|
|
"Džemevi" - domy shromáždění alevitů v Turecku
Vytejčková, Kateřina ; Procházka, Lubomír (vedoucí práce) ; Charvát, Petr (oponent) ; Jakoubková Budilová, Lenka (oponent)
Předmětem této práce jsou domy shromáždění - cemevi u alevitů v Turecku. Současní alevité navazují na tzv. Kızılbaşe, kteří žili na území Osmanské říše a na učení mystic- kého řádu bektášíja, který byl spojen s Osmanskou říší a se sbory janičářů. Současný alevismus (alevilik) chápaný buď jako náboženství, nebo jako kultura je produktem 20. století. Cemevi je dům, v němž se alevité shromažďují za účelem konání vlastních rituá- lů. Soudobé cemevi slouží jako multifunkční nábožensko-kulturní centra, v nichž vedle rituálů probíhá výuka a vypravují se v nich i pohřby. V této práci sleduji vývoj domů shro- máždění, které čerpají své názvosloví ze dvou hlavních zdrojů - z podoby bektášíjského rituálního prostoru (meydan) a z vesnické architektury oblastí osídlených alevity. Sou- časný cemevi je nejen architektonickým fenoménem, ale i politickým problémem, proto reflektuji boj alevitů o jeho zrovnoprávnění s ostatními svatostánky a popisuji zaměření alevitských nadací, které v naprosté většině iniciují stavbu cemevi. Na vzhled staveb cemevi má vedle rozpočtu vliv i pojetí alevismu jejich stavebníků. Součástí této práce je terénní výzkum, který byl uskutečněn na cemevi v tureckých městech: Ankara, Bursa, Çorum, Elâzığ, Istanbul. klíčová slova: cemevi, domy shromáždění, alevismus, alevité, kyzylbašové,...
|
|
|
Osmanský dům v Anatolii a na Balkáně
Vytejčková, Kateřina ; Procházka, Lubomír (vedoucí práce) ; Pospíšilová, Dagmar (oponent)
OSMANSKÝ DŮM V ANATOLII A NA BALKÁNĚ Osmanské domy se vyskytují v Anatolii a na Balkáně v oblastech, na nichž byl uplatňován osmanský centralizovaný správní systém a byly po několik staletí součástí Osmanské říše. Tyto domy si nechali stavět muslimové i křesťané. Byli to státní úředníci, lokální feudálové, obchodníci a řemeslníci. Vzhled těchto domů reflektuje jejich statut a životní styl. Většina dochovaných domů pochází ze 17. až přelomu 19. a 20. století. Jsou to domy vícepatrové, které mají některé charakteristické vnější i vnitřní znaky. Jsou pro ně typická do stran přesahující horní patra, které podpírají dřevěné vzpěry. Nejčastěji mají přízemí zděné z kamene a patro hrázděné s výplní z nepálených cihel. V přízemí se nachází technické zázemí a v patrech obytné místnosti, které byly rozděleny na mužskou a ženskou/rodinnou zónu, nebo dle ročního období na místnosti pro zimní a letní bydlení. Specifická je jejich multifunkčnost.
|
host ::
RSS.