|
|
Ikonografie Rudolfa II.
Zlatohlávková, Eliška ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Fučíková, Eliška (oponent) ; Seifertová, Hana (oponent)
Během Rudolfova života bylo vytvořeno mnoho jeho podobizen, které tvoří významnou součást rudolfínského umění. Doposud jim byla věnována pozornost pouze okrajově. Dokumentují především proměnu Rudolfova vzhledu, ale i jeho stylizaci do fiktivních rolí. Hlavním úkolem portrétů bylo představit Rudolfovu podobu a zdůraznit význam jeho osobnosti. Velká část podobizen ukazuje Rudolfa jako dobrého císaře a skvělého bojovníka, ačkoliv tato znázornění zcela neodpovídají realitě. Zvláštní kapitolou jsou složité alegorie oslavující Rudolfovu vládu pomocí mytologických postav, personifikací a symbolů vyskytujících se na jeho osobních impresách. Většina jeho podobizen vychází z portrétních schemat typických pro 16. století - busty, celofigurové portréty, nebo jezdecké portréty. Výjimečným dílem je však obraz Rudolf jako Vertumnus od Giuseppe Arcimbolda, který v sobě zahrnuje klasický portrétní typ s alegorickými prvky.
|
|
|
Dva obrazy Jacopa Vignaliho v Národní galerii v Praze
Zlatohlávková, Eliška ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Mádl, Martin (oponent)
Tato práce se zabývá dvěma obrazy florentského malíře Jacopa Vignaliho, které jsou uložené v Národní galerii v Praze. Vignali žil a tvořil v první polovině 17. století, kdy ve Florencii vrcholila malířská reforma iniciována malíři již v 80. letech 16. století, převážně Lodovicem Cigolim, na kterého Vignali v počátcích své tvorby navazoval, a rozvíjel se zde raný barok. Vignali patřil do první generace malířů raného baroka ve Florencii, poslední významné etapy florentského umění. Vyučil se v ateliéru Mattea Rosselliho, který nejen jemu, ale i ostatním svým žákům zprostředkoval poznatky, které přinesla reforma manýrismu. Nejzajímavější Vignaliho díla vznikla během prvních patnácti let jeho tvorby, hlavně však ve 20. letech 17. století. Během těchto let se vyvinul jeho osobitý malířský styl, kterým tvořil po zbytek svého života. Na počátku se, co se týče stylu, zcela orientoval na svého učitele, záhy se však nechal na krátkou dobu částečně ovlivnit naturalismem, či malířem německého původu Adamem Elsheimerem. Nejvíce ho však oslovila tvorba o něco málo staršího malíře Francesca Curradiho. Pod jeho vlivem se proměnila Vignaliho paleta barev, kde jasné a zářivé tóny nahradily jemné odstíny červené a fialové, a jeho postavy získaly melancholický a zasněný ráz. Na obou obrazech, kterým se tato práce věnuje a které...
|
|
|
Ikonografie Rudolfa II.
Zlatohlávková, Eliška ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Fučíková, Eliška (oponent) ; Seifertová, Hana (oponent)
Během Rudolfova života bylo vytvořeno mnoho jeho podobizen, které tvoří významnou součást rudolfínského umění. Doposud jim byla věnována pozornost pouze okrajově. Dokumentují především proměnu Rudolfova vzhledu, ale i jeho stylizaci do fiktivních rolí. Hlavním úkolem portrétů bylo představit Rudolfovu podobu a zdůraznit význam jeho osobnosti. Velká část podobizen ukazuje Rudolfa jako dobrého císaře a skvělého bojovníka, ačkoliv tato znázornění zcela neodpovídají realitě. Zvláštní kapitolou jsou složité alegorie oslavující Rudolfovu vládu pomocí mytologických postav, personifikací a symbolů vyskytujících se na jeho osobních impresách. Většina jeho podobizen vychází z portrétních schemat typických pro 16. století - busty, celofigurové portréty, nebo jezdecké portréty. Výjimečným dílem je však obraz Rudolf jako Vertumnus od Giuseppe Arcimbolda, který v sobě zahrnuje klasický portrétní typ s alegorickými prvky.
|
|
|
Dva obrazy Jacopa Vignaliho v Národní galerii v Praze
Zlatohlávková, Eliška ; Mádl, Martin (oponent) ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce)
Tato práce se zabývá dvěma obrazy florentského malíře Jacopa Vignaliho, které jsou uložené v Národní galerii v Praze. Vignali žil a tvořil v první polovině 17. století, kdy ve Florencii vrcholila malířská reforma iniciována malíři již v 80. letech 16. století, převážně Lodovicem Cigolim, na kterého Vignali v počátcích své tvorby navazoval, a rozvíjel se zde raný barok. Vignali patřil do první generace malířů raného baroka ve Florencii, poslední významné etapy florentského umění. Vyučil se v ateliéru Mattea Rosselliho, který nejen jemu, ale i ostatním svým žákům zprostředkoval poznatky, které přinesla reforma manýrismu. Nejzajímavější Vignaliho díla vznikla během prvních patnácti let jeho tvorby, hlavně však ve 20. letech 17. století. Během těchto let se vyvinul jeho osobitý malířský styl, kterým tvořil po zbytek svého života. Na počátku se, co se týče stylu, zcela orientoval na svého učitele, záhy se však nechal na krátkou dobu částečně ovlivnit naturalismem, či malířem německého původu Adamem Elsheimerem. Nejvíce ho však oslovila tvorba o něco málo staršího malíře Francesca Curradiho. Pod jeho vlivem se proměnila Vignaliho paleta barev, kde jasné a zářivé tóny nahradily jemné odstíny červené a fialové, a jeho postavy získaly melancholický a zasněný ráz. Na obou obrazech, kterým se tato práce věnuje a které...
|
|
|
Privacy and propaganda: The iconography of the emperor Rudolf II
Zlatohlávková, Eliška
Many portraits were painted of Rudolf II during his lifetime, forming a significant component of Rudolfian art, however, they have not received sufficient art historical attention. They document—at times in a stylyzed manner—the transformation of Rudof´s appearance. However, their most important task was to demonstrate and make tangeable Rudolf´s authentic apperance to the world and to celebrate his magnanimity and personality. Thus, there are many portraits that represent Rudolf as a good emperor or a brilliant commander. It is difficult to find interconnections between the many portraits that were produced of Rudolf, however among them one may find some artworks that would become exemplars for other portraits of the emperor during his reign/lifetime/the end of the 16th and early 17th century.
|
host ::
RSS.