|
|
Vliv teploty prostředí na biologii flebotomů a přenos leishmanií
Charvátová, Lada ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Dvořák, Vít (oponent)
a klíčová slova Současné zvyšování teploty atmosféry působí celou řadu globálních změn a ovlivňuje mnoho druhů organismů a jejich vzájemné interakce. Flebotomové jsou drobní zástupci dvoukřídlého hmyzu z čeledi Psychodidae, podčeledi Phlebotominae, kteří přenášejí leishmanie, parazitické bičíkovce (Kinetoplastida: Trypanosomatidae) působící významné lidské onemocnění leishmaniózu. Na základě literární rešerše lze konstatovat, že teplota prostředí zásadním způsobem ovlivňuje biologii flebotomů. Vysoké teploty zrychlují jejich metabolismus a zkracují délku vývoje nedospělých stádií, ovlivňují velikost a hmotnost těla (s rychlým růstem při vyšších teplotách jsou flebotomové menší), dále zkracují délku trávení krve, defekaci samiček i kladení vajíček. Nízké teploty naopak způsobují prodloužení délky vývoje, menší emergenci dospělců, zpomalené trávení a snížení počtu nakladených vajíček. Vysoké i nízké teploty mohou u larev a kukel vyvolat diapauzu. Optimální teplota, při které jsou všechny fyziologické funkce flebotomů vyvážené, je obecně 24-28 řC. Teplota taktéž ovlivňuje hostitelskou kompetenci flebotomů, leishmanie mají zřejmě toleranci vysokých teplot nižší než flebotomové a některé druhy leishmanií mohou mít za vyšších teplot kvůli urychlené defekaci samiček problém infekci úspěšně dokončit, a...
|
|
|
Vnímavost evropských druhů přenašečů k leishmaniím šířícím se do Evropy.
Hošková, Anna ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent)
První část této práce je zaměřena na testování schopnosti vybraných evropských druhů flebotomů podporovat vývoj Leishmania major, L. donovani a L. martiniquensis. Celkem bylo provedeno 15 experimentálních infekcí a analyzováno 1601 samic flebotomů. Výsledky ukazují, že Phlebotomus perniciosus a P. tobbi podporují vývoj L. major i L. donovani (byly pozorovány silné zralé infekce s kolonizací stomodeální valvy a metacyklickými promastigoty), zatímco L. martiniquensis nepřežívala defekaci samic. Kompetenci Sergentomyia minuta k vývoji leishmanií nebylo možné otestovat, protože samice tohoto druhu nebyly ochotné sát na krmítku, přestože bylo testováno několik typů membrán, krve a experimentálních podmínek. Druhým cílem této práce byla analýza tiplíků ve dvou oblastech autochtonních nálezů L. martiniquensis u koní v České republice. Celkem bylo analyzováno 3341 nasátých a vykladených samic tiplíků ze Slatiňan a 119 z Ústí nad Labem. Na obou lokalitách byli nejhojnější tiplíci z komplexu Culicoides obsoletus. Žádný z 97 testovaných poolů nebyl pozitivní na DNA leishmanií, ale v 15 poolech ze Slatiňan byla detekována DNA Herpetomonas ztiplika a jeden pool z Ústí n. L. obsahoval DNA Trypanosoma sp. ze skupiny T. theileri. Pokus o izolaci L. martiniquensis pomocí xenodiagnostiky na infikovaném koni byl...
