|
|
Povinnosti poddaných měst a městeček lanškrounsko-lanšperského panství podle urbáře z roku 1568
Síč, Jan ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce) ; Bacík, Radek (oponent)
Ve své práci jsem se snažil o využití urbáře jako materiálu pro popsání osídlení, lidnatosti, výčtu poddanských dávek a povinností, platů stálých i běžných. V textu jsem se také pokusil naznačit přednosti i nevýhody tohoto pramene obecně. Dnešní historiografie se od urbářů a jejich údajů poněkud odklání, zaměřuje se spíše na jejich evidenci a celkový popis. Přesto si myslím, že tento úřední soupis může stále nabízet podněty k různým otázkám. Již samotný fakt, zda se vždy skutečně podařilo vybrat vypsané množství, popřípadě zda mohly následovat určité sankce. Osobně považuji za nejzajímavější samotný praktický akt odevzdávání peněžních i naturálních dávek. Jak probíhalo předávání mnohdy marginálních peněžních částek či až neuvěřitelně přesného objemového množství obilí, zůstává nedořešeno. Mám za to, že zejména při odevzdávání obilí, kdy se užívalo současně několika stejných i nepatrně odlišných měrných jednotek, muselo docházet k nepřesnostem. Celkové sumáře dávek pak nutně musely být zaokrouhleny či zkresleny. Ovšem snad i to bylo součástí úřední praxe vrchnostenských statků. Urbáře by tak mohli posloužit i k tak dnes oblíbené každodennosti, zde konkrétně v oblasti hospodářsko-sociální. Pro sledovaný urbář z roku 1568 navíc hovoří skutečnost, že se jedná o jediný takový pramen pro celé panství...
|
|
|
Hospodaření tří generací rodu pánů z Pernštejna v průběhu 16. století
Síč, Jan ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce) ; Zdichynec, Jan (oponent)
Hospodaření tří generací rodu pánů z Pernštejna v průběhu 16. století Ve své práci se zabývám způsobem hospodaření šlechtického rodu pánů z Pernštejna v průběhu 16. století. Na příkladu tří generací se pokouším ukázat tradiční formy šlechtického podnikání i pokusy o nové způsoby finančního zisku. Opírám se při tom o údaje šestnácti urbářů pernštejnských panství, ve kterých se odráží pohled předního aristokratického rodu na vlastní aktivní přístup k hospodářskému dění na velkostatcích. Ve studii se postupně věnuji dějinám rodu pánů z Pernštejna od jeho počátků do závěru 16. století. Následně se zabývám tradičními formami feudálního zisku i modernějšími způsoby, které se začaly uplatňovat na přelomu pozdního středověku a raného novověku. Pozornost poté věnuji urbářům i vývoji jejich studia. Dále pak pomocí dochovaných urbářů popisuji hospodářskou situaci na osmi pernštejnských panstvích. V závěrečné příloze uvádím všechny lokality, které jsou v sledovaných urbářích uvedeny. Celkově hodnotím velkostatky jako zastaralé a málo výnosné. Vlastní zájem Pernštejnů v této oblasti pak vidím jako minimální. Obojí vedlo k finančnímu krachu rodu, který patřil po určitou dobu k politické i majetkové špičce české raně novověké aristokracie. Klíčová slova: raný novověk, šlechta, hospodaření, velkostatek, urbáře
|
|
|
Povinnosti poddaných měst a městeček lanškrounsko-lanšperského panství podle urbáře z roku 1568
Síč, Jan ; Bacík, Radek (oponent) ; Čechura, Jaroslav (vedoucí práce)
Ve své práci jsem se snažil o využití urbáře jako materiálu pro popsání osídlení, lidnatosti, výčtu poddanských dávek a povinností, platů stálých i běžných. V textu jsem se také pokusil naznačit přednosti i nevýhody tohoto pramene obecně. Dnešní historiografie se od urbářů a jejich údajů poněkud odklání, zaměřuje se spíše na jejich evidenci a celkový popis. Přesto si myslím, že tento úřední soupis může stále nabízet podněty k různým otázkám. Již samotný fakt, zda se vždy skutečně podařilo vybrat vypsané množství, popřípadě zda mohly následovat určité sankce. Osobně považuji za nejzajímavější samotný praktický akt odevzdávání peněžních i naturálních dávek. Jak probíhalo předávání mnohdy marginálních peněžních částek či až neuvěřitelně přesného objemového množství obilí, zůstává nedořešeno. Mám za to, že zejména při odevzdávání obilí, kdy se užívalo současně několika stejných i nepatrně odlišných měrných jednotek, muselo docházet k nepřesnostem. Celkové sumáře dávek pak nutně musely být zaokrouhleny či zkresleny. Ovšem snad i to bylo součástí úřední praxe vrchnostenských statků. Urbáře by tak mohli posloužit i k tak dnes oblíbené každodennosti, zde konkrétně v oblasti hospodářsko-sociální. Pro sledovaný urbář z roku 1568 navíc hovoří skutečnost, že se jedná o jediný takový pramen pro celé panství...
|
host ::
RSS.