|
|
POLYMORFISMUS GENU PRO SERICIN 2 U BOURCE MORUŠOVÉHO (BOMBYX MORI)
TYLLEROVÁ, Helena
Studovali jsme polymorfismus genu Ser2 u vybraných kmenů B. mori a B. mandarina. Předlohou pro tuto studii byla restrikční mapa alely C, zdokumentovaná u hybrida evropského B. mori kmenů 200 a 300 (Michaille et al. 1990a) a alela D polyvoltinního hybrida kmene Daizo p50 (Kludkiewicz et al. 2009), u kterého je již známa sekvence celého genu Ser2. Na základě této publikované sekvence genu Ser2 jsme navrhli celou řadu PCR primerů a provedli sekvenční analýzu 4 různých alel genu Ser2, včetně alely C (až na dva úseky obsahující repetitivní DNA). Sekvence genů jsme mezi sebou porovnali a zjistili značné rozdíly jak v délkách intronů a exonu 9, tak ve struktuře uspořádání exonů. U alely C bylo zjištěno celkem 12 exonů (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8a, 9, 10, 11, 8b) a u alely D 13 exonů (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9a, 10a, 9b, 10b, 11). Alela C se ukázala jako nejzajímavější, neboť obsahovala ojedinělý typ uspořádání exonů, jenž mohl představovat původní (ancestrální) formu genu Ser2. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli analyzovat pomocí PCR a elektroforézy uspořádání exonů na 3{\crq} konci genu Ser2 u 70 kmenů bource. V další analýze jsme se snažili najít mezi dostupnými kmeny blízkou alelu alele C. Pro tuto studii bylo vybráno 55 kmenů bource z různých geografických oblastí, ze kterých jsme amplifikovali a sekvenovali úsek o délce 2 kb. Získané sekvence jsme vyhodnotili fylogenetickým testem, abychom získali představu o historii genu Ser2. Na základě provedených analýz usuzujeme, že alela C, pocházející z dnes již zřejmě vyhynulého Evropského hybrida 200 a 300, obsahovala zřejmě uspořádání exonů, které vzniklo složitými sekundárními přestavbami a není ancestrální formou genu Ser2.
|
|
|
Anylýza vybraných polymorfismů kura domácího
TYLLEROVÁ, Helena
U vybraných linií šlechtitelského programu DOMINANT CZ - Rhode Island Red (RIR), New Hampshire (NH) a finálních hybridů RIRxNH a NHxRIR, byl zkoumán gen kuřecího růstového hormonu. Analýza PCR - RFLP odhalila tři MspI štěpná místa na intronu 1. Tato štěpná místa poskytovala fragmenty o délce 540 bp, 390 bp, 270 bp, 240 bp, 150 bp a 120 bp. Na základě restrikčních vzorů byly ve sledovaných populacích popsány tři alely genu růstového hormonu. Z možných šesti genotypů byly nalezeny pouze čtyři. V linii RIR je nejvíce zastoupena alela A1 s frekvencí výskytu 0,925, u NH převažuje alela A3 s frekvencí výskytu 0,550. U finálních hybridů RIRxNH a NHxRIR převažují kříženci s alelou A1.
|
host ::
RSS.