| |
|
Laboratorní diagnostika infekcí způsobených Campylobacter spp.
MRKVIČKOVÁ, Renáta
Bakalářská práce se zabývá problematikou bakteriálních druhů Campylobacter spp., zahrnující jejich rozšíření a zvyšující se rezistenci k antibiotikům. Dále se zabývá prevencí kampylobakteriózy, diagnostikou a identifikací jednotlivých druhů této bakterie. Teoretická část se věnuje obecné charakteristice rodu Campylobacter, zdrojům a přenosu infekce a možnostem prevence. Součástí tohoto oddílu jsou metody identifikace a diagnostiky kampylobakterů, které se používají na Pracovišti bakteriologie Nemocnice České Budějovice, a.s. Praktická část obsahuje statistické zhodnocení sezónního výskytu infekce, způsobené Campylobacter spp.; porovnání výskytu v rámci pohlaví; porovnání výskytu u různých věkových skupin; a zhodnocení antibiotických profilů bakteriálních kmenů, zachycených v období mezi roky 2013-2014 v Nemocnici České Budějovice, a.s.
|
|
Využití rostlin k produkci protilátek
Angelis, Karel ; Šmídková, Markéta
Rostliny jsou nejstarším biotechnologickým produkčním systémem a jako eukaryotní organismy jsou schopny produkovat modifikované proteiny. Využívají se laboratorní modelové rostliny jako tabák nebo produkční plodiny s vypracovou logistikou sklizně a skladování jako je brambor a rýže. Perspektivní jsou kapalné kultury unožňující kultivací za kontrolovaných podmínek. Např. mech Physcomitrella patens kromě pěstování v kapalné kultuře díky vysoké účinnosti homologní rekombinace umožňuje cílenou modifikací (gene targeting) rekonstruovt glykosylační dráhy tak, aby odpovídala lidským. Pro heterologní expresi v rostlinách se konstruují rekombinantní protilátky, kdy se pro plně funkční jednořetězcovou scFv se z původní protilátky využívá pouze variabilní konce lehkého VL a těžkého VH řetězce, které vytváří vazebné místo. Rekombinantní scFv protilátky jsou využívány pro terapii a diagnostiku různých nádorových onemocnění.
|
|
Názory těhotných žen na současné možnosti prenatální diagnostiky.
DYKOVÁ, Iva
Tato bakalářská práce se zabývá názorem těhotných žen na prenatální diagnostiku. Prenatální screening zahrnuje mnoho vyšetření, kdy je cílem všestranné zabezpečení těhotné ženy.Teoretická část bakalářské práce je zaměřena na období těhotenství, které je pro většinu žen tím nejkrásnějším obdobím, během něhož se organismu vyvíjí plod. Smyslem prenatální péče je zejména důsledná prevence všech potenciálních chorobných stavů a včasný záchyt odchylek od normálního průběhu gestace se zajištěním všech dostupných diagnostických a terapeutických opatření. Prenatální diagnostika vrozených vývojových vad má za cíl detekovat vrozené vývojové vady co možná nejdříve a napomoci tak k další strategii přístupu k těhotné ženě.Prenatální diagnostika je v dnešní době nedílnou součástí prenatální péče. Jsou na ni kladeny velké nároky z hlediska bezpečnosti a přesnosti.Etické hledisko prenatální diagnostiky je stejně významné jako techniky, kterými se vyšetření a invazivní výkony provádějí. Prenatální genetická diagnostika má několik podstatných etických otázek. Důležitým etickým postupem je řádné informování a souhlas těhotné s výkonem, indikace k vyšetření, interpretace výsledků, zachování soukromí a lékařského tajemství, nemožnost zneužití zjištěných výsledků, dostupnost dalších vyšetření a následná léčba na nejvyšším stupni. Ukončení gravidity v případě stavů neslučitelných se životem nebo s trvalým poškozením plodu lze provádět výhradně na základě přání těhotné. Zásadním etickým problémem je, zda-li je na plod pohlíženo jako na samostatnou bytost. Z toho vyplývá další dilema, a to takové, jestli může žena rozhodovat o sobě i plodu nebo je-li plod již bytost s vlastními právy. Teoretická část se dále věnuje úloze porodní asistentky v prenatální péči. V České republice je při výkonu péče o těhotnou ženu nejběžněji zavedený systémem úzké spolupráce porodní asistentky s lékařem. Nedílnou součástí práce porodní asistentky je zjišťování anamnestických údajů metodou ošetřovatelského procesu týkajících se těhotné ženy v oblasti somatické, psychické, sociální a také v oblasti spirituální. Cílem bakalářské práce bylo zjistit, jakým způsobem těhotné ženy vnímají vyšetření prováděná v těhotenství a jak prožívaly situace, kdy jim bylo doporučeno invazivní vyšetření vrozených