|
|
Role rodiny a školy v prevenci delikventního chování třeboňských základních škol
ZABILKA, Pavel
V současné době je šíření sociálně - patologických jevů u dětí velmi specifické a svou roli v tomto procesu nepochybně hraje i rychlost kulturních a sociálních změn, k nimž v naší společnosti dochází a které zasahují do rodinného a školního života dětí. Negativním důsledkem je pak zpochybňování norem, jež společně s nevhodnými vzory přispívá k destabilizaci životních hodnot. Z toho pramení delikventní chování dětí v rodinách, ale i ve školním prostředí. Hlavním cílem práce bylo zjistit, jaká míra delikventního chování se v současné době vyskytuje na třeboňských základních školách a jak může působit rodina a škola při prevenci tohoto sociálně - patologického jevu. V teoretické části práce vymezuje základní pojmový aparát k danému tématu. Uvádí se zde základní klasifikace poruch chování etopedického charakteru a ty se rozdělují na dvě základní, a to podle společenské nebezpečnosti, a z hlediska věku. Jako příčiny delikventního chování se uvádí hlavní činitelé: dědičnost, sociální faktory, rodina a škola, které jsou odbornou veřejností označovány za základní. Ty následně charakterizujeme a vzniká tak obraz, který je zásadní pro celkový pohled na danou problematiku. Klíčovým institucím v oblasti výchovy - rodině a škole - je věnován v práci značný prostor. Představujeme hlavní funkci rodiny a zdůrazňujeme její význam a vliv, pokud jde o chování jedince. V samostatné kapitole Škola, se představují priority této instituce a charakterizují se témata, jako je funkce pedagoga a školní šikana. Oporou v teoretické části jsou pak relevantní odborné publikace. Práce nabízí více úhlů pohledu, aby vznikl komplexnější náhled na problematiku a ucelená představa o prezentovaném tématu. Pro výzkumnou část práce byly stanoveny tři hypotézy, které se v rámci výzkumu ověřovaly. První hypotéza zněla: Děti žijící v neúplné rodině mohou být náchylnější k delikventnímu chování. Druhá hypotéza: Nadpoloviční většina respondentů se ve škole setkala s šikanou. A třetí: Děti jako oběti šikany se více svěřují vrstevníkům než rodičům a učitelům. Výzkum byl realizován prostřednictvím kvantitativní metody sběru dat. Zkoumaným souborem byli žáci z třeboňských základních škol. K danému tématu byla zvolena metoda dotazování, technika dotazník, čímž se podařilo zhodnotit cíl a ověřované hypotézy. Dotazník obsahoval šestnáct otázek a byl prostřednictvím pedagogického sboru základních škol distribuován vzorku stu respondentům. Výsledek výzkumu poskytl odpověď na všechny položené hypotézy. První uvedená hypotéza se potvrdila: Pro dítě je důležitá funkce obou rodičů a v případě narušení této funkce rodiny jsou děti více náchylné k delikventnímu chování, což byl i výsledek a zároveň verifikace prvé hypotézy. Výsledkem studie tedy bylo, že neúplná rodina není zcela schopna v plném rozsahu plnit svoji výchovnou a preventivní funkci. V případě výzkumu druhé hypotézy, spojené se sociálně patologickým jevem šikany, se potvrdil předpoklad, že více než polovina dětí se v průběhu školní docházky se šikanou setkala. I poslední hypotéza byla verifikována, přičemž se potvrdilo, že při zaznamenání šikany se děti více svěřují vrstevníkům než rodičům a učitelům. Výzkum poskytl náhled na to, jakou má škola a rodina nezaměnitelnou funkci ve vývoji dítěte. Důvěra a psychická podpora v období vývoje dítěte je jak v rodině, tak ve školním prostředí faktorem, který ovlivňuje jeho pozdější zdravý vývoj.
|
host ::
RSS.