|
CEA u plemen psů využívaných pro aktivity a terapie za asistence zvířat
Tipková, Zuzana ; Sedláková, Vladimíra (vedoucí práce) ; Fiala Šebková, Naděžda (oponent)
Anomálie oka kolií, v angličtině Collie Eye Anomaly (CEA), je dědičné onemocnění, které postihuje především pastevecká plemena psů, jako jsou dlouhosrstá a krátkosrstá kolie, border kolie, šeltie a australský ovčák, dále Nova Scotia duck tolling retrievera. Všechna tato plemena se mohou využívat při aktivitách za asistence zvířat, někteří jedinci jsou vhodní i pro terapie. V odborné literatuře jsem nalezla obecné informace o historii, příznacích, diagnostice, způsobu dědičnosti a genetickém testování predisponovaných plemen.
CEA byla poprvé popsána v 50. letech 20. století. Projevy CEA jsou velmi variabilní, a proto se dlouho nevědělo, že se jedná o různé příznaky jednoho onemocnění.
Charakteristickým příznakem CEA je hypoplazie cévnatky, dále se mohou vyskytovat kolobomy, zkroucení cév sítnice, nitrooční krvácení a odchlípení sítnice, které vede ke slepotě. CEA nelze vyléčit. Doporučuje se provést časnou diagnostiku, která je možná již od 6 do 8 týdnů věku štěňat, jelikož u starších štěňat může být defekt zakryt pigmentem a oční pozadí psa se jeví jako normální. Chovatelé psů zprvu nevěnovali této anomálii velkou pozornost, protože je malé procento jedinců, kteří v důsledku onemocnění úplně oslepnou. Přenašeči CEA nemají žádné příznaky, jejich potomci však mohou zdědit těžkou formu CEA. U plemen s vysokou prevalencí CEA nepřipadá v úvahu vyřazení postižených jedinců z chovu, protože by se tím snížila genetická rozmanitost.
Jedná se o autozomálně recesivní onemocnění způsobené mutací v genu NHEJ1. Poté, co byla nalezena příčinná mutace pro CEA, byl vyvinut dvoukrokový test PCR, který využívá dva páry primerů k rychlé detekci mutace v chromozomech. Mezi nejnovější molekulární metody pro diagnostiku CEA patří zjednodušená analýza PCR bez izolace DNA a rychlá genotypovací technika založená na SYBR Green real-time PCR. Genetické testy jsou dnes dostupné v mnoha zemích a chovatelé tak mohou kontrolovat zdraví svých zvířat.
|
|
Hereditární equinní regionální dermální astenie u koní využívaných pro hiporehabilitaci
Zrůstová, Jana ; Sedláková, Vladimíra (vedoucí práce) ; Hofmanová, Barbora (oponent)
Práce je zpracována formou literární rešerše a jejím cílem je shromáždění, prostudování a posouzení současných literárně prezentovaných poznatků o onemocnění Hereditární regionální dermální astenie u koní s využitím pro hiporehabilitaci.
Hiporehabilitace je velmi ceněným druhem léčby, a to jak mezi fyzicky, tak psychicky nemocnými lidmi. Je proto velmi důležité, aby kůň, který je nenahraditelnou součástí rehabilitací i terapií, byl pokud možno zcela zdravý.
Hereditární equinní regionální dermální astenie (HERDA) je poměrně nová genetická nemoc, která se vyskytuje hlavně u plemen Paint horse, Appaloosa a Quarter horse, jimž je věnována celá kapitola. Nejvíce se objevuje u posledního plemene kvůli vysokému stupni inbreedingu hlavně u špičkových cuttingových koní vysoké hodnoty. Projevuje se zejména hyperelastickou kůží, kožními lézemi, pseudonádory a hypermobilitou. Jedná se o recesivní onemocnění způsobené mutací jedné báze v genu PPIB umístěném na prvním chromozomu (ECA1).
