|
|
Dědictví se zvláštním zřetelem k dědickým titulům
Tesařová, Lenka ; Dvořák, Jan (vedoucí práce) ; Radvanová, Senta (oponent) ; Salač, Josef (oponent)
1 Abstrakt Ve své práci jsem se nejdříve věnovala vysvětlení a definování pojmu a funkce dědictví, přičemž za zmínku stojí chápání dědictví podle obecného zákoníku občanského z roku 1811. Dědické právo totiž podle něj bylo chápáno jako výlučné právo ujmout se držby celé pozůstalosti nebo jejího dílu určeného v poměru k celku. Dědické právo bylo věcným právem, které působilo proti každému, kdo by si chtěl pozůstalost osobovat (rušit dědice v uplatnění, nebo při výkonu příslušného práva). V uvedené části práce jde o jakýsi obecný výklad a současně o úvod do dědického práva podle platné právní úpravy. Tato část práce současně obsahuje i stručnou charakteristiku zásad, o které se dědické právo opírá. Tyto zásady formuloval již Emanuel Tilsch. Dědickým právem obecně lze nazývat souhrn všech právních norem upravujících přechod práv a povinností zemřelého na jeho právní nástupce (dědické právo v objektivním smyslu). Obecně se dědické právo (dědictví) spojuje se smrtí fyzické osoby (ať je prokázaná úmrtním listem, nebo prohlášením fyzické osoby soudem za mrtvou apod.). Z právního hlediska je smrt fyzické osoby důležitou právní skutečností, jež je nezávislá na lidské vůli a se kterou právo spojuje vznik, změnu a zánik právních vztahů týkajících se zemřelé osoby. Se smrtí fyzické osoby je spojen také zánik její...
|
host ::
RSS.