|
|
Autogenie u flebotomů
Pavlasová, Michaela ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
1 Abstrakt Autogenie je způsob vývoje vajec a schopnost naklást první snůšku u hematofágního hmyzu bez sání krve na hostiteli. Vyvinula se u některých skupin hmyzu z řádu dvoukřídlí (Diptera), ale výjimečně i u ploštic (Heteroptera) a roztočů (Acari). Objevuje se většinou jako alternativní možnost vývoje v nepříznivých podmínkách nebo při nepřítomnosti hostitele. Tato bakalářská práce práce shrnuje poznatky o autogenii u flebotomů (podčeleď Phlebotominae), u čeledí komárovitých (Culicidae), muchniček (Simuliidae), tiplíků (Ceratopogonidae) a ovádů (Tabanidae) se zaměřením na faktory ovlivňující autogenii, především výživu během larválního stadia, genetické faktory, geografickou polohu, teplotu a fotoperiodu. Práce je zaměřena zejména na flebotomy, kteří jsou významnými přenašeči různých patogenů, a na vliv autogenie na jejich vektorový potenciál. Klíčová slova: autogenie, ovariální vývoj, Phlebotomus, Culicidae, Simuliidae, Ceratopogonidae, Tabanidae
|
|
|
Vývoj pohlavních znaků u flebotomů
Pavlasová, Michaela ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Král, David (oponent)
Tato práce je zaměřena na studium vývoje pohlavních znaků u flebotomů a vliv velikosti těla na některé determinační znaky, a je proto rozdělena na dva tématické okruhy. První tematická část této práce je věnována rotaci vnějších genitálií samců vybraných podrodů flebotomů a jejich zástupců: Adlerius (Phlebotomus arabicus), Larroussius (Phlebotomus orientalis a Phlebotomus tobbi), Euphlebotomus (Phlebotomus argentipes), Paraphlebotomus (Phlebotomus sergenti), Phlebotomus (Phlebotomus papatasi), Lutzomyia (Lutzomyia longipalpis) a Sergentomyia (Sergentomyia schwetzi). V této části byla zjišťována a porovnávána doba trvání rotace genitálií u uvedených druhů. Byla rovněž měřena doba od vylíhnutí dospělců po začátek rotace a závislost doby rotace na denní době líhnutí dospělců. Doby trvání rotace včetně časů od začátku rotace se u některých podrodů výrazně lišily, od S. schwetzi s nejkratší průměrnou dobou rotace 12 hodin až po P. sergenti s nejdelší průměrnou dobou rotace 32 hodin. Dále byly srovnávány rotace u dvou druhů v rámci podrodu Larroussius: P. orientalis a P. tobbi. I zde se doby trvání rotace výrazně lišily, což nepotvrzuje, že by rotace byly specifické pro daný podrod. Byl také sledován vliv teploty na dobu trvání rotace u P. papatasi při 20 a 25 řC, přičemž rozdíly v dobách nebyly významné...
|
|
|
Autogenie u flebotomů
Pavlasová, Michaela ; Votýpka, Jan (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
1 Abstrakt Autogenie je způsob vývoje vajec a schopnost naklást první snůšku u hematofágního hmyzu bez sání krve na hostiteli. Vyvinula se u některých skupin hmyzu z řádu dvoukřídlí (Diptera), ale výjimečně i u ploštic (Heteroptera) a roztočů (Acari). Objevuje se většinou jako alternativní možnost vývoje v nepříznivých podmínkách nebo při nepřítomnosti hostitele. Tato bakalářská práce práce shrnuje poznatky o autogenii u flebotomů (podčeleď Phlebotominae), u čeledí komárovitých (Culicidae), muchniček (Simuliidae), tiplíků (Ceratopogonidae) a ovádů (Tabanidae) se zaměřením na faktory ovlivňující autogenii, především výživu během larválního stadia, genetické faktory, geografickou polohu, teplotu a fotoperiodu. Práce je zaměřena zejména na flebotomy, kteří jsou významnými přenašeči různých patogenů, a na vliv autogenie na jejich vektorový potenciál. Klíčová slova: autogenie, ovariální vývoj, Phlebotomus, Culicidae, Simuliidae, Ceratopogonidae, Tabanidae
|
host ::
RSS.