|
|
Vegetace nivy Otavy mezi Strakonicemi a Pískem
LEŠÁKOVÁ, Jana
Diplomová práce je výsledkem dvouletého floristického mapování (vegetační sezóny 2007 a 2008) povodí řeky Otavy v úseku Strakonice {--} Zátavský most u Hradiště. Zahrnuje charakteristiku vegetace biotopů, fytocenologické snímky, stručný popis a zhodnocení výskytu význačných druhů. Ve formě literární rešerše je zpracována charakteristika zájmového území (geomorfologické, geologické, hydrologické, půdní, klimatické a další poměry).
|
|
|
Okáč horský ( Erebia epiphron ) v Krkonoších - biotopové preference
BAĎUROVÁ, Gabriela
Okáč horský (Erebia epiphron) byl v Krkonoších vysazen německým přírodovědcem Josephem Soffnerem v letech 1932 a 1933. Do té doby u nás žil pouze na území Hrubého Jeseníku. Tento pokus byl úspěšný a dnes na východním hřebeni Krkonoš žije stejně velká populace jako je ta původní, v Jeseníkách. Mým cílem práce bylo zjistit nejčastější biotop, kde se okáč horský vyskytuje a porovnat stav jeho rozšíření v roce 2008 s předešlými výzkumy. Z mého průzkumu jsem zjistila, že nejčastějším biotopem, na kterém se okáč horský vyskytuje, jsou hřebenové horské hole nad hranicí lesa (ca od 1300 m.n.m.), tvořené nekosenými loukami, díky migračním koridorům může však sestupovat níže. V hojném počtu jsem objevila okáče na místech, kde byl kdysi uměle vysazen. Z výsledků vyplynulo, že populace okáče horského je početná a stabilní.
|
|
|
Výskyt a biotopové preference obojživelníků na bývalém tankovém cvičišti u Českých Budějovic
NĚMEC, Stanislav
Předkládaná práce se zabývá biotopovými preferencemi obojživelníků. Experimentální část práce proběhla na bývalém tankovém cvičišti u Českých Budějovic od března do června roku 2010. Biotopové preference byly zkoumány u těchto druhů: kuňka obecná, rosnička zelená, skokan štíhlý a ropucha obecná. Od roku 1990, kdy byla ukončena vojenská činnost, zde postupuje sukcese, která ovlivňuje jednotlivé druhy. Cílem práce bylo zjistit, jaké faktory ovlivňují jednotlivé druhy obojživelníků a výsledky srovnat s předchozími pracemi z let 1995 a 2008. Pozorování bylo prováděno ve dne, především ale hlavně v noci, kdy jsou žáby nejvíce aktivní. Výsledky byly statisticky vyhodnoceny a bylo zjištěno, že rosničce zelené a ropuše obecné vyhovují velké plochy rybníků, naopak skokanu štíhlému a kuňce obecné postupující zarůstání vegetací nevadí, či vyhovuje. Data z roku 1995 uvádí výskyt rosničky zelené i na tůních. Mé výsledky potvrdily výskyt v roce 2010 však pouze na rybnících. Naopak skokan štíhlý se zde v předchozích letech vyskytoval jen ojediněle, v roce 2010 to byl však s kuňkou obecnou nejpočetnější druh. Ropucha obecná byl nejvzácnější obojživelník na sledované lokalitě. Bylo nalezeno jen několik jedinců. V roce 1995 byl výskyt ropuchy obecné zaznamenán na rybnících, v roce 2008 výskyt nebyl potvrzen vůbec.
