|
|
Evoluce hostitelské specializace blanokřídlých parazitoidů rodu Torymus
Bubeníková, Kristýna ; Janšta, Petr (vedoucí práce) ; Bogusch, Petr (oponent)
Rod Torymus má velmi diverzifikované parazitické strategie a adaptace na své hostitele. Larvy jsou ektoparazitické a napadají převážně hálkotvorné žlabatky (Hymenoptera: Cynipidae) a hálkotvorné bejlomorky (Diptera: Cecidomyiidae). Nicméně několik druhů parazituje i na jiných hmyzích skupinách nebo jsou to dokonce fytofágové. Bylo publikováno několik hypotéz a prací o evoluci hostitelského spektra, ale zatím nebyly dostatečně testovány na parazitickém hmyzu. V této práci jsem studovala koevoluci rodu Torymus a jeho hostitelů. Hlavními otázkami jsou jaké hostitelské přeskoky během evoluce hostitelských strategií proběhly a zda jsou sesterské druhy parazitoidů specializované na příbuzné nebo nepříbuzné druhy žijící ve stejném prostředí. Také jsem studovala morfologické adaptace na hostitele. Sestavila jsem fylogenetický strom na základě 5 genů, aby mohly být tyto hypotézy kriticky otestovány a porovnala jsem hostitelské asociace uvnitř a mezi klády rodu Torymus. Klíčová slova: Torymus, Chalcidoidea, parazitoid, fylogeneze, hostitelská specializace
|
|
|
Fylogeneze vybraných druhových skupin rodu Torymus (Hymenoptera: Torymidae)
Křížková, Barbora
Chalcidky (Chalcidoidea) jsou nadčeledí v rámci blanokřídlého parazitického hmyzu, která cizopasí na jiných členovcích. Tato práce se zabývá fylogenezí vybraných druhových skupin rodu Torymus Dalman, 1820 z čeledi krásenek (Chalcidoidea: Torymidae), který napadá hlavně larvy hálkotvorných bejlomorek a žlabatek. Pomocí genů 28SD2 rDNA, COI a CytB byly zkonstruovány fylogenetické stromy, které posloužily k diskutování dříve ustanoveného třídění rodu a k vyvození nových poznatků o jeho koevoluci s hostiteli. Druhové skupiny, které byly navrhované jako morfologicko-ekologické členění rodu, nebyly v mnoha případech potvrzeny. Morfologické znaky se zdají být v některých případech konvergentní a nejsou apomorfní pro některé zjištěné monofyletické skupiny druhů. Naopak ekologii a přirozený habitat druhů lze považovat za sdílené charakteristiky jednotlivých skupin. Bylo zjištěno, že recentní nejčastější hostitelé druhů rodu Torymus nemusí být jeho původními hostiteli. Došlo pravděpodobně k adaptivní radiaci druhů v rámci několika biotopů. Tato radiace mohla proběhnout díky přeskoku na hálkotvorné bejlomorky a žlabatky. Klíčová slova: Chalcidoidea, Torymus, fylogeneze, parasitoid, hostitelská specifita, koevoluce
|
|
|
Phylogeny of parasitic wasps of Torymidae (Hymenoptera: Chalcidoidea) and evolution of their life-strategies
Janšta, Petr ; Vilímová, Jitka (vedoucí práce) ; Bryja, Josef (oponent) ; Melika, George (oponent)
Dizertační práce se zabývá fylogenezí parazitických vosiček z čeledi Torymidae (Hymenoptera: Chalcidoidea) a evolucí jejich parazitických životních strategií. Celkově práce obsahuje obecný úvod do fylogeneze a klasifikace čeledi Torymidae, čtyři články publikované v mezinárodních vědeckých periodicích a jeden rukopis. Cílem práce bylo navrhnout fylogenetickou pozici Torymidae a ostatních čeledí v rámci nadčeledi Chalcidoidea (článek I a II). Proto byla sestavena supermatice sekvenčních (molekulárních) znaků dvou ribozomálních genů (18S rDNA a 28S rDNA) pro 649 druhů chalcidek. Nicméně bylo zjištěno, že čeleď Torymidae je pravděpodobně polyfyletickou skupinou, kdy podčeleď Megastigminae se jeví jako nepříbuzná podčeledi Toryminae (článek I). Monofylie Torymidae byla potvrzena až v navazující studii (článek II) zaměřené na společnou analýzu jak molekulárních, tak morfologických znaků. Pro tuto publikaci byla využita online databáze pro skórování 233 znaků u 300 zástupců ze všech čeledí Chalcidoidea. Na rozdíl od předešlé studie (článek I) byly také naznačeny možné příbuzenské vztahy čeledi Torymidae s čeleděmi/podčeleděmi Ormyridae+ Colotrechninae nebo Cerocephalinae+Diparinae. Další článek (článek V) byl zaměřen na detailní studii fylogeneze v rámci čeledi Torymidae. Celkem bylo sekvenováno 5 genů...