|
|
|
Experimental animal models and vectors of Leishmania (Mundinia)
Bečvář, Tomáš ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Courtenay, Orin (oponent) ; Soares Maia, Carla Alexandra (oponent)
Leishmanie jsou dvojhostitelští a hmyzem přenášení parazité obratlovců, kteří způsobují onemocnění označované jako leishmanióza, ohrožující více než miliardu lidí po celém světě. Tito parazité jsou aktuálně rozděleni do čtyř podrodů: Leishmania, Viannia, Sauroleishmania a Mundinia. Zástupci posledního jmenovaného podrodu se vyskytují na všech kontinentech kromě Antarktidy. Ačkoliv jejich medicínský i veterinární význam stále roste, o jejich rezervoárových hostitelích a přenašečích se ví jen velmi málo, stejně tak jako o možných modelových organismech využitelných pro jejich výzkum. Tato práce shrnuje výsledky naší snahy o rozšíření znalostí o tomto podrodu. V prvních třech studiích jsme se zaměřili na potenciální modelové hostitele a postupně jsme experimentálně infikovali morčata (Cavia porcellus), BALB/c myši, křečíky čínské (Cricetulus griseus) a pestrušky písečné (Lagurus lagurus) celkem 5 druhy leishmanií z podrodu Mundinia, a navíc jsme testovali rezervoárový potenciál afrických hlodavců myši nilské (Arvicanthis niloticus) a krysy mnohobradavkaté (Mastomys natalensis) pro L. chancei. Čtvrtá studie byla zaměřena na přenašeče. Provedli jsme experimentální infekce flebotomů, sdílejících rozšíření s danými druhy leishmanií, a tiplíků Culicoides sonorensis, abychom mohli sledovat vývoj leishmanií...
|
|
|
Vývoj bičíkovců rodu Porcisia a podrodu Mundinia ve flebotomech (Diptera: Psychodidae) a tiplících (Diptera: Ceratopogonidae)
Bačíková, Dominika ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Modrý, David (oponent)
Hlavní část diplomové práce je věnována bičíkovcům rodu Porcisia, parazitujícím u amerických stromových dikobrazů, jejichž přenašeči dosud nebyli popsáni. Pomocí experimentálních infekcí byl studován vývoj obou známých zástupců tohoto rodu (P. deanei a P. hertigi) ve dvou druzích flebotomů (Lutzomyia migonei, Lu. longipalpis) a tiplících Culicoides sonorensis. Zatímco P. hertigi nepřežívala defekaci samic žádného z přenašečů, P. deanei tvořila silné zralé infekce u 51-61 % samic Lu. longipalpis a v menším procentu i v Lu. migonei (7 %) a C. sonorensis (7 %). Porcisie vykazovaly výrazně menší rozměry, než kontrolní druh L. infantum, ale tvořili stejné morfologické formy. Výjimečná byla lokalizace P. deanei, infekce byly detekovány u všech tří přenašečů převážně v malpigických trubicích. Další pokusy prokázaly přítomnost P. deanei v moči Lu. longipalpis vylučované při prediurezi a úspěšný přenos parazita na BALB/c myš touto unikátní cestou. Lutzomyia longipalpis je tedy kompetentním přenašečem P. deanei, ale do přenosu mohou být na endemických lokalitách zapojeny i další druhy flebotomů či tiplíků. Menší část práce je věnována porovnání morfologie zástupců podrodu Mundinia - L. martiniquensis a L. orientalis - při vývoji v tiplících C. sonorensis a flebotomech Phlebotomus argentipes. Oba druhy...
|
|
|
Leishmaniózy a jejich přenašeči v západní Africe
Hošková, Anna ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Leishmanióza je parazitární onemocnění přenášené flebotomy. V západní Africe se leishmaniózy vyskytují endemicky a setkáme se zde s kožní, viscerální a mukokutánní formou onemocnění. Nejčastější formou nemoci je v této oblasti kožní leishmanióza, kterou způsobují druhy Leishmania major, Leishmania tropica a nový, zatím nepopsaný druh Leishmania sp. z Ghany. Původci viscerální leishmaniózy jsou druhy Leishmania donovani a Leishmania infantum. Potvrzeným přenašečem druhu L. major je v tomto regionu Phlebotomus duboscqi. Vektoři druhu Leishmania sp. z Ghany ani přenašeči viscerální leishmaniózy nejsou v západní Africe známi. Za potenciální alternativní přenašeče jsou v této oblasti považováni flebotomové z rodu Sergentomyia nebo tiplíci. Potvrzenými rezervoárovými hostiteli druhu L. major jsou v některých státech hlodavci Tatera gambiana, Arvicanthis niloticus a Mastomys erythroleucus, ve většině států ale potvrzeni nejsou. Rezervoároví hostitelé viscerální leishmaniózy jsou hlavně psi. Některé státy západní Afriky bývaly francouzské kolonie a ve Francii žije hodně lidí afrického původu, kteří jezdí navštěvovat své příbuzné do západní Afriky. Tím hrozí import leishmanióz do neendemických oblastí. Cílem této bakalářské práce je shrnout současné poznatky o výskytu leishmanióz v západní Africe a...
