|
|
Mezinárodní únosy dětí a mezinárodní právo soukromé
Voclová, Karolína ; Pauknerová, Monika (vedoucí práce) ; Pfeiffer, Magdalena (oponent)
Resumé Účelem mé diplomové práce je zmapovat problematiku mezinárodních únosů dětí z pohledu mezinárodního práva soukromého. Pozornost je věnována především mezinárodním dokumentům, které tuto oblast práva upravují. Nejdůležitějšími dokumenty jsou Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 a Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 (Nařízení Brusel II bis). Práce si klade za cíl odpovědět na otázku, zda je platná úprava v současnosti stále vhodná a zda jsou pravidla stanovená Úmluvou a Nařízením nastavená správně. Práce se skládá z osmi kapitol, které jsou doplněny o relevantní soudní rozhodnutí. V první kapitole je nastíněn přehled hlavních právních pramenů, které se zabývají problematikou mezinárodních únosů dětí. Je vysvětlen vzájemných vztah a aplikace těchto právních nástrojů. Tato kapitola obsahuje také podkapitolu osvětlující příčiny vzniku případů mezinárodních únosů dětí. Druhá kapitola tvoří nejvýznamnější část celé práce. Zaměřuje se na Haagskou Úmluvu 1980. Nejprve přibližuje její vznik a cíle, na nichž spočívá. Vysvětleny jsou následně čtyři základní pojmy obsažené v Úmluvě, a to protiprávní přemístění a zadržení dítěte; obvyklý pobyt dítěte; právo péče o dítě; a pojem ústřední orgán. Dále se tato kapitola zaměřuje na povinnost navrácení dítěte, která je stěžejním principem...
|
|
|
Mezinárodní únosy dětí a mezinárodní právo soukromé
Voclová, Karolína ; Pauknerová, Monika (vedoucí práce) ; Pfeiffer, Magdalena (oponent)
Resumé Účelem mé diplomové práce je zmapovat problematiku mezinárodních únosů dětí z pohledu mezinárodního práva soukromého. Pozornost je věnována především mezinárodním dokumentům, které tuto oblast práva upravují. Nejdůležitějšími dokumenty jsou Úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980 a Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 (Nařízení Brusel II bis). Práce si klade za cíl odpovědět na otázku, zda je platná úprava v současnosti stále vhodná a zda jsou pravidla stanovená Úmluvou a Nařízením nastavená správně. Práce se skládá z osmi kapitol, které jsou doplněny o relevantní soudní rozhodnutí. V první kapitole je nastíněn přehled hlavních právních pramenů, které se zabývají problematikou mezinárodních únosů dětí. Je vysvětlen vzájemných vztah a aplikace těchto právních nástrojů. Tato kapitola obsahuje také podkapitolu osvětlující příčiny vzniku případů mezinárodních únosů dětí. Druhá kapitola tvoří nejvýznamnější část celé práce. Zaměřuje se na Haagskou Úmluvu 1980. Nejprve přibližuje její vznik a cíle, na nichž spočívá. Vysvětleny jsou následně čtyři základní pojmy obsažené v Úmluvě, a to protiprávní přemístění a zadržení dítěte; obvyklý pobyt dítěte; právo péče o dítě; a pojem ústřední orgán. Dále se tato kapitola zaměřuje na povinnost navrácení dítěte, která je stěžejním principem...
|
|
|
Volební systém do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
Voclová, Karolína ; Dvořáková, Vladimíra (vedoucí práce) ; Němec, Jan (oponent)
Diplomová práce hodnotí vznik a vývoj podoby volebního systému do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, se zaměřením na vliv nálezů Ústavního soudu na současnou podobu volebního systému. Práce je rozdělena do dvou hlavních částí. První, teoretická, se věnuje vysvětlení pojmů z oblasti voleb, třídění volebních systémů, představení jejich dvou hlavních skupin, vysvětlení jednotlivých prvků poměrného volebního systému a popisu metod přepočtu hlasů na mandáty. Druhá, obsáhlejší část práce, se zaměřuje na volební systém pro volby do dolní komory Parlamentu ČR. Nejprve zkoumá způsob, jakým byl zformulován text Ústavy ČR v části týkající se volebních systémů. Dále se věnuje zákonu o volbách do Parlamentu ČR a jeho reformám. Podrobně rozebírá jednotlivé nálezy Ústavního soudu, které se týkaly ústavních stížností, jež navrhovaly zrušení částí volebního zákona. Dostatečný prostor je věnován realizovaným i zásadním nerealizovaným reformám volebního systému do Poslanecké sněmovny od 90. let minulého století po současnost. Závěrem se práce zabývá změnami volebního systému, obecně i v konkrétní rovině.
|
|
|
Mezinárodněprávní subjektivita mezinárodních organizací
Voclová, Karolína ; Kochan, Jan (vedoucí práce) ; Zemanová, Štěpánka (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou mezinárodněprávní subjektivity mezinárodních organizací v současném světě. Hlavním cílem práce je zjistit obsah pojmu mezinárodněprávní subjektivita mezinárodních organizací, a to obecně a na konkrétním příkladu Organizace spojených národů. První kapitola práce je věnována mezinárodním organizacím obecně; zdůrazněn je jejich význam v současném světě, důvody, které vedly k jejich vzniku, je definován pojem mezinárodní mezivládní organizace. Uvedeny jsou tři základní teorie, které se snaží objasnit podstatu pravomocí mezinárodních organizací jakožto subjektů mezinárodního práva. Je poukázáno na význam zakládající dokumentu mezinárodní organizace, tzv. statutu, na rozsah práv a povinností, kterými mezinárodní organizace disponuje. Druhá kapitola se zaměřuje na vymezení pojmu mezinárodněprávní subjektivita a zejména na uvedení demonstrativního výčtu rysů, které dokazují existenci mezinárodněprávní subjektivity mezinárodních organizací. Třetí kapitola je věnována OSN, která je jakožto nejdůležitější mezinárodní organizace použita jako příklad, na kterém jsou demonstrovány základní projevy existence mezinárodněprávní subjektivity mezinárodních organizací. Mezi základní rysy, které určují rozsah pojmu mezinárodněprávní subjektivita mezinárodních organizací patří zejména: způsobilost mezinárodních organizací uzavírat mezinárodní smlouvy, dále jejich způsobilost být stranou mezinárodního sporu, s čímž je spojená i odpovědnost mezinárodní organizace za své jednání. Velmi důležitá je jejich normotvorná způsobilost a kontrolní funkce, popřípadě i pravomoc ukládat sankce. Dále se existence mezinárodněprávní subjektivity projevuje v právu mezinárodní organizace vysílat a přijímat diplomatické zástupce, tzv. legační právo, a v právu požívat výsad imunit samotnou organizací i jejími pracovníky. Nakonec je zmíněna samostatná vůle mezinárodních organizací, která taktéž potvrzuje jejich existenci jakožto subjektů mezinárodního práva.
|
host ::
RSS.