Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Malkovský, Siblík, Podhajská
Nečasová, Natálie ; GREMLICOVÁ, Dorota (vedoucí práce) ; PETIŠKOVÁ, Ladislava (oponent)
Cílem práce je na příkladech Františka Malkovského (1889 1982), Emanuela Siblíka (1886 1941) a Zdenky Podhajské (1901 1991) sledovat působení českých tanečníků ve Francii v letech 1910 1948 a jejich vztah k místním umělecké komunitě a kultuře. Práce se zaobírá každým zvlášť a sleduje jejich taneční aktivity od příchodu do Francie po návrat do Československa, v případě Malkovského do doby jeho posledního velkého tanečního vystoupení. Centrem jejich taneční kariéry se stala především Paříž, ale i menší města po celé zemi, kde jak Malkovský, tak Podhajská pořádali své taneční koncerty. Podnět pro jejich odchod z vlasti i taneční směr, kterým se na poli tance vydali, je zcela odlišný. Hlavní pramenné materiály pocházejí z vídeňského Theatermuseum a pařížského Département des Arts du spectacle při Bibliothèque nationale de France. Téma je možné dále rozvíjet, zahrnout další české osobnosti a více zohlednit uměleckou stránku jejich činnosti.
Helena Vojáčková
Nečasová, Natálie ; GREMLICOVÁ, Dorota (vedoucí práce) ; BRODSKÁ, Božena (oponent)
Bakalářská práce chronologicky mapuje život a pedagogickou kariéru Heleny Vojáčkové (1882-1967) v kontextu dobového tanečního dění. Hlavním zdrojem pro tento text byla její osobní pozůstalost v archivu Národního muzea v Praze. Helena Vojáčková pedagožka a kritička, stála u zrodu nové taneční kultury, která se formovala na počátku 20. století. Po univerzitních studiích se zaměřila na pohyb ze zdravotního hlediska. Absolvovala kurz zdravotní gymnastiky u Bess Mensendieckové, dále studovala moderní tanec u Druryho Channella a u své bývalé žákyně Jarmily Kröschlové. Podle systému Bess Mensendieckové vyučovala v Praze. Spolupracovala s tanečníky, rehabilitačními pracovníky i lékaři. Napsala několik odborných studií a knihu Pohybem ke zdraví a kráse ženy (1959, 1961). Z uměleckého hlediska jí šlo o správné pochopení a provedení pohybu a o jeho procítění ve výrazu. Po její smrti se výuka této metody dále nerozvíjela, ale někteří její žáci čerpali z tohoto pohybového systému ve své další choreografické a pedagogické práci. Nejvýznamnější z nich byla Jarmila Kröschlová.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.