|
|
Znalostní ekonomika a vzdělávání v ČR
Vojtěchová, Veronika ; Šrédl, Karel (vedoucí práce) ; Otakar, Otakar (oponent)
Lidský kapitál a úroveň vzdělání jsou základními složkami pro konkurenceschopnost podniku a jeho ekonomický rozvoj. Pozitivní vnímání vzdělání je velice důležité pro rozvoj lidského kapitálu. Současná společnost vyžaduje, aby firmy pečovaly o své zaměstnance a jejich celoživotní vzdělání. Tyto investice by se měly vrátit v podobě vyšší motivace, vyšší produktivity, zvýšeného využívání znalostí a větší ochoty podílet se na inovacích. Vzdělání pomáhá snižovat sociální rozdíly, předchází nezaměstnanosti a dalším negativním jevům. Tato diplomová práce se zaobírá problematikou znalostní ekonomiky, lidských zdrojů a vlivu vzdělání na nezaměstnanost a příjmy. První část je zaměřena na teoretické poznatky, kterými jsou znalostní ekonomika, lidské zdroje, systém vzdělávání České republiky a trh práce. Druhá část je zaměřena na analytické ukazatele vzdělávání. Ukazatele porovnávají Českou republiku s ostatními zeměmi OECD v oblasti nezaměstnanosti a lidských zdrojů. Závěr práce je věnován shrnutí a vyhodnocení analytické části diplomové práce.
|
|
|
Verifikace poznatků o self-managementu u pacientů se srdečním selháním
VOJTĚCHOVÁ, Veronika
Chronické srdeční selhání je onemocnění se stále se zvyšující incidencí, které vyžaduje náročnou a adekvátní péči. Nepříznivou prognózu onemocnění významně ovlivňují opakované kardiální dekompenzace. Jedním z úkolů ambulantní péče je snaha redukovat počet hospitalizací pro kardiální dekompenzaci, a to nejen komplexní diagnostikou a léčbou, ale také zajištěním důsledné edukace pacientů a jejich rodiny. Cílem práce bylo zjistit a porovnat u pacientů s chronickým srdečním selháním jejich informovanost v péči o sebe sama v rámci sekundární prevence. K naplnění cíle byly stanoveny 3 hypotézy a 3 výzkumné otázky. Teoretická část popisuje doporučená režimová opatření u nemocných s chronickým srdečním selháním, specifika v poskytování péče o nemocného a úlohy sestry při zajišťování výchovně-vzdělávacího procesu. V praktické části práce jsou charakterizovány použité metody, výzkumný soubor a realizace šetření. K naplnění výzkumného cíle byl uskutečněn sběr empirického materiálu pomocí kvantitativní a kvalitativní metody výzkumu. V kvantitativním výzkumném šetření byli osloveni pacienti s chronickým srdečním selháním prostřednictvím nestandardizovaného dotazníku. Celkem bylo distribuováno 260 dotazníků do šesti ambulancí srdečního selhání. K vyhodnocení bylo použito 183 relevantně vyplněných dotazníků. Získaná data byla zpracována deskriptivní statistikou. K testování hypotéz byl použit "Pearsonův Chí-kvadrát test" a "t-test". Sběr kvalitativních dat se uskutečnil technikou polostrukturovaného rozhovoru na základě předem připravených otázek. Výzkumný soubor reprezentovaly všeobecné zdravotní sestry v ambulantním zdravotnickém zařízení. S tímto šetřením souhlasilo 6 z 9 oslovených respondentek. Odpovědi byly zaznamenány na diktafon, následně přepsány, kódovány a kategorizovány. Analýza dat byla uskutečněna pomocí metody "vyložení karet". V kvantitativní části byly zvoleny následující hypotézy: 1. Pacienti s chronickým srdečním selháním znají příznaky srdeční dekompenzace. 2. Pacienti s chronickým srdečním selháním dodržují režimová doporučení v souvislosti s následnou léčbou. 3. Pacienti s chronickým srdečním selháním si denně kontrolují v rámci self-monitoringu hmotnost, krevní tlak a pulz. Ze šetření vyplynulo, že pacienti mají nedostatečné znalosti o příznacích možné dekompenzace srdečního selhání. Je to alarmující jev o to více, že právě tato neznalost příznaků dekompenzace srdečního selhání může způsobit nesprávné vyhodnocení závažnosti situace, nepřiměřenou reakci nemocného a tím i opoždění poskytnutí adekvátní léčby. Při zjišťování dodržování režimových opatření dotazovaní uvedli, že neužívají tabákové výrobky a konzumují alkohol v omezené míře (nejčastěji 1 x týdně). Naprostá většina dotazovaných uvedla, že pravidelně užívá léky na srdeční selhání a zná termín následující kontroly v ambulanci. Součástí režimových doporučení jsou určitá dietní omezení, která se posuzují dle aktuálního stavu výživy nemocného. Dotazovaní preferují doporučované potraviny před nevhodnými, nedodržují však neslanou dietu ani optimální frekvenci stravování. Většina dotazovaných dle provedeného šetření také nevykonává pravidelnou fyzickou aktivitu. Velké nedostatky byly shledány v provádění self-monitoringu. Dotazovaní si denně nemonitorují tělesnou hmotnost, krevní tlak ani pulz. V kvalitativním šetření byly předmětem zkoumání následující otázky: 1. Učíme pacienty s chronickým srdečním selháním to, co potřebují vědět? 2. Jsme jako nelékařští zdravotničtí pracovníci schopni účinně předávat informace pacientům? 3. Jak probíhá výchovně-vzdělávací proces? Na základě všech použitých metod bylo zjištěno, že výchovně-vzdělávací proces je ve většině případů doménou lékaře. Sestry provádí edukaci nemocného pouze v rámci svých možností...
|
host ::
RSS.