|
|
Analýza recepce vybraných principů římského dědického práva ve střední Evropě
Macek, Dominik ; Šejdl, Jan (vedoucí práce) ; Falada, David (oponent)
Analýza recepce vybraných principů římského dědického práva ve střední Evropě Abstrakt Diplomová práce se zabývá analýzou vybraných principů římského dědického práva a jejich recepcí v právních řádech střední Evropy, konkrétně v rakouském Všeobecném zákoníku občanském z roku 1811 a českém občanském zákoníku z roku 2012, a to prostřednictvím studia antických právních pramenů, novodobé romanistické literatury, moderní zákonné úpravy a příslušné komentářové literatury. Pro komparaci uplatnění římskoprávních principů v moderním právu byl vybrán princip povinného dílu a princip nemo pro parte testatus, pro parte intestatus decedere potest. Jelikož delační důvody a principy k nim náležející představují jeden z pilířů teoretické stavby dědického práva, je vhodné připomenutí jejich římskoprávních kořenů. Důvodem tohoto zkoumání je dále fakt, že v nejedné moderní kodifikaci občanského práva je právo římské vyzdvihováno jako ideální vzor, a proto je nutno zkoumat, zda je moderní právní úprava římským právem skutečně ovlivněna a zda nejde jen o líbivou proklamaci zákonodárce. V diplomové práci je rozebrán vývoj zmíněných principů v římských dějinách a též výjimky z těchto zásad, a to posloupnost proti testamentu a tzv. vojenský testament. Cílem principu povinného dílu je zabezpečit nejbližší členy zůstavitelovy rodiny...
|
|
|
Římskoprávní kontext nabývání vlastnictví v občanském zákoníku
Kadlecová, Tereza ; Bělovský, Petr (vedoucí práce) ; Šejdl, Jan (oponent)
Římskoprávní kontext nabývání vlastnictví v občanském zákoníku Abstrakt Tato práce se zabývá způsoby nabývání vlastnictví v občanském zákoníku, tedy v zákoně č. 89/2012 Sb., a v římském právu. Cílem práce je nalézt římskoprávní kontext ve způsobech nabývání vlastnictví upravených současným občanským zákoníkem. Práce je rozdělena do tří částí, kdy je nejprve pojednáno o vlastnictví obecně, ve druhé části jsou rozebrány originární způsoby nabývání vlastnictví, ve třetí pak způsoby derivativní. Cílem práce není podrobně popsat všechny možné způsoby nabývání vlastnictví, ale uvedené právní úpravy ve stručnosti představit a srovnat. Občanský zákoník vychází z římskoprávních zásad. Je pochopitelné, že současná právní úprava je odlišná od té římskoprávní, když přijetí občanského zákoníku a slavných Justiniánských kodifikací dělí již téměř 15. století. V práci jsou popsány originární způsoby nabývání vlastnictví, kterými jsou dle občanského zákoníku přivlastnění, nález, přirozený přírůstek (zahrnující přírůstek nemovité věci, naplaveninu a strž, a přírůstek movitých věcí, který zahrnuje nabývání plodů), smíšený přírůstek (zahrnující osetí a osázení), umělý přírůstek (zahrnující zpracování, smísení, stavbu a přestavek), vydržení (zahrnující řádné a mimořádné vydržení) a nabytí od neoprávněného. Jsou přiblíženy...
|
|
|
Ius vitae necisque
Codl, Marek ; Skřejpek, Michal (vedoucí práce) ; Falada, David (oponent)
Tato práce se zabývá institutem ius vitae necisque coby jedním z oprávnění, jimiž disponoval pater familias nad členy své římské rodiny. Zaměřena je na rozsah tohoto oprávnění v jednotlivých etapách Římské říše, možnost jeho užití vůči konkrétním osobám a prameny práva, v nichž je toto oprávnění zakotveno. Práce se rovněž zabývá konkrétními projevy práva nad životem a smrtí a jejich proměnami v průběhu historických etap Římské říše, kdy jednotlivé kapitoly pojednávají o období doby královské, období republiky a období císařství. V širším kontextu se práce rovněž věnuje moci otcovské, do níž právo nad životem a smrtí spadalo.
