|
|
Sókratův sen a "konání svých věcí" v dialogu Charmidés
Thein, Karel
Autor navrhuje řešit problém aporií v Charmidovi zkoumáním formální struktury dialogu. Nejprve srovnává argumentační a dramatickou strukturu Charmida s ranými dialogy jako Ión. Výsledkem je naprostá odlišnost. Z druhé tedy autor předkládá vlastní analýzu obecné struktury tranzitivních dialogů, dokládanou zejména dialogy Lysis a Prot. Sókratés zde rozmlouvá se dvěma charakteristickými partenry, slabším potenciálním žákem a silnějším, jenž představuje autoritu pro slabšího. Sókratés poráží silnějšího, ale nenabízí slabšímu žádnou positivní nauku, jen osobní příklad a vedení. Charmida autor označuje za typický transitivní dialog.
|
|
|
Moc, křehkost, uměřenost: Dialogické kontexty v Charmidovi
Hobza, Pavel
Autor navrhuje řešit problém aporií v Charmidovi zkoumáním formální struktury dialogu. Nejprve srovnává argumentační a dramatickou strukturu Charmida s ranými dialogy jako Ión. Výsledkem je naprostá odlišnost. Z druhé tedy autor předkládá vlastní analýzu obecné struktury tranzitivních dialogů, dokládanou zejména dialogy Lysis a Prot. Sókratés zde rozmlouvá se dvěma charakteristickými partenry, slabším potenciálním žákem a silnějším, jenž představuje autoritu pro slabšího. Sókratés poráží silnějšího, ale nenabízí slabšímu žádnou positivní nauku, jen osobní příklad a vedení. Charmida autor označuje za typický transitivní dialog.
|
|
|
Proč barbary hlava nebolí. Ke struktuře raných dialogů a smyslu aporií v dialogu Charmidés
Boháček, Kryštof
Autor navrhuje řešit problém aporií v Charmidovi zkoumáním formální struktury dialogu. Nejprve srovnává argumentační a dramatickou strukturu Charmida s ranými dialogy jako Ión. Výsledkem je naprostá odlišnost. Z druhé tedy autor předkládá vlastní analýzu obecné struktury tranzitivních dialogů, dokládanou zejména dialogy Lysis a Prot. Sókratés zde rozmlouvá se dvěma charakteristickými partenry, slabším potenciálním žákem a silnějším, jenž představuje autoritu pro slabšího. Sókratés poráží silnějšího, ale nenabízí slabšímu žádnou positivní nauku, jen osobní příklad a vedení. Charmida autor označuje za typický transitivní dialog.
|
|
|
Jak je důležité míti filipa
Chvatík, Ivan
Přednáška chce předvést, že přestože je dialog Charmides formálně aporetický, daří se Platónovi hledanou rozumnost, fronésis, mezi řádky zachytit. Nejde to však pomocí definice, protože rozumnost není žádná věc, ani obsahové vědění. Zdá se, že je to sebevztah, který umí rozvrhovat jednání v nepředvídatelné situaci, umí posoudit, zda něco bylo uděláno dobře či špatně, umí posoudit, co člověk ví a neví, a je tedy lidskou schopností, která teprve jakékoli vědění umožňuje a bez které člověk nemůže dobře jednat a být šťasten. V tomto smyslu souvisí rozumnost, o kterou v dialogu jde, velmi těsně s platónsky pojatým dobrem a má co dělat s platónsky pojatou lidskou "nesmrtelností".
|
host ::
RSS.