|
|
|
Rod Sergentomyia a jeho role v přenosu Leishmanií
Hlavačková, Kristýna ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Na území České republiky se sice flebotomové, zástupci podčeledi Phlebotominae, nevyskytují, ale už v Mediteránu je jejich fauna poměrně bohatá. Zástupce flebotomů bychom s výjimkami našli přibližně mezi 50ř s. š. a 40ř j. š. Druhy rodů Phlebotomus, Sergentomyia a Lutzomyia patří mezi medicínsky a veterinárně důležité přenašeče virových a bakteriálních onemocnění a leishmaniózy, jednoho z nejvýznamnějších protozoálních onemocnění. Od popsání první zástupce uběhlo již 321 let, ale teprve před 110 lety započala intenzivní taxonomická práce. Během let bylo vytvořeno mnoho klasifikačních systémů, především na základě dělení morfologických znaků. Ani po několika důkladných taxonomických revizích není systematika flebotomů jednoznačně vyřešena, a mnohé otázky zůstávají zejména kolem rodu Sergentomyia, který je opakovaně zmiňován v souvislosti s možným přenosem savčích leishmanií. Předložená bakalářská práce se zabývá souhrnem dosavadních taxonomických znalostí týkajících se flebotomů, zvláštní pozornost je pak věnována rodu Sergentomyia.
|
|
|
Způsoby vývoje leishmanií ve flebotomech
Nováková, Julie ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Tato práce si klade za cíl zmapovat způsoby vývoje leishmanií (rod Leishmania) ve flebotomech (Phlebotominae). Tři hlavní skupiny leishmanií (podrody Leishmania, Viannia a Sauroleishmania) se ve svých vektorech vyvíjejí mírně odlišnými způsoby, z nichž nejméně známý je vývoj sauroleishmanií. Vývoj podrodu Leishmania ve flebotomovi je lokalizován výhradně do mesenteronu a stomodea, zatímco druhy podrodu Viannia se vyskytují i v proctodeu (byť nezbytnost této fáze pro dokončení vývoje a nákazu obratlovčího hostitele je zpochybňována) a podrod Sauroleishmania se dle většiny dostupných informací vyvíjí výhradně v proctodeu. Poměrně málo prozkoumaným rodem, co do jeho vývoje v přenašeči, je rovněž rod Endotrypanum, který dle fylogenetických dat tvoří vnitřní skupinu leishmanií. Ve své bakalářské práci shrnuji dosavadní poznatky týkající se typů vývoje leishmanií ve flebotomech a možných příčin vedoucích k tomuto vývoji.
|
|
|
Comparison of different rodent species as hosts of human pathogenic leishmania.