vývojových vad plodu. K výzkumnému šetření bylo využito kvalitativního šetření metodou dotazování, přičemž pro techniku sběru dat byl vybrán hloubkový strukturovaný rozhovor. Výzkumný soubor byl tvořen pěti těhotnými ženami, které měly pozitivní screening na vrozené vývojové vady v I. či II. trimestru a musely se tak rozhodnout, zda podstoupí či nepodstoupí invazivní vyšetření k detekci vrozených vývojových vad plodu. Z výsledků výzkumu vyplynulo, že ženy chápou screeningové vyšetření v těhotenství jako povinnou součást péče o těhotné. Neinvazivní vyšetření vnímají ženy jako bezpečná a přínosná jak pro plod, tak pro ženu samu. Invazivní vyšetření přijímá většina žen jako přínosná i přes veškerá rizika. V průběhu rozhovorů jsme se ale rovněž setkali se ženou, která nechtěla podstupovat jakákoliv rizika, a proto invazivní vyšetření odmítla. I přes právo každé ženy vyšetření odmítnout poukazovala tato respondentka na následné nevhodné chování většiny lékařů i porodních asistentek vůči její osobě. Výsledky dále demonstrují skutečnost, že ženy, jimž bylo doporučeno invazivní vyšetření, prožívaly strach o dítě a budoucnost těhotenství. Jako zřejmá se dle respondentek prokázala nedostatečná informovanost v prenatální poradně.
|
| |
|
Etické aspekty péče o dítě s poruchou autistického spektra (komunikace s rodiči, prarodiči apod.)
PLOCKOVÁ, Lenka
Tématem této diplomové práce jsou Etické aspekty péče o dítě s poruchou autistického spektra (komunikace s rodiči, prarodiči apod.). Výsledky výzkumu ukázaly, že si rodiče všimli postižení svého dítěte v prvních třech letech života dítěte, kdy se u dětí začali objevovat problémy související s poruchou autistického spektra. Rodiče se shodli na tom, že pro ně v této době bylo nejobtížnější vyrovnat se s postižením jejich dítěte a s projevy tohoto postižení. Většina rodičů také uvedla, že se těžko a velmi dlouho se vyrovnávali se sdělením diagnózy. Podle rodičů jim mohou nejvíce pomoci informace od odborníků, kontakt s rodiči dětí s podobným postižením, podpora, pomoc okolí, naděje, kontakt na organizaci, která by jim mohla pomoci a praktické rady a návody, jak s dětmi komunikovat a rozvíjet je. Pro rodiče dětí s tímto postižením je velmi důležitý kontakt s rodiči podobně postižených dětí. Za největší problémy poruch autistického spektra rodiče považují problémy v komunikaci, neschopnost socializace, stereotypní chování, hyperaktivitu, možnost sebezranění, změnu nálad, ale také neproniknutelnost světa dětí s poruchou autistického spektra. Podle názoru některých rodičů nebyla diagnostika jejich dětí v pořádku. Autismus nebyl u jejich dětí lékaři rozpoznán a specializované diagnostické vyšetření si museli rodiče zajistit sami. U některých dětí byly poruchy autistické spektra zachyceny praktickým lékařem pro děti a dorost, který jim doporučil návštěvu dětského psychiatra, kde proběhla diagnostika. Rodičům v těchto případech nebyl dán lékaři prostor pro otázky a také se jim nedostalo příliš mnoha informací týkajících se postižení jejich dětí. Důležité informace si rodiče vyhledávali sami na internetu nebo v odborné literatuře. Některým rodičům také nebyly lékaři dostatečně vysvětleny poruchy autistického spektra. Informace o důsledcích tohoto postižení získali až od speciálního pedagoga, psychologa nebo od pracovníků organizace poskytující sociální služby dětem s poruchou autistického spektra a jejich rodičům. Navíc některým z těchto rodičům nebyl předán ani kontakt na organizaci, poskytující péči či poradenství dětem s tímto typem postižení. Většina rodičů hodnotí přístup lékařů k jejich dítěti jako negativní. Děti s poruchou autistického spektra dochází nejčastěji k dětskému psychiatrovi, některé také k dětskému neurologovi. Lékař podle názoru rodičů komunikuje pouze s nimi a na dítě se vůbec nezaměřuje. Jen polovina rodičů však informovala lékaře o tom, jakým způsobem může s jejich dítětem komunikovat. Rodiče se s dětmi na návštěvu lékaře připravují většinou pomocí fotek a obrázků, které znázorňují návštěvu lékaře nebo její jednotlivé kroky. Hospitalizace dítěte s poruchou autistického spektra probíhala nejčastěji s matkou, která ji hodnotí jako standardně probíhající, během níž nemusela řešit žádný problém. Zdravotničtí pracovníci komunikovali především s ní a snažili se respektovat návyky dítěte.
