|
|
Morfologická, ultrastrukturní a molekulární charakterizace nových izolátů rodu Anaeramoeba (Metamonada: Anaeramoebae)
Pavlátová, Magdaléna ; Čepička, Ivan (vedoucí práce) ; Kolísko, Martin (oponent)
Anaeramoebae je kmen mořských anaerobních améb a améboflagelátů, který se řadí do superskupiny Metamonada. Dosud byl zastoupen pouze šesti volně žijícími druhy patřícími do jediného rodu Anaeramoeba. V této práci je morfologicky charakterizováno pět nových izolátů s měňavkami zástupců kmene Anaeramoebae, přičemž v jednom z izolátů se vyskytoval i bičíkovec. Tři izoláty byly charakterizovány i ultrastrukturně. Ukázalo se, že prokaryotické organismy, které jsou v symbiotickém vztahu se všemi dosud známými zástupci rodu Anaeramoeba, jsou v buňkách umístěny třemi různými způsoby. Dále byla studována vzdálenost mezi jádrem a acentriolárním centrozomem, která se liší u jednotlivých druhů. Ze tří izolátů se podařilo získat sekvenci genu pro 18S rRNA, na základě které byla provedena fylogenetická analýza. U zbylých dvou izolátů se gen pro 18S rRNA nepodařilo osekvenovat, ovšem podle morfologických a ultrastrukturních znaků se dá předpokládat jejich příbuznost k druhu A. ignava. Fylogenetickou analýzou vyšlo najevo, že jeden z izolátů svou sekvencí spadá do komplexu A. flamelloides a že dva z izolátů zastupují nový druh rodu Anaeramoeba, který má ze všech dosud známých druhů nejmenší buňky. Klíčová slova: Metamonada, Anaeramoebae, anaerobní měňavky, morfologie, ultrastruktura, taxonomie
|
|
|
Ztráta exkavátních znaků ve skupině Excavata
Pavlátová, Magdaléna ; Čepička, Ivan (vedoucí práce) ; Němcová, Yvonne (oponent)
Excavata jsou superskupina protist, která patří do domény Eukaryota. Je to velice diverzifikovaný taxon, zahrnuje volně žijící organismy, komenzály, ale i parazitické zástupce jak zvířat, tak lidí. Excavata se dělí na dvě hlavní skupiny Metamonada a Discoba, ovšem z morfologického hlediska by se sem řadila ještě skupina Malawimonadida. Vzájemné vztahy, stejně tak jako monofylie exkavát, nejsou dosud jasné. Poslední společný předek exkavát, snad i eukaryot, nesl takzvanou ventrální rýhu, kterou probíhal zpětný bičík. Vyznačoval se i dalšími typickými cytoskeletárními strukturami, které vyztužují ventrální rýhu a ploutvičky na bičíku. Tyto znaky se u některých exkavátů zachovaly dodnes. V průběhu evoluce však u mnohých linií došlo k redukci nebo ztrátě ventrální rýhy a tito zástupci, které označuji jako neexkavátní exkaváty, převažují. Ve své práci se zabývám ultrastrukturou jednotlivých linií neexkavátních exkavát a porovnávám jejich cytoskeletárním systém s cytoskeletem typického exkaváta. V závěru je diskutováno, jak a proč k redukci exkavátních znaků u jednotlivých linií mohlo dojít a z jakého důvodu je zapotřebí se taxonem Excavata dále zabývat. Klíčová slova: exkavát, neexkavátní exkavát, typický exkavát, ultrastruktura, ventrální rýha, evoluce
|
host ::
RSS.