Vojtková, Barbora ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent) ; Shaw, Jeffrey Jon (oponent)
7 ABSTRACT IN CZECH Leishmanie (Kinetoplastida: Trypanosomatida) jsou parazitičtí prvoci vyvolávající různé formy onemocnění, souhrnně nazývaných leishmaniózy. Parazité kolují mezi dvoukřídlým krevsajícím hmyzem a savčími hostiteli. Hlavními přenašeči jsou flebotomové (Diptera: Psychodidae), zatímco spektrum savčích rezervoárových hostitelů je velmi široké. Nejvíce zastoupenými druhy RH jsou hlodavci, právě oni jsou i nejčastěji používanými modelovými zvířaty pro výzkum leishmnióz v laboratořích. Rezervoároví hostitelé mnoha druhů leishmanií ale nejsou stále známi a také běžně používané druhy laboratorních zvířat nepokrývají dostatečně široké spektrum klinických příznaků leishmanióz. Tato disertační práce shrnuje tři rozdílná témata zabývající se experimentálními infekcemi různých druhů hlodavců leishmaniemi patogenními pro člověka, druhy Leishmania major a L. donovani. První téma bylo zaměřené na vliv sání flebotomů na rozvoj kožní leishmaniózy. Myši kmene BALB/c byly infikovány intradermální cestou L. major a poté každé dva týdny vystaveny sání flebotomů druhu P. duboscqi. Opakované sání flebotomů významně podpořilo dynamiku růstu kožních lézí a zvýšilo počty parazitů v hostitelské tkáni. Cílem druhého tématu bylo obohatit druhové spektrum laboratorních modelových zvířat pro výzkum leishmanióz. Jedinci...
|
|
|
Autogenie u flebotomů
Pavlasová, Michaela ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
1 Abstrakt Autogenie je způsob vývoje vajec a schopnost naklást první snůšku u hematofágního hmyzu bez sání krve na hostiteli. Vyvinula se u některých skupin hmyzu z řádu dvoukřídlí (Diptera), ale výjimečně i u ploštic (Heteroptera) a roztočů (Acari). Objevuje se většinou jako alternativní možnost vývoje v nepříznivých podmínkách nebo při nepřítomnosti hostitele. Tato bakalářská práce práce shrnuje poznatky o autogenii u flebotomů (podčeleď Phlebotominae), u čeledí komárovitých (Culicidae), muchniček (Simuliidae), tiplíků (Ceratopogonidae) a ovádů (Tabanidae) se zaměřením na faktory ovlivňující autogenii, především výživu během larválního stadia, genetické faktory, geografickou polohu, teplotu a fotoperiodu. Práce je zaměřena zejména na flebotomy, kteří jsou významnými přenašeči různých patogenů, a na vliv autogenie na jejich vektorový potenciál. Klíčová slova: autogenie, ovariální vývoj, Phlebotomus, Culicidae, Simuliidae, Ceratopogonidae, Tabanidae
|
|
|
Leishmania tropica: immunopathology and genetic control
Sohrabi, Yahya ; Lipoldová, Marie (vedoucí práce) ; Pravenec, Michal (oponent) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Leishmanióza je opomíjená tropická nemoc způsobená prvočím parazitem rodu Leishmania, který je přenášen samičkami flebotomů. Rozdílné projevy infekce leishmániemi závisí na vlastnostech hostitele i patogenu. Podobně jako L. major i L. tropica často způsobuje u člověka kožní leishmaniózu, ale ve výjimečných případech může také visceralizovat a vést k systémovému onemocnění. Kvůli propuknutí nemoci v několika městských oblastech a jejímu proniknutí do nových regionů se leishmanióza působená parazitem L. tropica stala jedním z hlavních problémů veřejného zdraví v těchto různých endemických ohniscích. Komplikace spojené s nemocí a chybějící bezpečný a efektivní lék a vakcína proti infekci L. tropica vyžadují, aby byla studiu interakcí hostitele a patogenu věnována zvýšená pozornost. Donedávna byl výzkum leishmaniózy působené parazitem L. tropica limitován neexistencí vhodného zvířecího inbredního modelu a problémy při vyvolání infekce u zvířat. Cíle předkládaného projektu zahrnovaly vyvinutí vhodného myšího modelu infekce působené L. tropica, studium mechanismů nemoci a mapování kontrolních genů/lokusů. Analyzovali jsme vnímavost k infekci L. tropica s použitím rekombinantních kongenních (RC) myších kmenů série CcS/Dem. Tyto kmeny se díky náhodné distribuci 12,5% genomu kmene STS na pozadí 87,5% genomu...
|
host ::
RSS.