|
|
Postmodernity's Search for Postgender: Brophy, Winterson and Place
Peková, Olga ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
Postmodernita hledá postgender: Brophy, Winterson a Place (Abstrakt) Práce se zabývá třemi formálně velmi odlišnými texty, publikovanými v letech 1969, 1993 a 2013, které tvořivě přistupují ke genderové binaritě a rozvracejí ji: In Transit od Brigid Brophy, Written on the Body od Jeanette Winterson a Boycott Vanessy Place. V návaznosti na koncepci postmodernismu u Jeana-Françoise Lyotarda jakožto modernismu ve stádiu věčného zrodu přichází autorka s hypotézou "postgenderu". Ten nicméně neznačí překonání genderu jednou provždy (jak je termín často chápán, například v díle Rosi Braidotti), ale strukturní pohyb, možnost subverze v jádru každého genderového schématu a v současnosti tedy i genderismu, čili přesvědčení, že gender je nutně dvojí a že aspekty naší genderové identity jsou neoddělitelně spjaté s pohlavím, které nám bylo přiřazeno při narození. Kromě feministické teorie a literární kritiky se práce také dotýká oboru transgenderových studií, psychoanalýzy, filosofie historie a především díla Jacquesa Derridy. Práce se tak snaží formulovat pojem postgenderu jako neodmyslitelnou součást postmoderní situace a završení moderního rozštěpení subjektu, což se odráží v jistém kulturním příklonu ke genderu v průběhu 90. let. Práce nicméně zůstává zakotvena na poli literární kritiky, neboť jejím hlavním zájmem...
|
|
|
Abstract expressionism and Raymond Roussel in the poetry of John Ashbery
Peková, Olga ; Quinn, Justin (vedoucí práce) ; Armand, Louis (oponent)
Abstraktní expresionismus a Raymond Roussel v poezii Johna Ashberyho John Ashbery jako vzorový příklad postmoderního autora zahrnuje do své tvorby řadu vlivů. Ty tvoří nedílnou součást pochopení a ocenění jeho poezie, ale také říkají mnoho o Ashberyho přístupu k literárnímu kánonu, přesněji řečeno jsou důkazem jeho zaujetí pro avantgardu a okrajové, nedoceněné či neortodoxní autory. Dva z těchto vlivů byly v práci podrobeny bližšímu zkoumání. Za prvé je to tvorba abstraktních expresionistů druhé generace, kteří byli během padesátých let minulého století úzce spjatí s prostředím takzvané "newyorské školy", jejímž významným zástupcem se Ashbery stal. Za druhé je to francouzský protosurrealista Raymond Roussel. Práce srovnává několik rysů Ashberyho poetiky s odpovídajícími rysy technik těchto dvou inspiračních zdrojů, aby tak přiblížila postupy a ideje skryté pod povrchem Ashberyho neotřelého stylu. Abstraktní expresionisté byli vybráni se zřetelem na Ashberyho dlouholeté působení jako kritika výtvarného umění a na již zmíněnou skutečnost, že spolu s ním sdíleli prostředí newyorské školy. Srovnání, které vychází z článku Charlese Altieriho "John Ashbery and the Challenge of Postmodernism in the Visual Arts", vyděluje dvě paralely mezi možnostmi jazykového a vizuálního materiálu: způsob zacházení s jazykem,...
|
host ::
RSS.