Vzhledem k tomu, že HERDA se nejvíce objevuje právě u plemene Quarter horse, je u tohoto plemene od roku 2015 zaveden povinný panelový test pro plemenné hřebce. Tento test zahrnuje pět nejvýznamnějších geneticky založených nemocí, jakými jsou PSSM, GBED, MH, HYPP a HERDA. V práci jsou proto popsány hlavní příčiny těchto nemocí, typ dědičnosti a klinické projevy.
|
|
Dědičnost barvy srsti u koní
Krejčová, Lucie ; Sedláková, Vladimíra (vedoucí práce) ; Hofmanová, Barbora (oponent)
Genetická stránka zbarvení koní je zajímavým tématem, jež je už dlouhou dobu předmětem mnoha výzkumů. Díky testům DNA bylo prokázáno, že původní koně byli hnědí nebo plaví a v důsledku změn podmínek prostředí i černí. V období domestikace se velmi rychle začaly rozšiřovat další barvy, čemuž napomohl lidský výběr. Barva srsti je kvalitativním znakem a podléhá Mendelovým zákonům, za jednotlivá zbarvení koní jsou tedy zodpovědné geny velkého účinku. Ke většině zbarvení je již přiřazen konkrétní gen a je identifikována mutace, která se na genu může nacházet a změnit tak fenotypový projev. Výjimku tvoří zbarvení white, roan a tobiano, o nichž je známo jen, že mají souvislost s KIT genem, zbarvení dun a leopard jsou zatím pouze přiřazena k chromozomům ECA8 a ECA1. Mutace na genech jsou různého charakteru, u genů MC1R, MATP, PMEL17 a SLC36A1 se jedná o změnu jediného nukleotidového páru a u genu EDNRB se jedná o dinukleotidovou mutaci. Mutace na ASIP genu je způsobena delecí 11 nukleotidových párů a naproti tomu je mutace genu STX17 zapříčiněna duplikací 4,6 kb. Poznání struktur genů a mutací je nezbytné pro testování zbarvení koní na molekulární úrovni. Testování DNA je stále v rozvoji, ale v současné době je již možno testovat koně na většinu barev, což má význam v přesné identifikaci barvy, ale i v zamezení rozvoji chorob, které se s některými genotypy pojí. Cílem této práce je utřídit a sjednotit informace o různých zbarveních koní a způsobu jejich dědičnosti, kvůli vzrůstajícímu zájmu lidí a chovatelů o tuto problematiku.
|
|
Stanovení obsahových látek u vybraných druhů a odrůd růží.
Slavíková, Eva ; Sus, Josef (vedoucí práce) ; Súkeníková, Tereza (oponent)
Tato bakalářská práce je zaměřena na porovnání nejvýznamnější obsahové látky s významnými antioxidačními účinky, vitaminu C, v plodech vybraných druhů a odrůd růží. Bylinné přípravky jsou mnohdy lidmi vnímány jako prostředky "druhé volby" při neúspěchu alopatické léčby, která je zaměřena především na potlačování symptomů nemoci, pomíjí však zdraví celého člověka. Bylinné přípravky jsou proto častou alternativou pro terapii vleklých chronických onemocnění. Podkladem práce je rozsáhlá literární rešerše a výsledky měření provedených v laboratoři. Literární část práce obsahuje popis botanického zařazení rostlin růží, je zde uvedena základní charakteristika jednotlivých druhů růží a jejich morfologické znaky. V následujících kapitolách je zpracován přehled o účinných látkách obsažených v plodech růží a jejich vliv na zdraví člověka. V praktické části bakalářské práce obsahuje výsledky laboratorních testů pro zjištění obsahu kyseliny askorbové u jednotlivých druhů vzorků plodů růží, a dále obsahuje i výsledky vážení a měření jednotlivých druhů vybraných vzorků plodů růží. V úvodu praktické části jsou uvedeny i vybrané druhy růží a jejich stručný původ a popis. Pro účely praktické části byly vybrány vzorky druhů Rosa canina L. - růže šípková, Rosa davidii Crép. - růže Davidova, Rosa glauca POURR. - růže sivá, Rosa moyesii HEMSL. et WILS. - růže Moyesova, Rosa multibracteata HEMSL. et WILS. - růže mnoholistenová, Rosa nitida WILLD. - růže lesklá, Rosa pimpinellifolia L. - růže bedrníkolistá, Rosa rugosa THUNB. - růže svraskalá, Rosa 'Provins rose' a Rosa 'Sissinghurst Castle'. Výsledky praktické části jsou zpracovány do tabulek a grafů a potvrzují vysoký obsah vitaminu C v plodech růží. Tento obsah se pohybuje v rozmezí cca 300 - 900 mg.100 g-1. Vzhledem k rostoucímu zájmu o alternativní léčebné přístupy a "čisté" přírodní produkty lze předpokládat, že řada rostlin z čeledi Rosaceae si i nadále zachová své místo v léčebné praxi. Díky svým rozmanitým účinkům a možnostem zpracování budou kromě léčby akutních i chronických onemocnění využívány i při výrobě kosmetických přípravků.