|
|
|
Fylogeneze vybraných druhových skupin rodu Torymus (Hymenoptera: Torymidae)
Křížková, Barbora ; Janšta, Petr (vedoucí práce) ; Skuhrovec, Jiří (oponent)
Chalcidky (Chalcidoidea) jsou nadčeledí v rámci blanokřídlého parazitického hmyzu, která cizopasí na jiných členovcích. Tato práce se zabývá fylogenezí vybraných druhových skupin rodu Torymus Dalman, 1820 z čeledi krásenek (Chalcidoidea: Torymidae), který napadá hlavně larvy hálkotvorných bejlomorek a žlabatek. Pomocí genů 28SD2 rDNA, COI a CytB byly zkonstruovány fylogenetické stromy, které posloužily k diskutování dříve ustanoveného třídění rodu a k vyvození nových poznatků o jeho koevoluci s hostiteli. Druhové skupiny, které byly navrhované jako morfologicko-ekologické členění rodu, nebyly v mnoha případech potvrzeny. Morfologické znaky se zdají být v některých případech konvergentní a nejsou apomorfní pro některé zjištěné monofyletické skupiny druhů. Naopak ekologii a přirozený habitat druhů lze považovat za sdílené charakteristiky jednotlivých skupin. Bylo zjištěno, že recentní nejčastější hostitelé druhů rodu Torymus nemusí být jeho původními hostiteli. Došlo pravděpodobně k adaptivní radiaci druhů v rámci několika biotopů. Tato radiace mohla proběhnout díky přeskoku na hálkotvorné bejlomorky a žlabatky. Klíčová slova: Chalcidoidea, Torymus, fylogeneze, parasitoid, hostitelská specifita, koevoluce
|
|
|
Blanokřídlí parazitoidi (Hymenoptera: "Parasitica") a jejich dopad na chování hostitelských organizmů
Stiblík, Petr ; Janšta, Petr (vedoucí práce) ; Bogusch, Petr (oponent)
Ovlivňování hostitele parazitem či parazitoidem je v poslední době stále více středem zájmu mnohých vědců. Řada z nich se už neomezuje pouze na popsání změn v chování hostitele, ale zkoumá i jejich fyziologické pozadí. Mnoho prací se zabývá manipulací hostitelským prostředím parazitoidy ze skupiny parazitických blanokřídlých (Hymenoptera: Parasitica). Jedná se především o koinobionty, kteří jsou na své hostitele často silně adaptovaní a hostitelsky specifičtí, tudíž se u nich vyvinuly velice sofistikované způsoby, jak svého hostitele ovládat ku svému prospěchu. Tyto vosičky jsou nejen velice diverzifikovaná skupina, ale disponují i stejně rozličnými mechanismy manipulace hostitelem a jeho fyziologií. Někdy parazitoid svého hostitele ovládá téměř jako "vozidlo" se zásobami potravy, jindy pouze ovlivňuje poměry metabolitů v těle nebo potlačuje imunitní reakce hostitele. Při úspěšném životním cyklu těchto vosiček se však hostitel nerozmnoží a většinou je parazitoidem úplně zkonzumován. Má bakalářská práce je souhrnem informací o této problematice.
|
|
|
Ovlivňují parasitoidi výškovou distribuci horských motýlů? Okáči v Krkonoších.
STUCHLOVÁ, Klára
Parazitoidi představují různorodou, avšak poměrně málo studovanou skupinu hmyzu, která je adaptovaná na usmrcování svého hostitele. Jednou z nevyřešených otázek souvisejících se systémem parazitoid-hostitel je reakce na globální klimatickou změnu u specializovaných druhů hmyzu adaptovaných na chladná prostředí, například na vysokohorské biotopy. Ve střední Evropě se jedná kupříkladu o holarktické okáče rodu Erebia Dalman, 1986 (Nymphalidae: Satyrinae). Cílem práce bylo provést vzorkování housenek nížinných a horských okáčů, odchovat housenky za účelem zjištění míry infestace a určit hostitelskou specificitu parazitoidů kombinací klasických a molekulárních metod. Celkem bylo na 14 lokalitách, podél výškového gradientu v Krkonoších, nalezeno 39 housenek okáče lučního (Maniola jurtina), sedm housenek okáče horského (Erebia epiphron) a čtyři housenky okáče rudopásného (Erebia euryale). U druhu Maniola jurtina byla zjištěna více než třetinová infestace pravděpodobně lumkem Ichneumon caloscelis. U vysokohorských okáčů rodu Erebia nebyli nalezeni žádní parazitoidi. Výsledky tedy naznačují možnost vyšší míry infestace parazitoidy u motýlů z nižších poloh než u vysokohorských druhů. Faktorů, které mohou ovlivňovat míru infestace parazitoidy u motýlů je mnoho, proto si tato problematika žádá další sledování. Předkládaná práce také dokládá časovou náročnost sběru solitérně žijících housenek na běžných rostlinách. Molekulární determinace parazitoidů pomocí DNA barcodingu je bez větších problémů možná, nicméně s jistými omezeními.
|
host ::
RSS.