|
|
Obraz sudetských Němců a sudetoněmecká otázka v českém hraném filmu 1945-1969
Sedmidubský, Jan ; Kopaněva, Galina (vedoucí práce) ; Klimeš, Ivan (oponent)
Jedním z osvědčených obratů týkající se staletého česko-německého sousedství je výraz "stýkání a potýkání". Ono "stýkání a potýkání", tj. výraz, který se často používá, když se hovoří o soužití Čechů s Němci v pohraničí, představovalo v mírových dobách praktické rovině především soupeření. Každý tlak ovšem budí protitlak, a jestliže jsou oba působí v přijatelné a přibližně rovnoměřné míře, může vzniknout i cosi užitečného. Dobře se to dá ilustrovat na tak typickém krajinotvorném prvku, jakým jsou rozhledny. I když většinu pohraničních rozhleden postavili Němci, přece i v této oblasti měli Češi na přelomu 19. a 20. století ambice se Němcům rovnat, aktivita českých a německých horských spolků byla imponující a smyslem bylo mimo jiné jistě i trumfnout druhou národnost výkonem hodným ocenění. Obecně tuto touhu vyniknout při poměřování sil mezi oběma národnostmi charakterizoval jeden z Čechů - pamětníků, který válku prožil v Liberci, takto: "My jsme byli svým způsobem zažraní národovci. S Němci jsme po celý život vlastně bojovali, ale nenávist nebo nepřátelství v tom nebylo. Spíš soutěžení. Řekl bych, že nám, Čechům v pohraničí, to vlastně prospívalo, protože nás to udržovalo ve střehu. My jsme pořád chtěli být o krok před Němci. Když tady potom Němci nebyli, zaostali jsme, začali žárlit jeden na druhého a...
|
|
|
Obraz sudetských Němců a sudetoněmecká otázka v českém hraném filmu 1945-1969
Sedmidubský, Jan ; Klimeš, Ivan (oponent) ; Kopaněva, Galina (vedoucí práce)
Jedním z osvědčených obratů týkající se staletého česko-německého sousedství je výraz "stýkání a potýkání". Ono "stýkání a potýkání", tj. výraz, který se často používá, když se hovoří o soužití Čechů s Němci v pohraničí, představovalo v mírových dobách praktické rovině především soupeření. Každý tlak ovšem budí protitlak, a jestliže jsou oba působí v přijatelné a přibližně rovnoměřné míře, může vzniknout i cosi užitečného. Dobře se to dá ilustrovat na tak typickém krajinotvorném prvku, jakým jsou rozhledny. I když většinu pohraničních rozhleden postavili Němci, přece i v této oblasti měli Češi na přelomu 19. a 20. století ambice se Němcům rovnat, aktivita českých a německých horských spolků byla imponující a smyslem bylo mimo jiné jistě i trumfnout druhou národnost výkonem hodným ocenění. Obecně tuto touhu vyniknout při poměřování sil mezi oběma národnostmi charakterizoval jeden z Čechů - pamětníků, který válku prožil v Liberci, takto: "My jsme byli svým způsobem zažraní národovci. S Němci jsme po celý život vlastně bojovali, ale nenávist nebo nepřátelství v tom nebylo. Spíš soutěžení. Řekl bych, že nám, Čechům v pohraničí, to vlastně prospívalo, protože nás to udržovalo ve střehu. My jsme pořád chtěli být o krok před Němci. Když tady potom Němci nebyli, zaostali jsme, začali žárlit jeden na druhého a...
|
host ::
RSS.