|
| |
|
|
Specifika edukačního procesu u pacientů podstupujících plánovaný operační výkon ruky
VORÁČOVÁ, Radka
Cílem této práce je zmapování edukačního procesu u ambulantních pacientů podstupujících plánovaný zákrok ruky z důvodu syndromu karpálního tunelu nebo skákavého prstu a vytvoření funkčního edukačního materiálu vedoucího ke změně vědomostí a dovedností u těchto pacientů, který mohou sestry ve své praxi využít. K dosažení cílů byly stanoveny tři výzkumné otázky: 1. Jak probíhá edukační proces pacienta před operačním zákrokem ruky? 2. Jak je pacient edukován o pooperačním režimu? 3. Jakým způsobem je realizována edukační činnost u pacientů podstupující operační zákrok ruky? Takto nastavený výzkumný záměr směřoval ke kvalitativnímu šetření. Rámcově bylo výzkumné šetření rozvrženo do dvou fází, jejichž výsledky shrnuje praktická část. První fáze byla zaměřena na sledování odborného cíle a uskutečnilo se během ní 20 hloubkových polostrukturovaných rozhovorů s pacienty, kteří podstoupili plánovaný ambulantní zákrok ruky. Toto šetření bylo doplněné o přímé strukturované pozorování zaměřené na sestry při edukační činnosti. Pozorování se zúčastnilo celkem šest sester. Ve druhé fázi byl na základě získaných výsledků vypracován edukační materiál, který použily sestry po předchozí instruktáži ve své praxi. Tento materiál je představován edukačními kartami a mapou péče pro daná onemocnění. Účinnost tohoto materiálu při edukaci byla následně ověřena dalšími stejně vedenými polostrukturovanými rozhovory se šesti pacienty. Výsledky tohoto šetření ukázaly, že na pracovištích, kde respondenti podstoupili operační zákrok, byl edukační proces výrazně eliminován a pro jeho realizaci sestry neměly vyhovující podmínky, především časové a prostorové. V edukačním procesu sestry využívaly monologické výukové metody. Chyběly metody názorně demonstrační a dovednostně praktické. Sestry nepoužívaly k edukaci didaktické pomůcky, které mohou edukaci zefektivnit. Výsledky této práce mohou pomoci ozřejmit edukační realitu v ambulancích a zaměřit pozornost i na tento, často v odborné literatuře opomíjený sektor.
|
|
|
Syndrom karpálního tunelu - Možnosti terapie pomocí ovlivnění neurofyziologie řízení pohybu z kořenového kloubu
ŠUBERT, Daniel
Syndrom karpálního tunelu (SKT) je nejčastějším úžinovým syndromem na horní končetině. Vzniká opakovaným a dlouhodobým přetěžováním určitých svalových skupin s následným útlakem n. medianus v oblasti zápěstí, která se nazývá karpální tunel. Spodinu tvoří 8 zápěstních kůstek a shora je překryt pomocí ligamentum transversum carpi. Skrz kanál prochází i jiné struktury jako cévy a šlachy, jejichž zduření může taktéž způsobit zmiňované onemocnění. SKT postihuje častěji ženy než muže a to v poměru 4:1 (Bitnar aj., 2009) a jeho výskyt, i přes veškerou moderní technologii a péči narůstá (Ehler, 2005; Mlčoch, 2008). Riziko postižení SKT v životě každého jedince je podle amerických vědců kolem 10% (Mrzena 2006). Celosvětový roční nárůst je 0,1% a celkový výskyt v populaci je 2,7-3% (Kanta 2006). V USA se ročně odoperuje přibližně 260 000 nemocných právě s touto diagnózou (Mlčoch, 2008). Útlak nervu má za následek stupňující bolesti a brnění, zprvu noční, mizící po protřepání ruky nebo rozcvičení. Později přetrvávají parestezie doprovázející bolest i přes den. Po odborném diagnostice neurologem pomocí elekromyografického vyšetření (EMG) pacient často podstupuje chirurgický zákrok, při němž dojde k přetětí ligamentum transversum carpi. Důležitou roli zde hraje včasná rehabilitace. Očekávaný návrat plných funkčních schopností ruky je zhruba do jednoho roku od operace. Navzdory předpokladům se asi u 25% pacientů nedaří stav v uvedeném období plně rehabilitovat (Mrzena, 2005). Vyvstává otázka, zda jsou současné postoperační rehabilitační postupy zaměřené čistě do oblasti akra horní končetiny dostatečně efektivní, či zda by bylo možno je doplnit o