|
|
|
Nabývání, ochrana a omezení vlastnického práva
Lamačová, Jana ; Salač, Josef (vedoucí práce) ; Plecitý, Vladimír (oponent) ; Petr, Bohuslav (oponent)
Cílem mé disertační práce bylo zmapovat institut vlastnictví jako jednu z důležitých hodnot člověka. Pojmout ho do historických souvislostí a načrtnout jeho cestu, jakou se tento institut ubíral ať již z hlediska časového přes několik staletí, ale i přes různá společenství lidí, ať již totalitní, či svobodné. Moje disertační práce se skládá ze 4 velkých částí. Část první se věnuje římskému právu, jež je tvořené kapitolami o předmětu vlastnictví, o nabývání, ochraně a omezení vlastnictví. Část druhá se věnuje vývoji vlastnického práva na našem území. Konkrétně se zabývá obecným zákoníkem občanským čili ABGB, dále občanským zákoníkem č. 141/1950 Sb. a dále občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb. Jelikož mým cílem bylo nahlédnout alespoň částečně i do úpravy vlastnictví jiných států, vzhledem k obšírnosti materie se mi jevilo jako nejschůdnější cesta prozkoumat právní úpravu vlastnictví na ústavní úrovni v jednotlivých zemích Evropské unie, konkrétně se jedná o Španělsko, Německo, Lucembursko, Francie, Řecko, Portugalsko, Litva, Maďarsko, obsažené ve třetí části této práce. Mým předpokladem bylo, že západní státy budou mít podrobnější úpravu vlastnictví zakotvenu již na ústavní úrovni. Tato hypotéza se však nepotvrdila např. ve státech Španělska ani Lucemburska. Část čtvrtá se věnuje právní úpravě...
|
|
|
Základní principy a zásady římského procesu
Škeříková, Jana ; Skřejpek, Michal (vedoucí práce) ; Blaho, Peter (oponent) ; Židlická, Michaela (oponent)
Moje doktorská disertační práce se zaměřuje na základní principy a zásady římského procesního práva. Během psaní práce jsem zjistila, že oba výrazy jsou si velmi podobné. Jeden z hlavních bodů mé práce se věnuje římskému republikánskému ústavnímu systému a jeho normám, včetně normy nejdůležitější, kterou je Zákoník dvanácti desek. Dále se zaměřuji na justiniánskou kodifikaci římského práva. Velmi důležitými prameny jsou antická literatura, spisy významných právníků a různé typy administrativním dokumentů. Velkou inspiraci je také možné najít v mnoha evropských muzeích. Konkrétně se zaměřuji na zásadu ekvity, dobré víry, nutné obrany, věci rozhodnuté, odvolání, finanční částku v rozsudku a zásadu volného hodnocení důkazů. Poslední kapitola se přehledně věnuje dalším principům. Důležité je však také zmínit, že různé typy procesního řízení mají své odlišnosti. A proto jsem se také věnovala popisu jejich odlišností ve vztahu k jednotlivým principům. Moje práce pojednává o sedmi základních principech s tím, že nejdůležitějším z nich je princip ekvity. Práce zřetelně dokazuje, že tento princip je společný všem oblastem římského práva. Snažila jsem se vysvětlit základní principy římského procesního práva vysvětlit je na konkrétních příkladech. Jak se přímo vztahují k právu současnému tak, jak jej známe...