|
|
|
Mapování výskytu netykavek (\kur{Impatiens glandulifera} a \kur{I. parviflora}) na vybraném úseku řeky Želivky
URBAN, Miroslav
Cílem této studie bylo vypracování literární rešerše na téma invaze s návazností na invazní netykavky Impatiens glandulifera a I. parviflora. Celá rešerše byla vypracována v kontextu invazí v říčních ekosystémech. Invazní druhy Impatiens glandulifera a I. parviflora (Balsaminaceae) jsou v současnosti jedny z nejnebezpečnějších invazních druhů vůbec. Vyskytují se velice hojně na většině území České Republiky a velmi hojně jsou zastoupeny i v ostatních zemích Evropy. Ve studii jsem se zaměřil na dva výše zmíněné druhy, přičemž k jejich studiu v přírodě jsem si vybral 7 km dlouhý úsek řeky Želivky na Českomoravské vrchovině. V první části práce jsem zmapoval výskyt těchto dvou invazních rostlin (spolu s dalšími druhy), a to v jejich nejpříhodnější době, tj. v době jejich květu (květen až srpen), kdy jsou v nejlepší kondici. Mapování bylo provedeno pomocí fytocenologických snímků 2x2m, vzdálených 20 m od sebe. Takto byly snímkovány oba břehy řeky od obce Želiv a dva volně vybrané přítoky prvního řádu. Celkem jsem udělal 792 snímků, které jsem pak vyhodnocoval v programu CANOCO (ter Braak & Šmilauer 2002). S touto částí projektu souvisí i důkladná dokumentace a zjištění stavu okolní krajiny v kontextu říčního biotopu. V této studii jsem si položil následující otázky: a) Liší se rostlinné společenstvo řeky a potoka? b) S kterými druhy jsou Impatiens glandulifera a I. parviflora korelovány a s kterými se nejčastěji vyskytují? c) Má různá hladina stínu vliv na složení rostlin? Tyto hypotézy jsem testoval užitím programu CANOCO (ter Braak and Šmilauer 2002) a Statistica 8 (Statsoft Inc. 2007). Závěr je takový, že říční a potoční rostlinné společenstvo se liší v druhovém složení, přičemž říční společenstvo má nižší diverzitu (Shannon-Wiener index = 0,7; Z = -2,82208, p = 0,004772). S druhem I. glandulifera jsou korelovány druhy jako Galium aparine, Urtica dioica, Rudbeckia laciniata či Phalaris arundinacea. Zatímco s druhem I. parviflora jsou korelovány druhy jako Oxalis acetosella či Aegopodium podagraria aj. Poslední věc je, že různá hladina stínu má svůj dopad na složení rostlin v kontextu potoka a řeky (Z stín 3 = 19,846; stín 2 = 3,167; stín 1 = 3,000; stín 0 = 4,159; p = 0,0002).
|
|
|
Výskyt mihule potoční (Lampetra planeri) v Malši v okolí Dolního Dvořiště
HLAVÍNOVÁ, Lenka
Cílem diplomové práce bylo prokázání výskytu mihule potoční v okolí Dolního Dvořiště. Byly popsány biotopy s habitatovými preferencemi mihule potoční. V rámci ichtyologického průzkumu povodí Malše byla mihule potoční úspěšně zjištěna v letech 2007 - 2008 na stanovištích v Dolním Dvořišti a u Všeměřického lomu. Stanoviště měla charakter pstruhových vod. Byla provedena délkofrekvenční distribuce larev mihule potoční. Na stanovištích s výskytem mihule potoční bylo popsáno druhové složení ichtyofauny. V letech 2008 - 2009 byly mapovány další možné biotopy v návaznosti na stanoviště v podélném profilu Malše a Tiché, kde byla mihule potoční dříve zjištěna.
|
|
| |
|
|
Flóra a vegetace zvláště chráněných území v západočeské části jihozápadních Brd
REISEROVÁ, Alena
V západočeské části jihozápadních Brd se nachází pět zvláště chráněných území. Jedná se o dvě přírodní památky a tři přírodní rezervace {--} PP Hořehledy, PP Míšovské buky, PR Chynínské buky, PR Fajmanovy skály a Klenky a PR Kokšín. Inventarizační průzkumy se v těchto rezervacích prováděly naposledy v roce 1981 a 1982 (J. Nesvadbová), pouze v PP Hořehledy se prováděl inventarizační průzkum v roce 1990, tedy dva roky před vyhlášením chráněného území a další v roce 2005, z důvodu navrženého přehlášení hranice území. Dále se průzkumy vegetace těchto pěti maloplošných zvláště chráněných území zabýval L. Šmahel ve své bakalářské práci v letech 1998 {--} 2000. Tato bakalářská práce obsahuje kompletní soupis druhů vyšších rostlin v jednotlivých ZCHÚ a jeho porovnání s dřívějšími, výše uvedenými průzkumy.
|
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.