrodnost, produktivita, resilience, kvalita a zdraví půdy, a také degradace půdy. Práce představuje koncepci půdní biodiverzity a tradiční i moderní metodické přístupy jejího studia
|
|
Alzheimerova choroba v rodině
ŠEDIVÁ, Martina
Bakalářská práce pojednává o problematice Alzheimerovy choroby. Hlavní důraz je kladen na rodinnou péči. Zabývá se stářím obecně, představuje typy demencí, zmiňuje diagnostiku a terapii, popisuje počáteční příznaky a symptomy Alzheimerovy choroby. Práce dále poskytuje rady ohledně efektivní komunikace s člověkem trpícím touto nejčastější formou demence. Péče o příbuzného s Alzheimerovou chorobou v domácím prostředí je velmi náročná, protože nemoc je progresivní a nakonec zcela vysilující. Tomuto tématu se věnuji podrobněji v další části své práce. V závěrečné kapitole demonstruji teoretické poznatky na kazuistikách založených na mých osobních profesních zkušenostech.
|
|
Komunitní práce a její specifika při práci s romskou menšinou
BÍLÝ, Tomáš
Bakalářská práce se zabývá komunitní prací a jejími specifiky při práci s romskou menšinou. Teoretická část představuje specifika komunitní práce s romskou menšinou, její základní hodnoty, základní princip ?ze zdola nahoru?, na kterém komunitní práce staví, fáze komunitního rozvoje, důležité vlastnosti komunitního pracovníka při práci s romskou menšinou, ale především je zde popisován celý proces aktivizace této skupiny obyvatelstva tak, jak je popsán v dostupné literatuře. Komunitní práce je zde prezentována na příkladu obecně prospěšné společnosti Cheiron T v Táboře. Praktická část představuje konkrétní komunitní práci Cheiron T o.p.s. v Táboře s místní romskou menšinou a vlastní výzkum. Hlavním cílem výzkumu je zjistit, jak romská komunita v Táboře vnímá činnost obecně prospěšné společnosti Cheiron T ve vztahu k sobě a v jakých úrovních ji dokáže reflektovat. Dalšími dílčími cíli je zjistit, jak se liší vnímání činnosti Cheiron T o.p.s. u zástupců romské komunity, kteří tvoří iniciační skupinu a u ostatních (neaktivních) zástupců romské komunity v Táboře a co sama komunita vnímá, že by se dalo udělat pro změnu své nepříznivé životní situace. Praktická část je zakončena prezentací a interpretací výpovědí zástupců romské komunity, se kterými jsem na toto téma vedl rozhovor. Na závěr práce prezentuji diskuzi, kde porovnávám tyto výpovědí s názory získanými z odborné literatury a mých praktických zkušeností.
|
host ::
