|
|
Cirkulární a dlouhodobě udržitelná výživa ryb
ROY, Koushik
Živiny vstupující do ryb krmivem jsou rybami vyloučeny jako odpadní produkty, nicméně, pokud jsou živiny integrovány do rostlin a tok živin je uzavřen (cirkuluje), pak lze odpadní produkty ryb pokládat za zdroj živin, nikoli za odpad. Zda jsou živiny pro ryby (tj. pro jejich výživu) nebo pocházejí z ryb (tj. vylučování) závisí převážně na interakcích managementu akvakultury, fyziologii ryb a prostředí, kde jsou ryby chovány. Použití krmiv produkovaných v souladu s cirkularitou nebo začlenění druhů, které nejsou společností akceptovány jako zdroje potravy/živin, jsou pravděpodobně budoucí zdroje výživy buď pro člověka (potraviny), nebo pro hospodářská zvířata (krmivo). Nicméně, u zmíněných možností se lze setkat s problémy. Na jednu stranu nemusí být známé či dostupné živinové nároky pěstované "potraviny", na stranu druhou nutriční hodnota "krmiva" nemusí být plně optimální. Úplná integrace krmiva a potravin pod deštník "cirkularity" by tedy přinesla úplně nové výzvy. Management krmení či zajišťování výživy v akvakultuře má vliv na neutralizaci živinové stopy a dosažení udržitelné produkce. Nicméně, živinová stopa managementu krmení v polointenzivním rybničním chovu ryb je minimální ve srovnání s mnohonásobně vyšší kladnou hodnotou ekosystémových služeb, které právě rybniční ekosystémy přinášejí. Udržitelná produkce by se proto měla v budoucnu zaměřit spíše na fungování ekosystému samotného, než slepě omezovat intenzitu produkce a předpokládat, že takové rozhodnutí by mělo významný pozitivní vliv na udržitelnost životního prostředí. Aplikace znalostí o výživě a vylučování ryb přináší možnost manipulace systému in vivo k dosažení maximální účinnosti zadržování živin a minimálních ztrát in situ. Pokud jsou výše zmíněné znalosti aplikovány v souladu se současnými ekologickými principy ve venkovním polointenzivním chovu ryb, budoucí adaptační strategie mohou být formulovány tak, aby bylo dosaženo lepší účinnosti využívání zdrojů (resource use efficiency). Celý systém (in vivo a in situ nutrients pool), fungující jak jednotlivě, tak synchronizovaně, musí být vizualizován jako jedna jednotka. Takový synchronizační mechanismus by měla být v budoucnu cílený při jakékoliv biomanipulaci (např. manipulace toku živin). Aplikace výživy ryb (a jejich vylučování) může mít mnohdy mnohem větší dosah. Znalost stravitelnosti různých živin širokého spektra ingrediencí krmiv a nutriční požadavky konkrétního druhu ryby můžou pomoci při hledání lepšího zdroje živin, než je původní konvenční, který se většinou neslučuje se zásadami cirkularity a udržitelnosti. Znalosti procesů transformace živin organismem (stravitelnost, metabolické ztráty), retenční limity živin nebo jejich limity ztrátové, dopady na růst ryb, vylučování ryb a forma ve které jsou odpadní produkty vyloučeny (suspendované versus rozpuštěné) můžou dále přispět k přesnější a efektivnější recyklaci a opětovnému využití živin (například v cirkulárním systému jako je akvaponie). V in vivo systému ryb lze navrhnout krmivo (přístupem tzv. na míru), jehož transformací v organismu lze dosáhnout úrovně živin, která by v in situ systému odpovídala živinovým nárokům rostlin nebo bakterií.
|
host ::
RSS.