|
|
|
Odpovědnost soudce a limity jeho rozhodování v římském právu
Havel, Tomáš ; Skřejpek, Michal (vedoucí práce) ; Falada, David (oponent)
Cílem práce je poukázat na některé právní instituty, které se nám dochovaly z římského práva a zároveň přinést některé historické poznatky k polemice o změnách současného českého soudnictví. Hlavní tématem zpracování je odpovědnost soudce a limity jeho činnosti v časově omezeném období římského republikánského práva. Primárně se zaměřujeme na civilní soudní řízení, byť se nemůžeme z důvodu zachování sevřenosti textu zcela vyhnout jistému přesahu do oblasti práva trestního i do oblasti římského civilního procesu za císařství.
|
|
|
Význam formalizace konceptu římského občana pro vývoj římského práva
Falada, David ; Skřejpek, Michal (vedoucí práce) ; Bělovský, Petr (oponent) ; Židlická, Michaela (oponent)
Aby se mohlo římské právo vůbec vytvořit a fungovat, bylo nutné, aby se vytvořila komunita lidí, která se identifikuje ve vztahu ke svému okolí. Právní normy, které v této komunitě vznikly, a které byly na počátku jejich hypotetické existence velmi jednoduché, byly postupem času a v souvislosti s tím, jak se ona komunita vyvíjela, dále rozvíjeny. Výsledkem je pak propracovaný systém římského práva, který k nám promlouvá dodnes. Předkládaná práce se snaží vystihnout základní procesy při formování římského národa a při jeho cestě k definici římského občanství. V případě Římanů se ale nemůžeme přidržet jednoduchých definičních znaků, jako je jazyk (protože latinský jazyk sdílely i další národy starověké Itálie) nebo náboženství (protože antický polyteismus prostupoval jednotlivými kulturami dané doby) nebo teritorium. Práce tedy otevírá náhledy do průniku římské kultury s těmi starověkými kulturami, s nimiž měla mnoho příbuzného, a které ji do značné míry formovaly a věnuje se i roli náboženství při formování prvotní římské společnosti. Výsledkem je pak pokus o definici římského národa, tedy personálního prostoru pro vznik a vývoj římského práva a přiblížení interakce mezi formálním právním institutem (civitas romana) a živým sociálním organismem (populus romanus).
|
|
|
Dědické právo v teorii a praxi
Tůmová, Kristina ; Spirit, Michal (vedoucí práce) ; Pavlincová, Jana (oponent)
Téma bakalářské práce "Dědické právo v teorii a praxi" je věnováno nejvýraznějším změnám mezi novým a starým občanským zákoníkem v oblasti dědického práva. Nový zákoník rozšířil ustanovení týkající se dědění a přinesl zpět některé pojmy z občanských zákoníků minulých let. Cílem teoretické části je seznámit čtenáře s vývojem dědického práva na územní České republiky od začátku 20. století až do současnosti. Pro praktickou část byl vybrán konkrétní případ dědického řízení, posuzovaný podle starého zákoníku, na kterém je ukázáno, jak nedostatečná úprava může ovlivnit výklad zákona. Závěrem je práce doplněna modelovou situací, která by nastala, pokud by hlavní otázka případu byla projednávána podle nového občanského zákoníku.
|
|
|
Dědictví jako změna vlastnického práva
Layerová, Jana ; Spirit, Michal (vedoucí práce) ; Měchurová, Miroslava (oponent)
Tato práce pojednává o dědickém právu z hlediska jeho historického vývoje. Věnuje se úpravě dědického práva již v právu římském a pokračuje vývojem této problematiky v českých zemích. Z oblasti římského práva pojednává především o testamentární a zákonné posloupnosti, o právním postavení dědiců, jejich ochraně a o různých typech pořízení pro případ smrti jako je odkaz či darování. V českém dědickém právu se jedná o problematiku nedílného zřízení, testamentární a zákonnou posloupnost. Dále je nastíněn vývoj občanského zákoníku od roku 1627 do roku 1964. V poslední kapitole je porovnávána současná právní úprava dědického práva v občanském zákoníku s návrhem nového občanského zákoníku a jsou formulovány klady a zápory těchto úprav.
|
host ::
RSS.