|
| |
|
Laboratorní diagnostika trombofilních stavů
Studená, Šárka ; Blažek, Martin (oponent) ; Pecka, Miroslav (vedoucí práce)
SOUHRN Prace pojednava o vyskytu trombofilnich stavů a o možnostech jejich diagnostiky u žen s rekurentnimi spontannimi aborty. Ve studii byl zpracovan soubor žen vedenych v hematologicke poradně II. Interni kliniky - Odděleni klinicke hematologie FN a LFUK v Hradci Kralove v letech 1995 - 2007. U dřive vyšetřovanych žen jsem použila archivni data. Vyšetřovani žen, ktere byly zařazeny do sestavy v poslednich letech, jsem se sama aktivně zučastnila. Při zpracovani sledovaneho souboru byla použita nasledujici kriteria, ktera by podle našich představ vychazejicich z literarnich pramenů, měla posoudit zavažnost trombofilniho stavu, připadně zaznamenat zvyšenou incidenci jeho zachytu: věk - v teto časti jsme použili median věku žen ze sledovaneho souboru počet prodělanych abortů - tento parametr ma poměrně značnou vypovědni hodnotu, ale je nutne přihližet k celkove delce těhotenstvi, po jejimž uplynuti k abortu dochazi (v prvnim trimestru se považuje za vyznamny až prodělany třeti abort a v druhem trimestru prodělany druhy abort). počet narozenych děti - riziko spontanniho abortu se s každym dalšim narozenym ditětem zvyšuje doba uživani antikoncepce - uživani antikoncepce může již v mladem věku odhalit sklon k trombofilnimu stavu. S delkou uživani by se riziko spontanniho abortu u žen se sklonem k...
|
| |
|
Možnosti dodržení doporučeného příjmu sodíku dle výživových doporučení u dospělých diabetiků 2. typu
DRDOVÁ, Martina
Diabetes mellitus 2. typu je nejčastější získanou metabolickou poruchou vyznačující se relativním nedostatkem inzulinu, který vede v organizmu k nedostatečnému využití glukózy. Základní diagnostickou poruchou je nerovnováha mezi sekrecí a účinkem inzulinu v metabolismu glukózy. Každým rokem v České republice přibude 55 000 registrovaných diabetiků 2. typu. Hypertenzí neboli vysokým krevním tlakem dnes trpí každý čtvrtý dospělý člověk. U diabetiků 2. typu se hypertenze vyskytuje dvakrát častěji než u lidí, kteří diabetem netrpí. Rizikové faktory pro vznik vysokého krevního tlaku, jsou nezdravý životní styl, do kterého patří nedostatek pohybu, obezita, vysoký příjem soli a nasycených mastných kyselin v dietě, nadměrná konzumace alkoholu a kouření. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické práci se věnuji charakteristice diabetu mellitu 2. typu., léčbě diabetu mellitu 2. typu a edukaci diabetiků. Další část je věnována příjmu sodíku a hypertenzi v souvislosti s diabetem. V praktické části byl použit kvalitativní výzkum. Jako technika sběru dat byl použit sběr jídelníčků, rozhovor a pozorování. Výzkumu se zúčastnilo 13 pacientů ve věku 48 ? 69 let, mezi nimiž bylo 6 žen a 7 mužů. V práci byly stanoveny dva cíle. Prvním cílem bylo zjistit, zda diabetici 2. typu dodržují diabetickou dietu, a druhým cílem bylo zjistit přijímané množství sodíku ve stravě diabetiků 2. typu a zda se shoduje s doporučenou denní dávkou. Byly položeny tyto výzkumné otázky: Jak diabetici 2. typu dodržují dietu? Jaké je množství přijímaného sodíku ve stravě diabetiků 2. typu? Jaký vliv má příjem sodíku na diabetiky 2. typu? Jaký význam má edukace pro diabetiky 2. typu? Oba cíle byly splněny a všechny otázky byly zodpovězeny. U většiny pacientů byl zjištěn zvýšený příjem sodíku, ale obsah minerálních látek v krvi mají všichni diabetici v normě. Přesto u osmi diabetiků byly naměřeny hodnoty krevního tlaku vyšší než 140/90, tj. hypertenze. Pacienti se snaží po většinu času dodržovat diabetickou dietu. Existují však vyjímky, které se opakují v pravidelných intervalech. Takovou situací jsou například Vánoce nebo nedělní návštěvy. Celou edukaci diabetiků bych zhodnotila jako částečně úspěšnou, ale po celou dobu na sledovaných a konzultovaných jídelníčcích nebyly zaznamenány statisticky významné změny.
|
host ::
