|
|
Kuks a barokní kultura v Čechách
Novobílský, Marek ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Matějů, Martin (oponent)
V této práci se pokusíme nastínit a objasnit souvislosti kukského panství a jeho zakladatele, velikána českého barokního období, a to hned z několika důvodů. O pestré škále nejrůznějších okruhů umění, jež tryskala z mimořádné aktivity Františka Antonína hraběte Sporcka (1662-1738), bylo napsáno nespočet článků, statí, drobných i rozsáhlých knih a vydány řady průvodců či obrazových publikací, v nichž osoba a topos jeho panství hraje v rámci tvorby vrcholného baroka podle charakteru někde jen dílčí, jindy zase dominantní roli. Lze se domnívat, že ač přes všechnu svojí bohatost a různorodost literatury, týkající se tohoto tématu, jsou některé zdroje zastaralé a nebo je jejich řešení značně nesoustavné, zaměřující se až někdy přímočaře pouze na jedno odvětví už tak bohaté Sporckovy činnosti. Nelze říci, že by česká historiografie věnovala postavě Sporcka a jeho okolí málo zájmu, ale důkladného monografického zpracování se mu dostalo poměrně pozdě a to z iniciativy rakouského historika Heinricha Benedictai, který zpracoval rozsáhlý vídeňský materiál a využil Sporckovy korespondence v knihách konceptů, uložených v Praze. Na českém poli se o osvětlení sporckovské problematiky pokusil například Jaroslav Vlčekii ve studii o Sporckovi jako jansenistovi, snad nejvíce si obtíže uvědomil Fabián Slabýiii nebo Pavel...
|
|
|
Kuks a barokní kultura v Čechách
Novobílský, Marek ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Matějů, Martin (oponent)
V této práci se pokusíme nastínit a objasnit souvislosti kukského panství a jeho zakladatele, velikána českého barokního období, a to hned z několika důvodů. O pestré škále nejrůznějších okruhů umění, jež tryskala z mimořádné aktivity Františka Antonína hraběte Sporcka (1662-1738), bylo napsáno nespočet článků, statí, drobných i rozsáhlých knih a vydány řady průvodců či obrazových publikací, v nichž osoba a topos jeho panství hraje v rámci tvorby vrcholného baroka podle charakteru někde jen dílčí, jindy zase dominantní roli. Lze se domnívat, že ač přes všechnu svojí bohatost a různorodost literatury, týkající se tohoto tématu, jsou některé zdroje zastaralé a nebo je jejich řešení značně nesoustavné, zaměřující se až někdy přímočaře pouze na jedno odvětví už tak bohaté Sporckovy činnosti. Nelze říci, že by česká historiografie věnovala postavě Sporcka a jeho okolí málo zájmu, ale důkladného monografického zpracování se mu dostalo poměrně pozdě a to z iniciativy rakouského historika Heinricha Benedictai, který zpracoval rozsáhlý vídeňský materiál a využil Sporckovy korespondence v knihách konceptů, uložených v Praze. Na českém poli se o osvětlení sporckovské problematiky pokusil například Jaroslav Vlčekii ve studii o Sporckovi jako jansenistovi, snad nejvíce si obtíže uvědomil Fabián Slabýiii nebo Pavel...
|
host ::
RSS.