|
|
Prase (Sus scrofa domestica) jako laboratorní zvíře a jeho využití v experimentech
Šlajerová, Markéta ; Masopustová, Renata (vedoucí práce) ; Jan, Jan (oponent)
Diplomová práce na téma využití laboratorních prasat v biomedicinském výzkumu, je zaměřena na přehledné popsání fylogeneze a domestikace druhu Sus scrofa a vznik jeho domestikované formy Sus scrofa domestica, laboratorního chovu, výživy, nároků na prostor a veterinárních podmínek. Fyziologická a anatomická podobnost prasete s lidským organismem nabízí široké spektrum využití v různých odvětvích lékařského bádání. Prasata, potažmo plemena miniprasat bývají součástí preklinického testování léků, v oblasti toxikologie. V dermatologii jsou často experimentálním modelem při hojení ran a popálenin, případně při studiu melanomu. Kardivaoskulární systém prasat bývá využit v souvislosti se vznikem aterosklerózy nebo vrozených srdečních vad. Všežravost prasat umožňuje testování doplňků stravy, také je u nich sledován vznik diabetu, žaludečních vředů nebo cirhózy jater. Právě játra a jejich schopnost regenerace je u laboratorních prasat středem zájmu mnoha výzkumných skupin po celém světě. Centrální nervová soustava prasat nabízí možnost studia mrtvice či poškození míchy. U transgenních zvířat je studována Huntingtonova choroba a možnosti její léčby u člověka. Titanové implantáty a různé typy biomateriálů bývají expermintálně vpraveny do kostry prasete, následně jsou zkoumány reakce a hojení kosti. Na poli experimentálních xenotransplantací by se v budoucnu mohly kmeny geneticky uravených prasat stát zdrojem orgánů pro člověka. Zatím nedořešeným problémem je HAR-Hyperacute Rejection, tedy akutní odmítnutí transplantované tkáně a také nebezpečí přenosu některých nemocí z prasat na člověka. Přínos experimentálních prasat má nesporný význam a je třeba tento potenciál rozumně a cíleně využít, bez plýtvání pokusnými zvířaty a jejich zbytečné bolesti. Důraz by měl být kladen na dodržování legislativních norem a koncepce 3R.
Současný chov laboratorních prasat je na vysoké úrovni. Bohužel, jeho velkým nedostatkem v celosvětovém měřítku je neúplnost vykázaných dat, týkajících se reálných hodnot použitých prasat v experimentech.
