|
|
Experimentální film v Buenos Aires po roce 2001
Moralesová, Alexandra ; POSPISZYL, Tomáš (vedoucí práce) ; ČENĚK, David (oponent)
V jakémkoli odvětví umění experiment přitahuje pozornost a je spojený s počátky, s nezralostí, se zakoušením nového. Vzniká-li v 21. století experimentální tendence ve filmu, v médiu a odvětví považovaných za ustupující a vyčerpané, je to znepokojující.
V argentinském filmu se poprvé o experimentu hovoří ve spojitosti s nonkonformní uměleckou scénou přelomu 60. a 70. let. Filmaři jako Narcisa Hirsch a Claudio Caldini představují aktéry této dekády a zároveň svědky, kteří spojují toto "první" údobí a první a druhé desetiletí 21. století. V současnosti totiž Hirsch i Caldini opět patří mezi argentinské umělce, již se obrací k filmu jako k mediu experimentu.
Zda lze v Argentině hovořit o tradici experimentálního filmu, není tak podstatné jako podmínky, jež ve dvou obdobích jeho vzestupu, tuto tvorbu provázely. 70. léta byla obdobím poznamenaným režimem vojenské diktatury. Rok 2001 představuje zlom, v němž propukla ekonomická, politická a sociální krize. Oba momenty cele prostoupily oblast života společnosti i jejího umění a lze je nahlížet jako krizové. Zdase s krizí utváří potenciál k experimentu, představuje otevřenou otázku provázejícíúvahy o současných možnostech experimentálního filmu a umění vůbec.
Předkládaná práce si klade za cíl porovnat širší společenské a kulturní podmínky a tvůrčí a produkční strategie filmařů 70. let s podmínkami a strategiemi filmařů tvořících po roce 2001 v Buenos Aires. Dále s ohledem na rozšíření audiovizuální scény a její proměnu v umění pohyblivého obrazu navrhuje nahlédnout současný experimentální film v Argentině skrze postupy autorů pocházejících z různých oblastí umění, jako jsou Claudio Caldini, Pablo Mazzolo a Andrés Denegri.
|
|
|
Vnitřek a vnějšek: zahrada jako strategie tvořivosti
Moralesová, Alexandra ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Vojtěchovský, Miloš (oponent)
Předkládaný esej je zamyšlením nad významem zahrady v evropském kontextu, zejména té okrasné, kterou zde zkoumáme jako akt reprezentace. Proměnlivost modelů ideálních zahrad může být nahlížena jako přímý výraz proměň paradigmatu, který je vždy nevyhnutelně spjat se způsobem reprezentace vyjadřující vládnoucí přesvědčení (politika i estetika tvoří spojité nádoby). V této perspektivě je pojednána například barokní francouzská zahrada nebo v reakci na ni vzniklý anglický park. Vzápětí na to však vyvstávají hned dvě podstatné otázky a to, zda-li se spíše než o akt reprezentace nejedná o akt narace, a zda-li existuje způsob umožňující vnímat zahradu nepojmově jako možnou strategii tvořivosti. Poslední možnost v práci otevíráme a uvádíme některá díla jako případy, kdy lze autorovu tvořivost nahlédnout v představě zahrady.
|
host ::
RSS.