komplexní terapii na neurofyziologickém podkladě vedenou již z kořenového kloubu a rekonvalescenci tím zefektivnit. Tato práce zahrnuje teoretické i praktické poznatky související s onemocněním syndromu karpálního tunelu. Obecná část se zabývá především anatomií, kineziologií, funkční ontogenetikou horní končetiny, diagnostikou a terapií SKT. Cílem této práce je zjistit, jaký efekt bude mít aplikace terapie, ovlivňující neurofyziologii řízení pohybu již z kořenového kloubu a zakomponovat ji do dnešních standardních rehabilitačních postupů u pacientů, kteří podstoupili chirurgické ošetření syndromu karpálního tunelu. Dále navrhnout a uskutečnit krátkodobý rehabilitační plán u konkrétních pacientů s touto diagnozou. Za tímto účelem byl vytvořen soubor cviků zaměřených především k aktivaci a posílení stabilizačního svalstva pletence ramenního, kdy by byl účinek přenesen reflexní cestou jak na akrum, tak i na vzdálenější etáže stabilizačního systému. K uskutečnění praktické části byli vybráni dva probandi, kterým byl na základě neurologického vyšetření diagnostikován syndrom karpálního tunelu a podstoupili chirurgické ošetření. Každý z probandů absolvoval celkem šest sezení, na kterých byla prováděna manuální terapie v oblasti zápěstí a ruky, dále proběhla edukace v souvislosti se specifickými cviky zaměřenými na stabilizaci pletence ramenního. Následně byla prováděna, nezávisle na již probíhající terapii, sestava mnou navržených cviků vždy alespoň 1x denně po dobu 5-10 minut. Na každém dalším sezení byla provedena kontrola a korekce cvičebního postupu a zhodnocení přínosu cvičení. U všech probandů byla na začátku i na konci terapie odebrána data v podobě kineziologického rozboru. Pro subjektivní hodnocení efektivity terapie byla použita vizuální analogová škála hodnocení bolesti. Za účelem objektivního způsobu hodnocení byl použit sponkový test, goniometrické měření a funkční testy úchopů dle Nováka. U probandů došlo v průběhu celé terapie k úplnému vymizení bolestí v klidu a velmi výraznému zmírnění bolesti při pohybu operovanou končetinou. Rozsahy pohybů a funkční schopnosti ruky se taktéž zlepšily. Na základě objektivních i subjektivních testů lze usuzovat, že během terapie byly splněny stanovené cíle.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Syndrom karpálního tunelu v kontextu fyzioterapie
KRČOVÁ, Jana
Tato bakalářská práce zahrnuje informace o syndromu karpálního tunelu. Obecná část je zaměřená především na anatomické uspořádání karpálního tunelu, klinické projevy, diagnostiku onemocnění a konzervativní léčbu. Operace je častým řešením tohoto onemocnění, proto jsem ji zmínila alespoň okrajově, i když není předmětem práce. Cílem práce je zhodnotit metodiky fyzioterapie využívané u pacientů se syndromem karpálního tunelu a také zhodnocení subjektivních potíží pacientů před a po aplikaci těchto metodik. Pro vypracování práce jsem využila metodiku kvalitativního výzkumu s následujícími technikami sběru dat: studium dokumentů, pozorování, volný rozhovor, sekundární analýza dat. Kazuistiky tří pacientů obsahují především vyšetření, popis rehabilitace pacientů se syndromem karpálního tunelu vybranými konzervativními metodami fyzioterapie. Metody, na které jsem se zaměřila jsou léčba laserem, ultrasonoterapie, bezkontaktní elektroterapie, manipulační léčba měkkých tkání, mobilizace kloubů, metoda propriocepticní neuromuskulární facilitace, mobilizace dle Butlera a metoda tejpování. Tyto metody pacienti hodnotili obecně pozitivně a přinesly také zlepšení jejich potíží. Myslím, že použité metody by měly být aplikovány dlouhodoběji a doporučila bych jejich kombinování. Dá se tak efektivněji využít možností fyzioterapie. Dále si myslím, že důležité také je pacienty o onemocnění a příčinách jeho vzniku dostatečně a srozumitelně informovat. Tím by se přispělo k pochopení jejich potíží a k zvýšení motivace pacientů s problémem něco dělat.
|
host ::
RSS.