V České republice bylo nejvíce laboratorních prasat použito v roce 1994, přesně 6 882 ks,v roce 1998 bylo využito 7 122 ks, vyšší počet laboratorních prasat byl vykázán také za rok 2009, tedy 4445 ks. Za poslední roky se počty použitých laboratorních prasat v České republice ustálily kolem průměrné hodnoty 2400 ks. Pomocí Mann-Whitney U testu byly porovnány hodnoty využitých laboratorních prasat České republiky a Evropské unie, v přepočtu na obyvatele. Z výsledné hodnoty p=0,486, která je větší než alfa=0,05 vyplývá, že nebyl prokázán rozdíl ve využití experimentálních prasat mezi Českou republikou a ostatními členskými zeměmi Evropské unie. Na základě provedeného statistického šetření lze konstatovat, že výkyvy a trendy ve využití laboratorních prasat v České republice nekopírují ty evropské. Stanovená hypotéza byla tímto potvrzena.
|
|
Možnosti bioindikace stavu povrchových vod pomocí analýzy lastur sladkovodních mlžů se zaměřením na morfologickou variabilitu druhu Unio crassus
Zuzáková, Hana ; Douda, Karel (vedoucí práce) ; Matasová, Klára (oponent)
Možnosti bioindikace stavu povrchových vod pomocí analýzy lastur sladkovodních mlžů se zaměřením na morfologickou variabilitu druhu Unio crassus
Souhrn
Tato bakalářská práce se zabývá především rešerší variability sladkovodního mlže velevruba tupého (Unio crassus), jehož schránky byly sesbírány na území Polska, Bulharska a Rumunska a to v 10 tocích. Konkrétně se jedná o lastury z 357 jedinců, kteří se podrobili klasické morfometrické metodě, tato analýza potvrdila zjištění nejčastějších velikostí schránek uváděné v literatuře, jedná se o 40 až 70 mm délky. Pomocí reziduálních hodnot délky se šířkou a délky s tloušťkou byly lastury mezi sebou a povodími porovnávány základními statistickými testy, bodovými grafy a boxploty.
Výsledkem jsou signifikantní hodnoty u různých toků, jejich rozdíly jsou až v několika-milimetrovém rozptylu. Pro podstatnou rozdílnost v tvarových charakteristikách jedinců byly provedeny GIS analýzy u jednotlivých řek. K určení blízkého okolí vodních toků byly vhodně zvolené a vytvořené buffery ve velikosti odmocniny délek toků, v nichž došlo k určení land-use a jeho procentuálního i plošného zastoupení. Kategorie land-use byly charakterizovány pomocí mapové vrstvy Corine Land Cover classes. Zjištěné kategorie ve zkoumaných oblastech obsahují celkové zalesnění, celkové uměle zastavěné plochy, zemědělské a vodní plochy.
Výsledné statistiky krajinného využití byly porovnány a hodnoceny ve vztahu k tvarům schránek velevruba tupého a vedou ke zjištění druhové plasticity a variability tohoto živočicha, který je schopen i přes svou náročnost a vysokou potřebu kvalitních vod žít v různorodých podmínkách.
Jeho nejčastější výskyt a zároveň prostředí jemu hodné je v čistých oblastech s vysokým procentem zalesnění, průměrným zastoupením zemědělských ploch, co nejnižším zastavěním a s žádným industriálním využitím v blízkém okolí toku.
|
|
Studium diverzity plevelových společenstev v porostech vybraných širokořádkových plodin v Podkrkonoší
Kocour, David ; Kolářová, Michaela (vedoucí práce) ; Václav, Václav (oponent)
Cílem práce bylo posouzení druhového složení plevelových společenstev v Podkrkonoší. Je zde zkoumán vliv plodiny (kukuřice, brambory) a vliv nadmořské výšky se zaměřením na teplomilné plevele.
V teoretické části jsou charakterizována plevelová společenstva z hlediska významu, klasifikace, škodlivosti a prospěšnosti. Je zde nastíněna otázka klimatických změn, rostlinných invazí, biodiverzity a vlivu teploty. Literární přehled je zakončen základním popisem modelových plodin.
