|
|
Dichotomy of fair and dark as representation of the discourses of power in the works of Libuše Moníková "for black chickens!"
Koutková, Lucie ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Pfeiferová, Dana (oponent) ; Weinberg, Manfred (oponent)
Dichotomie světla a temnoty jako princip reprezentace diskurzů moci v díle Libuše Moníkové. "Za černá kuřata!" Těžištěm této práce je figura světlého a tmavého (Hell-Dunkel- Figur) v německy psaných románech Libuše Moníkové. Tato figura (E. Auerbach) je příkladem pro dichotomii jako princip repre- zentace v próze a je prostředkem kritického literárního vy- rovnání se s modernou. Figura světlého a tmavého, jak se ob- jevuje v románech Pavane für eine verstorbene Infantin, Trei- beis, Der Taumel a Die Fassade nabývá význam v souvislosti s hledáním identity gender. Zviditelňuje správu individuálního těla a těla společnosti pomocí biopolitiky a vymknutí se ste- reotypním mechanismům společnosti (M. Foucault). Studie popisuje povahu a funkce dichotomie světlého a temného pomocí "figurativní metody" a interpretuje figuru ve vztahu k ženským postavám jako performanci určení jejich identity s tím důsledkem, že hrdinka zavrhne roli určenou jí společnos- tí ve prospěch identity umělkyně/spisovatelky (Pavane für eine verstorbene Infantin, Treibeis), a jako personifikaci umění v podobě Múz, které obsadí místo matky a manželky (Taumel), ale zároveň napomáhají překonání toposu neslučitelnosti umění se životem. Interpretační část doplňuje analýza románu Die Fassade z hlediska dichotomie sgrafitové fasády jako...
|
|
|
Dichotomy of fair and dark as representation of the discourses of power in the works of Libuše Moníková "for black chickens!"
Koutková, Lucie ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Pfeiferová, Dana (oponent) ; Weinberg, Manfred (oponent)
Dichotomie světla a temnoty jako princip reprezentace diskurzů moci v díle Libuše Moníkové. "Za černá kuřata!" Těžištěm této práce je figura světlého a tmavého (Hell-Dunkel- Figur) v německy psaných románech Libuše Moníkové. Tato figura (E. Auerbach) je příkladem pro dichotomii jako princip repre- zentace v próze a je prostředkem kritického literárního vy- rovnání se s modernou. Figura světlého a tmavého, jak se ob- jevuje v románech Pavane für eine verstorbene Infantin, Trei- beis, Der Taumel a Die Fassade nabývá význam v souvislosti s hledáním identity gender. Zviditelňuje správu individuálního těla a těla společnosti pomocí biopolitiky a vymknutí se ste- reotypním mechanismům společnosti (M. Foucault). Studie popisuje povahu a funkce dichotomie světlého a temného pomocí "figurativní metody" a interpretuje figuru ve vztahu k ženským postavám jako performanci určení jejich identity s tím důsledkem, že hrdinka zavrhne roli určenou jí společnos- tí ve prospěch identity umělkyně/spisovatelky (Pavane für eine verstorbene Infantin, Treibeis), a jako personifikaci umění v podobě Múz, které obsadí místo matky a manželky (Taumel), ale zároveň napomáhají překonání toposu neslučitelnosti umění se životem. Interpretační část doplňuje analýza románu Die Fassade z hlediska dichotomie sgrafitové fasády jako...
|
|
|
The language and topic in the migration literature on the example of works by Libuše Moníková, Herta Müller, Emine Sevgi Özdamar and Feridun Zaimoglu
Koutková, Lucie ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Pfeiferová, Dana (oponent)
V nekolika poslednich letech se v nemecky mluvicich zemich rozvinul smer tzv. "Migrationsli tera tur" (dale migracni li tera tura) . Ackoliv v sedmdesatych letech vychazel ze starsiho fenomenu tzv. "Gastarbei ter li teratur", navazuje na ni dnes j iz jen velmi volne. Lze ho zhruba charakterizovat jako proud zastoupeny vetsinove zenskjlmi autorkami, ktere ve sve tvorbe tematicky a topologicky propojuji nemecky mluvici zeme a svou puvodni domovinu. Autori v teto kategorii byli dosud rozdelovani podle zeme puvodu, materskeho jazyka nebo tematiky, kterou se zabYvaji. Autorka textu povazuje v navaznosti na prace Immacolaty Amodeo tato kri teria za nedostacujici, zejmena proto, ze casto vedou ke splynuti kategorie migracni literatury s literaturou exilovou. Za stezejni pro migracni literaturu povazuje autorka otazku jazyka, respektive souvislosti ruznych jazyku, jejich propojovani, pienosu z jednoho jazyka do jineho, popiipade inovovanych koncepci jazyku na urovni syntakticke, semanticke i zcela obecne ieceno na koncepcni urovni mysleni. Jednotlive slovo nebo slovni spojeni byva ve svem nemeckem a cizojazycnem kontextu iniciatorem a zakladnim kamenem I prozaicke i basnicke tvorby autoru. Soustiedenim na jazyk jako I zprostiedkovatele a tvurce reality se literatura "migrantu" odlisuje od li tera tury exilove nebo...
|
host ::
RSS.