|
|
Možnosti fyzioterapie u dětí s vývojovými poruchami v oblasti kyčlí
PEŠTUKOVÁ, Lucie
Tématem této bakalářské práce jsou možnosti fyzioterapie u dětí s vývojovými poruchami v oblasti kyčlí. V teoretické části jsou popsány obecné podklady, které se vztahují k dané problematice. V obsahu teoretické části je zpracován souhrn poznatků, který popisují anatomicko-fyziologický vztah kyčelního kloubu, dále je zde uveden souhrn motorického vývoje dítěte ve vztahu k dolním končetinám, v neposlední řadě je zde uvedena diagnostika a léčba dětí, kterých se dysplazie kyčelních kloubů týká. Vývojová dysplazie kyčelní (VDK) se řadí mezi nejčastější poruchy pohybového systému dětí a přináší s sebou řadu morfologických odchylek, které mohou zahrnovat prostou nestabilitu, subluxovanou nebo luxovanou hlavici kyčelního kloubu a jiné závažné patologie. Volba terapie se pak dle charakteru diagnostikovaných deformit různí a má dopad na individuální růst během vývoje. Na vzniku VDK se podílí řada faktorů, dříve byl jako hlavní činitel považován genetický faktor, nové studie uvádějí vliv mechanických faktorů v prenatálním (např. poloha plodu během porodu) ale i v postnatálním životě (např. násilné natažení dolních končetin hned po porodu, nebo těsné balení novorozence do peřinek s povijanem), v neposlední řadě se jedná o zvýšenou laxicitu kloubního pouzdra. Během vývoje prošla léčba VDK řadou změn. Česká republika je jedním z mála států, ve které se časné detekci a terapii klade velká pozornost. Zkoumání dané problematiky je spojováno s významnými osobnostmi jako Zahradníček, Frejka, Pavlík a mnoha dalších jmen. V našich podmínkách začínají screeningová vyšetření už v porodnici a pokračují v následujících týdnech života. Odchylky jsou odhaleny klinickým vyšetřením, které provádí dětský ortoped, a jsou podloženy snímky různých zobrazovacích metod. Možnosti terapie se liší s charakterem poškození kyčelního kloubu. Lehčí deformity kyčelního kloubu jsou řešeny konzervativním způsobem, který zahrnuje léčbu abdukčními pomůckami, mezi které patři např. Frejkova peřinka, Pavlíkovy třmeny a jiné. Těžší případy je nutné řešit chirurgickým zásahem a hospitalizací. Léčba VDK je v dnešní době poměrně úspěšná, začíná ihned po odhalení patologie. Přesto se v dnešní odborné společnosti mísí mnoho názorů na nároky léčby. Řada ortopedů je spokojená volením léčby konzervativním způsobem ihned po odhalení. Vliv této možnosti terapie má své opodstatnění a nezastupitelný význam, na který poukazuje řada studií. V současnosti je snaha fyzioterapie nabídnout dětem s diagnostikovanou VDK podpůrné rehabilitační metody, které by mohly konzervativní léčbu stanovenou ortopedem obohatit. Dále se také jedná o spolupráci s fyzioterapií po úspěšném doléčení dětí s VDK nejen po chirurgických operacích, ale také po zaléčení dětí konzervativním způsobem. V mnoha případech jsou děti po sejmutí abdukčních pomůcek ponechány vlastnímu vývoji, který se po dlouhodobém znemožnění pohybu může stát ohrožující, co se svalových souher (dříve neaktivovaných) týče. Pro praktickou část byla zvolena metoda kvalitativního výzkumu formou vypracované kazuistiky jedné pacientky s diagnostikovanou VDK. Práce obsahuje vstupní i závěrečný kineziologický rozbor, pozorování, popsaný průběh terapie, vlastní vyhodnocení, komunikace s matkou a fyzioterapeutem, pod kterým byla rehabilitace vedena. Cílem práce je poukázat na nedílnou úlohu práce fyzioterapie při léčbě dětí s VDK, navrhnout možnosti rehabilitačních technik při léčbě VDK a nastínit jakým způsobem ovlivňuje Vojtova metoda vrozené poruchy kyčlí.
|
host ::
RSS.