V praktické části je popsána lokalita z hlediska půdních a klimatických vlastností. Dále je zde přiblížena problematika fytocenologie. V rámci studie bylo určeno 99 druhů plevelů z 25 čeledí. Porosty kukuřice reprezentovalo 69 plevelných druhů a brambory 85 druhů.
U kukuřice byla určena nejvyšší frekvence výskytů u Chenopodium album agg., Echinochloa crus-galli a Fallopia convolvulus. Druhy s největší pokryvností byly Fallopia convolvulus, Chenopodium album agg. a Echinochloa crus-galli.
U brambor vykazovaly nejvyšší stálost Chenopodium album agg., Echinochloa crus-galli a Viola arvensis. Největší pokryvnosti dosáhly Chenopodium album agg., Fallopia convolvulus, Echinochloa crus-galli a Galinsoga quadriradiata.
Pozitivní korelace s rostoucí nadmořskou výškoubyla zjištěna u Euphorbia helioscopia a Sonchus arvensis. Naopak negativně s nadmořskou výškou korelovaly druhy Amaranthus retroflexus, Solanum nigrum a Galinsoga quadriradiata. Při zkoumání vlivu plodiny na výsledné zaplevelení se jako charakteristické pro kukuřici jeví druhy Thlaspi arvense a Echinochloa crus-galli a pro brambory druhy Veronica persica, Galinsoga quadriradiata a Sonchus arvensis.
Na závěr lze plochy s bramborami označit za druhově bohatší a to zejména se zvyšující se nadmořskou výškou. U kukuřice byla zjištěna nižší druhová pestrost. Pro tuto plodinu je typická přítomnost úzké skupiny plevelů, která v porostech významně převládá. Ve výsledku byla potvrzena vědecká hypotéza a statistickými analýzami prokázán vliv nadmořské výšky na výskyt teplomilných plevelů.
|
|
Srovnání motýlí fauny vybraných chráněných území ČR
Eichlerová, Barbora ; Vrabec, Vladimír (vedoucí práce) ; Kamil, Kamil (oponent)
Ve své práci jsem se zaměřila na výzkum motýlů a jejich charakteristiku na třech odlišných územích ČR. Jednalo se o národní přírodní památky Čertovu zeď, Suché skály a Swamp. Ve všech lokalitách byl inventarizační průzkum zaměřen na motýly obecně v rozsahu celého řádu (Lepidoptera). Prováděn byl dle doporučené metodiky, která vychází ze standardních entomologických metod.
Čertova zeď a Suché skály se vyjímají spíše lesnatým prostředím s turisticky velmi vyhledávanými skalisky, oproti bažinatému Swampu.
Odchyt motýlů probíhal ve dvou fázích. Denní motýly jsem sledovala za pomoci pochůzky, ale jelikož se jednalo o oblasti s velmi nízkým výskytem lučních ekosystémů, bylo zde jejich zastoupení velmi nízké. Druhá fáze (odchyt nočních motýlů) probíhala v pozdních večerních hodinách.
V NPP Čertova zeď bylo inventarizačním průzkumem celkem nalezeno 124 druhů motýlů. Žádný ze zjištěných druhů není veden v červeném seznamu ani v seznamu zvláště chráněných druhů. V lokalitě Suché skály bylo nalezeno 98 druhů náležících do 20 čeledí, z toho pouze 1 druh byl zvláště chráněný, konkrétně Papilio machaon (Linnaeus, 1758) otakárek fenyklový. Na posledním území Swamp, jsem zjistila druhů 170, z čehož 8 z nich náleželo červenému seznamu: Acronicta menyanthidis (Esper, 1798) šípověnka vachtová, Arichanna melanaria (Linnaeus, 1758) různonožec borůvkový, Callopistria juventina (Stoll, 1782) blýskavka hasivková, Coscinia cribraria (Linnaeus, 1758) přástevník fialkový, Drymonia obliterata (Esper, 1758) hřbetozubec tmavoúhlý, Eugraphe subrosea (Stephens, 1829) osenice rašelinná, Hyles galii (Rottemburg, 1775) lišaj svízelový a Lithosia quadra (Linnaeus, 1758) lišejníkovec čtveroskvrnný.
