|
|
Je právo na život skutečně právem nebo povinností žít?
Rychtera, Jaroslav ; Hřebejk, Jiří (vedoucí práce) ; Kindlová, Miluše (oponent)
V lidské společnosti dochází ke zvyšování poptávky na ukončení života na žádost. V některých zemích došlo k uzákonění takového institutu, ovšem většinou bývá taková poptávka ze strany státní moci neakceptována. Hlavním argumentem proti právu na asistované ukončení života bývá ustanovení institutu tzv. práva na život. Jedná se o ustanovení v mezinárodních i vnitrostátních dokumentech, garantující, dle převažujícího výkladu, možnost zachování života představitelů lidského druhu jako mimořádného organismu. Toto ustanovení se objevuje poprvé ve Všeobecné deklaraci lidských práv a je následně přebíráno do všech dalších dokumentů zabývajících se základními lidskými právy. Při hlubší analýze problematiky práva na život se však objevují nejasnosti, díky kterým lze podstatu výkladu zmiňovaného institutu zpochybnit a jeho postavení štítu proti snahám pozitivně stanovit právo člověka rozhodnout o době a způsobu ukončení svého života tak neakceptovat. Problémem se jeví již způsob vzniku institutu - měla-li skupina tvořící původní dokument na mysli skutečně právo na život či právo žít. Další nejasnosti se pak objevují při snaze stanovit subjekt zmiňovaného práva a jeho obsah. Jde především o to, je-li nositelem práva na život člověk po narození, před ním a to potom kdy předtím v nitroděložním vývoji či jsou-li...
|
|
|
Biologická podstata práva a její (ne)soulad s recentní koncepcí práva
Rychtera, Jaroslav ; Maršálek, Pavel (oponent)
Smyslem a cílem práce je porovnat ustanovení a některé základní principy právního řádu týkající se člověka jako biologické entity a shluku molekul sestavených a fungujících podle určitých pravidel jako entity chemické, s biologickými pravidly. Právo jako fenomén společenský, působící na člověka slovem a písmem přes druhou signální soustavu prostřednictvím smyslových orgánů, slouží, podobně jako některé chemické látky např. feromony, ke koordinaci jednotlivců v jejich interakci navzájem a vůči společnosti jako celku. Proto se jeví jako součást principu biologické signalizace a to na její nejvyšší úrovni. Podle principu hierarchie by tak měla být tato signalizace v souladu se signalizací na nižších úrovních, tedy na úrovni jednotlivých orgánů, tkání a buněk. Není-li tomu tak, dochází k nerovnováze se všemi důsledky z toho plynoucími. Je-li právo součástí hierarchie biologické signalizace, lze jen velmi obtížně přijmout tezi přirozenoprávní teorie o tom, že člověk se rodí obdařen právy, která jsou nezadatelná a lze je pouze rozpoznat a popsat. Toto rozpoznávání a popisování je totiž nejen ryze subjektivní názor popisujícího, závisející na vytváření funkčních okruhů v mozku. Tato schopnost je navíc dána genetickou výbavou a tudíž velmi individuální, vychází navíc z konkrétní společenské situace....
|
|
|
Je právo na život skutečně právem nebo povinností žít?
Rychtera, Jaroslav ; Hřebejk, Jiří (vedoucí práce) ; Kindlová, Miluše (oponent)
V lidské společnosti dochází ke zvyšování poptávky na ukončení života na žádost. V některých zemích došlo k uzákonění takového institutu, ovšem většinou bývá taková poptávka ze strany státní moci neakceptována. Hlavním argumentem proti právu na asistované ukončení života bývá ustanovení institutu tzv. práva na život. Jedná se o ustanovení v mezinárodních i vnitrostátních dokumentech, garantující, dle převažujícího výkladu, možnost zachování života představitelů lidského druhu jako mimořádného organismu. Toto ustanovení se objevuje poprvé ve Všeobecné deklaraci lidských práv a je následně přebíráno do všech dalších dokumentů zabývajících se základními lidskými právy. Při hlubší analýze problematiky práva na život se však objevují nejasnosti, díky kterým lze podstatu výkladu zmiňovaného institutu zpochybnit a jeho postavení štítu proti snahám pozitivně stanovit právo člověka rozhodnout o době a způsobu ukončení svého života tak neakceptovat. Problémem se jeví již způsob vzniku institutu - měla-li skupina tvořící původní dokument na mysli skutečně právo na život či právo žít. Další nejasnosti se pak objevují při snaze stanovit subjekt zmiňovaného práva a jeho obsah. Jde především o to, je-li nositelem práva na život člověk po narození, před ním a to potom kdy předtím v nitroděložním vývoji či jsou-li...
|
host ::
RSS.