Testovaná hypotéza byla, že vyšší diverzita motýlí fauny je v rezervacích s vyšší diverzitou rostlinnou, tato hypotéza byla potvrzena.
|
|
Poikilothermic traits in Mashona mole-rat (Fukomys darlingi). Reality or myth?
ZEMANOVÁ, Milada
The African mole-rats is a mammalian family well known for a variety of ecophysiological adaptations for strictly belowground life. The Mashona mole-rat (Fukomys darlingi) is supposed to have strong poikilothermic traits, because it is not able to maintain a stable body temperature at ambient temperatures below 20°C. In our study, we measured resting metabolic rate and body temperature of Mashona mole-rats across a gradient of ambient temperatures to test its poikilothermic traits. Tested mole-rats show typical mammalian pattern in resting metabolic rates. And their body temperature was stable at ambient temperatures from 10 to 25°C. We thus cannot confirm poikilothermic traits in this species.
|
|
Vliv vnějších faktorů na řídnutí kostí u pacientů s fenylketonurií
Tůmová, Linda ; Hučko, Boris (vedoucí práce) ; Adéla, Adéla (oponent)
Diplomová práce se zabývá tématem Vliv vnějších faktorů na řídnutí kostí u pacientů s fenylketonurií. Fenylketonurie je poměrně vzácné onemocnění, ale zároveň je to jedna z nejčastějších dědičných metabolických poruch s výskytem 1:10000 novorozenců v Evropě. Z hlediska genetiky se jedná o autozomálně recesivní onemocnění, způsobené deficitem nebo nízkou aktivitou enzymu fenylalaninhydroxylázy v játrech. Tento enzym katalyzuje hydroxylaci fenylalaninu na tyrozin za přítomnosti kofaktoru tetrahydrobiopterinu. Mutace v oblasti genu pro tento enzym (doposud bylo popsáno více než 800 mutací) nebo v genu pro kofaktor (2 % případů) vede, při příjmu normální stravy, k vysoké koncentraci fenylalaninu v krvi a ve tkáních, zatímco hladina tyrosinu a jeho metabolitů je nízká. Důsledkem toho je těžká mentální retardace, kožní ekzémy, mikrocefalie, křeče, zpomalení růstu, pohybové postižení, psychiatrické problémy aj. Mentální postižení bývá zpravidla ireverzibilní, proto je důležitá včasná diagnostika tohoto onemocnění, která se provádí v rámci povinného novorozeneckého screeningu, zavedeném v ČR roce 1975. Poté následuje léčba dietou, která spočívá v přísném omezení proteinů a suplementaci aminokyselinových preparátů bez fenylalaninu. Jedním z chronických problémů u dětí i dospělých s fenylketonurií je snížená kostní denzita. Přestože základní příčina osteopenie
u fenylketonurie dosud nebyla objasněna, předpokládá se, že na vině může být řada různých faktorů.
Pomocí dotazníkového šetření byl zmonitorován výskyt řídnutí kostí u pacientů s PKU. Z mého průzkumu vyplývá, že frekvence výskytu řídnutí kostí u pacientů s PKU
je vyšší, než u normální populace. U 41,3 % pacientů s PKU byla diagnostikována osteopenie a u 2,2 % osteoporóza. U normální populace 99 % respondentů uvedlo, že řídnutím kostí netrpí, u 1 % byla diagnostikována osteoporóza. Dále porovnáním údajů u normální a PKU populace nebylo potvrzeno působení vnějších vlivů (BMI, pití kávy a kolových nápojů, pohybová aktivita) na řídnutí kostí. Naopak se ukázalo, že fenylketonurici častěji konzumují kolové nápoje oproti normální populaci, nejspíš z důvodu rychlého doplnění energie.
|
host ::
